Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Přírodní zajímavosti Krkonoš > Nerostné bohatství Krkonoš

Nerostné bohatství Krkonoš

Poloha Krkonoš uprostřed Evropy předurčovala, že vývoj pohoří neprobíhal jen v režii přírodních zákonů, ale významně do něho zasáhl i člověk. Téměř od počátku minulého tisíciletí si krok za krokem podroboval horskou přírodu a měnil její tvář. Vytvořil tak z nejvyšších českých hor pozoruhodné svědectví vzájemného soužití člověka a horské přírody, a to jak v kladném, tak záporném slova smyslu.

Geologická minulost Krkonoš
Krkonoše jsou nejvyšším pásmem Krkonošsko-jesenické subprovincie. Přes nesprávné názory, s nimiž se setkáme dokonce i ve školních učebnicích, se nejedná o staré horstvo. Krkonoše vznikly ve víceméně stejném období jako Karpaty či Alpy. Jejich vznik nebyl náhlý, jednorázový, ale pozvolný a trvá od doby před několika desítkami milionů let dodnes. Rozdíl mezi těmito horstvy spočívá v materiálu, který je tvoří, ve způsobu jejich vzniku a také v jejich vzhledu; viz Geologie, Geomorfologie Krkonoš.

Těžba nerostného bohatství
Hlavním popudem k pronikání člověka do hor bylo zpočátku zejména úsilí o využití nerostného bohatství. Kolonisté z různých koutů Evropy hledali v Krkonoších zlato, stříbro, drahé kameny a rudná ložiska. Mezi 12. až 16. stoletím patřilo dolování, hornictví a zpracování železných rud k nejčastější obživě obyvatel a Krkonoše se v tomto směru staly nejvýznamnější oblastí v českých zemích.

Vlašské knihy
Jsou to tajemné písemné záznamy o cizincích z Benátek, Vlaších - hledačích zlata, stříbra a drahých kamenů, kteří ve 14. a 15. století přicházeli do Krkonoš a prováděli tu prospektorskou činnost. Stopy po jejich činnosti časem zanikly, avšak dochovaly se jejich záznamy o cestách k ložiskům pokladů, tzv. Vlašské knihy 

Kde všude se kutalo a co se dolovalo 
Obří důlRůžový důl (železné, měděné a arzenové rudy), oblast Svatého Petra, Rokytnice nad Jizerou (měď, stříbro, arzenopyrit), Malá Úpa u Žacléřských Bud, na Kotli, u Czarnówa (arzen, měď), Rokytnice nad Jizerou, Černý Důl, Velká Úpa, Herlíkovice u Vrchlabí, Malá Úpa (Smrčí), Kowary a Sowia Dolina v Polsku (železné rudy, měď, stříbro, olovo), Rýchory, Svoboda nad Úpou (zlato), Černý Důl (měď, stříbro, zlato), Harrachov, Mísečky - mapka, Obří důl (uranové rudy).

Krkonošské zlato (video)
Hlavní místa, v nichž se těžilo zlato na polské straně Krkonoš, se nalézají v okolí Szklarské Poręby, Świeradowa, Jelení Hory (Jelenia Góra) a Karpacze. Dokazují to výsledky výzkumů, které potvrdily výskyt malého množství zlata v píscích a štěrku zdejších potoků.
Na území Karpacze se zlato nacházelo v potocích protékajících osadami Płóczki, Ściegny, Wilcza Poręba (Vlčí paseka) a také v údolí Sowia Dolina (Soví údolí). Zlato se rýžovalo i v Łomniczce, Złotém (Zlatém) potoce a Łomnici. J. G. Volkelt zpracoval a v roce 1775 ve Vratislavi (Wrocław) vydal knihu o zlatokopectví ve Slezsku, v níž píše o jistém Antoniu Wahlovi, který tvrdil, že zlato se nacházelo kolem Malého rybníka (Mały Staw) a v okolí Sněžky. Autor tohoto spisu také tvrdí, že Valoni věděli o výskytu většího množství zlata v pramenech krkonošských potoků a z kovu vytěženého mj. ze Złotého potoka v nivační depresi Biały Jar byl vyroben zlatý řetěz pro lehnicko-břežského knížete Jiřího II.; viz také Černý důl je rájem speleologů. Kdysi tu těžili zlato, tajně zkoumali uran.


Těžba zlata
Na české straně Krkonoš se nejvíce těžilo a rýžovalo zlato v širokém okolí Rýchor (též pomístní název Zlaté hory nebo Rýžohory), Černého Dolu, u Zlaté Olešnice, v okolí Štěpanic i na jižních svazích Zlatého hřbetu v okolí Javorníku a Herlíkovic. V okolí Slenářovic pod Rýchorami jsou na mnoha místech dosud patrné stopy po intenzívní povrchové těžbě (rýhy, odvaly, pinky a sejpy).
O dolování zlata v Krkonoších se zajímala i Toulavá kamera České televize. Reportéři se tentokrát vydali do Bártova lesa (foto), kulturní památky pod bývalými Sklenářovicemi - (viz také), aby zde natočili reportáž nazvanou Zlatá cesta (21.11.2010). 

Kryštof Gendorf
Za vlády krále Ferdinanda I., ve 30. letech 16. století, byl do Krkonoš povolán Kryštof Gendorf (osobnost Kryštofa Gendorfa), důlní odborník z Korutan. Podnikavý feudál založil město Vrchlabí a postupně se stal majitelem vrchlabského a části trutnovského panství a Žacléře. Za jeho života (1497 - 1563) došlo k největšímu rozkvětu krkonošského hornictví a hutnictví. V Krkonoších založil rudné doly a železárny a pozval sem odborníky a dřevaře z Tyrol (německá kolonizační vlna). Za jeho panování získala v roce 1533 obec Vrchlabí statut horního města. Gendorfova éra však předznamenala rozsáhlé nežádoucí změny v krkonošských lesích. Vytěžené dřevo z krkonošských lesů bylo plaveno až do královských stříbrných dolů u Kutné Hory.

Horní města
Vznikala zejména za Gendorfovy éry jako základny pro rozvoj dolování a měla od panovníků nebo majitelů panství značná privilegia. Tato privilegia získala města Vrchlabí v roce 1533, Svoboda nad Úpou v roce 1546, resp. v roce 1556, Černý Důl v roce 1564, Kowary na slezské straně hor v roce1513.

Krkonošské hamry (hutě)
Těžba železných, měděných a stříbrných rud a jejich zpracování v hutích byla v Krkonoších nejvýznamnější v 15. a 16. století, zejména za éry Kryštofa z Gendorfu. K nejznámějším patřily železné hamry v Černém Dole, v Maršově, v Peci pod Sněžkou, v Lánově, v Dolním Dvoře a především ve Vrchlabí. Ve vrchlabských železárnách se vyráběl plech a kosy, za éry císařského generála Albrechta z Valdštejna pak děla, dělové koule, muškety a další vojenský sortiment. Měděné, stříbrné a arzenikové hutě stály v Dolní Rokytnici, Rudníku, v Obřím dole nebo v Peci pod Sněžkou (známá jako Jedová chýše podle otravných  arzenových výparů). Na slezské straně Krkonoš byla huť mezi obcemi Piechowice a Szklarska Poreba. Jedním z obchodních produktů při zpracování rud byla i kyselina sírová (vitriol). V západních Krkonoších byla v pozdější době nejvýznamnější harrachovská železárna v Arnoštově u Horní Sytové, která byla založena v roce 1754.

Milíře
Hlavním palivem v hutích bylo dřevěné uhlí, které se pálilo v milířích - video. Surovinou bylo dřevo z okolních lesů, především bukové dřevo, později i méně kvalitní polomové dřevo. Milíře dosahovaly výšky kolem 2 - 3 metrů, měly průměr i 7 metrů a obsahovaly až 50 prostorových metrů dřeva. Proces suché destilace, bez přístupu vzduchu, trval 8 až 15 dní.

Těžba vápence
Krystalické vápence patří mezi hlavní nerudné suroviny Krkonoš. Jejich ložiska se nachází podél jižního a východního úpatí hor, kde se již od 16. století těžily v desítkách malých lomů. Nejznámější byly v Černém Dole, Horním Lánově, u Hříběcích Bud, v Maršově, Horních Albeřicích, v Suchém Dole, v západních Krkonoších v okolí Rokytnice nad Jizerou. V současné době probíhá těžba především v Horním Lánově, představující hlavní zdroj surovin pro Krkonošské Vápenky v Kunčicích
(Zdroj: Štursa Jan, Encyclopedia Corcontica, Správa KRNAP, 2003
)

Těžba nerostných surovin se nevyhnula ani Sněžce: 
Hornická činnost v Obřím dole - viz také
ČT - Toulavá kamera: Podzemí Sněžky - Důl Kovárna  


 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma