Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > II.část Atlasu krkonošské fauny: obratlovci > Pstruh obecný potoční - Ropucha obecná

Pstruh obecný potoční - Ropucha obecná

 
Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)

Pstruh obecný potoční (Salmo trutta fario) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a hojně se vyskytuje téměř v celém pohoří. V české části je udáván do 1200 m n. m., na polské straně hor ještě výše (až 1225 m - Wielky a Maly Staw, kde však byl uměle vysazen). Prostředí: čisté a chladné vodní toky s dostatečným obsahem kyslíku a dostatkem úkrytů (kameny, dutiny břehů, kořeny stromů apod.). Početnost: při průzkumu Jizery mezi Vilémovem a Horní Sytovou (1995) byla zjištěna průměrná hustota přes 900 kusů na 1 hektar řeky, většinou je ale nižší. Biologie: známá lososovitá ryba dosahující velikosti 25-40 cm. Spolu s vrankou obecnou jediní původní zástupci ryb v horských tocích Krkonoš. Další tři původní druhy (střevle potoční, mřenka mramorovaná a lipan podhorní) žijí v tocích na úpatí hor. Tře se na podzim a v zimě v horních částech toků, oplozené jikry samice zahrabává do písčitého nebo štěrkového dna. Živí se vodním hmyzem, korýši a dalšími bezobratlými, větší exempláře loví i ryby. Je velmi citlivý na zvýšenou kyselost vody, a proto vymizel z většiny toků západní a střední části hor během 60.-80. let 20. století v souvislosti s tzv. kyselými dešti, způsobenými znečištěným ovzduším. Ve východních Krkonoších však přežíval v tocích ovlivněných vápencovým podložím (Úpa a její přítoky). Ohrožení: bez významného ohrožení. Viz také: Události Čt: Labe v Krkonoších je ode dneška bohatší přibližně o tunu pstruha potočního.

Rejsec vodní (Neomys fodiens) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a běžně se vyskytuje podél vodních toků od podhůří až po hřebenové polohy (dosud nejvýše 1420 m n. m.). Prostředí: břehová vegetace řek, říček, potoků a struh v lesích i otevřené krajině, v ledovcových karech, ojediněle i na hřebenových rašeliništích. Početnost: není známa; z dosavadních nálezů lze zhruba odhadovat 1 exemplář na 100 metrů toku. Biologie: největší z rejskovitých hmyzožravců, s černě zbarveným hřbetem a světlým břichem, dlouhý 7-10 cm, s ocasem kratším než tělo. K životu a pohybu ve vodě je přizpůsoben velmi hustou izolující srstí a lemem dlouhých tuhých brv na zadních tlapkách a po celé délce ocasu. Aktivuje celoročně, potravu sbírá ve vodě i na suchu a tvoří ji zejména vodní bezobratlí (např. larvy jepic a chrostíků), žížaly či měkkýši, ale i drobné ryby nebo pulci. Slinnými žlázami vylučuje slabý jed, kterým ochromuje ulovenou kořist. Rozmnožuje se patrně dvakrát v roce a rodí 4-9 mláďat. Ohrožení: bez významného ohrožení. Poznámka: mezi nejméně známé drobné savce Krkonoš patří příbuzný rejsec černý (Neomys anomalus), dosud zde zjištěný pouze desetkrát, většinou na březích vodních toků (nejvýše 820 m n. m.); viz také Příroda.cz.

Rejsek horský (Sorex alpinus) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a místy početně žijící druh ve vhodných biotopech celého pohoří (poprvé tu byl doložen již roku 1794!), od úpatí hor (Peklo u Lánova - 510 m) po vrchol Sněžky (1602 m n. m.). Prostředí: chladná a vlhká stanoviště podél horských potoků a v podmáčených horských smrčinách, méně často také listnaté a smíšené lesy, imisní holiny, hřebenová rašeliniště, ledovcové kary či kamenné sutě. Početnost: na vhodných stanovištích dosahuje průměrné početnosti 0,9-8,2 exemplářů na 1 hektar (nejvíce v podmáčených odumírajících horských smrčinách). Biologie: celý černě zbarvený rejsek s růžovými tlapkami, o velikosti 6-8 cm, se zhruba stejně dlouhým, svrchu černým a zespodu světlým ocasem. V ČR vzácný druh, vyskytující se především v pohraničních pohořích. Je celoročně aktivní, konzumuje především žížaly, slimáky, larvy hmyzu a další bezobratlé živočichy. Ohrožení: nejvíce je ohrožen zásahy do uzavřených lesních komplexů, regulací toků, nevhodnými úpravami vodního režimu nebo likvidací podmáčených stanovišť.

Rejsek obecný (Sorex araneus) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a velmi početně se vyskytuje na celém území od podhůří až po vrchol Sněžky. Prostředí: téměř všechny typy krkonošských stanovišť - města a vesnice, různé typy lesů a luk, ledovcové kary, klečové porosty, rašeliniště i kamenné sutě. Schází jen v čistě vodním prostředí. Početnost: v různých biotopech se jeho početnost pohybuje mezi 1-21 ks/ha (nejvyšší je v podmáčených odumírajících horských smrčinách a na imisních holinách s bohatým bylinným patrem). Biologie: typický zástupce menších druhů našich hmyzožravců s protaženým pohyblivým čenichem (rejskové, rejscové a bělozubky) - hnědě zbarvený se světlejším břichem, 5-6 cm dlouhý, s ocasem o něco kratším. Podle počtu nálezů vůbec nejhojnější z krkonošských savců. Celoročně aktivující druh, který se živí různými druhy bezobratlých (žížaly, slimáci, hmyz apod.). Denně zkonzumuje téměř stejné množství kořisti, co sám váží. Rozmnožuje se většinou dvakrát v roce a v každém vrhu mívá 4-7 mláďat. Ohrožení: není ohrožen. Poznámka: v Krkonoších velmi hojný, jen o něco méně početný je i náš nejmenší savec rejsek malý (Sorex minutus), obývající také všechny typy prostředí od úpatí hor po nejvyšší vrcholy; viz také Wikipedie.

Ropucha obecná (Bufo bufo) - audio - výskyt v Krkonoších: pravidelně a hojně se vyskytuje a rozmnožuje od podhůří do 800-900 m n. m., ojediněle se však zatoulává až na hřebeny hor (1430 m). Prostředí: přirozené i umělé vodní plochy v lesích a v otevřené krajině. Početnost: není známa. Biologie: většinou rezavohnědě nebo černohnědě zbarvená žába velikosti až kolem 10 cm, s bachratým tělem, relativně krátkýma nohama a bradavčitou pokožkou. Spolu se skokanem hnědým jediní zástupci žab žijící v českých Krkonoších (nepočítáme-li ojedinělý nález příbuzné ropuchy zelené v Trutnově). Ropucha obecná se rozmnožuje ve stojatých vodách, ke kterým putuje počátkem jara z místa přezimování. Vajíčka klade na vodní vegetaci v řetězcích (jako korálky) dlouhých několik metrů. Z nich se líhnou pulci (na rozdíl od čolků jim během vývoje nejdříve vyrůstá zadní pár nohou), kteří se koncem jara přeměňují v malé žáby. Na zimu se zahrabává do půdy nebo zalézá do podzemí. Živí se převážně hmyzem. Při obraně vylučuje kožními žlázami jedovatý sekret dráždící lidské sliznice. Ohrožení: stejně jako další druhy obojživelníků je ohrožena znečišťováním vodních ploch, jejich nevhodnými úpravami nebo úplnou likvidací při necitlivých zásazích v krajině. Velké množství ropuch zahyne také pod koly aut na silnicích při jarní migraci na tradiční místa rozmnožování; viz také Příroda.cz; Wikipedie


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;
 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma