Bartův les - kulturní památka v oblasti pod bývalými Sklenářovicemi, kde se ve středověku těžilo zlato. V těchto místech jsou zřetelné pozůstatky rozsáhlého povrchového dobývání.
Bedřichov - dnes část Špindlerova Mlýna, dříve samostatná osada kolem malé skelní hutě, jejíž sklářské výrobky byly vysoko ceněné.
Benecko - rekreační středisko na západním úbočí Předního a Zadního Žalého (1019 a 1036 m) na žalské rozsoše a v údolí potoka Cedronu. Součástí Benecka jsou vesnice Horní a Dolní Štěpanice, Štěpanická Lhota, Mrklov a řada samot. Benecko vzniklo v 16. století, v době zvýšeného zájmu o využití hor. Štěpanice, které byly podhradím Štěpanického hradu, jsou o 200 let starší. Obyvatelstvo se živilo chovem dobytka, především však domácím tkalcovstvím (viz článek Miloše Gerstnera Matěj Pochop benecký tkadlec na snímcích Karla Hníka z roku 1983; časopis Krkonoše - Jizerské hory, 8/2012; fotografie k článku). Obec byla převážně česká, působil zde i vlastenecký učitel a spisovatel J. Šír (pamětní deska na vyhlídkové Jindrově skále). Na Benecku i v připojených obcích se zachovala řada roubených a krčkových chalup krkonošského typu. Nejnápadnější stavbou je 18 m vysoká kamenná rozhledna, postavená v roce 1892 na vrcholu Předního Žalého. Dnes je Benecko střediskem sportu a rekreace a to jak letní turistiky, tak především lyžování. Sjezdovému lyžování slouží dva velké a několik menších vleků. Pro běh na lyžích jsou upravovány standardní lyžařské tratě s několika okruhy. Péčí obecního úřadu bylo vybudováno několik letních turistických tras s vlastním značením. - pohled z rozhledny
Berauer Gustl (1912 - 1986) - významný krkonošský lyžař; viz Gustl Berauer - Král lyží z Krkonoš (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2011).
Bialy Jar - místo největšího lavinového neštěstí v historii Krkonoš. V březnu roku 1968 tu dvě krátce po sobě uvolněné laviny překvapily a zasypaly na užívané turistické cestě 25členou výpravu turistů. Pouze 6 z nich se podařilo zachránit. Foto z roku 1968; Přežili jsme Bialy Jar - časopis Krkonoše - Jizerské hory, 3/2008.
Biodiverzita - je biologická rozmanitost přírody daná množstvím existujících různých živých organismů. Z ekologického hlediska platí, že čím větší je biodiverzita ekosystému, tím lépe daný ekosystém odolává změnám. Bohužel biodiverzita přírody se stále poměrně rychle snižuje. Záchrana a ochrana ekosystémové, druhové i vnitrodruhové biodiverzity patří mezi nejdůležitější úkoly lesního hospodářství v Krkonoších. Hlavním nástrojem péče o biodiverzitu je záchrana přírodních a přírodě blízkých ekosystémů a úprava skladby ostatních porostů do stavu přírodě blízkého.
Bílá skála - nalézá se severovýchodně od Rejdic. V této vesničce v minulosti zpracovávali ve sklenářské huti křemencový písek z okolí Bílé skály.
Bílé Labe - fotogalerie - pramení pod Studniční horou ve výšce 1432 m a po 8,2 km ústí do Labe. Balvanité koryto říčky vytváří divoké romantické scenérie.
Bíner (přírodní památka) - botanicky bohaté louky na vápencovém návrší mezi Horním Lánovem a Černým Dolem, z obou stran nakousnutém aktivními vápencovými lomy.
Bobová dráha Harrachov (viz také; video) - Bobová dráha v Harrachově je spolu s dopravním zařízením cca 1.000 metrů dlouhá, při 38 m převýšení, průměrném sklonu 6 % a maximálním sklonu 12 %. Má 17 zatáček a dvě atraktivní nadzemní křížení. Pro možnost večerních jízd je vlek i dráha osvětlena.
Bobr evropský (viz také) - o jeho možném rozšíření do českého podhůří Krkonoš (mapa1, mapa2) píše Jiří Flousek v čísle 6/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory, v článku nazvaném Bobr po Bobru do Bobru...; fotografie k článku; viz také Bobři a lidé v krajině: Jak žít a nechat žít?
Born Adolf, nar. 12. 6. 1930, České Velenice – grafik, malíř, ilustrátor a karikaturista, ale také spolutvůrce animovaných filmů, výtvarník divadelních scén a kostýmů a tvůrce poštovních známek. Navíc asi nejznámější osobnost, hrdě se hlásící k monarchistické straně Koruna česká. Miluje Turecko (zvlášť Istanbul) a Řecko a je velkým sběratelem historických pokrývek hlavy. Málokdo však už ví, že má rád také Krkonoše; a byly doby, kdy tu především v zimě býval velmi častým hostem; viz článek Krkonoše Adolfa Borna (Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 7/2014) a video České televize.
Born Adolf, nar. 12. 6. 1930, České Velenice – grafik, malíř, ilustrátor a karikaturista, ale také spolutvůrce animovaných filmů, výtvarník divadelních scén a kostýmů a tvůrce poštovních známek. Navíc asi nejznámější osobnost, hrdě se hlásící k monarchistické straně Koruna česká. Miluje Turecko (zvlášť Istanbul) a Řecko a je velkým sběratelem historických pokrývek hlavy. Málokdo však už ví, že má rád také Krkonoše; a byly doby, kdy tu především v zimě býval velmi častým hostem; viz článek Krkonoše Adolfa Borna (Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 7/2014) a video České televize.
Botanické zahrádky - je označení pro bujnou a pestrou přírodu na svazích krkonošských ledovcových karů, která je výslednicí pozoruhodné souhry přírodních sil - větru, sněhu, lavin a dávných ledovců. Zvláštní reliéfové uspořádání hlavních krkonošských hřbetů a údolí a převládající západní větrné proudění způsobuje, že se na hranách a v závětří karů (krkonošských jam) ukládají obrovská množství sněhu z návětrných svahů a náhorních plošin a pravidelně se zde sesouvají sněhové laviny. Lavinové svahy tak nikdy neosídlí vysoký les, ale jen houževnaté keře a byliny, jejichž druhová pestrost je však obrovská. Stín hustého lesa by neumožnil existenci tak pestrého společenství rostlin a živočichů, osluněné svahy lavinišť však ano. Je zde světlo, slunce, závětří a dostatek vlhkosti z dlouhodobě ležících sněhových polí. Navíc sem vítr odedávna transportuje semena rostlin, drobné živočichy, ale i částečky půdy z blízkých a vzdálenějších míst. Funguje zde jakési "biologické smetiště".
V odborné literatuře je tento fenomén popsán jako mechanismus anemo-orografických systémů, objevený poprvé pro světovou vědu právě v Krkonoších. Naši předci však znali tato místa již dávno před příchodem vědců, neboť zde sbírali léčivé byliny, jejichž pestrost si však nedovedli vysvětlit jinak, než pomocí pověr a mýtů. Tak vznikly názvy jako Krakonošova či Čertova zahrádka pro místa v Úpské jámě a Obřím dole. Na svazích Pančavské jámy se rozkládá Schustlerova zahrádka, místo s nejbohatší květenou na české straně hor, pojmenované teprve nedávno na počest významného krkonošského badatele prof. Františka Schustlera. Ve Velké Kotelní jámě se nachází Kotelská zahrádka. Mnohá další místa, ač nejsou dosud pojmenována, nezůstávají v bohatství květeny nijak pozadu. Vůbec nejbohatší zahrádka v Krkonoších, v Čedičové rokli v Malé Sněžné jámě na svůj místní název teprve čeká. Avšak rozmanitost se netýká jen květeny karů, ale stejně pestré je i složení zvířeny, zejména hmyzu. Rovněž neživá příroda má v karech své unikátní projevy - zvláštní typy půd, vývěry teplého vzduchu ze sutí, tzv. fumaroly, kajícníci - zvláštní tvary tajícího sněhu známé ze světových velehor, velkolepé divadlo sněhových lavin, mrazové zvětrávání. Právem jsou všechna tato místa přísně chráněna před rušivými lidskými zásahy a jejich prohlídka je možná jen z okolních turistických stezek.
Botovník - Severoamerickými stromy zvanými botovník se inspirovali v Harrachově. U dojezdu bobové dráhy (video) tam stojí smrk, který je zbaven kůry a každý z turistů, který sem zavítá, si na na jeho větve či kmen může pověsit svou vysloužilou obuv.
Bouda na Muldě - chata s překrásným výhledem na panorama Sněžky a Studniční hory se nachází v klidné okrajové části Pece pod Sněžkou, cca 20 minut chůze ze "Zeleného potoka" po modré turistické značce směr "Pražská Bouda". Od Boudy na Muldě je dobře viditelná tzv. Mapa republiky - jedno z míst, kde v Krkonoších leží nejdéle sněhová pokrývka.
Bouda na Pláni - pod vrcholem Přední Planiny. V 17. století zde bylo několik samot. V době okupace v ní německá opozice projednávala atentát na Hitlera.
Brockenské strašidlo (autor snímku: Pavel Taclík) - v Krkonoších vzácný atmosférický jev, vznikající při nízkém slunci, v jehož paprscích vznikne zvětšený stín osoby pozorovatele na stěně mraků či mlhy. Kolem stínu se často vytvoří i duhový prstenec zvaný gloriola a celý "přízrak" se přibližováním stěny mraků pohybuje a zvětšuje. Jev je pojmenován podle nejvyšší hory německého pohoří Harzu - Brocken (1142 m n.m.), kde se často vyskytuje.
Budniky - zaniklá osada ve stínu Volské hory - mapa - zimní návštěva po 2. světové válce zaniklé osady Forstbauden, dnes Budniků, založené na nehostinném severním úbočí Lesního hřebene; fotografie k článku. (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 1/2013).
Buchar Jan - (14. dubna 1895, Mříčná – 19. března 1988, Jilemnice) byl český řídící učitel ve výslužbě, lidový vypravěč, znalec krkonošského nářečí a spisovatel poudaček – knih v tomto nářečí; viz také článek Jany Feistauerové Jan Buchar, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 4/2015.
Buchar Jan - (20. září 1859 Mříčná – 10. října 1932 Praha) český učitel, vlastenec, průkopník lyžování a propagátor přírodních krás Krkonoš. Tento botanik a znalec krkonošské přírody se také věnoval značení turistických tras, kartografii a spisovatelství. Jím organizovaná letní i zimní turistika změnila tvář Krkonoš; viz také Síň slávy české turistiky.
Buchar Jan - (14. dubna 1895, Mříčná – 19. března 1988, Jilemnice) byl český řídící učitel ve výslužbě, lidový vypravěč, znalec krkonošského nářečí a spisovatel poudaček – knih v tomto nářečí; viz také článek Jany Feistauerové Jan Buchar, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 4/2015.
Buchar Jan - (20. září 1859 Mříčná – 10. října 1932 Praha) český učitel, vlastenec, průkopník lyžování a propagátor přírodních krás Krkonoš. Tento botanik a znalec krkonošské přírody se také věnoval značení turistických tras, kartografii a spisovatelství. Jím organizovaná letní i zimní turistika změnila tvář Krkonoš; viz také Síň slávy české turistiky.
Bukówka - přehrada ve východním polském Podkrkonoší. Byla postavena v letech 1903-5, aby zachytila povodňové vody na horním toku Bobru, viz mapa. Více v článku Ingrid Holmanové, v čísle 7/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory, nazvaném Cestou k vodní nádrži Bukówka; fotodokumentace autorky k článku.
Burian Vlasta - ve čtyřicátých a padesátých letech letech Burianovi zakázali hrát, poslali ho na nucené práce. Když se potom vrátil a nesměl hrát, odjel do Krkonoš na Hříběcí boudu nedalekoStrážného, kde pásl krávy, jezdil turistům pro kufry a popíjel svou oblíbenou žitnou. A jak bylo jeho zvykem, bavil okolí; celý článek; ukázka z filmu přednosta stanice.
Burkert Rudolf (1904 - 1985) - významný lyžař. Více viz časopis Krkonoše - Jizerské hory, 4/2011 - článek Rudolf Burkert lyžař století.
Bývalá Obří bouda - stála na hraně Úpské jámy. Byla postavena v minulém století, na začátku 80. let však byla tak zchátralá, že roku 1984 došlo k její likvidaci. Na cestě k vrcholu Sněžky je pomníček dvou členů Horské služby (J. Messnera a Š. Spusty), kteří zde zahynuli při záchranné akci v roce 1975.