Rostlinstvo subalpinských rašelinišť

 
Úpské rašeliniště (foto Jaroslav Veselý) - některá z rašelinišť byla před vyhlášením národních parků protnuta cestami se zpevněným povrchem a odvodňovacími příkopy. Turistická cesta vedená přes Úpské rašeliniště měla povrch z cizorodého materiálu - dolomitického vápence, měnícího negativně chemismus ve svém okolí a tím i podmínky pro rostlinné druhy. Z cesty přes Úpské rašeliniště byl odstraněn vápenec. Přirozené vodní poměry byly obnoveny vybudováním povalových chodníků, umožňujících volný průtok vody. Příroda tak dostala šanci vrátit se k původnímu stavu.

Abecední rejstřík: Subalpinská rašeliniště

Rostlinná společenstva krkonošských rašelinišť hostí řadu reliktních druhů, které mají centrum svého výskytu v boreálním (severský ve smyslů "studený”, ale i severní, např. rozšíření druhu) a subarktickém pásu Evropy. Jsou to například ostružiník moruška, všivec krkonošský, (není to druh typicky vrchovištní, ale vyskytuje se na okrajích některých rašelinišť), rašeliník Lindbergův. Tyto rostlinné druhy, podobně jako vrba laponská vyskytující se vzácně i v montánních polohách, jsou glaciálními relikty - rostlinami charakteristickými pro daleký sever, které se do našich zeměpisných šířek přistěhovaly při ústupu před pevninským ledovcem, rozšiřujícím se k jihu. Po jeho ústupu zpět k severu se vrcholky Krkonoš díky svému drsnému klimatu staly jediným místem, ze kterého nebyly zmíněné druhy vytlačeny teplomilnějšími druhy mírného podnebného pásu.

Pro subalpinská rašeliniště jsou charakteristické druhy se severským (boreálním) až horským (montánním) rozšířením, jako např. šicha oboupohlavná, suchopýrek trsnatý, klikva drobnoplodá. Navíc tu rostou typicky vrchovištní rostliny, jako je drobný keříček kyhanka sivolistá nebo ostřice bažinná, osídlující podmáčená místa a břehy jezírek.

Povrch subalpinských rašelinišť porůstá také borovice kleč, která je typickým druhem subalpinského stupně Krkonoš. Tento druh s centrem výskytu v Alpách vytváří v Krkonoších (na nejsevernějším místě svého výskytu) rostlinné společenstvo s ostružiníkem moruškou, glaciálním reliktem, který má v Krkonoších svoji nejjižnější evropskou lokalitu. Spolu tvoří endemické rostlinné společenstvo, které nenajdeme nikde jinde na Zemi.

(Zdroj: Krkonošská rašeliniště, Správa KRNAP, 2006)