Dřemlík tundrový - Hýl rudý

 
Údaje o ptactvu Krkonoš na této stránce byly doplněny o nové poznatky a pozorování, uvedené v Atlasu krkonošské fauny, autorů Jana Vaňka, Jiřího Flouska a Jana Materny, který vydala Správa KRNAP v Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5.

Dřemlík tundrový
Kontroverzní druh krkonošské avifauny, jehož hnízdění na hřebenech hor se v literárních podkladech traduje již od 19. století. I přes četná pozorování neexistuje přesvědčivý důkaz pro jeho zařazení mezi hnízdící druhy Krkonoš. Přesto jeho hnízdění v Krkonoších nelze jednoznačně vyloučit. Odhad početnosti: 0 - 1 hnízdící pár.

Dudek chocholatý - audio - foto - trend nejistý
Pravidelně protahující druh, jehož hnízdění v Krkonoších však dosud nebylo prokázáno. V potenciálním hnízdním období 1991-94 byl zjištěn na jediné lokalitě (Mladé Buky - 500 m n.m.) ve vhodném prostředí, takže jeho hnízdění nelze jednoznačně vyloučit. Protahující exempláře byly zastiženy až v nadmořské výšce 1000 m (Černá skála). Odhad početnosti: 0 - 3 hnízdící páry.

Havran polní - audio
V Krkonoších ojediněle se vyskytující druh během hnízdního období, zjištěný v letech 1991 - 94 jen na několika málo lokalitách (nejvýše 470 m n.m. - Vrchlabí). Hnízdění však nebylo prokázáno. Odhad početnosti: 0 - 2 hnízdící páry. Vývoj početnosti: bez hodnotitelného trendu změn početnosti.

Holub domácí - audio - video
Hojný druh na severním i jižním úpatí Krkonoš, hnízdící až do výšky 650 m n.m. (Szklarska Poreba, Karpacz). Na polské straně hor osídluje celé střední a východní podhůří, na české straně hor byl zjištěn pouze v Jilemnici a ve Vrchlabí. Odhad početnosti: asi 300 hnízdících párů. Vývoj početnosti: trend početnosti v celých Krkonoších z posledních let není známý.

Holub doupňák - video ČT - indexy a trendy v ČR
Relativně početný druh, hnízdící na obou stranách Krkonoš až do nadmořské výšky 900 m. Odhad početnosti: 140 - 170 hnízdících párů. Doba výskytu: Tažný druh zimující především v Itálii, Francii a Španělsku; řada ptáků však stále častěji přezimuje rovněž v ČR. Přilétá již během února, na zimoviště se vrací v září a říjnu. Prostředí: Starší, relativně zdravé bukové a bukosmrkové porosty s doupnými stromy. Početnost: V posledních zhruba 35 letech vzrůstá. Koncem 20. století byla odhadována na 140-170 hnízdících párů, v současnosti by mohla čítat kolem 200 párů (větší část hnízdí v bučinách na polské straně hor). V optimálním prostředí (např. bučiny na Boberské stráni) dosahuje hnízdní hustoty až 2 páry na 10 hektarů. Biologie: Hnízdí 2-3krát ročně, především v dutinách po datlu černém (všechna krkonošská hníza byla nalezena v buku). Snůšku tvoří 2 vejce, z nich se po více než dvou týdnech líhnou krmivá mláďata, o která rodiče pečují ještě další 3-4 týdny (v prvních dnech je krmí výměškem volete). Živí se pouze semeny, která sbírá na zemi, nejčastěji na polích. Ohrožení: Bez zřejmého ohrožení (za podmínky citlivého hospodaření v lesích a ponechávání dutých stromů v porostech).

Holub hřivnáč - audio - indexy a trendy v ČR
Velmi hojný druh, hnízdící na celém území Krkonoš od podhůří až po horní hranici lesa (1250 m n.m.). Vyskytuje se v listnatém, smíšeném i jehličnatém prostředí. Odhad početnosti: asi 2600 hnízdících párů. Doba výskytu: Tažný druh, přilétající již v únoru a březnu ze zimovišť ve Středomoří a vracející se zpět během října. Podobně jako u doupňáka však někteří ptáci u nás přezimují. Prostředí: Listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, v posledních letech rovněž městské parky. V polském podhůří hnízdili hřivnáči v parcích už před 20 lety, na české straně se poprvé objevili až v roce 2003 v zámeckém parku ve Vrchlabí, kde dnes hnízdí už 4 páry. Početnost: Přibývající druh, jehož počty se v Krkonoších během 15 let v období 1984-98 téměř ztrojnásobily. Velikost populace byla v 90. letech minulého století odhadována kolem 2600 hnízdících párů, v současnosti by tu hrubým odhadem mohlo hnízdit až 3000 párů. Biologie: Hnízdí 2-3krát v roce, řídká (ze spodu průhledná) hnízda si staví ze suchých větviček v korunách listnatých i jehličnatých stromů. Podobně jako doupňák snáší 2 vejce a stejně pečuje i o mláďata. Potravu tvoří zejména obilí, semena, bukvice apod. Ohrožení: Není ohrožen.

Hrdlička divoká - audio - indexy a trendy v ČR
Relativně hojný druh na české straně a naopak překvapivě nepočetný na polské straně Krkonoš, hnízdící zhruba do nadmořské výšky 900 m, v posledních letech i ve vyšších polohách (Rýchory: Dvorský les - 1030 m n.m.). Odhad početnosti: asi 270 hnízdících párů.

Hrdlička zahradní - audio
Velmi hojný druh, hnízdící v severním i jižním podhůří Krkonoš do výšky 850 m n.m. (Dolní Malá Úpa). Pravidelně a běžně hnízdí v lidských sídlech. Odhad početnosti: asi 610 hnízdících párů. Doba výskytu: Stálý, celoročně se vyskytující druh. Prostředí: Rozptýlená zeleň ve městech a vesnicích (parky, zahrady, hřbitovy, aleje apod.). Početnost: Během 20. století se postupně šířila z Balkánského poloostrova severozápadním směrem a do Krkonoš dorazila v 50. letech. Ve Vrchlabí byla poprvé zjištěna v roce 1958, v polské Jeleniej Góre poprvé zahnízdila o dva roky později, ve Špindlerově Mlýně se první pár objevil roku 1972 a za další dva roky se tu již vyskytovalo 7 párů. Od té doby obsadila vhodné biotopy v celém podhůří a koncem minulého století byla její početnost odhadována na 600 hnízdících párů. Novější údaje o vývoji početnosti však scházejí. Biologie: Hnízda si staví na stromech či stožárech, ve výklencích budov i na balkonech, často ze suchých větviček, používá ale také dráty, provázky, papír a další nepřírodní materiál. Může hnízdit až 5krát ročně (dokonce i v zimě), snůšku tvoří stejně jako u holubů dvě vejce a srovnatelná je i péče o mláďata. Živí se semeny, obilím nebo jídelními odpadky. Ohrožení: Pravděpodobně bez významného ohrožení. 

Hýl obecný - audio - video - indexy a trendy v ČR
Velmi hojný druh, hnízdící na celém území Krkonoš až po horní hranici lesa (Čertův důl - 1350 m n.m.); s výjimečným hnízdním výskytem i nad ní (Smogornia, 1400 m n.m., Úpské rašeliniště, 1430 m n.m.). Odhad početnosti: asi 3000 hnízdících párů. Vývoj početnosti: v letech 1983-86 početnost výrazně poklesla, v následujícím období však téměř trvale stoupala zpět k výchozímu stavu a dále až k dosavadnímu maximu v roce 1995. Doba výskytu: Stálý, v mimohnízdním období se potulující, ale celoročně přítomný druh. Prostředí: Rozptýlená zeleň ve městech a vesnicích, v zemědělské krajině a na horských loukách, listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, výjimečně také souvislé porosty kleče. Početnost: Na přelomu 20. a 21. století byla odhadována kolem 3000 hnízdících párů. Současný trend není známý, v celé ČR však mírně klesá. Biologie: Hnízdí dvakrát ročně v hnízdě, které staví poměrně nízko v keřích nebo v mladých jehličnanech. Snáší 4-5 vajec, průběh hnízdění je podobný jako u zvonka zeleného nebo pěnkavy obecné. Potravu tvoří zejména různá semena či pupeny, na jaře sbírá také drobný hmyz a pavouky; mláďata krmí i kaší z nezralých semen, vyvrhovanou z volete. Ohrožení: Bez zřejmého ohrožení.

Hýl rudý - Indický uspěchaný host - audio - video 
Relativně početný druh na české straně Krkonoš, ale mnohem vzácnější v polské části pohoří, hnízdící od podhůří (nejníže 350 m n.m. - Podgórzyn a 420 m n.m. - Kunčice nad Labem) až po nejvyšší hřebeny (Úpské rašeliniště - 1430 m n.m.). Typickou lokalitou s velmi početným výskytem bývalo údolí mezi Horním Maršovem a Horními Albeřicemi, nebo centrum pece pod Sněžkou. Odhad početnosti: asi 370 hnízdících párů. Vývoj početnosti: první hnízdění v Krkonoších (a v Čechách) bylo prokázáno roku 1968 v klečových porostech u Labské boudy (Miles 1969), na rybnících u Podgórzynu se objevili hýli rudí o rok později (Dyrcz et al. 1991). V následujících letech jejich početnost vzrůstala a šířili se do dalších typů prostředí, především na horské louky. V období 1984-98 početnost této části krkonošské populace výrazně kolísala s dlouhodobě vzestupným, statisticky významným trendem. Doba výskytu: Tažný druh zimující až v Indii (spolu s budníčkem zeleným a lejskem malým jediné tři krkonošské druhy, které táhnou na vzdálená asijská zimoviště). Na hnízdiště přilétá ve druhé polovině května a opouští je už začátkem srpna. Prostředí: Rozptýlená zeleň a neobhospodařované části luk na lučních enklávách a v horských rekreačních centrech, břehové porosty vodních toků, souvislejší klečové porosty na hřebenových rašeliništích, ojediněle rovněž imisní holiny nebo rozptýlená zeleň ve městech a vesnicích. Početnost: Během 70.-90. let 20. století početnost hýla rudého stoupala a koncem 20. století se pohybovala kolem 370 hnízdících párů. Současný trend není jednoznačně známý - na řadě tradičních lokalit v podhůří však jeho počty klesly, takže nelze vyloučit sestupný trend celé krkonošské populace. Biologie: Hnízdí jen jednou v roce; miskovité hnízdo spletené ze stébel a suché trávy staví nízko nad zemí v husté bylinné vegetaci nebo na keřích. Snáší 4-5 vajec, zpravidla jen 11-12 dní je zahřívá a stejně krátkou dobu krmí i mláďata v hnízdě. Živí se především semeny nejrůznějších rostlin, mláďata v hnízdě krmí zčásti i hmyzem. Ohrožení: Bez významného ohrožení (důvod úbytku hnízdících ptáků v podhůří však není známý).