Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Přírodní zajímavosti Krkonoš > Voda a vodní prostředí Krkonoš

Voda a vodní prostředí Krkonoš


       Bílé Labe       foto: Jaroslav Veselý

Hydrologie Krkonoš: vody z Krkonoš odtékají převážně do Severního moře, v menší míře do Baltského moře. Říční síť české strany hor tvoří přes 140 vodních toků, k největším patří Jizera, Jizerka, Mumlava, Labe, Bílé Labe - fotogalerie, Malé Labe a Úpa. Polské Krkonoše odvodňuje přes 30 vodních toků, největšími jsou řeky Kamienna, Podgórna, Wrzosówka, Lomnica, Lomniczka a Jedlica.

O Bílém Labi natočila reportáž i Toulavá kamera ČT (24.10.2010) pod názvem Údolí Bílého Labe; odkazy k videu: Špindlerova bouda; Borovice klečLedovcová jezera; Čertova strouha; Naučná stezka Čertův důl; Bouda Bílé Labe; kapradina žebrovice různolistá; hořec tolitovitý;

Houpavý svět mokřadů: po celý rok sytí povrch hor voda z tajícího sněhu a dešťových srážek. Část ulpí na povrchu vegetace, část se jí stačí vypařit a zbytek prosákne rozpraskaným povrchem hor, aby o kus níže opustila podzemí a v podobě studánek, pramenišť a mokřadů poskytla životodárnou vláhu věčně žíznivému rostlinstvu.

Typy a vývoj rašelinišť:
rozdělení rašelinišť je založeno na různých hlediscích. Některá členění jsou vytvořena především na základě rostlinných společenstev, která rašeliniště osídlují, jiná zohledňují poměry klimatické nebo hydrogeologické. Velmi často je užíváno právě hledisko botanické, doplněné způsobem zásobování rašeliniště vodou a množstvím živin ve vodě. Tak jsou vyčleněny dvě až tři velké skupiny: slatiništěvrchoviště. Botanici  často ještě rozlišují tzv. přechodová rašeliniště, kde rostlinný kryt tvoří přechod mezi společenstvy rašelinišť a slatinišť a pro něž je typické výrazné kolísání spodní vody. Dominuje zde ostřicovo-rašeliníková vegetace. Růst, zánik a rozpad povrchu rašeliniště se odehrává v závislosti na místních a klimatických podmínkách velmi pomalu (i po tisíce let) a je díky různému způsobu růstu a odumírání rostlinných druhů do značné míry i procesem cyklickým (opakujícím se). Na konci vývoje typických slatinišť stojí olšiny, na konci vývoje vrchovišť v horských oblastech jehličnatý les, v našich subalpínských polohách mozaika borovice kleče (kosodřeviny) a alpínských trávníků; 
viz také Krkonošská rašeliništěLesní rašeliniště horského (montánního) stupně; Rostlinstvo rašelinišť horského (montánního) stupněToulavá kamera České televize - Rašeliniště Černé horySubalpínská rašeliniště; Rostlinstvo subalpinských rašelinišťSvět rašeliníkůFauna krkonošských rašelinišťKrkonošská rašeliniště v číslech; Ohrožený svět krkonošských rašelinišť;


Vodopády: na prudkých svazích je modelační síla vody nejrazantnější. Rozčleňuje horskou krajinu a v závislosti na geologickém podloží a tektonických poměrech vyhlodává v povrchu hor hluboká říční údolí ve tvaru písmene V, lemovaná prudkými hřbety a rozsochami, vytváří romantické soutěsky a divoké peřeje. Když voda na své pouti narazí na podloží z odolných hornin, rozlévá se do šířky, až posléze přepadá přes skalní prahy na rozhraní tvrdších a měkčích vrstev a vytváří impozantní vodopády. V Krkonoších jsou jich na dvě desítky.
viz článek 
Krkonošské vodopády - nedoceněné unikáty české přírody 

Kolik spadne v Krkonoších vody a sněhu: na úpatí Krkonoš ročně přibližně 800 mm, na hřebenech hor 1200 - 1600 mm vodních srážek, nejvíce v červenci a prosinci, nejméně v dubnu, září a říjnu. Trvalá sněhová pokrývka na hřebenech Krkonoš leží od poloviny listopadu do počátku května (cca 180 dní - viz také Mapa republiky) a její výška dosahuje v průměru 100 až 300 cm. V Krkonoších se vyskytuje červený, zelený nebo žlutý sníh, dokládající přítomnost vzácných druhů drobnohledných řas a hub nebo sněhomilného hmyzu. 
Vodní srážky monitorují hydrologické stanice. Mezi nejvýznamnější patří stanice na vrcholu Sněžky, v Peci pod Sněžkou, na Rýchorách, na Hříběcích Boudách, na Labské boudě, na Szrenici, v Sobieszówě, u Sněžných jam, na Benecku, v Harrachově a v Janských Lázních. 
Červnové přívalové vody ve východních Krkonoších v roce 2013 budou mít lidé dlouho v paměti. Škody a jevy na povrchu jsou pro každého viditelné, ale přívalová voda pracovala i v podzemí. 

Sněhové laviny: Horská služba Krkonoše a její polský partner GOPR lavinové nebezpečí monitorují a rozhodně se vyplatí respektovat jak zprávy o aktuální lavinové situaci, tak terénní označení, která varují před vstupem na lavinové svahy. 

Led:
 také led vytváří v Krkonoších situace, které vyžadují opatrnost. V zimním a předjarním období se na povrchu sněhu často vytváří silná ledová krusta, která může být nejen důvodem zranění sjezdařů v lyžařských areálech, ale i nebezpečím pro turisty na hřebenech hor, jejichž povrch se občas změní v ledové kluziště.
Led v pohybu: náhlá obleva v průběhu silně mrazivé zimy spouští na vodních tocích další přírodní jev, kterým je pohyb ledových ker a ledové tříště, tzv. ledotok. Občas se vyskytuje na řece Jizeře v okolí Sytové, na Malém Labi v Prosečném, ale i na Labi. Nahromaděné kry zřetelně poznamenávají kmeny stromů v pobřežních nivách a rozlitá voda z ucpaných koryt dokáže dočasně i zatopit nevhodně umístěné objekty v okolí řeky, jejichž majitelé nerespektovali, že i malá říčka se v horách občas změní v nebezpečný živel.

Svědectví z dob ledových: před přibližně 10 000 lety zmizely z Krkonoš poslední ledovce. Jejich dávnou přítomnost dokládají ledovcové kary (Labské, Sněžné, Kotelní (web kamera Kotel) a Studniční jámy, Úpská jáma, jámy Rybníků, Kociol Lomniczki, Czarny Kociol) ledovcová údolí (nejvýraznější jsou Labský a Obří důl), ledovcové morény a dvě jezera na polské straně - Wielki a Maly Staw; viz také Polská jezera v KrkonošíchKrkonošská ledovcová jezera: dlouho tajená a zakázaná krása

Život ve vodě a kolem ní: krkonošské toky jsou domovem pstruha potočního, mihule potoční (foto, video) a vranky obecné. Kolem horských vod žije skokan hnědý, mlok skvrnitý, čolek horský, rejsekskorec vodní, konipas horský, vzácný ledňáček říční a v Krkonoších také velmi vzácná vydra; viz také Voda jako pomocník; Voda na horských enklávách; Krkonošské rybářství;

Drobnohledný svět horských potoků: koryto horského potoka je plné kulatých, vodou omletých a tmavě zbarvených balvanů, po kterých není radno potok přeskakovat. Jsou totiž velmi kluzké, což mají na svědomí husté nárosty různých vláknitých řas a rozsivek s ornamentálně zdobenými křemičitými schránkami. Jsou důležitou potravou pro býložravý vodní hmyz a jeho larvy, ale i pro potěr obojživelníků a ryb. Názvy těchto kluzkých stvoření jsou docela bizarní - sinivka, potěrka, zlativka, vodochvost, terčenka, kadeřnatka, žabnice... Cihlově až červeně zbarvené balvany v horských korytech má na svědomí zvláštní řasa Trentepohlia iolithus, proslulá svoji fialkovou vůní, ale i nelogickou souvislostí s názvem tzv. fialových kamenů - Violíku na hřebenech západních Krkonoš. Sinice a řasy jsou hlavní potravou býložravých korýšů, larev chrostíků, jepic či pošvatek

Užitečná voda - krkonošské lázeňství a zimní sporty: kromě využívání horských toků k transportu dřeva, k rozvoji hornictví, hutnictví, sklářství a papírenství byly využívány i léčivé prameny, které jsou spojeny s historií světoznámých Janských Lázní. Horké prameny zde byly objeveny již ve 14. století, vlastní lázně však vznikly až ve 2. polovině 17. století (teplota minerálních pramenů je 29,6 
°C). Obdobnou historii mají i lázně Cieplice Šlaskie Zdrój na úpatí slezské strany hor s prameny teplými 20 až 40 °C. Byly objeveny již v roce 1175 a podobně jako Janské Lázně mají velmi široké spektrum léčebných indikací (poruchy pohybového ústrojí, ortopedické nemoci, nemoci nervového systému, ledvin a močového ústrojí a další). Dostatek sněhu podmiňuje již dvě staletí rozvoj zimní turistiky. Krkonoše jsou naším nejznámějším pohořím z hlediska zimních sportů.

Povodně a zemní laviny: voda neskýtá člověku jenom užitek. Pokud v horách spadne v krátké době příliš mnoho dešťových srážek, změní se drobné potoky v hučící koryta, plná zpěněné vody, unášející půdu, kameny, keře i stromy. Ničivým živlem není však jen voda. Podmáčená půda a zvětraliny na prudkých svazích ztrácí stabilitu a do údolí pak sjíždí zemní laviny - mury, které ničí vše, co jim stojí v cestě. V Krkonoších je okolo 220 drah zemních lavin, většinou ve východní části hor.
Velké přírodní katastrofy, kterým vždy předcházely silné průtrže mračen, postihly Krkonoše v letech 1858, 1882, 1883 a zejména v červenci 1897. V okolí Sněžky spadlo 29. července téměř 240 mm srážek (což je množství, které zde v průměru spadne za 2 měsíce). Dno Obřího dolu zavalily zemní laviny a ve dvou chalupách zahynulo 7 osob. V rozvodněném Labi a Úpě našlo tehdy smrt jen na české straně hor 120 lidí a materiální škody dosáhly 14 milionů korun. Obdobně byla postižena i horská údolí na slezské straně hor. Průtoky na Labi i Úpě tehdy přesáhly hodnoty stoleté vody. Přesně za 100 let, v červenci 1997, postihla Krkonoše další stoletá voda a způsobila nemalé škody. Povodně se opakovaly i v březnu a srpnu 2000, v menší míře i v roce 2002 v povodí Úpy a vždy způsobily obyvatelům hor velké starosti.
Největší povodně v Krkonoších

Člověk se brání: velké živelní pohromy z přelomu 19. a 20. století iniciovaly v Krkonoších řadu aktivit s cílem zmenšit dopady přírodních sil na obyvatele hor a jejich hmotné statky. Již koncem 19. století začalo vysazování kleče na pastvinách nad horní hranicí lesa, v letech 1910 až 1916 byla zbudována přehradní nádrž na Labi pod Špindlerovým Mlýnem, sloužící k ochraně před povodněmi při tání sněhu a letních přívalových deštích. Na mnoha tocích došlo v letech 1898 až 1913 k budování protipovodňových opatření, především příčných prahů a retenčních přehrádek a zpevňování břehů opěrnými zdmi. Tato technická díla jsou dodnes udržována a chrání před přírodními živly. Jedním ze zachovalých protipovodňových opatření po sérii katastrofálních povodní v posledních dvaceti letech 19. století je hrázenkářské dílo Čertova strouha v Čertově dole. Kámen byl do nepřístupných míst transportován z meziskládek v zimním období na ručně ovládaných saních - rohačkách. Na výrobu kamenických nástrojů, jejich opravu a údržbu byly zřizovány přímo na staveništích na nepřístupných místech i kovárny. Zbytky jedné z nich se zachovaly na pravém břehu Čertovy strouhy. 

Zajímavosti o vodě:
Voda českých rybníků, přehrad, řek, potoků a tůní vypadá na podložním sklíčku mikroskopu trochu jinak než při pohledu ze břehu. V článku Ať víte s kým se koupete o tom píše Ondřej Vrtiška (časopis Vesmír 2014).

2013 – Mezinárodní rok vodní spolupráce
Voda je nezbytná pro lidský život i společnost, jsou na ní závislé mnohé další aktivity – zemědělství, průmysl, výroba elektrické energie potřebuje vodu pro chlazení. Voda je nezbytná i pro uchování krajiny a ekosystémů, v podstatě na ní závisí veškerý život na planetě Zemi! Viz seriál Čt Tajemství vody a článek Miliarda lidí nemá přístup k pitné vodě.


(zdroje: Voda v Krkonoších, Správa KRNAP, 2009; Krkonošská rašeliniště, Správa KRNAP, 2006; propagační materiál Naučná stezka Čertův důl; Správa KRNAP; Česká televize)

Cesta pstruha:
Krkonošský deník: Pstruzi potoční dostanou nový domov v Labi
Události Čt: Labe v Krkonoších je ode dneška bohatší přibližně o tunu pstruha potočního;

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma