Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Fauna a flóra Krkonoš > Fauna krkonošských rašelinišť

Fauna krkonošských rašelinišť


   Černohorské rašeliniště      foto: (c) Jaroslav Veselý

Bezobratlí živočichové jsou na krkonošských hřebenových rašeliništích zastoupeni druhy, které jsou vázány na vodní prostředí, a které známe i z nižších poloh. Je to např. dravý potápník rýhovaný, ojediněle sem zaletí i potápník vroubený. Na hladině rašelinných jezírek pobíhají a loví topící se hmyz ploštice bruslařky, hojná je např. bruslařka obecná. Pod hladinou hledá svou kořist znakoplavka obecná. Dokáže ulovit i pulce, kterého pak vysaje silným bodcem. Při neopatrném zacházení dokáže citelně bodnout i člověka.

Samička střechatky obecné klade vajíčka na vegetaci nad vodní hladinou. Vylíhlé larvičky tak padají rovnou do vody, ve které pak žijí. K význačným druhům s úzkou vazbou na rašeliniště patří vážky - vážka tmavá a vážka čárkovaná, můra sivá nebo chrostík (Oligotricha striata), jehož larvy si staví z úlomků rostlin spirálovitě utvářenou schránku. Na rašeliništích žije také kovově měděný, ale i zelený, modrý nebo fialový, poměrně hojný střevlíček vřesovištní (Agonum ericeti).

Řada živočichů je řazena mezi glaciální relikty. Z pavouků je to slíďák vrchovištní (Arctosa alpigena lamperti) nebo plachetnatka skrytá. Také vážky lesklice horská a šídlo horské mají arkticko-alpinské rozšíření, stejně jako střevlíček (Patrobus assimillis) a dřevobarvec bolševníkový.

Rovněž mezi obratlovci nalézáme druhy, charakteristické především pro severní Evropu. Vzorovým příkladem je slavík modráček tundrový - audio s kovově modrou náprsenkou. V Krkonoších hnízdí jeho izolovaná populace 25 - 30 párů a za dalšími se musíme vypravit až do severní Skandinávie. Červenou skvrnu na hlavě má, jinak nenápadně zbarvená, čečetka zimní - (audio). Do Krkonoš se rozšířila až po druhé světové válce a dnes patří na jejich hřebenech mezi nejrozšířenější ptačí druhy. Nesnadno rozlišíme lindušku horskou od lindušky luční. Obě jsou hnědavé s kropenatou hrudí. Dospělí samci hýla rudého - (audio) mají výrazně červeně zbarvenou hlavu a hruď. První hnízdění tohoto druhu, který k nám doputoval z východu, bylo v Krkonoších zaznamenáno v roce 1968 u Labské boudy.

Naopak zástupcem podhorských krajů a nížin je na Úpském rašeliništi občas hnízdící kachna divoká. Glaciální relikty (pozůstatky doby ledové) mezi savci zastupuje hraboš mokřadní, který se do poloviny 20. století vyskytoval pouze na hřebenových rašeliništích. V současnosti je však široce rozšířen po holinách a působí škody na výsadbách, zejména listnáčů. Vzácně se setkáme s černě zbarveným, též reliktním, rejskem horským. Obojživelníky reprezentuje skokan hnědý, který se v některých tůních i rozmnožuje, z plazů potkáme ještěrku živorodou.

Rašeliniště na Černé hoře - (viz také video Toulavé kamery Čt) zastupuje lesní rašeliniště. Vyskytují se tu mimo jiné i již zmiňované glaciální relikty: lesklice horská, šídlo horské, slíďák rašelinný (Pardosa sphagnicola). Přítomnost mnoha vzácných, reliktních nebo na zrašelinělá místa vázaných druhů pavouků, např. slíďáka chladnomilného (Pardosa saltuaria) svědčí o jeho velké zachovalosti a přirozenosti.

(zdroj: Krkonošská rašeliniště, Správa KRNAP, 2006)

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma