Vranka obecná - Zmije obecná

 
Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)

Vranka obecná (Cottus gobio) - Atlas ryb - výskyt v Krkonoších: pravidelně a místy hojně se vyskytuje v tocích do 650 m n.m. - např. v Jizeře (už jen) od Poniklé dolů po toku, v Jizerce od Hrabačova, v Labi pod Špindlerovým Mlýnem, v Úpě od Velké Úpy a v celé řadě potoků. Prostředí:  čisté, rychle tekoucí horské a podhorské řeky a potoky s přítomností štěrkového nebo kamenitého dna. Početnost: při rybářském průzkumu Úpy (2009) dosahovala místy hustoty až 110 kusů na 100 běžných metrů řeky, většinou je však výrazně nižší. K vývoji početnosti nejsou dostatečné údaje, ale plošné rozšíření vranky se zmenšuje - např. proti proudu Jizery žila ještě donedávna až k Vilémovu. Biologie: drobná ryba dosahující délky 10-15 cm, zbarvením dokonale přizpůsobená životu na dně toků. Tře se na jaře (během dubna), samice lepí jikry na spodní stranu kamenů a samec je hlídá. Živí se zejména larvami vodního hmyzu. Podobně jako pstruh potoční je velmi citlivá na zvýšenou kyselost vody, a proto v 60. a 70. letech 20. století vymizela z většiny vodních toků západní a střední části hor. Ohrožení: vranka obecná je zájmový druh Evropské unie - jediný druh obratlovce, který je předmětem ochrany v EVL Krkonoše. Ohrožena je znečišťováním vodních toků, nevhodnými úpravami jejich koryt, budováním příčných překážek bránících pohybu proti proudu, nebo zásahy do vodního režimu (např. zpomalením toku a následným zanášením dna bahnem).

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) - Wikipedie - výskyt v Krkonoších: preferuje teplejší lokality v krkonošském podhůří, kde jsou jeho pravidelným zimovištěm pouze Albeřické jeskyně. Dosud jediná letní kolonie samic s mláďaty byla objevena na půdě Lázeňského domu v Janských Lázních (opuštěna byla po rekonstrukci objektu). Doba výskytu: celoročně (letní kolonie i zimoviště). Prostředí: listnaté a smíšené lesy, lidská sídla. Početnost: v letním i zimním období v Krkonoších patrně nežije více než několik málo desítek jedinců (dosud nejvíce bylo na zimovišti v Albeřicích nalezeno pouhých 7 vrápenců). Biologie: hnědě zbarvený, s typickými blanitými výrůstky ve tvaru podkovy na čenichu. Zimuje zabalený do létacích blan, takže připomíná malou hruštičku. Zhruba od listopadu do dubna zimuje v podzemí (jeskyně, štoly, sklepy), během jara se přesouvá na půdy budov, kde samice tvoří letní kolonie a rodí jedno mládě (samci žijí samotářsky). Loví především dvoukřídlý hmyz a motýly. Dožívá se téměř 30 let. Ohrožení: druh je velmi citlivý na jakékoliv vyrušování a zásahy do životního cyklu. Výrazně je ohrožen nevhodnými úpravami v místech letních kolonií (např. opravy půd a střech, ochranné nátěry krovů) nebo jejich znepřístupněním, změnou mikroklimatu na tradičních zimovištích, jejich uzavřením či úplnou likvidací (na stejnou lokalitu se vrací po celý život); viz také: Vrápenec malý vyhledává klidné půdy; Živé srdce Evropy; Hlas pro tento den - Netopýři.

Vydra říční (Lutra lutra) - Wikipedie -  Příroda.cz - video - výskyt v Krkonoších: již v polovině 19. století tu byla málo početná, poslední úlovek pochází z roku 1934. V následujících téměř 70 letech byla vzácně zastižena jen při zimní migraci. Až v poslední době se objevila na většině řek - nejprve na polském úpatí hor, nyní žije celoročně i v českém podhůří (na Jizeře, Labi i Úpě). Prostředí: relativně čisté vodní toky s dostatečnou nabídkou potravy. Početnost: pro uvedené řeky a jejich přítoky lze celkovou početnost odhadnout na 10-14 kusů. Na horských a podhorských tocích v ČR se její hustota pohybuje mezi 1-5 kusy na 100 km2. Biologie: velká lasicovitá šelma přizpůsobená životu ve vodě tvarem těla, hustou srstí a krátkýma nohama s plovacími blánami mezi prsty. Je hnědě zbarvená se světlejším břichem, měří i s ocasem 85-135 cm, váží až 15 kg. Je aktivní celoročně, zejména v noci. Obývá nory v březích toků se vstupem pod vodní hladinou. Kořist tvoří především ryby, loví rovněž drobné savce, ptáky, žáby či bezobratlé. Lovný okrsek samců zahrnuje 14-30 km toku (u samic je poloviční), ve kterém během noci urazí 3-10 km. Rodí 2-3 mláďata, dožívá se až 15 let. Ohrožení: především nevhodnými úpravami břehů a koryt vodních toků, jejich znečišťováním či okyselováním (nepřímo přes nedostatek potravy - např. úplným vymizením ryb, jak se stalo v 60.-80. letech 20. století na většině krkonošských toků). Značné množství vyder zahyne pod koly aut, nejčastěji v místech, kde se silnice křižují s vodním tokem.

Zajíc polní (Lepus europaeus) - Příroda.cz - výskyt v Krkonoších: pravidelně, ale stále nepočetně se vyskytuje především v nižších polohách celého pohoří. Rozmnožuje se však i na hřebenech hor (např. Pančavská louka - 1350 m n.m.), na podzim a v zimě bývá pozorován až na vrcholu Sněžky. Prostředí: otevřené biotopy zemědělské krajiny (okraje lesů, meze, pole, pastviny), horské a alpínské louky. Početnost: dříve velmi hojný druh v celé ČR začal ubývat v 70. letech 20. století (důvodem bylo zejména velkoplošné zemědělské hospodaření, jeho mechanizace a chemizace). Ještě koncem 80. let žilo na české straně hor (dle mysliveckých statistik) pouhých 60 zajíců. Početnost však postupně vzrůstala a dnes je odhadována na 200-250 kusů (a dalších zhruba 50 ks v Polsku). Biologie: dobře známý druh; jediný zástupce řádu zajíců (Lagomorpha) v Krkonoších (králík divoký tu již nežije asi od poloviny minulého století). Aktivuje celoročně, zejména v noci, ale i za dne. Rodí i několikrát v roce většinou 2-5 mláďat, která již vidí, záhy po porodu mohou běhat, ale jsou ještě dalších 4-5 týdnů kojena. Živí se výhradně rostlinnou potravou. Ohrožení: významně je ohrožen intenzivním zemědělským hospodařením (likvidace zarostlých mezí a malých remízků, používání pesticidů apod.).

Zmije obecná (Vipera berus) - Příroda.cz - výskyt v Krkonoších: pravidelně, i když nepočetně bývá zastižena ve vhodných biotopech celého pohoří, bez ohledu na nadmořskou výšku - od úpatí po nejvyšší vrcholy (Studniční hora, Sněžka). Prostředí: suchá, ale i podmáčená stanoviště v lesích a na otevřených plochách - zarostlé okraje polí a meze, lesní mýtiny a polomy, horské louky i klečové porosty, břehy potoků nebo rašeliniště. Početnost: není známa. Biologie: jediný jedovatý plaz v ČR dorůstající délky až 80 cm (většinou je však kratší). V Krkonoších se nejčastěji vyskytují šedě zbarvené zmije s klasickou tmavou klikatou čárou na hřbetě, pozorováni jsou však i jedinci hnědí či úplně černí. Zmije obecná je druh s téměř skutečnou živorodostí - oplozená vajíčka jsou v těle samice vyživována primitivní placentou a mláďata se rodí živá. Součástí rozmnožování jsou souboje samců, při kterých se vzájemně přetlačují přední částí těla, ale nekoušou se jedovými zuby. Vítězové se pak páří se samicemi. Zmije přezimují v podzemních prostorách (nory, kořeny stromů, kamenné zídky, sklepy aj.); živí se především drobnými savci, ale i obojživelníky, plazy a ptáky. Ohrožení: patrně nejvíce je ohrožena přímým pronásledováním člověkem, odchytem či zabíjením; viz také Zmije je často zaměňována za užovku. Podívejte se na jejich rozdíly.  Jak je to s jedovatostí zmije obecné?


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;