Ještěrka živorodá - Kuna lesní

 
Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - video - výskyt v Krkonoších: běžně se vyskytuje v celém pohoří - pravidelně od podhůří po hřebeny hor (až 1400 m n.m.), ojediněle i výše až po vrchol Sněžky (1602 m). Prostředí: suchá i podmáčená stanoviště v lesích a na otevřených plochách - horské a alpínské louky, lesní mýtiny a paseky, rašeliniště, břehy potoků v ledovcových karech a další. Početnost: není známa. Biologie: hnědá až hnědošedá ještěrka dosahující velikosti až 18 cm. Nejhojnější ze 6 druhů plazů dosud zastižených v Krkonoších. Druhové jméno naznačuje, že je z tzv. vejcoživorodých (ovoviviparních) druhů s vývojem zárodků ve vejcích přímo v těle samice, která tak rodí už živá mláďata. Zimuje v podzemních úkrytech, živí se především hmyzem a pavouky. Ohrožení: bez významného ohrožení. Poznámka: příbuzná ještěrka obecná (Lacerta agilis), lišící se pestřejším zbarvením, preferuje vyhřáté biotopy v nižších polohách do 600 m n.m; viz také Wikipedie. Zajímavost: ještěrky obecné mají dva penisy.

Jezevec lesní (Meles meles) - tlapa - audio - video - výskyt v Krkonoších: pravidelně a relativně běžně se vyskytuje zejména v podhůří (zhruba do 800 m n.m.). Prostředí: lesní porosty s dostatkem úkrytů ve skalách nebo mezi balvany, rozptýlená zeleň v otevřené krajině (s vhodnou půdou pro hrabání nor), ale i lidská sídla (několik let např. obýval noru v základech budovy nedaleko vrchlabského náměstí). Početnost: není přesně známa; myslivecká statistika uvádí kolem 40 exemplářů v českých Krkonoších. V ČR byla jeho průměrná hustota odhadnuta na 1,7 ks (v lese až 8,6 ks) na 10 km2. Biologie: velká lasicovitá šelma šedé barvy, s černým břichem a bílou hlavou se dvěma černými podélnými pruhy přes oči a uši. Dorůstá délky asi 70 cm, ocas má krátký. Zimu od října do března tráví zimním spánkem, po zbytek roku aktivuje především za tmy. Žije v norách, které může obývat i více jedinců ("rodinná skupina" příbuzných); v nich se také koncem zimy rodí 2-3 mláďata. Živí se živočišnou (žížaly, slimáci, hmyz, drobní savci či vejce a mláďata ptáků) i rostlinnou potravou (plody, obilí, kořínky apod.). Může se dožít až 15 let. Ohrožení: bez zřejmého ohrožení; viz také Příroda.cz.

Ježek západní (Erinaceus europaeus) - další foto - tlapka - výskyt v Krkonoších: pravidelně a běžně se vyskytuje především v nižších a středních polohách pohoří, ojedinělé nálezy však pocházejí i z horských hřebenů (až 1410 m n. m.). Prostředí: okraje lesů a zarostlé meze ve volné krajině, parky, sady a zahrady ve městech a vesnicích. Početnost: není známa. Biologie: je největší z našich hmyzožravců. Ve srovnání s příbuzným ježkem východním má stejnoměrně černobíle pruhované bodliny, pravidelně "učesané" směrem dozadu, a tmavou skvrnu mezi čenichem a očima. Rozmnožuje se 1-2 krát ročně, kdy rodí kolem pěti mláďat s bodlinami ještě ukrytými v kůži. Aktivní je za soumraku a v noci, živí se zejména žížalami a rozličným hmyzem, vybírá však také hnízda (vejce i mláďata) na zemi hnízdících ptáků. Zhruba od října do dubna přezimuje v hnízdech z trávy a listí ukrytých  v kořenech stromů nebo křovinách, v přízemních výklencích různých zdí apod. Ohrožení: bez významného ohrožení (mnoho ježků však zahyne pod koly aut na silnicích, kde za teplých nocí sbírají potravu na vyhřáté dlažbě nebo asfaltu). Poznámka: příbuzný ježek východní je v Krkonoších méně početný a vyskytuje se hlavně v podhůří (dosud nejvýše zastižen v 750 m n.m.); hezký snímek: "Tak ahoj lidi!".

Krtek obecný (Talpa europaea) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a početně se vyskytující druh na volných plochách v celé oblasti, od úpatí až po hřebenové partie (nejvýše u Luční boudy - 1440 m n. m.). Prostředí: otevřená stanoviště všech typů - od parků, zahrad, luk a pastvin v podhůří, přes horské louky až po alpínské louky nad horní hranicí lesa. Početnost: není známa. Biologie: všeobecně známý, černě zbarvený zástupce hmyzožravců. V Krkonoších však byly opakovaně nalezeny i anomálně vybarvené žluté exempláře (tzv. flavisté) s nedostatkem tmavého barviva. Celoročně aktivující druh, živící se zejména žížalami a larvami různých druhů hmyzu. Pro období s nedostatkem potravy si do zásoby ukládá poraněné, ale neusmrcené žížaly (může jich tak nashromáždit až několik set). Vyhrabává si rozsáhlé podzemní labyrinty a přebytečnou hlínu vyhrnuje na povrch půdy v podobě známých krtin. Rozmnožuje se většinou jen jednou v roce a rodí 2-4 mláďata. Ohrožení: není ohrožen; viz také Příroda.cz;  Můžete krtka na své zahradě zabít, aniž byste porušili zákon? 

Kuna lesní (Martes martes) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a poměrně běžně se vyskytuje na celém území od podhůří téměř  po horní hranici lesa (1200 m n. m.). Prostředí: smíšené a jehličnaté lesy, méně často listnaté porosty a lidská sídla. Početnost: není známa. V ČR je její hostota v lesích odhadována na 5-6 ks/10 km2 a celková početnost patrně klesá, i v souvislosti se šířením kuny skalní. Biologie: lasicovitá šelma střední velikosti (délka těla 40-50 cm, ocas poloviční), tmavohnědě zbarvená, na prsou s nažloutlou skvrnou, která nezasahuje na přední končetiny. Celoročně, zejména za soumraku a v noci aktivující druh. Jednotlivé exempláře obývají území o ploše 5-25 km2, přes den se ukrývají v dutinách stromů, senících,  opuštěných hnízdech větších druhů ptáků apod. V nich také rodí většinou 3 mláďata. Loví zejména drobné savce a ptáky, žere brouky i plody. V zajetí se dožívá až 17 let, ve volné přírodě mnohem méně. Ohrožení: není ohrožena. Poznámka: příbuzná kuna skalní (Martes foina), (více o kuně skalní) na hrudi s bílou náprsenkou protaženou až na přední končetiny, se vyskytuje od podhůří (velmi hojně především ve městech) až po vrchol Sněžky, je mnohem početnější a její stavy v posledních 30 letech stále rostou. Méně hojně žije v otevřené krajině nižších poloh Krkonoš; kuna lesní viz také Příroda.cz.


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;