Pohled na Kozí hřbety, Luční horu a Stoh od hotelu Horal; foto Jaroslav Veselý;
Let Cessnou 150 ze Sazené nad Sněžku (video)
Medvěd jeskynní; viz také a rovněž;
Nebyl žádný drobeček. Dnešního medvěda hnědého, který byl v Krkonoších vyhuben roku 1736, přerůstal hmotností až 1000 kg a výškou v kohoutku bezmála 3,5 m téměř o 30%. Kdo si však hned představí krvežíznivou šelmu, ten se plete. Jeskynní medvěd byl totiž pravděpodobně převážně býložravý tvor, který si jen občas zpestřil jídelníček malými zvířaty. Velkou část života trávil v jeskyních, a tak jeho kosterní pozůstatky byly nalezeny v mnoha jeskyních po celé Evropě. I v České republice je známa řada takových míst, zejména v jeskyních Moravského krasu. Například ve Sloupsko-šošůvských jeskyních bylo nalezeno velké množství i kompletních koster. Před téměř 28 tisíci lety se mu zřejmě stala osudnou jeho potravní specializace na rostlinnou stravu a z důvodu změn ve vegetaci, souvisejících s vrcholící dobou ledovou, vyhynul. Medvěd jeskynní žil prokazatelně i v Krkonoších, v Medvědí jeskyni v údolí Úpy, v blízkosti přírodní památky Sluneční stráň u Svobody nad Úpou.
Medvědi (už i) v Krkonoších!
Sen některých se dnes stal skutečností... V Krkonoších se objevili medvědi! Naštěstí jen ti, kteří jsou televizními hvězdami. Václav Chaloupek s nimi pro Českou televizi natočil na různých místech Krkonoš10.díl ze seriálu Méďové na cestách. Pětiměsíční medvíďata Agáta a Martin jsou chlupaté kuličky, které si Krkonoše opravdu užívají.
Meta temnostní (Meta menardi)
Pavouk hojně rozšířený ve vchodových částech starých krkonošských důlních děl a ve zdejších jeskyních, např. v Medvědí jeskyni u Svobody nad Úpou.
Přítomnost Keltů v Krkonoších potvrzena. O Keltech je známé, že byli zruční zpracovatelé kovů, zvláště co se zlata, ale i např. praktičtějšího železa týče. Rozšíření jejich hradišť se koncentrovalo hlavně na klimaticky příznivější oblasti středních Čech, přesto však dokázali za zlatem pronikat i daleko do hor a u mnoha nalezišť, zvláště rýžovišť, máme důkazy, že byli přímo jejich prvními objeviteli. Z archeologických nálezů je totiž zřejmé, že měli i velkou motivaci, neboť keltské ženy byly velké fintilky. Nemáme sice žádné přímé zprávy o tom, že to bylo proto, že keltští muži byli pod pantoflem, ale každopádně se lze domnívat, že za jejich věčným hladem po zlatu stál i tento faktor. Jednalo se dokonce o tak dominantní motivaci, že založení některých jejich sídlišť prokazatelně přímo souviselo s blízkými nalezišti vzácných kovů.
Příběh opony z Roudnice v Krkonoších (mapa).