Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Krkonošská rašeliniště - Kyselé deště

Krkonošská rašeliniště - Kyselé deště

 

Krkonošská rašeliniště - Mokřady v horách? Mohlo by se zdát, že hory nejsou pro mokřiny tím správným místem. Ale prakticky v každém horském pásmu - kromě velmi suchých oblastí chudých na srážky - se nacházejí mokřadní ekosystémy včetně rašelinišť. V Krkonoších se s nimi můžeme setkat na mnoha místech. Tato místa též upoutávají pozornost svým rostlinstvem: v létě bílým chmýřím suchopýrů, připomínajícím chomáče bavlny, a na podzim - tak jako žádné jiné rostlinné společenstvo - celou proměnlivou paletou barev.Byla krkonošská rašeliniště známa již prvním odvážlivcům pronikajícím do hor? Určitě na ně museli narazit, i když o tom nemáme písemné zprávy. Zato víme, že polský kníže Boleslav Křivoústý při své válečné výpravě do Čech v roce 1118 putoval přes bažiny. Hovoří o tom zápis z kroniky Gala Anonyma: vojsko překonávalo "lesy temné... kladouc mosty přes hluboké močály..." (citát z knihy T. Steč, W. Walczak - "Karkonosze"). Kdo ví, zda to nebyla právě rašeliniště krkonošských hor? Historici se neshodují v tom, po jaké trase Boleslav Křivoústý putoval. Mohla vést východně od Krkonoš přes Lubavskou bránu, tedy mezi Krkonošemi a Vraními horami, což je pravděpodobnější, protože tato cesta byla mnohem schůdnější.
Zmínky o horských bažinách nalézáme v tzv. pamětních knihách, vedených od konce 17. století v pastýřských boudách, ve kterých se zastavovali na nocleh první krkonošští poutníci. Mnozí z nich si stěžovali na bažiny, ztrpčující cestování.
Průvodci doprovázející dnešní skupiny návštěvníků hor na Sněžku upozorňují turisty na tabulku umístěnou v předsíni kaple sv. Vavřince rodinou varšavského studenta Józefa Odrowaza Pieniažka, který zahynul v Krkonoších během studijní cesty. Jako příčina jeho smrti se udává utonutí v rašeliništi na úpatí Sněžky. Co se tu doopravdy stalo se už asi nikdy nedozvíme, stejně jako se to nedověděla rodina zahynulého, což vyplývá ze slov umístěných na tabulce: "... na cestě své byl i na místě tomto..." - a nic víc. Krkonošské močály určitě také přispěly ke slávě pověstmi opředeného ducha těchto hor - Krakonoše. Musely být jedním z důkazů jeho moci, když neočekávaně přehrazovaly lidem cestu, stejně jako propasti bývalých ledovcových kotlů. 
Mýty a fakta o rašeliništích - lidé si od pradávna spojují rašeliniště s představou nebezpečných hlubokých mokřin a s působením tajemných sil. Hloubka rašelinišť na hřebenech Krkonoš však stěží přesáhne 100 až 200 cm. Je odtud popsáno kolem 60 rašelinišť (vrchovišť) o výměře větší než 0,5 ha a hloubce rašeliny nad 0,3 m (celkem plocha 268 ha). Jejich stáří je odhadováno na 5 - 8 tisíc let a dobře konzervovaná pylová zrna rostlin v různých hloubkách rašeliny jsou přírodním archivem dávných časů. Bíle ochmýřená plodenství suchopýrů, která na začátku léta rozzáří svět rašelinišť, jsou lidově nazývána Krakonošovy vousy - neprávem, neboť toto označení si vysloužily dlouhé provazce epifytického (epifyty - vytrvalé rostliny rostoucí /avšak neparazitující/ na těle jiné rostliny, nejčastěji stromu) lišejníku provazovky (Usnea), které se používaly k výrobě vousů podomácky vyráběných figurek Krakonoše.
 
Krkonošská rašeliniště v číslech - na polské straně Krkonoš zaujímají subalpinská rašeliniště plochu 70 ha. Rašeliniště horského stupně spolu s podmáčenými smrčinami, které je obklopují, mají rozlohu více než 400 ha. V rozlehlejší české části Krkonoš bylo zaznamenáno více než 60 lokalit s mocností rašeliny větší než 30 cm a plochou přesahující 0,5 ha, která celkem pokrývají 270 ha. Pokud ještě připočteme zbývající podobné útvary - prameniště a podmáčené horské smrčiny, musíme k tomuto číslu doplnit dalších více než 300 ha. V Krkonoších se tedy celkem nachází více než 1000 ha rašelinišť. (Zdroj: Krkonošská rašeliniště, Správa KRNAP, 2006).
 
Krkonošská žula - ke konci variského vrásnění proniklo z nitra země do starších, krystalických břidlic žhavé magma, které vytvořilo žulový masiv (pluton). Buduje téměř celé Jizerské hory, většinu polských Krkonoš a asi 1/5 české části Krkonoš (krkonošsko-jizerský žulový masiv).
 
Krkonošské cyklobusy - koordinátorem a nositelem turistického produktu Krkonošské cyklobusy jsou Krkonoše – svazek měst a obcí. Cyklobusy (tedy autobusy přizpůsobené pro převoz většího množství kol, ať už uvnitř vozu nebo na přívěsu – pozn. red.) v roce 2013 již desátou sezonu křižovaly nejvyšší české hory od západu na východ, od jihu na sever. Je to jeden z nejúspěšnějších prioritních projektů, který podporuje cestovní ruch a zkvalitňuje dopravní obslužnost v krkonošském regionu. Více v článku Miroslavy Chaloupské (časopis K+JH, 3/2014).
 
Krkonošské endemity - rostlinné a živočišné druhy a poddruhy, které se vyvinuly a vyskytují se pouze v Krkonoších. Z rostlin např. zvonek český, jeřáb krkonošský, bedrník obecný skalní, lomikámen pižmový čedičový a více než 20 druhů jestřábníků, např. jestřábník český, trubkovitý, krkonošský, uralský, chlupáček červený a nící. Z živočichů pouze plž vřetenovka krkonošská a motýl huňatec žlutopásný krkonošský.
 
Krkonošské hřbety - reliéf vrcholové části Krkonoš, protažených ve směru severozápad-jihovýchod, tvoří dvě výrazná rovnoběžná pásma. Vyšší a téměř 30 km dlouhý Slezský hřbet, (nazývaný též hlavní nebo hraniční) tvoří nejvyšší krkonošské vrcholy. Od západu k východu to jsou SzrenicaViolíkVysoké KoloMalý ŠišákStříbrný hřbetSněžkaSvorová hora. Poněkud nižší je vnitřní nebo též Český hřbet rozdělený hlubokým zářezem Labe nad Špindlerovým Mlýnem. V západní části patří k jeho nejvyšším vrcholům Plešivec, Lysá horaKotel, Krkonoš a Medvědín, ve východní části pak Kozí hřbety (foto), Luční (foto) a Studniční hora (foto).

Krkonošské jámy - Krkonošské jámy, ledovcové kary jsou jedinečným a nesmírně zajímavým přírodním útvarem oblasti nad alpinskou hranicí lesa. Jsou pozoruhodné nejen svou historií vzniku, ale i specifikami antropogenní činnosti, i současným přírodním bohatstvím. Dnes jsou v rámci vymezené krkonošské arkto−alpinské tundry zařazovány do jejich květnaté zóny (SOUKUPOVÁ, KOCIÁNOVÁ, JENÍK, SEKERA 1995). Jejich vznik jako první nejlépe vysvětlil německý geolog a geomorfolog J. Partsch v roce 1894, který položil základ modernímu studiu problematiky zalednění Krkonoš (JENÍK 1980). Problematikou tohoto přírodního fenoménu se zabýval také Theodor Lokvenc (1926 - 2013) v práci ANTROPOGENNÍ OVLIVNĚNÍ PŘÍRODY ČESKÝCH KRKONOŠSKÝCH JAM (OPERA CORCONTICA 40: 287–300, 2003)

Krkonošské kyselo - je polévka z chlebového kvásku, rozšířená zejména v Podkrkonoší.
 
Krkonošské metro - krkonošské středisko Pec pod Sněžkou chystá projekt zavedení železnice až pod tamní lyžařské vleky. Náklady se odhadují na 12 miliard korun a většina z více než 14 kilometrů nové tratě by ze stávající stanice ve Svobodě nad Úpou vedla tunely. - viz také,  nebo také.

Krkonošské mlíčnice - Možná jste si při svých túrách krkonošskými vesnicemi a enklávami všimli kamenných sklípků na horských svazích, z nichž obvykle vytéká voda. Mnohý návštěvník, zvláště městský, si nejspíše řekne, že je to prostě jen upravená studánka, která ani nestojí za pozornost. Ale není – téměř jistě je to jedna z mlíčnic, které dříve neodmyslitelně patřily k horskému zemědělství, konkrétně pastevectví, hojně provozovanému na horských loukách; celý článek (Vlastimil Pilous, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2015); odkazy k článku: Horní Štěpanice; Benecko; Poniklá; Víchovská Lhota; Sklenářovice; Horní Maršov;

Krkonošské muzeum v Jelení Hoře - o historii muzea, které 14. dubna 2014 oslavilo 100 let své existence píše Jiří Dvořák v čísle 5/2014 časopisu Krkonoše - Jizerské hory.
 
Krkonošské rozsochy - poněkud nižší a z obou hlavních hřbetů převážně jižním směrem vybíhající horská pásma, např. rozsocha Kapradníku, Čertovy hory, Vlčí hřeben, rozsocha Žalého a nejvýraznější rozsocha Zadní Planiny. Ze Sněžky vybíhá rozsocha Růžové hory, pak následují rozsochy Jelení hory, Pomezního a Dlouhého hřebenu a posléze rozsocha Rýchor se Žacléřským hřbetem.
 
Krkonošské rybářství - přestože Krkonoše nelze po stránce rybářské srovnávat s tak proslulými oblastmi, jako je např. Třeboňsko, i v horách byl lov ryb od nepaměti součástí života zdejších obyvatel. V horských tocích se lovil pstruh obecný potoční, v nižších partiích hor lipan podhorní, mihule potoční, střevle potoční, mřenka mramorovaná nebo vranka obecná. Ještě v 16. století byly krkonošské toky poměrně bohaté, pozdější těžba a plavení dřeva, spolu s pytláctvím však jejich rybnatost výrazně snížily. To vedlo nejen k rozšíření umělého chovu ryb v líhních, ale i k zakládání rybníků v podhůří na české i slezské straně hor a chovu kapra obecného a štiky obecné. Pstruzi byli součástí jídelníčku na horských boudách slezské strany hor a proslulá v tomto směru byla bouda Samotnia na břehu ledovcového jezera Maly Staw. Ten byl tak známý bohatými přirozenými populacemi pstruha, že se mu přezdívalo Pstruhový rybník. Menší populace pstruhů se v něm udržela dodnes.
 
Krkonošský kras - více informací zde;
 
Kryoplanační terasy - stupňovité útvary vzniklé mrazovým tříděním kamenitých sutí na svazích Sněžky, Luční a Studniční hory a Vysokého Kola. Terasy Luční hory jsou nejdokonalejší ve střední Evropě a jejich obdobu najdeme až na Uralu nebo ve Skandinávii.
 
Křivolesy - tvarově bizarní společenstva dřevin (kosodřevina, javor klen, vrba slezská, jeřáb ptačí, bříza karpatská, střemcha skalní) na lavinových drahách v ledovcových karech. Jejich kmeny a větve jsou pravidelně poškozovány padajícími sněhovými lavinami a plazivým sněhem. Snadno regenerují za vzniku bizarních křivolakých růstových forem.
 
Křížlice - horská ves roztroušená ve stráních po pravém břehu Jizerky. Křížlice byly útočištěm českých bratří v pobělohorské době. Ve vsi jsou dva kostely. Katolický je v empírovém slohu (1814) s křtitelnicí od sochaře A. Suchardy a druhý evangelický (pochází z let 1783 - 1785); viz také Křížlické hodiny ožily (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 12/2011). Křížlice měly dosud trochu „smůlu“ na historicky významné objekty. U jejich severního souseda Vítkovic byly nalezeny a zdokumentovány hned dvě historické sklárny, u východních Štěpanic a jižnější Víchové středověké hrádky (tzv. Rychlovský neboli Hradiště a Víchovský – a Křížlice pořád nic. Nyní se ale ukázalo, že právě ony mohou mít možná hned obojí a případně i něco navíc; viz článek Záhada v kaňonu Jizerky (Vlastimil Pilous, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 4/2013).
 
Kubátová Marie - nejznámější současná krkonošská spisovatelka, proslavená bohatým souborem krkonošských pohádek, ale i četnými knižními tituly zachycujícími atmosféru současného krkonošského života. Se svou matkou Amálií Kutinovou intenzivně sbíraly krkonošské pohádky, písně a zaznamenávaly svérázný krkonošský dialekt.
 
Kvádrovitá odlučnost žuly - charakteristický způsob rozpadu žulových skalních výchozů. Při tuhnutí žhavého žulového magmatu vznikl systém vodorovných a svislých puklin, podél kterých dochází k intenzivnímu rozpukání krkonošské žuly.
 
Květnaté horské louky - druhově bohaté louky v montánním a subalpinském stupni Krkonoš. Vznikly zejména během éry budního hospodářství v 17. - 19. století. Horalé je pravidelně kosili, pásli na nich krávy, kozy nebo koně, čas od času louky přihnojovali. Významně přispívají k celkové biologické rozmanitosti krkonošské přírody. Jsou útočištěm řady dnes již vzácných a chráněných rostlin: violka sudetská, endemický zvonek českýhořec tolitovitýjestřábník chlupáčekmochna zlatákuklík horskýškarda velkokvětá,vemeníček zelenýpětiprstka žežulník nebo běloprstka bělaváVýznačné druhy živočichů: okáč rudopásný a černohnědý, střevlík Linného, kovařík horskýkobylka horská - videoještěrka živorodáhýl rudý - audiobramborníček hnědý - audio. Zbytky květnatých luk jsou například na enklávách Severka, Zadní Rennerovky, v Modrém a Obřím Dole, na Rýchorách, ve Svatém Petru.

Kyselé deště - jedna z hlavních příčin odumírání horských lesů Krkonoš. Dálkové přenosy průmyslových imisí se v podobě srážek (déšť, sníh, námraza), pevného spadu a aerosolu dostávají z atmosféry přímo nebo přes půdu a půdní roztoky do živých organismů, které poškozují. Kyselost námraz (horizontální srážky) v Krkonoších dosahovala v 80. letech minulého století i hodnot pod pH 3,0. Kyselé deště obsahovaly extrémně vysoké koncentrace síranů, dusičnanů, těžkých kovů a sloučenin fluoru.

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma