Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Vrchlabí - Žacléřská sklárna

Vrchlabí - Žacléřská sklárna

 

Vrchlabí - průmyslové město a středisko, brána do centrální části Krkonoš. Rozkládá se v údolí řeky Labe, ohraničeno je rozsochou Žalého a Strážné hůry s Jankovým kopcem. Výhodné je spojení se Špindlerovým Mlýnem a dalšími horskými středisky v Krkonoších. Je zde sídlo Správy Krkonošského národního parku a jeho zařízení (Hlavní informační středisko, Krkonošské muzeum). Vrchlabí bylo původně nepatrná osada založená zřejmě v době kolonizace podhůří ve 13. století. Vznik souvisí s rozmachem dolování rud železa a drahých kovů (Labská soutěska, Herlíkovice, aj.).
Přičiněním Kryštofa z Gendorfu získalo Vrchlabí práva horního města (6.10.1533). Královský báňský hejtman tu zbudoval renesanční zámek, který byl později několikrát přestavovaný. V období třicetileté války do roku 1634 bylo Vrchlabí v majetku Albrechta z Valdštejna, který zde z místní suroviny zavedl výrobu palných a chladných zbraní pro svou armádu. Po jeho smrti získal panství císařský generál Rudolf Morzin a v rukou jeho potomků přetrvává i ve větvi Czerninů - Morzinů až do roku 1945. V 19. století ustupuje hornictví a výroba železa ve Vrchlabí do pozadí. 
 
Vrcholy Krkonoš - každá hora časem dostala jakési své jméno, a to ne jen tak náhodně. Je zajímavé zjišťování, proč se ten vrchol nebo to místo jmenuje právě tak, jak je naspáno na turistické mapě; celý článek; viz také Krkonoše v datech.
 
Vrchoviště - rašeliniště v užším slova smyslu, s nižšími nároky na živiny. Zdrojem vody jsou jak minerálně chudé dešťové a sněhové srážky, tak rovněž minerálně chudá puklinová či podpovrchová voda. Z rostlin jsou zde typické rašeliníky, suchopýr pochvatý, suchopýrek trsnatý, na sušších místech keříčková společenství vřesu, borůvky, vlochyně, brusinky, šichy aj., v subalpínských polohách Krkonoš borovice kleč. Jejich odumíráním vzniká humolit zvaný rašelina. Charakteristický je vyklenutý tvar vrchovišť.

Vrtule a rozhledny v Podkrkonoší - Do panoramatu Podkrkonoší během podzimu přibyly na první pohled nepřehlédnutelné vertikály. Tři světle šedé ocelové věže s třílistými vrtulemi ve Zlaté Olešnici a ve Vítězné-Kocléřově jsou prvními a široko daleko jedinými větrnými elektrárnami. V Královéhradeckém kraji nemá využívání energie větru zdaleka takový potenciál jako turistika. Aby se turistům dostalo v kudrnaté podhorské krajině lepších a častějších výhledů z oblých či zalesněných kopců, přibyly tu loni nové dřevěné rozhledny na Stachelbergu, Markoušovickém hřebeni, Čápu nebo na Žernově. Nejsou tak nápadné jako elektrárny, ale od jedné ke druhé je za dobrého počasí dobře vidět (Jiří Bašta, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 1/2015); odkazy k článku: Větrná elektrárna Vítězná (mapa); Rozhledna Eliška na Stachelbergu (mapa); Rozhledna na Markoušovickém hřebeni (mapa).
 
Výrovka - bouda v sedle, které odděluje údolí Dolského a Modrého potoka. Dnes to je moderní horský hotel, který stojí v místech původní Výrovky a sousední Havlovy boudy, která vyhořela; historie Výrovky
 
Výsadek Chan - šest týdnů mezi protektorátem a říší - v noci z 26. na 27. března 1945 seskočilo na rozhraní Horní a Dolní Kalné deset parašutistů. Jaké byly jejich osudy v příštích dnech? Velmi dramatické! (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2013); fotografie k článkumapa.
 
Vysoké Kolo (Wielki Szyszak)viz také - 1506 m vysoká hora v hraničním hřebenu severozápadně nad Martinovou boudou. Asi 500 m západně jsou Sněžné jámy. Tato místa jsou vyhledávaná pro široký rozhled daleko do Čech i do Polska; viz také Vlastimil Pilous, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 5/2014.
 
Vysoké nad Jizerou - městečko a rekreační středisko v západní části Krkonoš, důležitá křižovatka turistických cest. Bylo založeno skláři jako hospodářské centrum hradu Nístějka. Střed města tvoří obdélníkové náměstí, v zástavbě je možné spatřit některé roubené domy reprezentující krkonošskou lidovou architekturu. Barokní kostel sv. Kateřiny z let 1725 - 1743 byl postaven na místě původního dřevěného. V městečku je tradice ochotnického divadelnictví (spolek "Krakonoš" od roku 1788). Každoročně se tu konají přehlídky vesnických divadelních souborů. V místním Vlastivědném muzeu najdeme pohyblivý betlém J. Metelky ze Sklenařic.
 
Vysoké Sudety - společně s Hrubým Jeseníkem a Králickým Sněžníkem bývají Krkonoše často označovány též jako Vysoké Sudety. Krkonoše náleží do západní části sudetské horské soustavy, pnoucí se od Lužických hor na západě až po Nízký Jeseník v Moravské bráně.
 
Významné osobnosti Krkonoš - viz Krkonoše.eu.
 
Z
 
Zábor Krkonoš podle Mnichovské dohody - Prvního října 1938 překročily jednotky Wehrmachtu a dalších ozbrojených složek Německa hranice Československa a začaly zabírat české pohraničí podle Mnichovské dohody, podepsané o pouhý den dříve Adolfem Hitlerem, Benitem Mussolinim, Nevillem Chamberlainem a Edouardem Daladiérem. Československé pohraničí, včetně Krkonoš, museli opustit všichni, kdo se nechtěli stát občany Třetí říše (Zdroj: Facebook, Krkonošské muzeum); viz také.
 
Zarovnané povrchy (parovina, peneplén, etchplén) - náhorní planiny s přilehlými vrcholy v oblasti Labské a Pančavské louky v západních Krkonoších (1300 - 1500 m n.m.) a Bílé, Luční a Čertovy louky ve východních Krkonoších (1400 - 1550 m n.m.). Jsou to zbytky původního třetihorního reliéfu Krkonoš, jehož okraje byly později zčásti přemodelovány říční a ledovcovou erozí. - obr.: peneplén v okolí Luční boudy 
 
Zalednění Krkonoš - ve starších čtvrtohorách došlo v celé Evropě k výraznému ochlazení a k nástupu ledových dob. Mohutný kontinentální ledovec se nejméně dvakrát přiblížil až k severnímu úpatí Krkonoš, hřebeny Krkonoš se však nikdy nepokryly souvisle ledem. Chladné klima tehdy podpořilo vznik místních údolních ledovců alpského typu. Celkem zde bylo 34 ledovců údolních (především na české straně) nebo svahových (především na polské straně). Nejdelší ledovce v Labském a Obřím dole byly přes 4 km dlouhé.
Studium zalednění má v Krkonoších již 130letou tradici a představuje tak nejstarší ze všech dílčích témat, která zde byla a jsou předmětem zájmu geologů a geomorfologů. Zabývali se jím mnozí významní badatelé, nejdříve němečtí, později čeští a po válce také polští. Během této doby se pochopitelně změnily mnohé z názorů na typ i rozsah zalednění – ale přesto dodnes není definitivně rozřešená například ani otázka, kolik těch zalednění vlastně vůbec bylo. V poslední dekádě výzkum zkvalitnily některé nové metody, ale navzdory tomu nemůžeme tvrdit, že jsme u cíle a již všechno o někdejších ledovcích víme. Dobrým příkladem je Jelení, původně Lví důl (mapa) ve východních Krkonoších, po Obřím dole nejvýznamnější a nejdelší důl této části Krkonoš. Více se dočtete v článku Vlastimila Pilouse, Nový pohled na zalednění Jeleního dolu (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 8/2013). O názvu tohoto údolí a dalších zajímavostech si můžete přečíst článek od stejného autora, nazvaný Jelenĺ důl – údolí ve znamení jelena nebo lva? Zájemci o podrobnější, odborné informace si pak mohou přečíst článek ve sborníku Opera Corcontica Zalednění Jeleního dolu ve východních Krkonoších ve vztahu k anemo-orografickým systémům, který je doplněn i fotodokumentací.
Zavíječ horský (foto) - v Krkonoších je tento druh motýla rozšířen v nadmořské výšce od 800 do 1400 metrů. V čísle 6/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory o něm píše Tomáš Jirgl.
 
Zemní laviny (mury) - viz Laviny zemní
 
Ž
 
Žalý - vrch severozápadně od Vrchlabí, tvořený vrcholy Předního a Zadního Žalého (1036 m). Na vrcholu Předního Žalého (1019 m) je od roku 1836 jedna ze dvou rozhleden v Krkonoších. Z ní je nejkrásnější panoramatický pohled v Krkonoších. O této magické hoře, která přitahuje lidi do Krkonoš píše Jiří Dvořák v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 9/2012, v článku Žalý dvojjediný strážce horfotografie k článku; a v čísle 10/2012 pokračuje článkem Žalý dvojjediný strážce hor IIFotografie k článku;  foto; fotografie uživatele hory200;
 
Žacléř - město na nejvýchodnějším okraji Krkonoš pod Rýchorami v Libavské bráně (Brana Lubawska), která ohraničuje západní Sudety.
 
Žacléřská sklárna - sklárnu navrhl významný jablonecký architekt Robert Hemmrich (1871–1946). Výstavba celého objektu byla dokončena v roce 1913. Celý komplex byl důmyslně a účelně využit. V budovách byl umístěn jak provoz sklárny, parní kotle a strojovna, tak skrovné byty zaměstnanců. V roce 1916 sklárnu odkoupil a provozoval zástupce dalšího významného sklářského rodu, továrník Josef Riedel. Po II. světové válce prostory využívalo JZD. V současnosti využívá prostory mezi nádražím a sportovním stadionem několik žacléřských firem; celý článek (Eva Rennerová, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 5/2014).
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma