Kodulka horská - Krtonožka obecná

 
Obrazový atlas krkonošské fauny

Kodulka horská (Mutilla marginata); (viz také) - výskyt v Krkonoších: místy hojná od podhůří až na hřebeny. Doba výskytu: od května do srpna. Prostředí: suché louky a meze, okraje cest, ale i parky a zahrady, dokonce i lidská obydlí. Biologie: samičky kodulky horské jsou bezkřídlé, připomínají velkého chlupatého mravence a na rozdíl od okřídlených, zcela černých samců mají rezavou hruď, která je podlouhlá a zřetelně užší než hlava. Na zadečku je u obou pohlaví světlá kresba tvořená stříbřitými chloupky. Velikost se pohybuje mezi 10-15 mm. Obě pohlaví dovedou vydávat zvuky v podobě tichého vrzání. Stridulační (zvukotvorný) orgán je umístěn na zadečku. Názory na účel stridulace se různí. Snad slouží jako komunikace k vyhledání sexuálních partnerů, ale také jako akustická výstraha. Samci se ozývají během páření; obě pohlaví vržou v okamžiku ohrožení, např. pokud se ocitnou mezi lidskými prsty. Při takové příležitosti nás může samička citelně bodnout žihadlem. Samičky vnikají do hnízd různých druhů čmeláků a do buněk kladou vajíčka. Vylíhlé larvičky požírají larvy svého hostitele a snad i zásoby, v hnízdě se také kuklí. Počet larev v jednom hnízdě může být značný, až několik desítek a může u slabších kolonií způsobit zdecimování.Poznámka: podobným druhem je kodulka evropská, která se liší u samce rezavou barvou svrchní části hrudi a u samičky je hruď stejně široká jako hlava.

Koretra obecná (Chaoborus crystallinus) - výskyt v Krkonoších: nalezen v několika rybnících v nejnižších polohách. Doba výskytu: od června do října. Prostředí: především stojaté vody. Biologie: dospělci koretry obecné o velikosti 5-7 mm se asi nejvíce podobají svým příbuzným - komárům. Jejich ústní ústrojí však není uzpůsobené k sání krve. Také kukly vyhlížejí jako komáří. Pozoruhodné jsou ovšem larvy. Jsou téměř průhledné s nápadnýma tmavýma očima. Larvy se nehybně vznášejí ve vodě ve vodorovné poloze, což jim umožňují plynové měchýřky v hrudi a zadečku. Pohybují se pomocí ploutvičky na konci zadečku. Živí se planktonem, zejména drobnými korýši, které lapají uchvacovacím orgánem na hlavě, vzniklým přeměnou tykadel. Dospělci se vyskytují na vegetaci v okolí vod. Poznámka: podobnými druhy jsou další zástupci čeledi koretrovitých, k jejichž určení je třeba lupa a určovací klíč.

Kornatka hnědá (Issus coleoptratus) - výskyt v Krkonoších: vzhledem ke skrytému způsobu života její rozšíření není bezpečně známé, byla nalezena v bukových porostech. Doba výskytu: dospělci žijí od konce června až do konce října. Prostředí: osídluje listnaté lesy, zejména dubohabřiny a bučiny, lesní okraje, křoviny, zahrady a parky. Biologie: kornatky hnědé (velikost 5,5-7 mm) se živí roztoky vysávanými z lýka tenkých mladých větví různých listnáčů. Vývoj je dvouletý, přezimují nymfy v opadance. Vytváří jednu generaci za rok. Poznámka: podobným druhem je vzácnější kornatka Issus muscaeformis.

Korovnice pupenová (Adelges laricis) - výskyt v Krkonoších: hojná mšice nevystupuje na hřebeny.  Doba výskytu: žije od jara do podzimu v několika generacích. Prostředí: okupuje mladší smrky v podrostu, okrajové stromy a modřínové porosty. Biologie: viz Wikipedie Korovnice pupenová Adelges laricis. 

Kousavec dvoupáskovaný (Rhagium bifasciatum) - výskyt v Krkonoších: nejhojnější tesařík od podhůří po vrcholy. Doba výskytu: létá od května do srpna. Prostředí: smíšené a jehličnaté lesy, klečové porosty i křivolesy na lavinových drahách. Biologie: velikost tohoto druhu kolísá mezi 12-22 mm. Dospělci navštěvují květy jeřábu, hlohu, tužebníku a dalších rostlin nebo nalétají na dřevo. Larva se vyvíjí v odumřelém dřevě jehličnanů (smrk, příležitostně také jedle, borovice lesní i kleč a modřín) i listnáčů (buk, bříza, jasan, jilm a dub). Chodby jsou vyplněny drtí z pilin a exkrementů, kukelní komůrka je vyhlodána různě hluboko (až 20 cm) ve dřevě. Vývoj je dvouletý, přezimuje nejprve larva a ve druhém roce právě vylíhlý brouk.

Kousavec hlodavý (Rhagium mordax) - výskyt v Krkonoších: je hojně nalézán od podhůří až k horní hranici lesa. Doba výskytu: žije v období květen až červen. Prostředí: listnaté a smíšené lesy, lesní louky a okraje. Biologie: brouk o velikosti 13-22 mm patří do čeledi tesaříkovitých. Imaga naletují za slunných dnů na pokácené dřevo a pařezy, ale také na květy miříkovitých a dalších bylin a keřů. Při vyrušení se staví mrtvými a padají do podrostu. Larva se vyvíjí pod kůrou mrtvého dřeva buku, olše, javoru, habru, dubu, lípy a dalších listnáčů, příležitostně i smrku a jedle. Vývoj je dvouletý. Na podzim si larva vytvoří pod kůrou z třísek kruhovou kukelní komůrku, ve které se zakuklí. Dospělý brouk se líhne ještě na podzim a přezimuje. Komůrku opouští v květnu.

Kovařík horský (Ctenicera cuprea) - výskyt v Krkonoších: všude na horských loukách i na hřebenech hojný druh. Doba výskytu: imaga nalézáme od května do července.Prostředí: dospělí brouci žijí na horských loukách a v hřebenové tundře na travách. Biologie: velikost brouků kolísá mezi 11-16 mm. Tvrdé, válcovité larvy ("drátovci") jsou býložravé a žijí v půdě, kde se živí především kořeny trav. Poznámka: podobným druhem je kovařík zelený (Ctenicera pectinicornis), jehož zbarvení je však spíše měďové nebo hnědozelené (khaki). 

Kovařík mlhový (Actenicerus siaelandicus) (větší rozlišení) - výskyt v Krkonoších: od podhůří do nižších poloh lesního stupně obvykle častý. Doba výskytu: nalézáme ho od dubna až do srpna. Prostředí: obývá vlhké louky a pastviny, paseky, stinné lesy a lesní okraje. Biologie: velikost brouka se pohybuje mezi 12-17 mm. Larvy jsou býložravé, žijí v zemi na kořenech rostlin, na kulturních rostlinách mohou údajně i škodit.

Kovařík purpurový (Anostirus purpureus) - výskyt v Krkonoších: vyskytuje se od podhůří do nižších poloh lesního stupně. Doba výskytu: žije od dubna do července. Prostředí: jeden z prvních jarních druhů nalézaný na čerstvě rozvitých listech keřů a stromů na lesních okrajích, pobřežních porostech, zarostlých mezích apod. Biologie: velikost tohoto brouka kolísá od 8 do 14 mm. Dospělí se živí listy keřů, sedají i na květenství miříkovitých rostlin. Samička klade vajíčka do trouchnivých pařezů buku, žlutorezavé larvy jsou masožravé, žijí v trouchu nebo v půdě. Přezimuje imago. Poznámka: podobným druhem je Anostirus gracilicollis.

Kovolesklec gamma (Autographa gamma) - výskyt v Krkonoších: od podhůří až po nejvyšší polohy hojný. Doba výskytu: jedná se o tažný druh, který se objevuje již koncem dubna a vídáme ho ještě koncem listopadu. Prostředí: louky, pastviny, lesní okraje, parky a zahrady i hřebenová tundra. Všude hojný druh. Biologie: motýli s velikostí těla okolo 20 mm, s rozpětím křídel 32-39 mm k nám přilétají z jižní Evropy, kde jsou jejich stálé populace. Jsou aktivní za dne i v noci, migranti ve dne přijímají i potravu. V našich podmínkách zakládají v závislosti na počasí dvě nebo i tři generace. Většina u nás vylíhlých jedinců druhé generace se navrací na jih. Přezimovat může housenka, pokud v zimě nejsou příliš nízké teploty. Housenky jsou široce polyfágní (živí se různou rostlinnou potravou), konzumují nejrůznější divoké i pěstované rostliny. Jsou zelené či tmavě šedé. Kuklí se v zámotku na živné rostlině nebo na zemi.  

Kovolesklec jestřábníkový (Autographa bractea) - výskyt v Krkonoších: podhůří až lesní stupeň a hřebenová rašeliniště, místy bývá hojnější. Doba výskytu: dospělí létají v červnu až srpnu. Prostředí: vlhké louky, lesní okraje, příbřežní nivy, horská rašeliniště. Biologie: motýli s rozpětím křídel 37-42 mm vyhledávají květy v noci, výjimečně jsou aktivní i ve dne. 
Housenky se živí nízkými bylinami, např. podbělem, jitrocelem, pampeliškou, jestřábníky, škardou a pcháčem. Poznámka: podobným druhem je kovolesklec půvabný (Diachrysia chryson). 

Kozlíček dvojtečný (Oberea oculata) - výskyt v Krkonoších: nepříliš častý od podhůří do lesního stupně. Doba výskytu: dospělí se vyskytují od června do srpna, jednotlivě i do září.Prostedí: lesní okraje, keřové porosty na mezích a v okolí cest, přípotoční nivy a dřevinami porostlé louky. Biologie: úhledný druh tesaříka. Délka těla 15-21 mm. Imaga prodělávají zralostní žír na koncových větvičkách vrb, především jívy, které jsou také živnou rostlinou larev. Vajíčko dráždí rostlinná pletiva, ta zbytňují a stávají se potravou larev, mohou je však svým překotným růstem zahubit. Vývoj probíhá v živém dřevě a dřeni kmínků a větví, část vytvořených drtinek vyhazují larvy z chodby ven. Jsou přezimujícím stádiem. Kuklí se ve dřeni, kde si vyhlodají kukelní komůrku a také chodbu pro výlet dospělce. Vývoj je nejčastěji dvouletý. Poznámka: podobným druhem je vzácný kozlíček (Oberea pupillata).

Kozlíček mramorový (Saperda scalaris) - výskyt v Krkonoších: lokálně od podhůří až do ledovcových karů. Doba výskytu: od května do srpna. Prostředí: listnaté a smíšené lesy, jejich okraje, přípotoční nivy, remízky a křivolesy na lavinových drahách. Biologie: velikost 12-18 mm. Imaga jsou aktivní za dne a v podvečer. Samci se zdržují spíše v korunách stromů, samičky je možné častěji zastihnout na čerstvě pokácených nebo vyvrácených kmenech. Larvy se vyvíjejí pod kůrou odumírajících i mrtvých stromů a silných větví, kde vyžírají nepravidelné chodby. Ve druhém roce vývoje se zavrtají do dřeva, kde si zhotoví kukelní komůrku a výletový otvor. Kuklí se na jaře, živnou rostlinu opouští v květnu nebo červnu. Napadají řadu listnatých stromů (dub, buk, jilm, vrba, olše, bříza a ovocné dřeviny), vzácně i jehličnaté.

Krasec (Anthaxia helvetica) - výskyt v Krkonoších: všude hojný druh v podhůří i na horských loukách. Doba výskytu: dospělí brouci se vyskytují od května do srpna nebo září.Prostředí: obývá louky a lesní okraje, paseky i kary. Biologie: menší druh krasce o velikosti 5-8,5 mm. Brouci se shromažďují hlavně na žlutých květech pryskyřníků, starčků a jestřábníků. Larvy žijí pod kůrou jehličnanů, hlavně smrku. Poznámka: podobným druhem je krasec čtyřtečný (Anthaxia quadripunctata), který však má na štítě čtyři hluboké jamky.

Krasec lesní (Buprestis rustica) - výskyt v Krkonoších: nepříliš hojný druh na teplejších lokalitách v podhůří a nižších partiích smrkových lesů. Doba výskytu: od června do srpna, za příznivého počasí i v září. Prostředí: jehličnaté, především smrkové porosty na teplejších stanovištích. Biologie: oválný brouk o velikosti 12-20 mm. Jeho zbarvení je značně proměnlivé, pohybuje se od kovově měďové, zelenavé, namodralé až po fialovou barvu. Štít je hrubě tečkovaný, krovky nesou jemné rýhování. Dospělé brouky nacházíme za slunných a teplých dnů především mezi 10. a 14. hodinou při náletu na kmeny hynoucích stromů a pařezy, kam také samičky kladou do trhlin kůry vajíčka. Larvy žijí po dva roky v lýku mrtvých či odumírajících smrků, jedlí, příležitostně i borovic. Poznámka: podobným druhem je druh Buprestis haemorrhoidalis. Poznáme ho podle žlutých skvrn na spodní straně těla.Ohrožení: v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazený mezi téměř ohrožené.

Kroužilka (Rhamphomyia anthracina) - výskyt v Krkonoších: všude hojný druh v krkonošské arktoalpínské tundře. Doba výskytu: od červa až do září. Prostředí: žije na suchých biotopech i na rašeliništích v subalpínském a alpínském stupni. Biologie: dosahuje velikosti až 10 mm, je celá černě zbarvená, včetně křídel. Dospělé kroužilky nalézáme nejčastěji na žlutých květech např. jestřábníků, ale také rdesna hadího kořene a dalších rostlin, kde sají nektar. Poznámka: Podobným druhem je kroužilka Empis borealis, jejíž samička má na konci se rozšiřující zaoblená křídla a obě pohlaví červenavé nohy. 

Kroužilka žlutavá (Empis livida) - viz také - výskyt v Krkonoších: hojně v podhůří a nižších polohách lesního stupně. Doba výskytu: létá od dubna do srpna. Prostředí: nejčastěji ji nalézáme jak saje nektar na květech. Vyskytuje se na loukách, ale také na stinných místech okolo potoků a na křovinatých mezích. Biologie: štíhlá moucha s dlouhýma nohama a nápadným dlouhým sosákem o velikosti od 7,5 do 10 mm. Zadeček samce je hnědožlutý, u samičky šedý. Dospělci jsou draví, mnohdy uloví kořist větší než jsou sami, hlavně jsou to jiné mouchy. Před pářením pořádají zásnubní krouživé tance, samec přináší samičce ulovenou kořist, kterou ona během páření vysává. Také larvy jsou dravé, hubí zejména drobný měkký hmyz jako jsou mšice či larvy bejlomorek; žijí v půdě a opadance. Poznámka: podobnými druhy jsou některé další kroužilky, správné určení může provést pouze odborník.

Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) - audio - video Čt - výskyt v Krkonoších: ojediněle (pouze několik nálezů) se vyskytuje v podhůří. Doba výskytu: dospělé krtonožky se objevují od května do října. Prostředí: vlhká místa, např. břehy potoků a vodních nádrží, mokřady i zahrady, kde se projevuje jako škůdce. Biologie: krtonožka je velký a robustní válcovitý hmyz o velikosti 35-50 mm. Přední nohy má mohutné, lopatkovité se zubatým předním okrajem. Zadní nohy jsou skákavé, jako u ostatních rovnokřídlých. Krtonožka žije většinu života v chodbičkách, které si vyhrabala ve vlhké půdě, dovede však dobře létat, ale také plavat. Samci vydávají třením nohou o krytky zvuk, který zesiluje zvláštní tvar konce chodbičky a který je slyšet až na vzdálenost 1,5 km. Ke kopulaci dochází v květnu a červnu, tehdy také za soumraku krtonožky létají. Do komůrky v půdě zpevněné slinami klade samička svá vajíčka, hlídá je do vylíhnutí larev a po nějakou dobu hlídá i mláďata. Larvy se vyvíjejí 2 roky. Živí se dravě, loví hlavně hmyz, žížaly a plže, mohou však ožírat i kořínky rostlin.Ohrožení: s vysušováním mokrých míst z mnoha lokalit vymizela, bezprostředně na bytí ohrožená však není. 


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;