Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Atlas krkonošské fauny, I.část: bezobratlí > Denivka skvrnitá - Klikoroh devětsilový

Denivka skvrnitá - Klikoroh devětsilový

 
Obrazový atlas krkonošské fauny

Denivka skvrnitá (Hemerobius marginatus)
 - výskyt v Krkonoších:
 bývá nalézán ve stinných lesích, zejména bučinách, jeho celkové rozšíření bude nutné doplnit dalším sledováním.Doba výskytu: dospělí se vyskytují od června do srpna. Prostředí: obývá hlavně listnaté lesy, lesní okraje, paseky a křovinaté stráně. Biologie: druh (délka těla okolo 10 mm, rozpětí křídel od 15 do 20 mm) žije na listnatých stromech a keřích, zejména na lísce, klenu a hlavně bříze pýřitéPoznámka: příbuzné druhy denivek jsou podobné.

Dlouhososka velká (Bombylius major) (video) - výskyt v Krkonoších: nacházíme jí na osluněných místech, zejména k jihu obrácených svazích v podhůří i nižších polohách hor. Doba výskytu: létá od dubna do července. Prostředí: na výslunných stráních s holými místy, lesních okrajích, suchých loukách a pastvinách. Biologie: chlupatá moucha, velká 8-12 mm, s nápadným 6-7,5 mm dlouhým sosákem, který slouží pouze k vysávání nektaru z květů. Dlouhososky jsou vynikající letci, dokážou sát nektar i za letu jako kolibřík. Křídla přitom vydávají zřetelný bzučivý zvuk. Samičky kladou vajíčka, podobná maličkým zrnkům rýže, do blízkosti hnízda některé pískorypky nebo do květů. Vylíhlé larvičky se musí přichytit včely a nechat zanést do hnízda. Tam se živí paraziticky zásobami pylu i včelími larvami. Během vývoje ztrácí pohyblivost a kuklí se v hnízdě, kde jako kukla přezimuje. Poznámka: barevně dosti podobným druhem je dlouhososka hnědoskvrnná (Bombylius discolor), na křídlech má však místo tmavé pásky roztroušené tečky.

Drabčík zdobený (Staphylinus caesareus) - výskyt v Krkonoších: nepříliš hojný na slunných místech, spíše v nižších polohách. Doba výskytu: od dubna v nížinách, v horách trochu později, výjimečně žije ještě v říjnu. Prostředí: obývá lesy a lesní cesty, louky, pastviny i pole, meze, vřesoviště a úhory. Biologie: svou velikostí 17-25 mm patří mezi velké druhy drabčíků, je také nezvykle pestrý. Žije a loví svou potravu na půdním povrchu. Kořistí jsou nazí plži a larvy hmyzu, především much, které vyhledává na mršinách, výkalech a zahnívajících organických látkách. Vajíčka jsou kladena do půdy, larvy jsou dravé, živí se podobnou kořistí jako dospělci (imaga). Kuklí se v komůrce v zemi. Přezimují brouci. Během roku se vyvíjí jedna generace. Poznámka: podobným druhem je drabčík červenokřídlý (Staphylinus erythropterus).

Drsnokřídlec březový (Biston betularius) - výskyt v Krkonoších: tato velká a robustní píďalka s rozpětím křídel 35-60 mm se spíše podobá některým zástupcům můrovitých. Motýl je barevně velice proměnlivý. Létá od podhůří až do lesního stupně a je poměrně hojný, i když nebývá pro své krycí zbarvení často rozpoznán. Doba výskytu: motýli jsou pozorování od poloviny května do července. Prostředí: osídluje světlé listnaté lesy a jejich okraje, břehy vod, vřesoviště, ale i parky a zahrady. Biologie: hnědavé, šedavé či žlutozelené housenky se dvěma růžky na hlavě přijímají potravu v noci. Jsou jí listy různých dřevin, např. dubu, topolu, vrby, jilmu, břízy, hrušně, trnky, růže, ale také tužebníku, pelyňku, maliníku a dalších bylin. Kuklí se na podzim a kukla přezimuje. Motýl bývá uváděn jako čítankový příklad tzv. industriálního (průmyslového) melanismu; viz také video České televize.

Dřevobarvec bolševníkový (Dasypolia templi) - výskyt v Krkonoších: místy hojný, žlutavý až žlutošedý motýl s rozpětím křídel 33-42 mm se vyskytuje na horských loukách, lesních okrajích a v hřebenové tundře. Doba výskytu: líhne se v září a po přezimování létá do dubna. Prostředí: otevřené biotopy horských luk, rašelinišť a tundry. Biologie: motýli jsou velice otužilí, létají i při teplotách okolo nula stupňů Celsia. Přezimují pouze oplozené samičky, které na jaře kladou vajíčka na květenství miříkovitých rostlin, hlavně bolševníku obecného, bršlice kozí nohy, děhelu lesního, libečku lékařského a dalších, kde také žijí mladé housenky. Ty pak ožírají stonek a posléze vrtají uvnitř něho. Kuklí s v půdě.

Hbitěnka (kuklice) plochá (Ectophasia crassipennis) - výskyt v Krkonoších: v nižších polohách nepříliš hojný druh. Doba výskytu: od července do října. Prostředí: biotopy vlhké i sušší, louky, světlé lesy, lesní okraje. Biologie: mouchy o velikosti 9-10 mm nacházíme nejčastěji na květech, zvláště miříkovitých rostlin, kde se živí pylem. Létají neochotně, po vyrušení usedají již po krátkém letu. Larvy parazitují ve velkých plošticích, které svým sáním zahubí. Poznámka: podobným druhem je Ectophasia oblonga.

Hladěnka hajní (Anthocoris nemorum) - výskyt v Krkonoších: malá ploštice o velikosti 3,5-5 mm se vyskytuje v nízkých a středních polohách, na hřebeny vystupuje pouze ojediněle.Doba výskytu: po celou vegetační sezónu. Prostředí: žije v bylinném i korunovém patře a na křovinách, v lesích a na loukách, sadech, zahradách i parcích. Biologie: vytváří zpravidla dvě generace v roce. Letní generace se objevuje v červenci, podzimní v září. Samci po páření pozdě na podzim hynou, přezimují oplozené samičky pod kůrou stromů a v opadance. Hladěnka je dravá, živí se drobným hmyzem, sviluškami a vajíčky hmyzu, je tedy užitečná. Příležitostně může citelně bodnout člověka, k čemuž jí může vyprovokovat opocená ponožka.Poznámka: podobnými druhy jsou další hladěnky, které však rozliší jen odborník.

Hladovka horská (Ena montana) - výskyt v Krkonoších: v Krkonoších vytváří nepříliš bohaté populace, vyskytuje se zejména v místech výchozů karbonátových hornin. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: hladovku horskou (velikost 14-16 mm, ulita se 7-7,5 závity) nacházíme na kmenech stromů nebo na skalách, ale i v opadance ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, zejména v okolí potoků. Preferuje také porosty na suti. Za vlhkého počasí, zvláště po dešti vylézá na kmeny stromů, zejména buků. Poznámka: v Krkonoších se také vyskytuje podobný druh Merdigera obscura, který je o něco menší. Ohrožení: hladovka horská je lesní druh citlivý na změny prostředí, nepatří však mezi ohrožené.

Hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia) - (housenka) - výskyt v Krkonoších: velmi proměnlivý druh s rozpětím křídel 25-38 mm obývá květnaté louky v podhůří i na horských enklávách, na hřebeny nevystupuje. Doba výskytu: vytváří jednu generaci od května do srpna, v nižších polohách na teplých lokalitách se může vyvíjet druhá generace, která se objevuje od srpna do září.  Prostředí: světlé lesy a jejich okraje, lesní cesty i louky a mokřady. Poznámka: podobné jsou další druhy hnědásků, které je možné nejspolehlivěji odlišit podle kresby na rubu křídel nebo pohlavního aparátu. Ohrožení: druh není řazen mezi ohrožené, ale vzhledem k jeho malé pohyblivosti je každá zaniklá populace nesnadno obnovitelná.

Hranostajník bukový (Stauropus fagi) - (housenka) - výskyt v Krkonoších: vzácný druh z podhůří a listnatých či smíšených porostů v nižších polohách. Doba výskytu: motýli žijí od května do srpna. Prostředí: obývá listnaté a smíšené lesy a jejich okraje, paseky a lesní cesty. Biologie: motýli s rozpětím křídel až 60 mm přilétají ke světlům (zvláště samci). Jako živnou rostlinu přijímají housenky o velikost okolo 60 mm hlavně buk, ale žijí také na bříze, dubu, habru, lípě, lísce, střemše a jabloni. Kuklí se v zámotku mezi opadaným listím.

Hranostajník vrbový (Cerura vinula) - výskyt v Krkonoších: od podhůří až ke hranici lesa místy hojný. Doba výskytu: s motýli se setkáváme od dubna do srpna. Prostředí: listnaté a smíšené lesy, lesní okraje a cesty, paseky a parky se živnými rostlinami. Biologie: velcí (rozpětí křídel 56-72 mm), robustní motýli jsou aktivní v noci, kdy se páří a samičky kladou polokulovitá červenohnědá vajíčka na svrchní stranu listů topolů a vrb. Sosák mají zakrnělý, v dospělosti nepřijímají potravu. Malé housenky jsou černé, starší zelené s hnědočervenou až nafialovělou, bíle lemovanou skvrnou na hřbetě. Hlava je okrově hnědá, zatažitelná do předohrudí, má červené lemování a dvě černé "oční" skvrny. Poslední pár zadečkových končetin je přeměněný v dlouhé vidlicovité výběžky. Při ohrožení housenka zatáhne hlavu, zdvihne přední část těla a vidlici na zadečku, z níž se teleskopicky vychlípí nachová páchnoucí vlákna. Zároveň může ze štěrbiny v předohrudí pod hlavou vystříknout na vzdálenost několika centimetrů páchnoucí a leptající sekret s kyselinou mravenčí. Kuklí se ve větvích nebo u paty stromu v zámotku z vláken a pilin vykousaných v kůře a dřevě. Poznámka: podobnými druhy jsou příbuzní hranostajníci, podobné jsou i jejich housenky.

Hrobařík (Pteroloma forsstromii) - výskyt v Krkonoších: roztroušeně až vzácně v okolí horských toků. Doba výskytu: žije od května do června. Prostředí: písčité a kamenité břehy horských potoků. Biologie: vzhledem připomíná střevlíčka z rodu Nebria, který žije ve stejném prostředí, ale nemá ke konci rozšířená tykadla. Velikost 5-7 mm. Za slunného počasí pobíhá po březích, kde vyhledává potravu. Nepříznivé podmínky přečkává pod kameny s hlavou sklopenou na hruď. Bývá řazen mezi primitivní mrchožravé brouky. Ohrožení: v červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazený mezi zranitelné.

Hřebenule ryšavá (Neodiprion sertifer) - výskyt v Krkonoších: těžištěm výskytu jsou porosty kosodřeviny v krkonošské tundře. Doba výskytu: dospělé vosičky žijí poměrně krátce, od poloviny srpna do poloviny září. Prostředí: dává přednost osluněným stanovištím na chudých půdách, předpokladem je výskyt některého druhu borovice. Biologie: samička je rezavá, sameček je černý, pouze nohy může mít žlutočervené. Délka samečka se pohybuje mezi 6-8 mm, samičky mezi 7-9 mm. Samičky kladou oválná vajíčka ve skupinách po 3-12 kusech na jehlice borovice lesní, borovice černé, kleče, vejmutovky i limby. Přezimují vajíčka. Šedé housenice se světlým hřbetním pruhem se živí od dubna loňskými jehlicemi, které ožerou až k pochvě. V horách později, od června, požírají loňské i letošní jehlice kleče. Žijí pospolitě, v červenci a srpnu se hromadně, po 10-12, kuklí v pergamenovitých zámotcích. V horách jsou nalézány housenice ještě v polovině září, část z nich se do zámrazu ještě zakuklí. Poznámka: podobným druhem je hřebenule borová (Diprion pini), zejména sameček.

Huňatec alpský (Glacies alpinata)další foto; - výskyt v Krkonoších: motýl s tmavě hnědým, silně ochlupeným tělem, s rozpětím křídel 18-24 mm, horský druh, nepříliš hojný v hřebenové tundře. Doba výskytu: motýli poletují ve dne od června do září. Prostředí: alpínské trávníky, okraje suťových polí, travnatá a lišejníková tundra. Biologie: larvy se živí listy nízkých horských rostlin. Dospělci neklidně poletují za slunných dní nízko nad zemí. Rádi usedají s ploše rozprostřenými křídly na kameny a skalky, kde jsou díky svému zbarvení dobře maskováni. Poznámka: v nižších polohách a podhůří poletuje podobný, tmavý černokřídlec smuteční (Odezia atrata), který se odlišuje bílým lemováním špičky křídla.Ohrožení: druh je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazený mezi zranitelné.

Huňatec žlutopásný krkonošský (Psodos quadrifarius ssp. sudeticus) - výskyt v Krkonoších: motýl s rozpětím křídel okolo 20 mm se nepříliš hojně vyskytuje v hřebenové tundře.Doba výskytu: poletuje od června do srpna, aktivní je za dne. Prostředí: alpínské louky nad hranicí lesa, okraje suťových polí a rašelinišť. Biologie: housenky se živí různými nízkými horskými bylinami. Druh vytváří v Krkonoších endemický poddruh popsaný v roce 1918 známým českým badatelem J. Sterneckem. Ohrožení: druh je v červeném seznamu ohrožených druhů ČR, je zařazený mezi zranitelné.

Jantarka obecná (Succinea putris) (viz také) (více obrázků) - výskyt v Krkonoších: žije roztroušeně na různých typech mokřadů v nejnižších partiích hor. Doba výskytu: dosahuje průměrného věku 2 roky. Po přezimování ji nalézáme od března do října a poté se opět schová k přezimování. Prostředí: vlhké louky na prameništích a slatiništích v nižších polohách.Biologie: velikost jantarky se pohybuje mezi 12 a 24 mm. Je mezihostitelem motolice podivné (Leucochloridium macrostomum), jejíž vývojové stadium - sporocysta - se na ní projeví silným zbytnělým tykadlem (někdy i oběma), jímž prosvítá nápadně zbarvená a pulzující část parazita. Pokud upoutá pozornost konečného hostitele, jímž jsou zpěvní ptáci, je osud jantarky zpečetěn. Motolice žije a rozmnožuje se ve střevech ptáků, její vajíčka odcházejí ven s výkaly. Poznámka: podobným druhem je jantarka úhledná (Oxyloma elegans); žije však přímo na březích vod, v rákosí nebo na bahně, je tedy úzce vázána na vodní prostředí.

Jepice dánská (Ephemera danica) (larva) - výskyt v Krkonoších: vyskytuje se spíše řídce v tekoucích vodách podhůří, vystupuje i do lesního stupně. Doba výskytu: okřídlení polodospělci (subimaga) se líhnou od května do srpna. Prostředí: obývá tekoucí, ale i čisté stojaté vody v místech, kde její larvy mohou hrabat v hlinitopísčité půdě dna či břehů.Biologie: délka těla dosahuje 15-24 mm, rozpětí křídel 45 mm. Larvy mají silné nohy a dlouhá dopředu namířená kusadla s jejichž pomocí hloubí chodby, ve kterých žijí. Žábry mají ovinuté okolo zadečku, což zabraňuje jejich poškození a nebrání hrabání. Živí se řasami a detritem, vyvíjejí se dva roky a poté se líhne polodospělec. Posledním svlékáním se mění vimágo, které se teprve může rozmnožovat. Je to jediný případ takového vývoje u hmyzu. Dospělci, stejně jako všechny další jepice, nepřijímají potravu, mají zakrnělé trávicí ústrojí. Samci hynou nedlouho po páření, samičky až po nakladení vajíček. Poznámka: podobným druhem je jepice obecná (Ephemera vulgata), jejíž zadeček je však okrově hnědý až načervenalý.

Jepice dvoukřídlá (Cloeon dipterum) (larva) - výskyt v Krkonoších: hojný druh ve vodních nádržích v nižších partiích hor. Doba výskytu: druh má dvě generace za rok, první se líhne v květnu a červnu, druhá létá v srpnu a září. Prostředí: stojaté vody od rybníků a příkopů až po sudy pod okapem, ale též klidné tůňky na potůčcích. Biologie: dospělec má pouze jeden pár křídel. Délka těla se pohybuje okolo 8 mm. Nymfa je plovoucí, s dlouhýma tenkýma nohama a do stran rozprostřenými lupínky tracheálních žaber (výběžky tělní stěny hmyzu protkané vzdušnicemi). Ploutvovitě rozšířené štěty na zadečku umožňují larvám dobře plavat. Samičky jepic poletují v okolí vody, samci se zatoulají i daleko od místa líhnutí. 

Jepice krkonošská (Rhithrogena corcontica) - výskyt v Krkonoších: jepice krkonošská byla popsána v roce 1986 z Lysečinského potoka, což je i dosud jediná krkonošská lokalita. Donedávna byla považována za endemit Krkonoš, z posledních let jsou však známy nálezy i z Jeseníků a Rychlebských hor. Doba výskytu: dospělci se líhnou poměrně brzy na jaře, žijí jen několik týdnů. Prostředí: horské, dobře okysličené, vody obklopené údolní nivou. Biologie: velikost těla jepice krkonošské je 11,5 mm, rozpětí křídel okolo 25 mm. Dospělé jepice žijí na jaře, larvy přezimují. Ohrožení: vzhledem k omezenému areálu rozšíření je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazena mezi zranitelné.

Jetelovka hnědá (Euclidia glyphica) - výskyt v Krkonoších: hojný druh v podhůří, ale i na horských enklávách. Doba výskytu: vyskytuje se ve dvou generacích od dubna do srpna.Prostředí: obývá okraje lesů, výslunné svahy, meze, louky a paseky, ale také jetelová pole. Biologie: motýli s rozpětím křídel 26-34 mm létají za dne, hlavně v pozdním odpoledni.Housenka se živí různými bobovitými rostlinami, především jetelem. Kuklí se v zámotku na zemi, kukla přezimuje. Poznámka: od ostatních jetelovek je rozeznatelná zejména podle žlutých spodních křídel.

Kamomil říční (Ancylus fluviatilis) - výskyt v Krkonoších: nalézáme ho v prudce tekoucích potocích zejména při úpatí hor. Doba výskytu: po celý rok. Prostředí: v bohatě okysličené tekoucí vodě přichycený na kamenech a jiných pevných předmětech. Biologie: drobný, jen 9 mm velký plž se žlutohnědou, žlutavou až šedou ulitou bez závitů se živí řasami a rozsivkami narostlými na kamenech. V plášťové dutině má druhotné žábry, pro výměnu plynů nemusí vylézat ke hladině. Poznámka: podobným druhem je člunice jezerní (Acroloxus lacustris), je však menší, protaženější. Žije na rostlinách v čistých stojatých vodách.

Klepítník členěný (Ischyropsalis hellwigi) - výskyt v Krkonoších: roztroušeně a nehojně na vhodných místech, např. v karech. Doba výskytu: dospělci od července do října.Prostředí: klepítník žije pouze v biotopech s dostatečnou a stálou vlhkostí a málo kolísající teplotou. Nejvíce mu vyhovují listnaté či jehličnaté lesy se silnou vrstvou rozkládajícího se opadu, dostatkem tlejícího dřeva, tedy lesy původní či přírodní. Biologie: klepítník má nápadná černá klepítka, která svojí délkou 7-12 mm přesahují délku jeho těla (samec 6-7 mm, samice 7-9 mm). Samice má klepítka štíhlejší. Klepítník je potravním specialistou, živí se plži a to jak nahými, tak těmi se schránkami. Jejich ulity lehce rozláme pomocí svých mohutných klepítek.

Klikoroh devětsilový (Liparus glabrirostris) - výskyt v Krkonoších: poměrně hojně je nalézán v okolí potoků, podél cest a na lesních okrajích. Doba výskytu: nalézáme ho od května do července. Prostředí: vlhká místa s dostatkem živných rostlin. Biologie: svou velikostí 17-22 mm se řadí mezi naše největší nosatce. Poznáme ho podle charakteristické, v dlouhý nosec prodloužené hlavy a lomených tykadel zakončených paličkou. Žlutou kresbu na černém, tvrdém těle klikoroha vytvářejí krátké husté chloupky. Vývoj ponravovitých larev i život dospělců klikoroha devětsilového  je svázán s děvětsilem. Kromě něj brouci navštěvují např. bolševník a děhel lesní. Larvy žijí v kořenech, dospělci okusují listy rostlin. Poznámka: podobný druh je  klikoroh skvrnitý.

Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma