První vyobrazení Krakonoše - v současnosti pečetidlo, razítko Správy Krkonošského národního parku a zároveň logo časopisu Krkonoše - Jizerské hory; viz také Rýbrcoul se už rozhlíží po okolí.
I stvořil člověk pána hor k vobrazu svýmu a řek mu: "Panuj!" A polle toho to taky vypadalo.
O tom, jak Krakonoš přenášel skály, pomáhal nuzákům a trestal lakomce, ví každé malé dítě. Nosil plnovous, vládl mohutným kyjem a dobráckým úsměvem, na stromech kouzlil jinovatku a foukal sněhové vločky shůry do údolí, řídil směr větru a pro každé roční období vybíral ten nejvhodnější. Tohle všechno ještě stále dělá, přestože mu již nohy neslouží jako zamlada. Nejezdí po horách na motorce ani autem, aby neplašil zvěř a nekazil horský ozón, jak to dělávají rádoby turisté, kterým není nic svaté. Jestli jste ho zatím nepotkali, pak jen proto, že hory jsou rozlehlé a ani Krakonoš nemůže být všudypřítomný. A tak potkáte možná alespoň jeho pomocníky v zelených uniformách, obezřetně chránící Krakonošovo hájemství, aby je zachovali pro příští časy.
(Zdroj: podle úvodu ke knize Ludmily Pelcové, Než Krakonošovi narostly vousy; nakladatelství LiberaBooks; 2010)
První zmínka o Krakonošovi ve starých kronikách se váže k roku 1561. Jde o první vyobrazení pána hor, ještě beze jména, s důrazem na pojmu "pán". Objevuje se zde jako skládanka z částí heraldických znaků krkonošských feudálů. Má postavu gryfa ze znaku slezských Schaffgotschů, orlí hlavu, jelení parohy, lví trup, kozlí nohy a dvoudílný ohon. Toto první zobrazení je i podobiznou poslední. Správa Krkonošského národního parku ji oprášila z nánosu let a učinila ji svým pečetidlem, svým razítkem. Pána činí pánem žezlo s čaromocí budit strach. Strach malého člověka před velkou horou, strach z tajemné síly přírodní, strach dřevařů z hromu a jeho ozvěny, strach osamělého poutníka z bezcestí v mlze či vánici.
Roku 1618 podává první tištěnou zprávu o mocném duchu hor Havel Želanský, helvetský kněz pražský, ve spisku O zlých anjelích a ďáblích. Popisuje zde Krakonoše jako mnicha, který nabízí poutníkům přes hory jdoucím, že jim ukáže cestu a "potom, když je na místa nepřístupná, mezi doly a skály zavede, že nevědí, kam se obrátiti, tu on na dřevo neb strom ňáký vskočí a jim se směje, že se to po všem lese rozléhá".
V poloze démona nedobrého zůstává pán hor i ve třech svazcích pověstí J. P. Praetoria, učeného mistra z Branibor. Roku 1662 vyšlo toto obšírné svědectví o horském duchu pod názvem Daemonologia Rubinzalii Silezii.
Roku 1736 dřevoryty z Lindnerových Historií o Rýbrcoulovi podávají svědectví o tom, jak si Rýbrcoul hraje s lidmi, tu si z nich tropí žerty, tu i soudí a trestá jejich skutky. Bytost z pomezí světa přírody a světa lidí nabírá i mnohou lidskou vlastnost - je náladový, prchlivý, podivín, uličnický, drsný, pyšný, ješitný, časem dobromyslný, ušlechtilý, citlivý.
S tím nepříliš lichotivým jménem přešel pán hor i do české obrozenecké literatury. V roce 1784 vyšel pro české čtenáře poprvé a v roce 1804 podruhé ve vlasteneckém Krameriově nakladatelství Rybrcol na Krkonošských horách aneb Zakletý a vysvobozený princ. Staročeská smyšlenka.
Sám Josef Jungmann se ve svém Slovníku jazyka českého roku 1837 zabývá jeho jménem: "Rybecál (Rybencál, Rybrcol, Ybercol, Libercoun), duch neboli zakletý princ v Krkonoších, o němž se bájí, že zvláště na vrchu Kolešci (Vysoké Kolo, mapa) někdy viditelný co malé pachole, maje peří místo vlasů na hlavě, a proto zlatohlavec nazývaný, bílý kaftan a zelený klobouk, lidem mnoho dobrého dělával, ale posměváčky trestal a všelijak tejral".
Tak přešel pán hor do knížek lidového čtení, tu obdařen urozeným původem, tu uměním čarovat, původem půl Němec a půl Čech a podle nátury vypravěče tu česky šprýmovný, tu německy drsný. Vlastencům se nelíbil německy znějícím jménem, a tak si Rybercoula přeložili na Řepočeta. I rozzlobil se hradecký pan profesor Václav Kliment Klicpera na otrocky přeložené jméno ducha hor a stvořil českému lidu Krakonoše. Učinil jej v duchu národního obrození ochráncem Čechů i obráncem pravdy a práva.
Krakonoš má i svého kronikáře. Doktor Jaromír Jech, pracovník Ústavu etnografie a folkloristiky při ČSAV a pasecký chalupář, sebral všechny písemnosti z krakonošovské literatury, spočítal poudačkáře i literáty a zůstavil ve své pozůstalosti "Krakonošologii" o šesti stech stránkách.
A tak se Klicperův Krakonoš zabydlel v české pohádce jako literární téma, jako motiv pro ilustrátory i jako druh z večerních pobejtek v čase předtelevizním. V čase televizním patronuje Krakonoš pivu, sýru, divadelnímu festivalu a o masopustním průvodě masek v Harrachově hraje roli vítače.
(Podle předmluvy spisovatelky Marie Kubátové ke knize Kláry Hoffmanové Krakonošoviny, kterou vydalo v roce 1995 nakladatelství BUK)
Tak nějak takhle vypadá ten správný vládce Krkonoš.
Není divu, že se Krakonoš stal i hrdinou krásného českého hraného večerníčku Krkonošské pohádky.
Krakonošovo království je opravdu krásné. Malý výlet do něj můžete podniknout zde.
"Životopisem" Krakonoše - dobrého ducha našich nejvyšších hor se na svých webových stránkách podrobně zabývá i náchodský rodák a krkonošský patriot Antonín Tichý ze Svobody nad Úpou. Povídání o Krakonošovi je doplněno obrázky, na nichž je duch hor ztvárněn podle představ jednotlivých autorů; viz také Krakonoš jako houbař.
Své jméno už Krakonoš propůjčil ledasčemu. Že se ocitl i na papírových penězích ví asi jen málokdo. - celý článek;
Krakonoš v literatuře - Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
Dobrotivý Krakonoš? Zapomeňte, vládcem Krkonoš je démon Rýbrcoul, tvrdí Jaroslav Rejman z Hořic.
Samotář, na něhož se těší davy. Takový je nový vládce hor Krakonoš.
Krakonoš v zahraničí
To, že je Krakonoš v Německu populární, je věc všeobecně známá. Dokazuje to i fakt, že se i zde s jeho jménem občas nečekaně setkáváme.
V řadě německých měst mají Krakonošovu ulici – tedy „Rübezahlstraße“. Je tomu tak např. v Berlíně (měst.část Neuköln), nebo také v Hamburku, Mnichově, Essenu a v dalších, již méně známých městech. Kromě toho v mnohých městech narazíme alespoň na Krakonošovu cestu. Je tomu tak v Düsseldorfu, nebo ve městech Kempten, Lübeck, Wuppertal nebo Würzburg. Ve vestfálském městě Epe s 15tis. obyvateli, mají dokonce celé Krakonošovo sídliště, které vzniklo tím, že právě sem přišlo po druhé světové válce přes 2000 vysídlenců ze Slezska. Tehdejší městská správa jim určila prostor pro novou výstavbu rodinných domků a ten si oni pojmenovali po svém.
V hlavním městě spolkové země Sasko v Drážďanech najdeme zase Krakonošovu školu. Když byla v roce 1909 postavena budova zdejšího gymnázia, byla v ní na jedné stěně velká freska s Krakonošem. Při bombardování města za druhé světové války byla škola zničená, ale v nové školní budově se potom obraz Krakonoše na stěně objevil opět a škola dostala neoficiální název po legendárním vládci našich nejvyšších hor. Nedaleko odtud, v turisticky velmi atraktivní části Saska – v tzv. Saském Švýcarsku dostala jedna horolezecká trasa v tamních pískovcových skalách název „Rübezahlstiege“, tedy Krakonošovo schodiště. A odtud vedoucí mezinárodní cyklotrasa dál na východ dostala rovněž Krakonošovo jméno. Začíná u řeky Labe v lázeňském městě Bad Schandau, vede potom přes Lužické hory v Čechách, Žitavské hory v Německu, Jizerskými horami a po polské straně Krkonoš k pohraničnímu polskému městu Lubawka a následně končí v dalším polském městečku Chelmsko-Slaskie.
Měří celkem 250 km. V Německu se také můžete setkat s obrázkem Krakonoše na čokoládě. Vyrábí ji již přes padesát let jistá středně velká rodinná firma „Rübezahl-Schokoladen“ v obci Dettingen nedaleko města Stuttgart. V jiné obci Iserlohn-Letmathe můžete zase navštívit velice populární restauraci s kavárnou, která se jmenuje „Rübezahlbaude“, tedy Krakonošova bouda. Patří totiž již dlouhou dobu rodině Adolfů, která pochází z Harrachova.
Stejný název dostal také čtyřhvězdičkový hotel v německé části Lužických hor u obce Waltersdorf hned u česko-německých hranic. A již celkem nedaleko odtud, ve městě Görlitz (česky Zhořelec) v ulici Nonnenstraße můžete narazit na místní Krakonošovo muzeum. S Krakonošem se lze také setkat u našich jižních sousedů při putování v tyrolských Alpách. V horské obci Wildschönau (nedaleko známého turistického centra Kitzbühl se totiž nachází Krakonošova chata „Rübezahl-Hütte”. A v jiné části Tyrolska v pohoří Wilder Kaiser mají zase velice populární horskou restauraci s názvem „Rübezahl Alm“, tedy Krakonošova salaš. Cestování za Krakonošem po okolních zemích můžeme zakončit v Polsku. V severní části Krkonoš se s ním můžete setkat celkem často. Nazývají ho zde „Liczyrzepa“ nebo také prostě jen „Duch hor“.
V turistickém středisku západní části polských Krkonoš, ve Sklářské Porebě byla zbudována nová naučná stezka po zajímavostech v okolí. Její název je sice „Valonská cesta“, ale jedna ze zastávek (s číslem 13) nese název „Krakonošův hrob“. Je to vlastně kamenná deska v lese s tímto nápisem. Uvádí se zde, že právě zde našel vládce hor místo svého věčného odpočinku poté, co jej zlí lidé vypudili z jeho říše pod Sněžkou…
(Zdroj: www.hory-krkonose.cz. Speciál 2012)
Zajímavosti:
Krakonoš má i své pivo se "zázračným účinkem". K jeho pití se totiž váže pořekadlo "Máš-li smutek na duši a žena tě plísní, dej si pivo Krakonoš a nebudeš v tísni!". A nejen to, Krakonoš má v Krkonoších i svůj symbolický hrob (Wikipedia). Prostý náhrobní kámen leží nedaleko vyhlídky Zloty Widok. Na informační tabuli v blízkosti hrobu je nápis "Zde Krakonoš, vyhnaný zlými lidmi ze svého odvěkého sídla na Rovině pod Sněžkou, hledě na milované hory zemřel hořem a nalezl tu místo posledního odpočinku".
Krakonoš a lyžníci - půvabný film pro děti i dospělé o těžkém životě chudých sklářů, novodobém Krakonošovi a zcela novém vynálezu, jakýchsi lyžích.
Co dodat závěrem? Snad jen to, že se postava Krakonoše stala kulturním dědictvím Krkonoš, jejich obyvatel i návštěvníků.