Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Atlas krkonošské fauny, I.část: bezobratlí > Lovčík hajní - Muchnice

Lovčík hajní - Muchnice

 
Obrazový atlas krkonošské fauny

Lovčík hajní (Pisaura mirabilis)
 - více foto - výskyt v Krkonoších:
 hojný v okrajových částech pohoří. Doba výskytu: dospělce tohoto pavouka nejdeme od května do července, přezimuje nymfa. Prostředí: je jedním z běžných obyvatel luk, zahrad, parků a lesních okrajů, ale i ruderálů a narušených ploch, kde loví drobné členovce, aniž by stavěl lovné sítě.Biologie: hlavohruď je hnědočervená s podélnou světlou páskou, zadeček je zbarvením velmi proměnlivý, světle šedý, shora oranžový, červenohnědý nebo až nafialovělý. Délka těla se pohybuje od 11 do 14 mm. Charakteristický je také "klidový" tvar těla a končetin připomínající Y. První dva páry nohou jsou při něm natažené šikmo dopředu a do stran, další dva páry leží podle těla. Než se sameček lovčíka hajního vydá na námluvy, uloví obyčejně mouchu či housenku, kterou, zabalenou do kulovitého zámotku z pavučiny, předá před kopulací své vyvolené jako zásnubní dar. Tím se snaží snížit riziko, že bude uloven a zkonzumován ještě před tím, než se bude moci se samičkou spářit a předat jí své geny. Při kopulaci jsou oba jedinci k sobě obráceni břišní stranou a hlavohruď směřuje vzhůru. Samička klade vajíčka do bílého či šedozeleného kokonu, který nosí neustále v klepítkách až do vylíhnutí nymf. Pro ty pak spřádá pavučinový úkryt ve tvaru zvonu se stříškou, který hlídá 8-10 dnů až do jejich rozprchnutí. Pečuje tedy o své potomky. Délka vývoje jedince, včetně počtu stádií, je ovlivněna délkou světelné části dne, takže počet vývojových stádií ve střední Evropě je menší než v jižní a na severu Evropy přezimují nymfy dvakrát.

Lovilka (Tachydromia annulimana) - výskyt v Krkonoších: v lesích a na jejich okrajích hojný druh. Doba výskytu: objevují se již v květnu a přetrvávají do října. Prostředí: žijí na kmenech stromů, zejména buků, kládách a skalkách. Biologie: malé, jen okolo 3 mm velké, štíhlé mušky, téměř lysé, celé blýskavě černé. Hlava nese velké oči pokrývající její polovinu. Sosák je kratší než hlava. Křídla jsou úzká se dvěma tmavými příčnými pruhy. Dospělci hbitě pobíhají po kmenech, létají jen neradi. Jsou draví, stejně jako jejich larvy žijící v půdě. Poznámka: podobnými druhy jsou další zástupci rodu Tachydromia, rozeznat je dokáže pouze specialista na tuto skupinu.

Lumek veliký (Rhyssa persuasoria) - viz také - výskyt v Krkonoších: poměrně častý druh v podhorských i horských lesních porostech. Doba výskytu: létá v období červen až září.Prostředí: světlé lesy a jejich okraje, mýtiny a lesní louky. Navštěvují hynoucí a poražené stromy. Biologie: velikost samičky se pohybuje od 18 do 40 mm, s nápadně dlouhým kladélkem až 80 mm. Sameček je menší. Imaga se živí nektarem a pylem na květech. Samičky vyhledávají vhodnou potravu pro své larvy hlavně pomocí tykadel, kterými poklepávají na kmen. Když naleznou larvu některé z pilořitek či velkých tesaříků, vztyčí zadeček na napnutých nohách jako vrtnou věž  a do průsečíku tykadel začnou zavrtávat tenké kladélko. Do larvy hostitele naklade jedno vajíčko, vylíhlá larva se živí tkáněmi tak, aby larvu hostitele předčasně neusmrtila. Kuklí se na jaře v chodbě hostitele, odkud se vylíhlý dospělec prokouše ven. Vývoj je jednoletý. Poznámka: podobným druhem je lumek Rhyssa amoena, který se liší bílým proužkem zhruba uprostřed tykadel. 

Lupice (Hydrophorus bipunctatus) - více foto -  viz také - výskyt v Krkonoších: hojný na hladině rašelinných jezírek a dalších menších vodních ploch. Doba výskytu: žije od května do října. Prostředí: dospělci se pohybují na vegetaci v okolí malých vodních ploch a na jejich hladině, kde loví svou kořist. Biologie: lupice jsou štíhlé mouchy, mají dlouhé končetiny a velké oči. Jsou velké 3,5-5 mm. Živí se zejména vysáváním topícího se hmyzu. Chůzi po vodní blance jim umožňují nesmáčivá chodidla. Také dobře létají, nalezneme je tak i na pobřežní vegetaci. Štíhlé a beznohé larvy žijí v bahně, kde loví nejrůznější půdní živočichy. Poznámka: podobnými druhy je celá řada příslušníků rodu Hydrophorus, rozliší je však pouze odborníci.

Majka fialová (Meloe violaceus) - Wikipedie - výskyt v Krkonoších: na některých místech častější druh se vyskytuje od podhůří až do alpínského stupně (nalezený i na vrcholu Sněžky). Doba výskytu: brouci lezou po vegetaci od dubna do května. Prostředí: žijí na loukách, pasekách, lesních okrajích a mezích. Biologie: majka fialová je nápadně modrofialový 15-40 mm velký brouk. Samečkové jsou podstatně menší, a to proto, že nemají zadeček napěchovaný až 10 000 vajíčky. Takové množství je nezbytné, aby se majkám podařilo v přírodě přežívat. Mají totiž velmi složitý vývoj, který nazýváme nadproměna. Z vajíček se líhnou drobné larvičky triungulini, které vylézají do jarních květů, kde se musí přichytit na samotářské včely nebo čmeláky, jinak zahynou. V hnízdě včely se vetřelec - larvička usadí v buňce, kde spořádá nejprve včelí vajíčko a promění se na zavalitou larvu, která se živí zásobami přichystanými pro včelí larvy. Přezimuje jako nepohyblivé stádium (pakukla), které se ještě jednou svléká před zakuklením. Při setkání s majkami, kterých u nás žije několik druhů a poznáme je hlavně podle zkrácených krovek (jen zčásti kryjících zadeček), se však musíme mít na pozoru. Při podráždění totiž majky v kloubech nohou vylučují nažloutlou tekutinu (krvemízu) obsahující prudký jed cantharidin, který působí zvláště na ledviny. Stejnou látku obsahují i majkám příbuzní brouci puchýřníci, (viz také), jejichž extrakt byl v minulých stoletích používán traviči. Po každém kontaktu s majkami – které jsou jinak svým způsobem života velmi zajímavé a jako ohrožený druh zákonem chráněné – je tedy nezbytné dobře si umýt ruce. Poznámka: podobným druhem je majka obecná (Meloe proscarabaeus), která se liší hrubě tečkovanou hlavou a štítem. Ohrožení: majka fialová je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazená mezi zranitelné. Je také uvedena mezi zákonem zvláště chráněnými druhy živočichů v kategorii ohrožený.

Maloočka smaragdová (Micrommata virescens) - popis - více foto - výskyt v Krkonoších: velmi vzácně byl nalezen v listnatých lesích v podhůří, zřejmě se jednalo o náhodný výskyt.Doba výskytu: od konce května do července. Prostředí: druh žije na bylinách a keřích, na opadaném listí, na paloucích a lesních okrajích. Biologie: živě světle zelený druh, samička má zadeček zelenožlutý, sameček žlutavý se třemi červenavými podélnými pruhy. Délka těla samice je 13 mm, samečka jen 9 mm. Samci jsou pestřeji zbarvení než jednotvárně zelené samičky. Před kopulací ritualizovaným chováním upozorňují partnerku, že se přibližuje nápadník a ne kořist. Samice pro svá vajíčka spřádají kokon v úkrytu z listů např. ostružiníku. Svou snůšku pak hlídají. Vývoj do dospělosti je tříletý. Poznámka: druh je nezaměnitelný, je však v přírodě pro své ochranné zbarvení často přehlížen.

Mandelinka havézová (Oreina cacaliae) - video - výskyt v Krkonoších: v lesním stupni i nad jeho horní hranicí velmi hojná, stejně jako v karech a v okolí horských bud. Doba výskytu: nalézáme ji od května do října. Prostředí: světlé lesy a jejich okraje, paseky, okraje cest, pobřežní vegetace, vysokostébelné nivy v karech a říční údolí. Biologie: kovově modrý, zelený nebo tmavozelený oválný brouk. Kovově zelené formy mívají na krovkách podél švu tmavě modré až fialové lemování. Velikost kolísá okolo 7,5-10 mm. Dospělé brouky, stejně jako černé lesklé larvy s oranžovým "štítem", nacházíme především na starčcích, méně na havéziPoznámka: v horských polohách není na zmíněných stanovištích podobný druh.

Mandelinka topolová (Melasoma populi) - výskyt v Krkonoších: od podhůří až k horní hranici lesa častý. Doba výskytu: objevuje se v květnu, aktivuje do srpna a pak ve stadiu brouka přezimuje. Prostředí: preferuje lesní okraje, remízky a stromořadí, louky s náletem, křovinaté stráně a příbřežní nivy. Biologie: brouk o velikosti 10-12 mm s černou, modravě lesklou hlavou a štítem a cihlově červenými krovkami, na jejichž konci a švu je černá skvrnka. Živnou rostlinou imag i larev jsou různé druhy topolů, případně i vrb. Samička klade červenooranžová vajíčka v kupkách po 30-60 na rub listů živné rostliny. Larvy jsou v mládí černé, později bělavé. Jejich zadečkové žlázy vylučují obranný sekret, který zapáchá po karbolu a kyanovodíku, látkách, které vznikají přeměnou kyseliny salicylové, obsažené v konzumovaných rostlinách. Při masivnějším napadení najdeme larvy čichem. Ke kuklení dochází na rubu listu, kukla je bělavá či nažloutlá. Podle nadmořské výšky a průběhu počasí se mohou vyvinout dvě i tři generace ročně. Brouci přezimují v opadance, mechu, pod kameny a kůrou. Poznámka: podobným druhem je mandelinka osiková (Chrysomela /Melasoma/ tremula), odlišíme ji podle absence černé skvrnky na konci krovek.

Martináček habrový (Saturnia pavonia, synonyma Phalaena pavonia, Eudia pavonia) - výskyt v Krkonoších: vystupuje poměrně vysoko do nadmořské výšky 1000 m, třeba na Rýchorách. Doba výskytu: létá od dubna do července. Prostředí: slunné křovinaté svahy, vřesoviště, světlé listnaté a smíšené lesy, paseky, ale i parky a zahrady. Biologie: samička je šedá až hnědošedá s příčnými příčkami v křídlech a pro martináče typickou kresbou "pavího" oka. Sameček má přední křídla více hnědá, spodní jsou zbarvena okrově. Tykadla má hřebenitá. Rozpětí křídel 43-65 mm. Samci létají v odpoledních hodinách a vyhledávají samičky k páření. Samičky brzy potom kladou vajíčka do prstýnků na větvičky a lodyhy. Housenky jsou v mládí černé, starší zelené s černými příčnými proužky a žlutými či oranžovými bradavkami, na kterých jsou tuhé chlupy. Žijí na listnatých keřích i stromech např. na ostružiníku, trnce, hlohu, vřesu, šalvěji, bříze, dubu, vrbě a habru. V horách především na borůvce, někdy i ve velkém množství. Ke kuklení si spřádají mezi vegetací tuhý, hnědookrový hruškovitý kokon. Kukla je tmavohnědá a může přezimovat i vícekrát. Poznámka: od většího martináče hrušňového (Saturnia pyri) se liší světlejší barvou a světle šedou klikatou příčkou.

Meta temnostní (Meta menardi) - pavouk roku 2012 - více foto - výskyt v Krkonoších: hojně rozšířený pavouk ve vchodových částech starých krkonošských důlních děl a ve zdejších jeskyních, např. v Medvědí jeskyni u Svobody nad Úpou. Doba výskytu: po celý rok. Prostředí: na tmavých, vlhkých a chladných místech, v jeskyních, štolách, ale i ve sklepích a sutích žije zřejmě od ukončení dob ledových. Biologie: velký druh pavouka s dlouhýma nohama na nichž jsou tmavohnědé kroužky, hlavohruď žlutá až rezavá s tmavou skvrnou ve tvaru Y. Zadeček má žlutý až žlutočervený se symetricky uspořádanými tmavými skvrnami. Velikost 7-12 mm (hlavohruď 5-6,5 mm), samci jsou menší a štíhlejší. Tento pavouk si spřádá řídké kolové sítě v podzemních prostorách poblíž vchodů. Sem také v letních měsících zavěšuje samička hruškovitý kokon s 300-400 vajíčky. Středověcí horníci považovali oválný  "váček" za peněženku skřítků a báli se jej i jen dotknout, aby nepřivolali hněv strážců pokladů. Tento příbuzný křižáků žije dva roky. Poznámka:  podobným druhem je meta jeskynní (Metellina merianae), která žije v podobných biotopech, je však menší s hlavohrudí velkou jen 3,7-4 mm.

Mnohonožka lesní (Julus scandinavius) - výskyt v Krkonoších: od podhůří až do 1200 m n.m. Doba výskytu: dospělci v časném podzimu. Prostředí: vlhké listnaté lesy, ale i v karech a na loukách. Biologie: velký (délka těla 15-38 mm, šířka 1,4-2,7 mm), lesklý, temně černohnědě zbarvený druh mnohonožky s válcovitým tvarem těla. Na boku je naznačeno šedobílé mramorování. Někteří jedinci jsou na hřbetě hnědí s úzkou černou linkou, táhnoucí se středem těla. Nedospělá stádia jsou zbarvena světleji. Kráčivé končetiny, kterých je 77-99 párů jsou drobné, umístěné na spodní straně těla a mnohonožky se proto neumí pohybovat nijak rychle. Na hlavě mají umístěny dvě skupiny jednoduchých očí. Živí se rozkládající se ústrojnou hmotou. V případě nebezpečí se stáčí do spirály. Vajíčka klade do půdy. Čerstvě vylíhlé mnohonožky mají pouze 3 páry končetin a končetiny i články jim dorůstají postupně.Poznámka: v Krkonoších jsou hojné i velmi podobné druhy - špičanka tmavá (Leptoiulus trilobatus) a uzlenka čpavá (Unciger foetidus). Všechny druhy mají na bocích článků vývody zápašných žláz, kterými v případě ohrožení vylučují obranné látky.

Mokřatka žlutočerná (Evacanthus interruptus) - výskyt v Krkonoších: žije hlavně v podhůří a nižších polohách lesního stupně. Doba výskytu: dospělce nacházíme od června asi do poloviny října. Prostředí: osídluje vlhké, živinami bohaté louky s pcháčem zelinným, přípotoční nivy, zamokřené paseky, ale také porosty jetelovin. Biologie: mokřatka žlutočerná je nápadně žlutě až oranžově černá. Černá část zbarvení je velmi proměnlivá, může chybět a zrovna tak může převládat. Tmavá kresba na křídlech je nejčastěji ve tvaru podélných proužků a klínů. U krátkokřídlých samiček pokračuje na zadečku. Tělo může dosahovat délky 5-7 mm, samice jsou výrazně větší než samci. Mokřatka se živí jako larva i v dospělosti rostlinnými šťávami z celé řady rostlin (např. starčků, devětsilů, pcháčů, kopřivy, hluchavek a vrbovek), je tedy polyfágní. Vytváří během roku jednu generaci (univoltinní) a přezimuje ve stádiu vajíčka. Poznámka: podobným druhem je šedohnědá, černou kresbou opatřená mokřatka hnědočerná (Evacanthus acuminatus).

Moucha kosmatka (Mesembrina meridiana) - výskyt v Krkonoších: hojná zvláště na pastvinách a okrajích lesa na miříkovitých rostlináchDoba výskytu: Létá od dubna do října.Prostředí: poletuje na pastvinách okolo hovězího trusu, na který sedá, nacházíme ji také na květech. Ráda se vyhřívá na osluněných místech. Biologie: moucha o velikosti 10-13 mm. Dospělé kosmatky se živí nektarem z květů. Samička klade vajíčka na kravský nebo koňský trus. Vylíhlé larvy jsou podle některých zdrojů dravé a požírají larvy hlavně koprofágních (živících se výkaly) much, podle jiných pramenů se sami živí trusem.

Mravenec horský (Manica rubida): je nalézán zhruba od 500 m n.m. až po nejvyšší vrcholy. Doba výskytu: vyskytují se celoročně s přezimováním v období říjen až březen. Prostředí: suché osluněné lokality s nízkou vegetací, kamenité svahy, pastviny, alpínské trávníky. Osídluje také písčité půdy v zaplavovaných nivách, pískovnách a poddolovaných územích. Biologie: velikost rezavě hnědých samiček s tmavě hnědou zadní polovinou zadečku je 9,5-13 mm. Samečci o velikosti 8-10 mm jsou tmaví, téměř černí se světlejšíma nohama. Mravenci se líhnou koncem června, přezimují v mateřském hnízdě od října do března a rojí se od dubna do června a pak v menší intenzitě od srpna do září dalšího roku. Samičky po spáření odhodí křídla a samotné zakládají hnízdo. Mravenec horský není agresivní, brání jen okolí hnízda, přesto jeho bodnutí žahadlem, spojeným s jedovatou žlázou, je velmi bolestivé, asi jako od vosy. Usmrcuje tak hmyz, který mu slouží jako potrava. Kromě toho se živí i olizováním medovicePoznámka:  podobnými druhy jsou rezaví žahadloví mravenci z rodu Myrmica.

Mravenec Lemanův (Formica lemani) - výskyt v Krkonoších: žije v lesním stupni a hřebenové tundře až po nejvyšší polohy. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: hnízda jsou zakládána pod kameny, v trouchnivém dřevě na studených stanovištích při hranici lesa, v travnaté i lišejníkové tundře. Biologie: tmavě hnědý až černý, lesklý druh mravence. Velikost královny 10-12 mm, dělnice 3-6 mm. Je dravý, živí se hmyzem, ale také medovicí kořenových mšic. Rojení a páření probíhá v červenci a srpnu. Hnízdo bývá cílem housenek modráska obecného (Plebejus idas), které tam jsou zaneseny mravenci a krmeny výměnou za sladké výměsky, jež mravenci rádi olizují, protože jim poskytují sacharidy. Poznámka: podobným druhem je snad jen značně menší mravenec obecný (Lasius niger).

Mravenec obrovský (Camponotus herculeanus) výskyt v Krkonoších: osídluje horské lesy, vystupuje až do hřebenové tundry. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: jehličnaté lesy, hnízdo zakládá uvnitř kmenů a pařezů smrku, řidčeji jedle, vybírá si dřevo napadené hnilobou. Biologie: jeden z největších našich mravenců, samička měří až 18 mm, samečci mezi 9-12 mm a dělnice 7-14 mm. Nepohlavní jedinec (dělnice, voják) má hruď a nohy červené, hlavu a zadeček černé. Zadeček je matný a hustě ochlupený. Samička je okřídlená, černá, pouze boky hrudi a nohy jsou červené. Sameček má zřetelně menší hlavu v poměru k tělu než samičky, je okřídlený, černý, nohy může mít nažloutlé. Dospělci se rojí v červnu v pozdním odpoledni. Po spáření samička odhodí křídla, vyhledá vhodný, často i živý strom, kde se uzavře v komůrce a klade vajíčka. Vylíhlé larvy se jimi živí, dokud se nevylíhnou první dělnice. Teprve ty zajistí larvám potravu, o jejímž složení se spekuluje, že se skládá z medovice mšic, rostlinných šťáv a hmyzu. Dělnice také budují hnízdo tím, že hloubí koncentrické chodby a komůrky vyžíráním především jarního řídkého dřeva letokruhů. U živých stromů tak značně narušují jejich stabilitu, k čemuž ještě přispívá i činnost datlovitých ptáků, kteří se soustavou otvorů snaží proniknout k oblíbené potravě. Napadené stromy se snadněji lámou ve větru a námraze. Mravenec obrovský patří mezi dlouhověký hmyz, dožívá se stáří přes 10 let. Poznámka: velmi podobným druhem je mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperdus), avšak mnohdy o příslušnosti mraveniště ke druhu rozhoduje až série odchycených jedinců a problémy s determinací má i odborník.

Mrchožrout rudoprsý (Oiceoptoma thoracicum) - viz také - výskyt v Krkonoších: hojný od podhůří až na hřebeny. Doba výskytu: žije od jara do podzimu. Prostředí: lesy, louky, parky a zahrady. Biologie: plochý černý brouk s nápadně červeným štítem a hlavou. Velikost kolísá od 11 do 16 mm. Brouci i jejich larvy se vyskytují současně a živí se výkaly, včetně lidských, mrtvolami, tlejícími rostlinnými látkami a houbami, zejména vyhledávají hadovku smrdutou, jejíž výtrusy šíří.

Muchnice (Penthetria funebris) - výskyt v Krkonoších: celkové rozšíření není známé, druh je nalézán ve stinných vlhkých lesích. Doba výskytu: leze po vegetaci v období duben až červen. Prostředí: ve vlhkém prostředí okolo potoků, na mokrých loukách a slatiništích s náletem dřevin, v podmáčených, především listnatých lesích. Biologie: matně černý druh s dlouhýma nohama, u něhož samci mají zkrácená křídla, samičky normálně vyvinutá, obě pohlaví jsou však nelétavá, pouze lezou po vegetaci. Velikost samečka je 5-7 mm, samičky 10 mm. Larvy jsou tmavě hnědošedé. Žijí jednotlivě a ne ve skupinách jako larvy ostatních muchnic. Poznámka: podobným druhem je bahnomilka (Molophilus ater).

Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5; 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma