Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Atlas krkonošské fauny, I.část: bezobratlí > Klíště obecné - Kobylka zpěvavá

Klíště obecné - Kobylka zpěvavá

 
Obrazový atlas krkonošské fauny

Klíště obecné (Ixodes ricinus)
 - biolib.cz - výskyt v Krkonoších:
 v minulosti se vyskytovalo pouze do nadmořské výšky 700-800 m. V posledních dvou dekádách došlo vlivem zvýšení teplot v jarním a letním období k jeho šíření do vyšších poloh. V současnosti vystupuje až do 1100-1200 m n. Doba výskytu: od května do října. Prostředí: okraje smíšených a listnatých lesů. V polohách nad 800 m n.m. se nejčastěji vyskytuje ve smrkových mlazinách a na okrajích horských enkláv.  Biologie: v dospělosti je roztoč velký 3,5-4,5 mm (nasátá samice až 11 mm). Zadní nekrytá část těla je měkká a umožňuje klíštěti zvětšit objem těla při sání krve. Jednotlivá vývojová stádia parazitují na širokém spektru hostitelů.  Na hostitele číhají na vegetaci. Při jeho vyhledávání se řídí chemickými látkami, teplem, vlhkostí a mechanickými otřesy vydávanými hostitelem.  Centrum smyslového vnímání (tzv. Hallerův orgán) mají umístěno na chodidlech prvního páru končetin, který mají mírně zdvižený. Všechna stádia mohou přenášet původce klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy; viz také Pozor klíštěJak co nejlépe odstranit klíště?  Kolem klíšťat u nás panuje mnoho mýtůČeští vědci vyvinuli vakcínu proti borelióze.

Klopuška rozšířená (Closterotomus biclavatus) - výskyt v Krkonoších: nehojný druh provázející zejména porosty borůvky od podhůří do hor, na hřebenech se nevyskytuje. Doba výskytu: tento druh dospívá v červnu a vyskytuje se až do září. Prostředí: dávají přednost původním stanovištím hlavně s výskytem borůvky, dokáží však přežívat i na stanovištích dotčených lidskou činností, např. porostlých vrbovkou úzkolistouBiologie: tmavě hnědá, podlouhlá, oválná ploštice s rezavo červenýma nohama je veliká 5,5-7 mm. Hlava, tělo a křídla jsou shora porostlé zlatavými chloupky. Klopuška rozšířená je spíše všežravá, preferuje brusnicovité rostliny, vysává také mšice. Přezimuje jako vajíčko. Poznámka: podobným druhem je klopuška chmelová (Closterotomus fulvomaculatus)

Kloš jelení (Lipoptena cervi) (další foto) - výskyt v Krkonoších: poměrně hojně pozorován zejména v lesích. Doba výskytu: dospělci nové generace se líhnou od srpna do října, téměř po celý rok žijí na hostiteli. Prostředí: parazitují a vyvíjejí se na jelenech, srncích, muflonech, praseti divokém, napadají i jezevce, psi a člověka, na něm však vývoj neprobíhá. Druh byl zavlečen do Severní Ameriky. Biologie: kloš jelení je plochá žlutohnědá moucha se silnýma nohama rozprostřenýma do stran. Velikost 3-7 mm. Kloš jelení je špatný letec, létá jen na krátké vzdálenosti. Obě pohlaví se živí krví, sání trvá několik desítek minut. Jakmile samička vyhledá vhodného hostitele, usadí se v srsti, obvykle na spodní straně těla a odvrhuje křídla. Po přezimování se na jaře v jejím těle vyvine larva, kterou "porodí" plně dospělou těsně před kuklením. K tomu dochází v pupariu na zemi. Za dobu života (zhruba 10 měsíců) vyprodukuje samička několik larev, které vyživuje v děloze výměšky  "mléčné žlázy". Poznámka: kloš je pro člověka obtížný nejen zalézáním do vlasů, ale také bodáním. Kousnutí nemusí být zpočátku patrné, ale do 3 dnů může postižené místo zrudnout a zatvrdnout a intenzivně svědět. Kožní reakce může trvat 14 až 20 dnů a nezanechává následky. Pozůstatky kloše jeleního byly nalezeny na Őtzi, mumii z doby kamenné.

Kněžice chlupatá (Dolycoris baccarum) - výskyt v Krkonoších: v podhůří poměrně hojná, přechází i do lesního stupně, nevystupuje na hřebeny. Doba výskytu: imaga se vyskytují od července a přezimují. Prostředí: žije v bylinném i křovinném patru, na pasekách, lesních okrajích, mezích, zahradách i polích. Biologie: velikost ploštice je 10-12 mm. Kněžice chlupatá vysává listová pletiva a plody, často bobulové ovoce, borůvky a maliny, ale i pěstované plodiny, cukrovku, brambory, obilí a všude zanechává nepříjemný pach. Snáší i chladnější klima. Přezimuje jako dospělec, pohlavně dospívá a rozmnožuje se až po přezimování. Nymfy se pětkrát svlékají, než dospějí. Poznámka: podobá se některým dalším kněžicím, je však výrazně chlupatá.

Kněžice ostrorohá (Picromerus bidens); (další foto) - výskyt v Krkonoších: žije od podhůří až do zhruba 1000 m n.m., není však příliš hojná. Doba výskytu: dospělci se objevují v červenci a srpnu. Prostředí: bylinné i křovinné patro v lesích, na lesních okrajích, stromořadích a zahradách. Biologie: velikost ploštice kolísá mezi 10-12 mm. Samička klade vajíčka na svrchní stranu listů, kde přezimují. Snad přezimuje i jako dospělec. Nymfy dospívají v červenci po pěti svlékáních. Vysávají, stejně jako dospělci, nejrůznější hmyz, hlavně housenky a housenice, ale také larvy mandelinek.  Poznámka: tento druh s charakteristickými hroty na štítu je těžké si splést s jinou plošticí.

Kněžice páskovaná (Graphosoma lineatum); (foto) - výskyt v Krkonoších: spíše ojediněle na teplých lokalitách v podhůří, zejména na výchozech vápenců. Doba výskytu: dospělci se objevují po přezimování od května a nová generace od srpna. Prostředí: na osluněných loukách a jižních stráních, lesních pasekách a okrajích, v zahradách s porostem miříkovitých (okoličnatých) rostlin. Biologie: dospělci dosahují velikosti 8-11 mm. Jsou sice všežraví, žijí a živí se však na miříkovitých rostlinách (kerblík, bolševník, fenykl). Svou jedovatost prezentují výstražným zbarvením. Larvy nejsou červené, pruhování na štítu a hlavě je však už naznačeno. Drží se pohromadě, při ohrožení vypouštějí nepříjemně páchnoucí výměšek. Dospívají po pěti svlékáních. Páření předchází rituální zásnubní tanec. Samička hlídá larvy po vylíhnutí, přezimuje imago. 

Kněžice rohatá (Carpocoris fuscispinus) - výskyt v Krkonoších: nepříliš hojná v podhůří na teplých místech. Doba výskytu: dospělci se vyskytují od července a přezimují.Prostředí: žijí na suchých i vlhčích loukách, přecházejí však i na obilná pole. Biologie: velikost 11-14 mm. Často je najdeme na hvězdnicovitých a miříkovitých rostlinách, sají i na nezralém obilí; jsou býložraví. Poznámka: podobným druhem je kněžice měnlivá (Carpocoris pudicus).

Kněžice trávozelená (Palomena prasina) - výskyt v Krkonoších: hojná v podhůří a nižších polohách. Doba výskytu: dospělé ploštice potkáváme od dubna do října.Prostředí: vyskytuje se na bylinách i keřích, loukách, okrajích cest a lesů, v parcích, zahradách. Biologie: po dobu páření se tato 10-14 mm velká kněžice projevuje hlubokým zvukem. V červnu klade samička vajíčka na horní stranu listů, nymfy se vyvíjejí do podzimu, imaga pak přezimují pod kůrou, v listí a opadance. Jsou býložravá, vysávají rostlinná pletiva, preferují šťavnaté plody. Při ohrožení vylučují z pachových žláz páchnoucí sekret, který může u alergiků způsobit ekzém. Poznámka: podobným druhem je příbuzná kněžice zelená (Palomena viridissima). Má však třetí článek tykadel výrazně kratší než druhý. Boční okraje štítu nejsou za předními hroty mírně prohnuty dovnitř.

Kněžovka březová (Elasmostethus interstinctus) - výskyt v Krkonoších: hojná v podhůří a nižších polohách. Doba výskytu: dospělci jsou nalézáni od července a pak přezimují.Prostředí: listnaté lesy a jejich okraje, parky, remízky a aleje s listnáči. Biologie: pestrá ploštice o velikosti 9-11 mm se vyskytuje od jara do zámrazu především na břízách. Přezimuje dospělec. Sekret ze zápašných žláz slouží k odstrašení nepřátel. Nymfy jsou hostiteli vnějšího parazita, larev mouchy kuklice (Subclytia rotundiventris)Poznámka: podobným druhem je kněžovka stromová (Acanthosoma haemorrhoidale), je však větší (15-17 mm), má jednobarevný štítek a štít je protažený ve výrazné na konci červené nohy.

Kněžovka mateřská (Elasmucha grisea) - výskyt v Krkonoších: v nižších polohách na živných rostlinách, hlavně břízách a olších, hojná. Doba výskytu: dospívá v srpnu, je aktivní do poloviny října a pak přezimuje. Prostředí: lesní okraje, meze, aleje, zahrady, kde se vyskytují živné rostliny. Biologie: hojný druh o velikosti 6-10 mm, proslulý zásnubním rituálem a mateřskou péčí o vajíčka i larvy. Před pářením vydávají obě pohlaví zvukové signály, které je asi sexuálně "vyladí". Samička po páření klade 30-40 vajíček na listy břízy. Celou nakladenou skupinu vajíček kryje svým tělem a když se po 2-3 týdnech vylíhnou nymfy, ochraňuje po další 2-3 týdny i je, a potom i dále, když se k ní vracejí. Kněžovka mateřská je býložravá. Saje na břízách, olších, někdy také na jehličnanech. Poznámka: podobnými druhy jsou další kněžovky, jsou však daleko větší.

Kobylka (Bicolorana roeselii) - výskyt v Krkonoších: druh je velmi hojný v travních porostech, chybí jen v hřebenové tundře. Doba výskytu: dospělé kobylky nalézáme od července do října. Prostředí: je všude hojná na vlhčích loukách, mezích i polích. Biologie: kobylka o velikosti mezi 15 a 20 mm žije skrytě mezi vegetací, v případě vyrušení padá k zemi a díky zbarvení dokonale splyne s okolím. Samec se ozývá vysokým zvukem. Většinou má zkrácená křídla, makropterní (s dobře vyvinutými letu schopnými křídly) formy však nejsou výjimkou.Poznámka: podobným druhem je kobylka krátkokřídlá (Metrioptera brachyptera).

Kobylka dubová (Meconema thalassinum) - výskyt v Krkonoších: v podhůří hojná v listnatých, hlavně dubových lesích, parcích a zahradách, nestoupá do hor. Doba výskytu: dospívá v červenci a žije až do října. Prostředí: obývá listnaté a smíšené, hlavně dubové lesy, žije v korunách stromů, aktivní je v noci. Biologie: velikost 10-19 mm, má velmi dlouhá tykadla. Je masožravá, živí se hlavně menším hmyzem, požírá však i listy stromů. Sameček má redukované zvukotvorné ústrojí, nemůže tedy cvrkat, dvoří se samičce bubnováním zadníma nohama na listy. Samičky kladou vajíčka, někdy i pospolu, na kmeny stromů.

Kobylka hnědá (Decticus verrucivorus) - výskyt v Krkonoších: nepříliš hojná na loukách s nízkou vegetací, ale také na mýtinách a lesních okrajích. Doba výskytu: dospělí žijí od června až do září. Prostředí: žije na loukách různého typu, mezích i lesních okrajích, osídluje i druhotná stanoviště jako třeba brambořiště nebo pole s obilím. Biologie: kobylka hnědá je dravá, loví různý hmyz a jeho larvy, požírá i mrtvé bezobratlé. Pochutnává si však i na šťavnaté rostlinné stravě, např. listech pampelišky. Rozměry se druh řadí mezi velké, sameček měří 25-34 mm, samička 27-42 mm. Poznámka: vědecké jméno, které pro ni použil švédský přírodovědec Carl Linné bylo odvozeno od dvou latinských slov: verruca - bradavice a voro - požírati. Traduje se totiž, že lidé ve středověku používali tento druh k vykusování bradavic, ránu pak "vypálily" její žaludeční šťávy. Tato kobylka se nepodobá žádnému z příbuzných druhů. Ohrožení: druh je hodnocen jako mizející, což souvisí se způsobem obhospodařování luk a intenzifikací zemědělství. 

Kobylka obecná (Pholidoptera griseoaptera) - výskyt v Krkonoších: všude hojná na lesních okrajích a vysoké vegetaci. Doba výskytu: imaga se vyskytují od července do října.Prostředí: druh obývá křoviny, lesní okraje, parky a zahrady. Biologie: kobylka obecná (velikost 15-20 mm) je všežravá, mimo housenek, mšic a dalšího hmyzu požírá i měkké části rostlin. Žije skrytě, prozradí se hlasitým, ostrým cvrkáním.

Kobylka sivozelená (Isophya kraussii) - výskyt v Krkonoších: žije na loukách a vystupuje až do subalpínského stupně. Doba výskytu: dospělci se objevují od července do října.Prostředí: vlhké louky, kary, porosty širokolistých vysokostébelných bylin. Biologie: kobylka sivozelená patří mezi býložravé druhy. Je to trávozelený druh s křídly redukovanými u samice na pouhé šupinky, u samce je zachovaná zvukotvorná část krytek. Velikost 16-26 mm. Samičky jsou trochu robustnější a poznají se podle nahoru zahnutého kladélka.Poznámka: kobylka horská (Isophya pyrenaea), udáváná dosud z našeho území, se pravděpodobně vyskytuje pouze v jižní Francii. Všechny publikované údaje o jejím výskytu na území ČR náleží ke druhům Isophya kraussii nebo Isophya camptoxypha a je nutné je ověřit. V Krkonoších se jedná o shora uvedený druh kobylka sivozelená.

Kobylka smrková (Barbitistes constrictus) - výskyt v Krkonoších: ve smíšených i jehličnatých lesích snad hojná, i když není často nalézána. Doba výskytu: dospělci se vyskytují od července do září. Prostředí: kobylka smrková není veřejnosti příliš známá, což je způsobeno její životní strategií. Žije v korunách stromů a je aktivní především za soumraku a v noci.Biologie: zbarvení těla této kobylky se zakrnělými křídly je velmi proměnlivé, od jasně zelené barvy přes hnědozelenou až k černohnědé. Po těle má vždy rozesety tmavohnědé tečky. Krytky samic jsou obvykle zelené, u samců je zachována jejich zvukotvorná funkce a jsou rezavo hnědé. Velikost samiček 23-25 mm, samců jen 18-23 mm. Tato kobylka je býložravá, živí se jehlicemi a listy, jsou zaznamenána i poškození na mladých stromcích.

Kobylka zpěvavá /cvrčivá/ (Tettigonia cantans) - výskyt v Krkonoších: vyskytuje se velmi hojně jak ve volné přírodě, tak i na keřích a stromech v okolí lidských sídel. Doba výskytu: jako dospělec se vyskytuje od července do října. Prostředí: vysoká bylinná vegetace, keře i stromy na loukách, mezích a mýtinách. Biologie: jasně zelená kobylka, temeno, přední část štítu a zvukotvorný (stridulační) orgán na křídlech samců jsou světle hnědé. Samečci jsou velcí 21-31 mm, samičky 29-33 mm. Samci vydávají hlasité cvrkání během dne i večer a v noci. Samičky mu naslouchají sluchovým orgánem, který je umístěn na předních holeních pod kolením kloubem. Tato kobylka je masožravá, kořist loví a během požírání přidržuje hlavně předníma nohama. Samička klade dlouhým kladélkem do půdy vajíčka, která přezimují a na jaře se líhnou nymfy, které v témže roce dospívají. Poznámka: podobným druhem je kobylka zelená (Tettigonia viridissima), liší se dlouhými krytkami, které daleko přesahují kolena zadních nohou.

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma