Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Atlas krkonošské fauny, I.část: bezobratlí > Šidélko kroužkované - Tesařík smrkový

Šidélko kroužkované - Tesařík smrkový


Obrazový atlas krkonošské fauny
Fotografie většiny bezobratlých je také možné prohlížet ve velkém rozlišení, po zadání latinského názvu taxonu do vyhledávacího okénka (recherche) na webu www.biopix.eu/. Po kliknutí na nalezenou fotografii je možné zobrazeného živočicha zvětšit tlačítkem + v pravém dolním rohu fotografie. Se zobrazeným objektem je následně možné pohybovat prostřednictvím myši.

Šidélko kroužkované (Enallagma cyathigerum) - makro foto - výskyt v Krkonoších: obývá okraje rybníků v podhůří, ale vystupuje až na hřebenová rašeliniště. Doba výskytu: vyskytuje se v období května až září, za příhodného průběhu počasí i v říjnu. Prostředí: druh obývá různé typy stojatých či pomalu tekoucích vod, pokud jsou zarostlé ponořenou či plovoucí vegetací. Biologie: samečci jsou modročerní, samičky jsou zeleno, modro nebo hnědočerné, na hřbetě každého zadečkového článku je černá skvrna. Tento druh při chladném počasí mění (někdy již po půlhodině) modré zbarvení na šedé, podobně jako šídlo horské (Aeshna caerulea). Velikost se pohybuje okolo 30 mm. Samečci usedají na vegetaci vyčnívající z vody tak, že jejich tělo svírá s podkladem úhel téměř 90 stupňů. Samička klade vajíčka na plovoucí rostliny za přítomnosti samce, který se jí drží a trčí přitom vzhůru s nohama přitaženýma k tělu. Pokud samička sestoupí při kladení pod hladinu, sameček se odpoutá a poletuje nad místem ponoru. Při vynoření samičky jí pomáhá opustit vodní hladinu, když se před tím opět přichytil zadečkovými přívěsky. Larvy žijí mezi ponořenou vegetací po dobu jednoho roku. Zajímavá fotografie: samice a samec při páření.

Šidélko ruměnné (Pyrrhosoma nymphula) - makro foto -  výskyt v Krkonoších: šidélko se objevuje v podhorských nádržích, občas i okolo rašelinných jezírek na subalpínských rašeliništích. Doba výskytu: líhne se brzy na jaře, od konce dubna se pak vyskytuje až do září. Prostředí: preferuje malé vodní plochy zarostlé vegetací, pomalu tekoucí zabahněné vody, ale i rašeliniště. Biologie: základní barva těla je červená, na hrudi jsou široké, tmavé, kovově lesklé podélné pruhy, na konci zadečku několik příčných tmavých kroužků. Hlava a nohy jsou černé. Samička je celkově tmavší. Délka těla dosahuje 35 mm, rozpětí činí až 45 mm. Sameček po kopulaci samičku nepouští, pomáhá jí při kladení vajíček do rostlin pod hladinou tím, že ji drží. Přezimuje poslední vývojové stadium a dospělec se může vylíhnout brzy na jaře. Šidélko je většinou ukryté ve vegetaci, takže vidíme hlavně létající jedince. Poznámka: nelze si je splést s jiným druhem.

Šidélko větší (Ischnura elegans) - makro foto - výskyt v Krkonoších: ve stojatých vodách v podhůří hojný, nevystupuje do hor. Doba výskytu: s tímto druhem se setkáváme od května do září. Prostředí: na živiny bohaté i mírně znečištěné stojaté i pomalu tekoucí vody s bohatou vegetací. Biologie: sameček má zadeček shora tmavý, zespodu nažloutlý, osmý článek je modrý. Samičky bývají zbarvené stejně, existují u nich však různé barevné formy od fialové, přes olivovou, nažloutlou až po růžovou. Šidélko větší dosahuje velikosti až 30 mm a rozpětí křídel 40 mm. Samička klade vajíčka vždy bez přítomnosti samce. Larvy žijí a loví svou potravu - vodní bezobratlé - v ponořené vegetaci po dobu jednoho roku. Poznámka: podobným druhem je nížinné šidélko malé (Ischnura pumilio).

Šídlo horské (Aeshna caerulea) - výskyt v Krkonoších: šídlo horské je známé z nejvyšších hřebenových poloh ze subalpínských rašelinišť, zalétá však i do sousedících karů. Doba výskytu: dospělé vážky se líhnou od poloviny června a létají do poloviny září. Prostředí: larvy se vyvíjejí v rašelinných jezírcích, dospělci se pohybují na rešeliništích, dávají přednost otevřeným osluněným plochám s porosty kleče a nevzdalují se příliš daleko od míst svého vývoje. Biologie: hruď má hnědou s úzkými páskami na boku, zadeček téměř černý s blankytně modrými skvrnami. Na čele je tmavá skvrna ve tvaru T. Samička má tmavý zadeček se žlutavými až namodralými skvrnami. Délka zadečku se pohybuje mezi 43 až 48 mm. Dospělci loví různý létavý hmyz, larvy se vyvíjejí 2-3 roky. Jejich kořistí jsou různí vodní bezobratlí. Na rozdíl od některých druhů šídel nevymezují svým chováním teritoria. Poznámka: druh je charakteristický pro svou jasně modrou barvu, rozeznatelný i za letu. Ohrožení: vzhledem k omezenému rozšíření druhu u nás, i když v místě výskytu je relativně hojný, je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazený mezi kriticky ohrožené. 

Šídlo sítinové (Aeshna juncea) - makro foto -  výskyt v Krkonoších: vyvíjí se na hřebenových rašeliništích, kde jeho výskyt není příliš řídký. Doba výskytu: vyskytuje se od července do září, při příznivém počasí i začátkem října. Prostředí: slatiniště v nižších polohách, rašelinná jezírka v horách. Biologie: hlava nese charakteristickou skvrnu ve tvaru T. Hruď je hnědá se dvěma úzkými žlutými páskami na hřbetě a dvěma žlutými pruhy na každé straně hrudi. Zadeček je černý s modravými a zelenavými skvrnami. Velikost těla je 70-80 mm, rozpětí křídel až 100 mm. Samička klade vajíčka pod vodou na vegetaci, vývoj larev trvá 3-4 roky. Dospělí létají za pěkného počasí až do soumraku. Poznámka: podobným druhem je menší šídlo pestré (Aeshna mixta) a stejně velké šídlo rašelinné (Aeshna subarctica), spolehlivě rozeznat je může pouze odborník. Ohrožení: v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je šídlo sítinové zařazeno mezi zranitelné.

Škeble rybničná (Anodonta cygnea) - výskyt v Krkonoších: vzácně v podhůří v několika rybnících. Doba výskytu: pocelý rok. Prostředí: bahnitá dna v rybnících, tůních, slepých ramenech řek. Biologie: její schránka je složena ze dvou tenkostěnných misek, jejichž zadní, méně zaoblená část, vybíhá směrem k vazu ve zploštělý trojúhelníkovitý  "hřeben". Misky jsou spojené pouze pružným vazem, zámek se zuby není vytvořen. Délka zelenohnědé schránky dosahuje až 20 cm. Škeble rybničná se živí organickými částicemi, které filtruje z vody. Je odděleného pohlaví, samice mívá vyklenutější lastury. K oplození dochází v plášťové dutině uvnitř těla, vylíhlé drobounké larvičky žijí nejprve uvnitř žaberních komůrek matky a po jejich opuštění jako zevní paraziti na ploutvích či žábrách ryb. Poznámka: podle typu prostředí vytváří tento druh řadu forem, které byly dříve popisovány jako samostatné taxonomické jednotky. Podobným druhem jsou v ČR menší druhy: škeble říční (Anodonta anatina) a škeble plochá (Pseudanodonta complanata).

Škvor obecný (Forficula auricularia) - makro foto - výskyt v Krkonoších: hojný v nižších partiích do zhruba 800 m n.m., nevystupuje na hřebeny. Doba výskytu: bývá aktivní po celou vegetační sezónu. Prostředí: vlhká, teplejší stanoviště v lesích, na loukách i v lidských sídlech. Biologie: tělo i hlava jsou rezavohnědé, lesklé, bez chloupků, nohy, krovky a šupina druhého páru křídel jsou žluté. Zadeček nese klíšťkovité štěty (cerky), které jsou u samečků mohutnější a u základu ozubené. Velikost 9,5 - 16 mm. Škvor obecný je aktivní v noci, přes den se ukrývá pod kameny, kládami, kůrou, ale také vlhkými hadry, většinou pospolitě. Má dobře vyvinutá křídla, létá však jen velmi vzácně. Krovky jsou k hrudi přichyceny hřebínkem, který brání jejich rozevírání. Při otevření napomáhají klíšťky, zadeček je přitom ohnutý ke hlavě. Zadní pár křídel je velký, oválný a velmi jemný až na zpevněnou šupinu. Štěty slouží ještě při lovu a držení kořisti, obraně i bojích se soky. Škvoři přezimují ve stadiu vajíčka i imaga. K páření dochází na podzim, samička pak vyhloubí v půdě či trouchnivém dřevě mateřskou komůrku a stará se 2-4 týdny o vajíčka. Chrání je před predátory a olizováním a přeskupováním před plísněmi. Žije s nymfami až do jejich druhého svlékání, pak hyne. Škvorové jsou všežravci, živí se rostlinnými zbytky a částmi rostlin, např. mladými listy a květy nebo padaným ovocem. Do jejich jídelníčku patří i houby a hmyz, zejména mšice a menší housenky. Mnohdy jsou uváděni jako škůdci (poškození květů a plodů, roznášení chorob a plísní). Poznámka: podobnými druhy jsou další škvoři, ale vzhledem k jejich vzácnosti a skrytému způsobu života se s nimi pravděpodobně nesetkáme.

Štěnice domácí (Cimex lectularius) - videa - výskyt v Krkonoších: přesný výskyt díky skrytému způsobu života není známý. Doba výskytu: vyskytuje se celoročně. Prostředí: synantropní druh žijící v lidských obydlích, stájích a kůlnách. Přes den se ukrývá v trhlinách omítky, za obrazy, skříněmi, ve škvírách v podlaze apod. Biologie: rezavohnědá, 3-8 mm velká ploštice s krátkými pahýly křídel a typicky hluboce vykrojenou předohrudí. Projevuje se i charakteristickým trusem a zápachem. Je aktivní v noci, napadá nejen člověka, ale i domácí zvířata. Krev sají dospělci i nymfy. Samičky se musí před nakladením 100-200 vajíček důkladně nasát, celý vývoj trvá asi 1-2 měsíce, dospělci žijí zhruba rok. Štěnice může bez potravy přečkat rok i více. Její sání je zprvu zpravidla bezbolestné a ani je nepozorujeme. Reakce na posátí se liší - od nepatrné skvrnky na kůži až po zarudlé svědivé otoky. Vyhubení štěnic není vůbec jednoduché ani pro specializovanou dezinsekční firmu. Poznámka: podobným druhem je štěnice ptačí (Oeciacus hirundinis), velká jen 3-4 mm. Žije a vyvíjí se ve hnízdech rorýsů, vrabců, vlaštovek a jiřiček. Čas od času se může přemnožit a napadnout i člověka, což bylo v minulosti opakovaně pozorováno na Hříběcích Boudách; viz takéNezničitelné štěnice: Proč tenhle hmyz prakticky nejde vyhubit.

Štírek (Neobisium sylvaticum) - výskyt v Krkonoších: od submontánního po subalpínský stupeň. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: žije skrytě ve svrchních horizontech půdy, v mechu, pod kůrou. Biologie: je zástupce drobných klepítkatců (1-6 mm), kteří vzhledem svého těla připomínají miniaturní štíry, nemají však zadeček na konci zúžený a zakončený bodcem. Barva těla je žluto až černohnědá. Na přední části hlavohrudi jsou nenápadná klepítka a za nimi mohutná klepetovitá makadla. Na přední části hlavohrudi mají 1-2 páry očí. Hbitě se pohybují dopředu, dozadu i do stran a připomínají tak způsobem pohybu kraby. Štírci jsou dravci živící se drobnými členovci. Kořist ochromují výměškem jedové žlázy, která ústí na konci makadel. Na klepítkách se nachází vyústění snovací žlázy, která produkuje vlákna, z nichž si štírci předou úkryty. Usnovaná vlákna využívají i při námluvách, kdy se samec dvoří samici chováním připomínajícím tanec. K rozšiřování využívají hmyz, ptáky i savce, na něž se přichytí svými klepítky a nechají se jimi odnést (forézie). Poznámka: některé druhy žijí v hnízdech ptáků, savců a též v lidských obydlích.

Tesařík (Evodinus clathratus) - výskyt v Krkonoších: v montánním stupni na světlinách a lesních okrajích. Doba výskytu: od května do srpna s maximem na přelomu května a června. Prostředí: je zejména v jarních měsících velmi nápadný a hojný na květech vrb, devětsilů, sasanek a podbělů. Biologie: drobný, asi 1 cm velký, barevně velice proměnlivý druh. Sběratelé odlišují jednu formu s černými krovkami, světlou kresbou a červenýma nohama a druhou formu se světlými krovkami, černou kresbou a černýma nohama. Někteří dokonce mluví o dvou různých druzích. Tesařík Evodinus clathratus, který nemá ani celý český název, je vděčným strávníkem na prvních jarních květech. Larvy se vyvíjejí pod kůrou suchých větví i kmenů smrku, buku a vrby. Jednou přezimují, pak se na podzim kuklí v zemi a v tomto stádiu podruhé přezimují. Líhnou se poměrně brzy na jaře.

Tesařík čtveropásý (Leptura quadrifasciata) - makro foto - výskyt v Krkonoších: méně rozšířený než tesařík skvrnitý, žije v podobných podmínkách a biotopech od podhůří do lesního stupně. Doba výskytu: je aktivní od června do srpna. Prostředí: listnaté lesy, údolní nivy, podmáčená zarostlá stanoviště. Biologie: štíhlý druh, celý černý až na konce tykadel, u nichž jsou poslední tři články rezavě žluté, a krovky, které mají na slámově žlutém podkladě velmi proměnlivou kresbu v podobě čtyř různě rozsáhlých a tvarovaných černých pásků. Ty se mohou různě spojovat, takže vzácně nalézáme i jedince téměř celé černé. Velikost se pohybuje mezi 11-19 mm. Dospělci létají na květy miříkovitých, růžovitých a hvězdicovitých rostlin. Larvy se vyvíjejí v odumřelém dřevě buku, břízy, olše, jeřábu, topolu a vrb, ve stojících i ležících kmenech, silnějších větvích i pařezech. Vývoj je obvykle tříletý. Poznámka: podobným druhem je tesařík skvrnitý (ozbrojený) (Leptura maculata).

Tesařík čtyřskvrnný (Pachyta quadrimaculata) - výskyt v Krkonoších: nehojný druh v lesním stupni. Doba výskytu: od června do srpna nalétává na květy. Prostředí: větší komplexy jehličnatých lesů, jejich okraje, světliny a horské louky. Biologie: černý, zavalitý tesařík se žlutými krovkami, na kterých jsou zpravidla čtyři velké černé skvrny. Někdy mohou být redukované nebo i chybět, jindy mohou být spojené. Délka těla může dosahovat až 20 mm. Imaga se živí na květech miříkovitých rostlin, tužebníku, chrastavce, bezu a dalších rostlin. Samičky kladou vajíčka na kořeny zasychajících nebo odumřelých borovic, smrků a bříz. Larvy žijí pod kůrou, později ve dřevě, kuklí se v půdě. Vývoj je tříletý.

Tesařík panenský (Gaurotes virginea) - výskyt v Krkonoších: roztroušeně, místy hojnější. Od podhůří do ledovcových karů, nevyskytuje se na hřebenech. Doba výskytu: nalézáme ho od května do července. Prostředí: lesní okraje, paseky a louky. Biologie: černý tesařík se zelenými, modrými až fialovými kovově lesklými krovkami a černým nebo červeným štítem (není zcela jasné, zda se jedná pouze o barevnou formu nebo poddruh - ssp. thalassina). Velikost od 9 do 12,5 mm. Dospělí brouci často navštěvují květiny tužebníku, pcháče a bodláku, jeřábu, jestřábníku a miříkovitých, kde se živí pylem i nektarem. Larvy žijí pod kůrou zasychajících nebo pokácených osluněných smrků. Kromě smrku se vyvíjejí i v borovici, modřínu a jedli. Kuklí se nehluboko v zemi, vývoj je dvouletý. Poznámka: podobným druhem je tesařík červenoštítý (Dinoptera collaris), má však černé krovky s modrým nádechem a je zřetelně menší.

Tesařík pižmový (Aromia moschata) - video - výskyt v Krkonoších: v horských údolích včetně sídelních útvarů je poměrně hojný. Doba výskytu: nalezneme ho ponejvíce v období června až srpna, nejsou však vzácné nálezy už v dubnu a ještě v říjnu. Prostředí: preferuje přípotoční nivy, remízky a meze, zarostlé pastviny a lesní okraje. Biologie: krásný, velký (13-34 mm) brouk, kovově zelený nebo modravý až nafialovělý. Na zadní části hrudi vylučuje pronikavě vonící sekret připomínající pižmo. Při vyrušení vydává třením lišt mezi přední a střední částí hrudi dobře slyšitelné vrzání. Dospělci navštěvují květenství miříkovitých, řebříčku nebo tavolníku, kde se živí hlavně pylem. Vyhledávají ale také zralé ovoce nebo stromy ronící mízu. Nejčastěji se zdržují na stromech, kde se vylíhli. Samička klade vajíčka do dutin a štěrbin kmenů a silnějších větví vrb, především jívy, řidčeji topolů a olší. Larvy žerou nejprve pod kůrou a později přecházejí do dřeva. Vývoj trvá od dvou do čtyř let. Ke kuklení dochází na jaře, po posledním přezimování larvy. V jednom stromě se může vyvíjet několik generací tohoto druhu. Ohrožení: početní stavy tohoto tesaříka klesají úměrně s mizením tzv. neproduktivních dřevin z naší přírody. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazený mezi téměř ohrožené.

Tesařík skladištní (Phymatodes testaceus) - makro foto - výskyt v Krkonoších: v podhůří nepříliš hojný, hromadně se může nalézt v uskladněném dřevě listnáčů. Doba výskytu: nalézáme ho od května do srpna. Prostředí: listnaté a smíšené lesy s dubem a dalšími listnáči, sklady neodkorněného dřeva, kulatiny i řeziva a paliva. Biologie: barevně velice proměnlivý druh u něhož bylo popsáno okolo 30 barevných forem. Základní je zbarvení krovek, a to buď modré, fialové či zelené nebo dvoubarevné, tj. zčásti žlutohnědé a zčásti modré a nebo jednobarevně žlutohnědé. Hlava, hruď a nohy se ztlustlými stehny bývají často červené až tmavě hnědé. Samci se poznají podle tykadel delších než tělo. Také velikost je proměnlivá od 6 do 17 mm. Tesařík skladištní je noční druh ukrývající se přes den pod kůrou a dřevem, ve štěrbinách apod. Nenalétává na květy. Larvy vyhlovávají zvlněné chodby, vyplněné tmavou drtí, pod kůrou čerstvě i déle odumřelých dubů, buků, habrů, jilmů, javorů, vrb, ale i ovocných stromů. Kuklí se v kůře nebo v povrchové vrstvě dřeva. Vývoj je jedno až dvouletý, přezimuje larva. V jednom stromě se může opakovaně vyvíjet několik generací. Ohrožení: není ohrožený, spíše bývá pronásledován jako tzv. technický škůdce.

Tesařík skvrnitý (ozbrojený) (Leptura maculata) - makro foto - výskyt v Krkonoších: místy hojnější od podhůří až po hranici listnatých porostů. Doba výskytu: objevují se od května až do srpna. Prostředí: listnaté lesy, keřovité svahy, louky, remízky a meze. Biologie: štíhlý, černý tesařík, velký 14-20 mm.Tykadla má žlutočerně pruhovaná, přední a střední pár nohou je žlutý, zadní pár má žluté holeně a kořeny stehen. Krovky jsou žluté s velice proměnlivou kresbou ve tvaru příčných pásků a nepravidelných skvrn. Podobnost s vosami naznačuje, že se zřejmě jedná o Batesovy mimikry, napodobování nebezpečného živočicha. Dospělci létají na květy miříkovitých rostlin, tužebníku, ostružiníku, bezu a řebříčku, kde požírají pyl a sají nektar. Přispívají k opylování navštěvovaných rostlin. Vývoj larev probíhá ve vrbách, břízách, jilmech, habrech, ale také ve smrcích, obyčejně ve dřevě již napadeném houbami. Vývoj je víceletý, přezimují larvy. Poznámka: podobným druhem je tesařík čtveropásý (Leptura quadrifasciata), má ovšem černé nohy a téměř celá tykadla.

Tesařík smrkový (Tetropium castaneum) - výskyt v Krkonoších: všude ve smrkových porostech dosti hojný. Doba výskytu: od konce dubna do srpna. Prostředí: ve dřevě různých druhů smrku v lesích, parcích, arboretech. Biologie: barevně variabilní druh, jehož základní barvou je černá. Krovky mohou být kromě tmavě i světleji hnědé, nohy hnědé s černými nebo červenými stehny. Velikost se pohybuje mezi 9 až 18,5 mm. Brouci jsou soumrační a noční, za slunných dnů aktivují i za dne a lezou po dřevě. Na květy nelétají. Samičky kladou vajíčka na oslabené či odumírající stromy (např. napadené kůrovci) nebo čerstvě poražené kmeny. Larvy se vyvíjejí pod kůrou smrků, jedlí a borovic, kde vyžírají nepravidelnou chodbičku, kuklí se však hlouběji, 2-4 cm ve dřevě v komůrce na konci hákovité chodby. Vývoj je jedno až dvouletý, přezimuje stádium larvy. Poznámka: podobnými druhy jsou tesařík šedohnědý (Tetropium fuscum) a tesařík modřínový (Tetropium gabrieli). Ohrožení: nepatří mezi ohrožené, je naopak počítán mezi tzv. škodlivé druhy.


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma