Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Miles Petr - Muzeum sportu a turistiky v Karpaczi

Miles Petr - Muzeum sportu a turistiky v Karpaczi

 

Miles Petr, RNDr., CSc. (16.12.1937 - 5.10. 2010) - kdo z ornitologů se v posledních 40 letech zajímal o ptactvo Krkonoš, nemohl přehlédnout jméno Petra Milese. Petr přitom nebyl krkonošský rodák: narodil se 16. 12. 1937 v Sevluši, tehdy na Podkarpatské Rusi, odkud se v následujícím roce musela rodina vystěhovat do Prahy. Tam Petr absolvoval gymnázium a Přírodovědeckou fakultu University Karlovy. U doc. Dr. W. Černého končil studium diplomovou prací o variabilitě hmotnosti kosa černého, kde již uplatnil svoji celoživotní vášeň – odchyty ptáků. Po krátkém učitelském působení ve Skutči přešel v roce 1966 jako ornitolog na Správu KRNAP a v Krkonoších zůstal již celý život: nejdříve přímo na Správě, později v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. O poznání ptačí fauny Krkonoš měl neocenitelné zásluhy. Ve své kandidátské práci (1975, tiskem vyšla v Acta Universitatis Carolinae až 1986) shrnul veškeré dosavadní poznatky o krkonošských ptácích. Již ale od nástupu na Správu KRNAP se sám intenzivně věnoval nejen výzkumu, ale i jeho organizaci. Klíčové v té době bylo v r. 1971 zahájení spolupráce na odchytovém monitoringu ptáků - akci Baltic, především ve spolupráci s Hubertem Weberem, ornitologem ze Serrahnu v tehdejší NDR a častým hostem v Krkonoších. Tradice těchto soustavných odchytů, na kterých se účastnil a školil velký počet nových ornitologů, zejména kroužkovatelů, pokračuje vlastně dodnes. V r. 1974 založil Petr „Ornitologickou sekci při Správě KRNAP“ a v r. 1975 začal vydávat Zpravodaj této sekce „Prunella“. V ní byla pravidelně publikována jak nová faunistická data, tak zprávy o probíhajících výzkumech, počtech okroužkovaných ptáků, postupně pak i o dalších obratlovcích Krkonoš. Petr však publikoval pravidelně jak původní publikace, zejména v Opera Corcontica, tak sta drobných popularizačních článků o krkonošské přírodě a ochraně různých druhů především v časopise Krkonoše. Kromě ptáků se Petr věnoval i všem dalším skupinám obratlovců Krkonoš. Později stále více času věnoval výzkumům a ochraně své druhé oblíbené skupiny – mravencům, k jejichž fotografování přivedl i svoji dceru. Při práci však nezapomínal ani na sportovní aktivity spojené s horami, zejména na běhy do vrchu.
Mezníkem v jeho životě byl rok 2001. Při převozu z kontroly srdce v nemocnici v Hradci Králové narazilo osobní auto do sanitky, která Petra převážela, a výsledek bylo víceleté putování mezi nemocnicemi v Trutnově a brněnskou Úrazovkou. Neuvěřitelná Petrova vitalita a bojovnost nakonec mu umožnila minimálně, ale až zázračně přežít a pracovat dál. Bohužel další choroba už byla nad zbývající Petrovy síly a 5. října se jeho život v hospicu v Červeném Kostelci skončil.
(autor článku: Karel Hudec, 8.10.2010; článek převzat ze stránek České společnosti ornitologické - http://www.birdlife.cz/)
 
Minerální a termální vody - jsou známé z oblasti Velké Úpy, Vlčic, Janských Lázní, Bolkova, Fořtu a Prosečného. Nejhodnotnější zřídla jsou v Janských Lázních (byly objeveny již v roce 1006), kde ze sedmi minerálních pramenů jsou dva termální s mírně radioaktivní vodou o teplotě29,6 stupňů Celsia. Termální koupele k léčení následků nervových onemocnění (dětská obrna, záněty mozku a míchy). Lázně Cieplice Šlaskie Zdrój na úpatí polských Krkonoš mají šest vývěrů sirných termálních pramenů o teplotě přes 40 stupňů Celsia, léčba nervových zánětů a chorob pohybového ústrojí.
 
Místa dalekých výhledů - Kutná na Rýchorách, Svorová hora, Sněžka, Modré sedlo, vyhlídka nad Výrovkou, nad jezery Wielki a Maly Staw, pod Liščí horou, Severka, Černá hora, Zadní Rennerovky, rozhledna na Žalém, sedlo Kozích hřbetů, pod Malým Šišákem, Petrova bouda, Harrachova skála, Šmídova vyhlídka, Masarykova silnice nad Horními Mísečkami, Harrachovy kameny, Ambrožova vyhlídka, Kotelské sedlo, nad jámou Wielki Kociol Sniežny, Szrenica, Šachty u Vysokého nad Jizerou, rozhledna Štěpánka na Hvězdě, Janova skála.
 
Mlhy - vyskytují se nejčastěji v listopadu, prosinci a lednu a většinou se jedná  o nízkou oblačnost, která leží přímo na horských svazích. Mlhavé počasí bývá často spojeno se silným větrem a zejména v zimě představuje vážné nebezpečí pro horskou turistiku.
 
Mobilizace 1938 v Krkonoších - v roce 1938 došlo k bezprostřednímu ohrožení Československé republiky vrcholící všeobecnou mobilizací. Stručnému připomenutí jejich průběhu v Krkonoších je věnován článek Jana Juřeny v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 9/2013; O okupaci Krkonoš v roce 1938 píše Jan Juřena v článku Okupace 1938 - německý zábor Krkonoš a Podkrkonoší (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 11/2013); fotografie k článku; viz také Ústup vojsk, pláč a útěk obyvatel. Pohraničí získal Hitler bez boje.
 
Modrý důl - údolí ledovcového původu mezi Širokým hřbetem a jižními svahy Studniční hory. V dávných dobách se zde těžila měděná a železná ruda.
 
Mohyla Hanče a Vrbaty - kamenná mohyla na hřebeni Krkonoše nad Vrbatovou boudou postavená na paměť tragicky zemřelých přátel Václava Vrbaty a našeho tehdy nejlepšího lyžařského závodníka Bohumila Hanče při závodě na 50 km 24.3.1913.
 
Mokřady a slatiniště - mokřad (anglicky wetland) je velmi široký pojem, užívaný v odborné terminologii poměrně krátkou dobu. V češtině existuje pro mokrá místa mnoho tradičních pojmenování, často pocházejících z lidové mluvy: blata, močály, bažiny, třasoviska, mokřiny, slatě a jiné. Dnes jsou považována za synonyma termínu mokřady. Ve vědecké terminologii to jsou podmáčená území sycená stojatou či pomalu protékající nebo prosakující vodou. Dá se v nich zapadnout, někdy i utonout. Je to způsobeno až několik metrů hlubokou vrstvou zbytků rostlin nasáklých vodou doplněnou na dně nezpevněnými jezerními usazeninami, případně i vodou nasyceným minerálním podložím. Mokřady nejčastěji vyplňují sníženiny terénu, mohou se ale nalézat i na svazích, jak to ostatně vídáme i v Krkonoších.
Při úpatí hor jsou již z dálky odlišné podmáčené a zrašeliněné louky, kde převládá vlhkomilná vegetace, především šáchorovité rostliny - ostřice a suchopýry. Barevnost rozkvetlého mokřadu tvoří zejména blatouchy, pcháče, přesličky, škardy, tužebníky nebo přísně chráněné orchideje. Velmi pestrou flóru mají slatiniště, vznikající v místech, kde je v podloží vápenec a ve vodě i v půdách je hojně obsažen vápník a hořčík (např. Bíner u Lánova, Slatinná stráň na Rýchorách, Slunečná stráň u Svobody nad Úpou). Rovněž fauna vlhkých luk a mokřadů je odlišná, četní jsou např. někteří měkkýši, pavouci, početná je fauna brouků a motýlů. Z obratlovců je třeba zmínit v celé Evropě ohroženého chřástala polního (audio), jehož počty v Krkonoších začínají v posledních letech stoupat.
 
Montánní (horský) výškový vegetační stupeň - svahy Krkonoš v rozpětí 800 až 1200 m n. m. v minulosti pokrývaly husté smíšené a smrkové horské lesy, které však v uplynulých staletích prodělaly značné změny. V důsledku dolování, těžby dříví, sklářství a budního hospodářství byla velká část lesů vykácena a na jejich místě vznikaly (zejména v období budního hospodářství v 17. až 19. století) bezlesé, trvale osídlené horské enklávy; postupně na nich vznikly druhově bohaté květnaté horské louky s význačnou květenou (violka sudetská, zvonek český, prha arnika, náholník jednokvětý, jestřábník oranžový aj.). Úbytek lesních porostů tak byl částečně kompenzován vznikem přírodovědecky velmi pestrých luk, které spolu s rázovitými dřevěnými roubenkami přispěly ke vzniku svérázného koloritu krkonošské krajiny; více zde.
 
Mrazem tříděné půdy - geomorfologické tvary vznikající při střídavém zamrzání a rozmrzání vody v mělkých kamenitých půdách nejvyšších vrcholů. V důsledku silných tlaků půdního ledu dochází k vytřídění drobného štěrku a hrubých kamenů do zvláštních políček (polygonů), jejichž středy vyplňuje jemná půda. Na svazích se polygony v důsledku stékání rozbředlé půdy (tzv. soliflukce) protahují do tvaru kamenných pruhů a brázd. Mrazem tříděné půdy jsou běžné na severu a ve velehorách, ve střední Evropě jsou nejlépe vyvinuty v tundře na hřebenech Krkonoš - svahy a vrcholy Sněžky, Studniční a Luční hory, Smogorni, Vysokého Kola a Kotle. Na náhorních planinách jsou hojné vegetací zarostlé tříděné půdy.
 
Mrazové sruby - pokud proces mrazového zvětrávání nedospěje až do úplného rozpadu skalních stěn, zůstanou v terénu různě tvarované skalní útvary a stupně, zvané mrazové sruby. Jsou často ukryté v horských lesích, takže nejsou tak atraktivní jako hřebenové tory. Příkladem mrazového srubu je Harrachova a Vídeňská skála v blízkosti Horních Míseček, Černá skála, Buřanská skála a mnoho dalších.
 
Mrazové zvětrávání – destrukce skalních povrchů mrazem. Voda zateklá do skalních puklin zvětší při zmrznutí svůj objem až o jednu desetinu a vzniklé mrazové klíny naruší povrch i velmi pevné horniny. Drobné úlomky se pak hromadí pod skalními stěnami v podobě sutí a kamenných moří.
 
Mrklov - vesnička pod jihozápadním svahem Předního Žalého v údolí potoka Cedron.
 
Mumlavský vodopád - v západní části Mumlavského dolu na řece Mumlavě. Je vysoký asi 10 m. V žulové skále jsou evorzní obří kotle.
 
Muzeum Podkrkonoší Trutnov - sídlí v budově bývalé školy u kostela; vzniklo v roce 1890, má dvě stálé expozice - Bitva u Trutnova v roce 1866 a Poklady minulosti. Další informace získáte v časopise Krkonoše - Jizerské hory; 9/2010, v článku Muzeum Podkrkonoší.
 
Muzeum sportu a turistiky v Karpaczi - současná podoba muzea je životním dílem Zbigniewa Kulika. Podrobnosti o muzeu se můžete přečíst v čísle 3/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory, v článku Jiřího Dvořáka Muzeum Sportu i Turystyki w Karpaczu.
 
 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma