Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Nacistická polární stanice v Krkonoších - Osídlování severních svahů Krkonoš

Nacistická polární stanice v Krkonoších - Osídlování severních svahů Krkonoš

 N

Nacistická pokusná polární stanice v Krkonoších - Jedna z výprav nacistických pseudovědců na daleký sever byla připravována v Krkonoších na Zlatém návrší. Pokusná polární stanice zde byla otevřena už v roce 1939; celý článek.
 
Nadace Face - holandská nadace (Forest Absorbing Carbondioxide Emission), která v letech 1992 - 2001 významně podpořila částkou přes 350 milionů Kč obnovu více jak 5200 hektarů imisemi poškozených horských lesů Krkonoš. Nadace Face podporovala jak vlastní zalesňování s použitím ekologicky šetrných technologií, tak výzkumné práce, získávání nových informací a technologií pro lesnický management.
 
Nadmořská výška - pohoří Krkonoše se rozprostírá v rozmezí 300 m n.m. (na české straně 400 m n.m.) až 1602 m n.m. (Sněžka).
 
Námraza - je v horských polohách nejčastější formou tzv. horizontálních (usazených) srážek. Vytváří se rychlým mrznutím zpravidla přechlazených vodních kapek mlhy nebo oblaku při styku s povrchem různých předmětů (kameny, kmeny, větve apod.) při teplotách (-10) -3 až 0 stupňů Celsia. Při větší hmotnosti působí značné škody na dřevinách (vrcholové zlomy, vývraty). Chemické složení námraz v imisních oblastech je jednou z nejzávažnějších příčin zhoršení zdravotního stavu až odumírání stromů. 
 
Naučná stezka Čertův důl: Čertův důl je z geologického hlediska budován středně zrnitou až drobnozrnnou biotickou žulou, do které se hluboce zařezává tok Čertovy strouhy. Na začátku v bezprostředním okolí stezky se objevují rostliny vázané na činnost člověka, např. vrbka úzkolistá nebo jitrocel větší, který je zvláště odolný proti sešlapu.
Široce rozevřená část údolí představuje o něco teplejší stanoviště s nápadnými kopečkovitými trsy statné třtiny rákosovité a chráněným hořcem tolitovitým. Rozsáhlé porosty kapradin náleží ke druhu kapraď osténkatá, méně často se vyskytuje papratka alpínská. Svahy Čertova dolu pokrývá horská smrčina s charakteristickým bylinným patrem. Nápadné růžice tvoří kapradina žebrovice různolistá, šťavelu kyselému se pro typický tvar listů říká zaječí jetel, kvete však bílými zvonečkovitými kvítky. Bílé květy obyčejně se sedmi plátky má sedmikvítek evropský.
Charakteristickým hmyzem pro smrčiny, horské nevyjímaje, je lýkožrout smrkový, který působí místy až velkoplošné odumírání smrků. Na starčcích můžeme často nalézt kovově zelenou mandelinku havézovou. Kovově zelený je též střevlík zlatolesklý, měděné zbarvení má střevlík lesní. Z ptáků se často setkáváme s černým, světlou náprsenkou opatřeným kosem horským, glaciálním reliktem nebo křivkou lesní. Drobné savce zastupuje skrytě žijící plšík lískový, z velkých zvířat rozhodně musíme připomenout jelena evropského.
Na svahu Malého Šišáku nás upoutají rozsáhlá světle zbarvená kamenná moře, která jsou pouze na malých plochách porostlá kosodřevinou. Vznikla mrazovým zvětráváním v dobách, kdy klima v Krkonoších bylo svým charakterem velmi podobné klimatu v polárních oblastech. Šedivé zbarvení sutí není barvou horniny, ale lišejníků, které ji porůstají. Uplatňují se hlavně druhy z rodu pupkovka, mísnička a šálečka. Jasně žluté zbarvení má lišejník zeměpisný. Na zazeměných balvanech roste chráněná huňatá plavuň - vranec jedlový.

Názvoslovná komise pro Krkonoše
Pod záštitou Správy Krkonošského národního parku již třetím rokem existuje a především pracuje Názvoslovná komise pro Krkonoše. Byla obnovena po víc než třech desetiletích od tichého zániku své předchůdkyně, která působila přibližně do počátku 80. let 20. století. Ustavující schůzka, jejímž řízením byl pověřen Miloš Růžička, se konala 12. února 2014 v zasedací místnosti Správy KRNAP ve Vrchlabí za přítomnosti dvou desítek účastníků; celý článek (Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 4/2016). Příklady názvoslovných problémů:
■ V českých turistických materiálech je pro objekt boudy U Sněžných jam (Schneegrubenbaude) stále užívané jméno Wawel, v Polsku používané jen krátce v 50. letech a dnes prakticky zapomenuté. Rozhodně nepoužívat.
■ Jméno enklávy Hofmannovy Boudy a restaurace Hofmannova bouda je doporučeno užívat v této podobě, nikoli v dnes nejčastějším tvaru Hoffmannova bouda – název má původ v příjmení starosty obce Černá Hora Wenzela Hofmanna. Postupný přechod do počeštěného tvaru Hofmanova bouda je pravděpodobný.
■ Název vyhlídky Krakonoš (na východním začátku Kozích hřbetů) se nedoporučuje užívat. Jde o málo vžité toponymum, s možností záměny za hřbet Krkonoš nebo jiná krakonošovská jména.

Nejcennější dřevina Krkonoš - endemický jeřáb krkonošský. Je to přirozený kříženec jeřábu muku a jeřábu mišpulky. Oba druhy se v Krkonoších vyskytovaly cca před 8-9 tisíci let, později ustoupily na jiná místa střední Evropy. Jejich kříženec zůstal v Krkonoších dodnes; cca 150 keřů roste na lavinových drahách ledovcových karů.

Nejvyšší vrcholy Krkonoš
 - Sněžka (1602 m), Luční hora (1555 m), Studniční hora (1554 m), Vysoké Kolo (1509 m), Smogornia (1490 m), Violík (1472 m), Malá Šišák (1439 m), Kotel (1435 m), Smielec (1424 m), Zadní Planina (1423 m), Svorová hora (1411 m), Krkonoš (1411 m), Růžová hora (1390 m), Liščí hora (1363 m), Szrenica (1362 m), Lysá hora (1344 m), Železný vrch (1321 m), Stoh (1315 m).
 
Nelesní ekosystémy Krkonoš - louky a mokřady na úpatí a svazích Krkonoš, květnaté horské louky montánního stupně, přirozené vysokohorské trávníky a subarktické mokřady náhorních planin, vysokobylinné alpinské nivy na laviništích ledovcových karů a lišejníková tundra nejvyšších hřebenů - tak výjimečně pestrá je nabídka prostředí, které se v Krkonoších vytvořilo ať již v režii čistě přírodních zákonů a procesů, tak v průběhu několik staletí trvajícího hospodářského využívání krajiny Krkonoš člověkem.
 
Nerostné bohatství - v Krkonoších se nachází řada nerostů a nerostných surovin, jejichž hledání a dobývání významně ovlivnilo dávnou historii osídlování pohoří. Již od 13. století se zde těžily a dobývaly rudné minerály, vzácné nerosty, měď, zlato a stříbro.
 
Nerudní suroviny - při jižních a východních okrajích Krkonoš jsou ložiska krystalických vápenců a dolomitů, kde v minulosti probíhala intenzivní těžba. Z desítek lomů v okolí Černého Dolu, Horního Lánova, Vrchlabí, Strážného, Maršova a Rokytnice se těží již jen v Černém Dole, v Lánově a v Suchém Dole.
 
Nístějka - zřícenina středověkého hradu z první poloviny 14. století, na skalním ostrohu nad břehem Jizery východně od Vysokého nad Jizerou. Nejstarší zmínka o hradu je z roku 1369. Později byl zničen požárem, v současnosti jsou zde jen zbytky zdí.
 
Novák Jiří, Ing. - (13. srpna 1960 – 11. února 2014) Narodil se a dětství prožil v Městci Králové, roku 1979 maturoval na Střední lesnické technické škole v Trutnově, Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně absolvoval v r. 1983. Poté pracoval na různých funkcích – od technika polesí Malá Úpa až po výrobního náměstka – na lesním závodě Horní Maršov podniku Východočeské státní lesy. V roce 1994 se stal náměstkem ředitele Správy Krkonošského národního parku a vedoucím odboru péče o les, v roce 2000 byl jmenován ředitelem Správy KRNAP. Roku 2007 se stal ředitelem státního podniku Lesy České republiky. Od roku 2009 byl náměstkem ministra zemědělství pro lesní hospodářství. V roce 2011 odešel do státního podniku Vojenské lesy a statky ČR, kde pracoval až do svého náhlého skonu, naposledy jako výrobní náměstek ředitele; více v článku Odešel Jiří Novák (Jan Hřebačka, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 3/2014).
 
Novosvětský průsmyk - sedlo severně nad Harrachovem. Přes hraniční přechod Harrachov - Jakuszyce probíhá silniční tah E 65. Nazván je podle části Harrachova Nový Svět. Novosvětský průsmyk odděluje Krkonoše od Jizerských hor.
 
O
 
Obří důl - údolí, formované nejdelším krkonošským ledovcem s lavinovými drahami, výraznými ledovcovými kary Velké a Malé Studniční jámy, Čertovým hřebenem, Čertovou roklí a Čertovou zahrádkou. Místa jsou cenná z hlediska geologického i botanického pro výskyt vzácné vysokohorské květeny. Je zde umístěna pamětní deska PhDr. K. Kaviny (1890 - 1948), význačného botanika, který založil výzkumnou stanici v Obřím dole. V bývalé kapličce najdete expozici o přírodních katastrofách v Obřím dole (zemní laviny - mury) z konce 19. století.
 
Obří hrnce a kotle – vznikají v korytech a v soutěskách s prudce tekoucí a vířící vodou. V malých jamkách ve skalnatém podloží dokáže vodní proud nepřetržitě kroužit s unášenými oblázky či pískem a modelovat jamkovité, nálevkovité nebo válcovité prohlubně a dutiny (jev zvaný evorze). Na krkonošských tocích je jich zmapováno okolo 550 (Jizera, Jizerka, Mumlava, Labe, Úpa, Klínový potok aj.), což Krkonoše řadí na třetí místo mezi našimi horami, kde se tyto jevy vyskytují. Obří kotle jsou velkou obdobou obřích hrnců (až několikametrové prohlubně v korytě Mumlavy).
 
Odborné konference v Krkonoších - předmětem jednání byla budoucnost spolupráce přeshraničních národních parků a ochrana krkonošských luk. Podrobnosti byly zveřejněny v čísle 7/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory.
 
Odrodzenie - polská bouda, která vznikla ve dvacátých letech 20. století jako německá obdoba Špindlerovky. Od konce války slouží polským turistům.
 
Odumírání lesů - znečištění ovzduší průmyslovými imisemi ve 2. polovině 20. století způsobilo v Krkonoších rozsáhlé zhoršení zdravotního stavu smrkových lesů. Společně s přemnožením hmyzích škůdců to vedlo k odumření více jak 8000 ha horských smrkových lesů. V současné době se odumírání zpomalilo až zastavilo, úspěšná obnova poškozených lesů je však otázkou mnoha desetiletí.
 
Okáči - motýli s tmavě hnědými křídly a oranžovými skvrnkami jsou naši jediní vysokohorští denní motýli. Většina z nich obývá chladné horské a arktické oblasti; viz také článek Studenti koukají, kde co lítá, časopis Krkonoše - Jizerské hory; 8/2010; -- okáč horský
 
Osídlování severních svahů Krkonoš - nálezy sekyrek a mlatů v Sobieszówě a Podgórzyně svědčí o proniknutí neolitického člověka téměř do Krkonoš již v období 4000 - 1770 let před n.l. Počátky trvalejšího osídlení se datují do 9. - 11. století, kdy bylo severní Podkrkonoší osídleno slovanským kmenem Bobřanů. V roce 1305 bylo v Jeleniogórské kotlině již 33 osad. Velký význam při kolonizaci měly teplé prameny v okolí Cieplic
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma