Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Abecední rejstřík: Sucharda Stanislav - Tvarožník

Abecední rejstřík: Sucharda Stanislav - Tvarožník

 

Sucharda Stanislav - český sochař. Narodil se v podkrkonošské Nové Pace ve slavné sochařské a řezbářské rodině Suchardových.
 
Svatý Petr - část Špindlerova Mlýna podél údolí Dolského potoka. Původně hornická osada z dob dolování rud, v okolí jsou zbytky štol. Většina domů slouží rekreaci, významný je lyžařský areál ve Svatém Petru. Sedačkovou lanovkou je možné vyjet na Pláně; viz také Bouda Na Pláni.
 
Svět rašeliníků - na tvorbě rašeliny se podílí především rašeliníky, skupina vlhkomilných mechů, kterých na severní polokouli roste okolo 250 druhů ( z toho v Krkonoších nejméně 20). Vyznačují se zvláštním způsobem rozmnožování, způsobem růstu, díky němuž vzniká bochníkovitý tvar rašelinišť (vrchovišť), a pozoruhodnou anatomickou stavbou lodyžky, která dorůstá délky až 2 metrů. Pouze několik horních decimetrů je však živých a v jejich pletivech jsou bezbarvé, prázdné buňky tzv. hyalocysty, schopné se zcela naplnit vodou. Tělo rašeliníku tak může pojmout až 30násobný objem vody, než je jeho hmotnost. Rašeliniště proto dokáží jako houba nasát obrovské množství srážek, které jen pozvolna uvolňují. Významně tím ovlivňují vodní režim, klima a odtokové poměry v horách.
 
Svoboda nad Úpou - horské městečko v údolí Úpy a Janského potoka. Původně byla v těchto místech osada horníků, kteří zde rýžovali v náplavech zlatonosný křemen. Postupně přecházeli na hlubinnou těžbu v šachtách. Privilegium svobody dolování (odtud název Svoboda) umožnilo rozvoj těžby. Dolování zaniklo v roce 1772, rozšiřovalo se domácí tkalcovství a budařství na horách. Významný je rok 1876, kdy byla Svoboda nad Úpou spojena železnicí s Trutnovem, což umožnilo rozvoj města a průmyslu (papírenský). Dominantou městečka je kostel sv. Vojtěcha z roku 1584. Na náměstí je barokní sousoší Panny Marie se sv. Floriánem a Antonínem ze začátku 18. století. -- Webové stránky  náchodského rodáka a krkonošského patriota Antonína Tichého ze Svobody nad Úpou.
 
Svorová hora - 1411 m vysoký vrch východně od Sněžky tvořený svorem (svor - metamorfovaná hornina s výraznou foliací, středně zrnitá, složená z muskovitu a křemene, méně plagioklasu; někdy obsahuje granát, kyanit nebo staurolit).

Synové hor - Bohumil Hanč, Václav Vrbata - 24. březen 1913 je datem prohraného boje osamělého sportovce s tvrdou krkonošskou přírodou. Poblíž Zlatého návrší ve druhém kole VIII. mezinárodního lyžeckého závodu distančního na 50 km skonal Bohumil Hanč, skvělý lyžař, sedminásobný mistr zemí Koruny české. Podrobnosti o této smutné události se dozvíte v článku Aleše Suka nazvaném Stoletý příběhfotografie k článku; (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 3/2013). Příběh byl zpracován ve filmové adaptaci povídky Františka Kožíka, napsané podle skutečné události;  video o filmu; viz také Hanč a Feyfar po sto letech, reportáž Čt: Výstava v Jilemnici připomene Hanče a Vrbatu a fotogalerie iDnes.
 
Sytový a Loukov - dva tajemné podkrkonošské hrádky; mapaHistorie hrádku Sytového; (Vlastimil Pilous, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 1/2013); pokračování Sytový a Loukov 2Loukovský hrádek; (K+JH, 2/2013).
 
Szrenica - 1362 m vysoký výrazný vrch v západní části polských Krkonoš. Přístup na vrchol usnadňuje sedačková dvoustupňová lanovka v severním svahu, kde je možné v zimě využít několika vynikajících sjezdových tratí.
 
Š
 
Šatný Vladimír, Ing. (16.6.1929 - 27.1.2014) - narodil se v Písku, kde také maturoval v roce 1948 na státním reálném gymnáziu. Vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze; absolvoval v roce 1952. V roce 1959 složil náročnou státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře. Na rodící se Správu KRNAP nastoupil brzy po jejím zřízení, již 1. prosince 1963, a to do funkce pracovníka pro vodní a lesní hospodářství. Později byl jmenován vedoucím oddělení ochrany přírodních zdrojů a krajiny a v roce 1974 vedoucím odboru ochrany přírody, jehož zpočátku dvě oddělení – speciální a všeobecné ochrany přírody – se největší měrou podílely na odborné, koncepční i praktické ochraně území národního parku; více v článku Jana Vaňka Za Vladimírem Šatným (K+JH, 3/2014).
 
Šeřín - vrch v rozsoše Medvědín - Přední Žalý. Ve vrcholové části na skále je upravená vyhlídka, z níž je vidět za dobrého počasí i vzdálený Ještěd.
 
Šmídova vyhlídka - místo krásného rozhledu ve východní části Krkonoše na údolí Labe, Sedmidolí, hraniční hřeben a rozeklané vrcholky Kozích hřbetů se Sněžkou v pozadí. Pojmenovaná je podle lesmistra Ludvíka Šmída.
 
Šourek Josef (1891 - 1968) - vynikající krkonošský badatel, jehož kniha Květena Krkonoš (1969) zásadně ovlivnila novodobý botanický výzkum tohoto pohoří.
 
Špindlerova bouda - významný výletní bod ve Slezském sedle pod Malým Šišákem. Je nazvaná podle rychtáře z Bedřichova Františka Špindlera, který se podílel na její přestavbě. Několikrát vyhořela a byla přestavována. Vede sem horská silnice ze Špindlerova Mlýna, u boudy je velké parkoviště.
 
Špindlerův Mlýn - nejvýznamnější horské středisko v Krkonoších. Leží v údolí Labe na soutoku s Dolským potokem. Ze všech stran je chráněn jednotlivými vrcholy Českého hřbetu (Kozí hřbety, Železná hora, Přední a Zadní Planina, Medvědín atd.). Špindlerův Mlýn je ideální východisko pro pěší túry do horských údolí (Dlouhý důl, Důl Bílého Labe, Labský důl) a na hřebeny, které jsou zpřístupněny sedačkovými lanovkami (Medvědín, Pláň). Svatý Petr, nejstarší část obce, je připomínán už v 16. století v souvislosti s dolováním rud na úbočích Kozích hřbetů a Stohu, podobně jako Labská (dříve Krausovy Boudy), kde se usadili dřevaři z alpských zemí pověřeni horním hejtmanem Kryštofem z Gendorfu těžbou a dopravou dřeva po vodních tocích pro podniky vrchlabského panství. Řeka Labe tu v minulosti tvořila hranici mezi jilemnickým panstvím Harrachů (patřil k němu Bedřichov) a vrchlabských Czernínů - Morzinů. Na úbočí Kozích hřbetů najdeme kostelík sv. Petra a Pavla (současná podoba z roku 1807). Výrazný rozvoj zaznamenal Špindlerův Mlýn od druhé poloviny 19. století vzhledem k rozmachu cestovního ruchu, turistiky a zimních sportů a dovršen byl v meziválečném období a po roce 1945.
 
Štěpanický hrad - postaven rodem Valdštejnů na začátku 14. století v gotickém stylu, od roku 1543 je uváděn jako opuštěný. Nachází se na Paseckém vrchu při silnici na Benecko mezi Dolními a Horními Štěpanicemi.
 
Štursa Jan, RNDr. - nar. 1943 v České Třebové, kde v roce 1960 maturoval. Po studiích botaniky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze začal v roce 1965 pracovat na Správě Krkonošského národního parku a zaměřil se především na problematiku ekologie horských rostlin a ochranu přírody. Během dlouholetého působení v této ochranářské instituci (1965 - 2005) se podrobně věnoval výzkumu borovice kleče, ekologii a fytocenologii alpínské a tundrové vegetace, ochraně fytogenofondu  Krkonoš, ale i problematice vlivu turismu a cestovního ruchu na geobiodiverzitu středoevropských pohoří. Je dlouholetým členem České botanické společnosti a od roku 1990 působí ve Federaci evropských národních a přírodních parků. Má za sebou bohatou publicistickou a popularizační práci, zpracoval a realizoval řadu libret a scénářů pro expozice, výstavy a filmy a je autorem či spoluautorem mnoha vědecko-populárních knih o horské přírodě (např. Svět hor, Přírodní ráje světa, Zelené katedrály, Horské opojení). Procestoval mnohá přírodovědecky a ochranářsky zajímavá území v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe nebo v Severní Africe a poznatky z těchto zahraničních pobytů využívá při své přednáškové a publicistické činnosti; viz také Jan Štursa sedmdesátníkem (Jiří Dvořák, K+JH, 8/2013).
 
T
 
Taclík Pavel - fotograf Krkonoš z Jilemnice. Narodil se 6.8.1973 v Jilemnici. Je absolventem Střední lesnické technické školy v Trutnově. Je ženatý, s manželkou Mirkou a dcerami Anetou a Natálií žije v Jilemnici. V mládí často pobýval v knihařské a paspartérské dílně svého dědy a tady při rámování obdivoval krkonošskou přírodu na fotografiích Mistra Zdenko Fejfara. Fotografování se vážně začal věnovat od roku 2006, kdy si pořídil digitální zrcadlovku Canon - této značce je věrný dodnes. Nejraději z celých Krkonoš má oblast Zlatého návrší a Kokrháče. Každé roční období je pro něj krásné, ale nejraději má prolínání podzimu se zimou, a to nejen pro pestrost barev. Fotografie pravidelně publikuje v časopisu Krkonoše - Jizerské hory, vystavoval v infocentru v Hostinném, byl hostem pořadu Zázraky přírody v České televizi, kde uvedl svoji asi nejproslulejší fotografii "Brockenské strašidlo", jeho snímky se objevují v České televizi, v pořadu Počasí. Je členem fotoklubu FHFB Jilemnice a významně se podílí na jeho úspěších v soutěžích (např. v zatím posledním 41. ročníku soutěže fotoklubů Trutnovský mapový okruh obsadil 3. místo v kategorii autorů. Velmi úspěšná byla jeho výstava v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí.  
 
Temný Důl - nevelká osada v údolí Úpy pod Světlou horou a Špičákem. Při cestě na Starou horu je křížová cesta.
 
Teplota - průměrná roční teplota v Krkonoších se pohybuje mezi +6 až 0 °C (nejstudenější je vrchol Sněžky s +0,2 °C, průměrná roční teplota na Szrenici 1,9 °C, Špindlerův Mlýn má 4,7 °C, Harrachov 4,9 °C, Szklarska Poreba 5,8 °C, Karpacz 5,9 °C a Žacléř 6,1 °C. Nejtepleji je v Krkonoších v červenci (průměrné teploty od 14 °C v nižších polohách až po 8,3 °C na Sněžce), nejchladněji v lednu (v průměru od -4,5 °C na úpatí do -7,2 °C na Sněžce).
 
Teplotní inverze - s přibývající nadmořskou výškou obvykle ubývá teplota vzduchu, a to na 100 metrů výšky zhruba o 0,5 až 1,0 °C. Někdy však dochází k tzv. teplotní inverzi, kdy je ve vyšších polohách slunečno a teplo, zatímco v údolích se hromadí chladný vzduch, mlha a nízká oblačnost. Inverze bývá v Krkonoších zejména v podzimních a zimních měsících, kdy trvá i několik dnů, vzácněji i týdnů. Občas se vyskytují inverze, kdy mlha vyplňuje celou Českou kotlinu a vyčnívají z ní jen nejvyšší hřebeny Krkonoš, případně Jizerských hor a Jeseníků.
 
Těžba a rýžování zlata - primární ložiska zlatonosných křemenných žil jsou zejména v okolí RýchorČerného DoluJavorníku a Hertvíkovic, kde v 16. a 17. století probíhala intenzivní povrchová těžba. Později se zlato rýžovalo na druhotných nalezištích v náplavech horských potoků především pod Rýchorami (ve Sklenářovicích, Antonínově Údolí, v Suchém Dole nebo v Bystřici). Na těžbu zlata upozorňují i dříve používané lokální názvy Zlaté Rýchory nebo Rýžhory. 
 
Tkalcovské muzeum Voletiny - podrobnosti o muzeu si můžete přečíst ve stejnojmenném článku v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 4/2011; odkazy: Voletinymapadům Pod jasanem;
 
Tory - izolované skalní útvary, vystupující zpravidla z horských hřbetů a plošin. V Krkonoších jsou to nápadná skaliska převážně na žulovém hraničním hřbetu, kde představují relikty původního zarovnaného povrchu z období starších třetihor. Tehdy po chemickém zvětrávání z období mladších třetihor byly vodou a větrem odnášeny (denudovány) měkčí zvětralé vrstvy podloží a na povrch se "vynořily" tvrdší žulové skály bochníkovitého tvaru. Během čtvrtohor pak byly dále modelovány mrazovým zvětráváním a mnohde získaly velmi bizarní podobu. Na hraničním hřbetu jsou např. Dívčí a Mužské kameny, Polední kámen, Violík, Tvarožník, Konskie Lby, mimo hraniční hřbet pak Harrachovy kameny, Pevnost a většina skal na polské straně Krkonoš, např. Biale Skaly, Granaty, Ptaczie a Szwedzkie Skaly, Pielgrzymy, Paciorky, Kukulcze a Owcze Skaly a mnoho dalších. 
 
Traumatologické body - důležité křižovatky, které budou označeny tabulkou s tísňovými telefonními čísly a unikátním kódem. Když se turista dostane do potíží, v případě úrazu či nehody, pak jednoduše operátorovi na tísňové lince oznámí tento kód a záchranáři budou jednoznačně vědět, kde se dotyčný nachází; viz také;
 
Turka Robert - český menšinový učitel a národnostní pracovník. Osoba českého menšinového učitele a národnostního pracovníka Roberta Turky je významnou postavou v dějinách Krkonoš, jejíž jméno dnes upadlo takřka v zapomnění. Stalo se tak ovšem zcela neprávem, neboť Turkův význam pro českou menšinu v regionu v letech 1910–1934 je naprosto mimořádný a neoddiskutovatelný (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 6/2010).
 
  - seskupení žulových balvanů na hranici s Polskem severovýchodně od Vosecké boudy. Je zde zřízený turistický hraniční přechod do Polska; obr. 1;  obr. 2;
 
 
 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma