Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Afrika v Podkrkonoší - Audit krkonošské přeshraniční spolupráce

Afrika v Podkrkonoší - Audit krkonošské přeshraniční spolupráce

 

Afrika v Podkrkonoší - ZOO Dvůr Králové (mapa) - V prosinci roku 2012 se stal novým ředitelem Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem Přemysl Rabas. Se zahradou sice už v minulosti spolupracoval, přesto se ji rozhodl výrazně proměnit. Chce zoo ještě víc zaměřit na Afriku, do čehož se už s elánem pustil. A v ideálním případě by zahrada v budoucnu měla ještě víc pomáhat s ochranou zvířat přímo v jejich přirozeném prostředí (Jan Stejskal, Krkonoše - Jizerské hory, 7/2013).

Alainova věž
- jedním z nejvýraznějších terénních tvarů Podkrkonoší je Táborský hřbet s vrcholem Tábor (678 m n. m.). Na jižním zalesněném svahu kopce, jehož vrchol zdobí turistická rozhledna a poutní kostel Proměnění Páně s křížovou cestou, se nalézá romantická stavba Alainova věž. V časopise Krkonoše - Jizerské hory, 6/2014 o ní píše Jiří Dvořák, v článku Alainova věž vzkříšena z ruin; viz také Přírodní památka Jezírko pod Táborem. Zajímavost: Podle vrcholu Táborského hřbetu je pojmenovaná podkrkonošská dechová hudba Táboranka.
 
Albeřická jeskyně - nejrozsáhlejší krasové území v Krkonoších, poblíž obce Horní Albeřice - viz také Krkonošský kras
 
Albeřické lomy - devět povrchových vápencových lomů severně od Horních Albeřic, dnes chráněná přírodní památka (krasové jevy, botanické naleziště).
 
Alpinské vrásnění - horotvorné procesy, probíhající od konce druhohor do starších třetihor. Před 130 - 25 miliony let vznikly Alpy a Karpaty. Došlo k rozlámání Českého masivu na dílčí kry, které vystupovaly nebo poklesávaly, včetně krkonošského zarovnaného povrchu. Krkonoše se již tehdy staly nejvyšším českým pohořím s přibližně dnešní výškou. V té době došlo k oživení a zesílení říční eroze a vzniku hlubokých údolí řek Úpy, Labe, Jizery, Jizerky a jejich přítoků. Byl vytvořen horský reliéf  podobný dnešnímu.
 
Alpinský výškový vegetační stupeň - pouze nejvyšší, vzájemně izolované vrcholy Krkonoš - Sněžka, Studniční a Luční hora, Smogornia, Vysoké kolo a Kotel - zasahují do tohoto výškového stupně, který je ze všech sudetských pohoří vytvořen pouze v Krkonoších. Pro život stromů nebo keřů zde panují příliš nepříznivé životní podmínky, a tak až na malé výjimky ani odolná kleč v těchto výškách již neroste. Nahrazují ji drobné keříčky borůvek, brusinek, vlochyní, vřesu a šichy oboupohlavné. Sporou travinnou vegetaci zastupují traviny, především sítina trojklaná, kostřava nízká, psineček skalní, vzácná bika klasnatá či lipnice plihá, kterou poprvé pro vědu popsal Tadeáš Haenke právě v Krkonoších. Z bylin se občas můžeme setkat s pravým skvostem říše vysokohorských rostlin, růžově kvetoucí prvosenkou nejmenší a se vzácným rozrazilem chudobkovitým (Krkonoše jsou jediným nalezištěm tohoto druhu v Čechách). Navštívíme-li vrcholy Krkonoš uprostřed léta, upoutá určitě naši pozornost velké množství žlutě kvetoucích jestřábníků, z nichž mnohé druhy jsou krkonošskými endemity. Na několika místech krkonošských hřebenů roste i drobná, po zemi se plazící vrba bylinná, kterou Carl Linné výstižně nazval minima inter omnes arbores - nejmenší mezi všemi dřevinami; více zde.

Ambrož Jindřich (*1. 7. 1878 Humpolec  – +15.5.1955 Jilemnice) - byl tajemníkem Městského úřadu v Jilemnici, psal články do časopisů, propagoval Krkonoše. Od r. 1936 byl konzervátorem Památkové péče, pořídil soupis významných stromů na Jilemnicku. Jako jeden z prvních usiloval o zřízení KRNAPu. Jako významný propagátor Krkonoš má v Jilemnici pamětní desku; viz také článek Jiřího Dvořáka v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 7/2014.
 
Ambrožova vyhlídka - místo na hraně Pančavské jámy s pohledem do Labských jam, na meandry Labe a panorama východních Krkonoš. Je pojmenována podle J. Ambrože (1878 - 1955), organizátora ochrany přírody Krkonoš.
 
Anemo-orografické systémy - přírodní fenomén popsaný pro světovou vědu poprvé v Krkonoších českým ekologem Janem Jeníkem. Teorie A-O systémů vysvětluje pozoruhodnou souhru přírodních sil - větru, sněhu, lavin a dávných ledovců, která se projevuje v zákonitém uspořádání živé přírody návětrných a závětrných svahů pohoří a podmiňuje unikátní bohatství krkonošských botanických zahrádek. Převažující západní proudění vzduchu od Atlantského oceánu ve spojení se západo-východním uspořádáním hlavních krkonošských údolí podmiňují existenci zvláštního přírodního jevu, označovaného termínem anemo-orografické systémy. Větrné proudy stoupají návětrnými údolími Mumlavy, Bílého Labe nebo Dolského potoka, přitom se zvyšuje jejich rychlost, a to i při proudění nad náhorními planinami Labské, Pančavské, Bílé a Čertovy louky. Přepadají pak za vzniku mohutných turbulentních jevů do závětří ledovcových karů Kotelních, Labských, Sněžných a Studničních jam, do Úpské jámy či jam Stawů. Po tisíciletí proudí tyto lokální větry stále stejnými cestami a zásadním způsobem tak ovlivňují rozmisťování dešťových a sněhových srážek a tvorbu sněhových lavin. Větry však transportují z návětří do závětří i semena rostlin, drobné živočichy, částečky půdy a tím výrazně ovlivňují dlouhodobý vývoj krkonošské přírody; schéma A-O systémů; Kam vítr, tam sníh (Jan Štursa, K+JH, 3/2016).
 
Arkto-alpinská tundra - unikátní mozaika ekosystémů alpinských vrcholů (lišejníková tundra), trávníků a rašelinišť náhorních plošin (travnatá tundra) a závětrných svahů ledovcových karů Krkonoš (květnatá tundra). Představuje ojedinělou kombinaci severských, středoevropských a alpinských organismů a jejich společenstev. Pokrývá rozlohu pouhých 47 km2, což je jen 7,4 % z celkové rozlohy Krkonoš (32 km2 na české a 15 km2 na polské straně hor).
 
Audit krkonošské přeshraniční spolupráce - (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 11/2011).
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma