Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Abecední rejstřík: Samotnia-schronisko - Sucharda Vojtěch

Abecední rejstřík: Samotnia-schronisko - Sucharda Vojtěch

 

Samotnia - schronisko - (horská bouda) na polské straně Krkonoš. Schronisko se nachází na břehu Malego Stawu.
 
Seydel Hugo (1840 - 1932) - jedna z nejvýznamnějších osobností přelomu 19. a 20. století, které se zasloužily o ochranu přírody, rozvoj turistiky a zachování kulturního dědictví Krkonoš; více viz článek Hugo Seydel člověk, který miloval Krkonoše; časopis Krkonoše - Jizerské hory; 10/2010. 
 
Sklenařice (mapa) - horská obec na svahu jižně pod Tomášovými vrchy. Historické doklady jsou již z období 14. století, kde jsou uváděny jako sklářská ves. V 50. letech tu byly objeveny zbytky sklenářské pece z 15. století; viz také Kaštan ve Sklenařicích (Viera Horáková, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 6/2014); Kaštanovník jedlý (castanea sativa).
 
Slatiniště - vyžadují prostředí bohatší na živiny. Ty přinášejí především vývěry minerálně bohaté podzemní vody nebo voda prosakující či protékající pod povrchem minerálně bohaté půdy. V klimatických poměrech střední Evropy se na přísunu vody samozřejmě podílí i voda srážková. Převažují zde ostřice, trávy a tzv. hnědé mechy, v nižších a středních nadmořských výškách také rákosiny, zpravidla chybí rašeliníky. Z rostlinných zbytků vzniká humolit  zvaný slatina.
 
Slezské (Špindlerovo) sedlo - sníženina pod západním svahem Malého Šišáku. V sedle je známá Špindlerova bouda a na polské straně je její obdoba - schronisko Odrodzenie. Do sedla vede horská silnice s pravidelnou autobusovou dopravou.
 
Slonecznik (Polední kámen 1423 m n.m.) - seskupení žulových balvanů (žulový tor) na severním svahu Stříbrného hřbetu, odkud je výhled daleko do Polska. Polední kámen je opředený řadou pověstí. Jeho tvar, připomínající směrem k severu lidskou postavu, byl příčinou, že vystřídal v minulosti celou řadu jmen (Mnich, Starosta, Čertův kámen aj.). Zdaleka viditelný útvar obyvatelům severního podhůří sloužil jako svérázné sluneční hodiny. Slunce totiž nad ním kulminuje v pravé poledne. 
 
Smilkové severské louky (hercynská poušť) - travnatá tundra nad horní hranicí lesa, zejména na obou náhorních plošinách (Bílá, Čertova a Labská louka). Dominující travinou je zde smilka tuhá. Druhově velmi chudé louky, obrazně označované jako "hercynská poušť". Jsou převážně přirozeného původu, místy však i druhotně pokrývají plochy po vysekané a vypálené kleči z období budního hospodářství. Význačné druhy rostlin: smilka tuhábezkolenec modrýbika sudetská, ostřice tuhá, koniklec jarní (bílý)mochna zlatá,kuklík horskýzlatobýlVýznačné druhy živočichů: slíďák chladnomilný, mandelinka lišejníková, huňatec alpský, okáč horský (byl v Krkonoších vysazen), linduška lučnískřivan polní - audio. Zóna travnaté tundry má vysokou přírodovědnou hodnotu, neboť pokrývá území s výraznou mrazovou modelací reliéfu.
 
Smrkové monokultury - více jak 70 % dnešních druhotných lesů v submontánním a montánním stupni bylo vysázeno většinou v 19. a 20. století jako náhrada po vykácených původních horských lesích. Původní horské lesy nahradily stejnověké porosty smrku ztepilého, většinou nevhodného genetického původu, což podmiňuje jejich labilitu k větrným a hmyzím kalamitám, ve druhé polovině 20. století pak k imisní kalamitě. Jejich postupná přeměna na lesní ekosystémy podobné původním patří k hlavním činnostem Správy KRNAP na úseku péče o les.
 
Smrkové pralesy - dochovaly se na nepřístupných místech montánního stupně a při horní hranici lesa - závěr Mumlavského, Labského, Dlouhého, Modrého, Obřího a Jeleního dolu. Význačné druhy rostlin: kapradiny (papratka horská, kapraď samec, kapraď  rozložená, žebrovice různolistá), traviny (třtina chloupkatá, metlička křivolaká) a mechorosty. V okolí potoků a pramenišť rostou horské nivy s krabilicí huňatou, mléčivcem alpinským, omějem šalamounkem, devětsilem bílým nebo řeřišnicí hořkou. Význačné druhy živočichů: plž slimáčník horský, chvostoskok larvěnka obrovská, lýkožrout smrkový, střevlík lesní a Linného, klepýtník členěný, sýc rousný, králíčci, sýkory, křivka lesní, sojka obecná, ořešník kropenatý, rejsek horský, veverka obecná, jelen evropský.
 
Smrkové rodiny - roztroušené skupiny nízkých smrků v travnatých porostech nad horní hranicí lesa. Přirozeným zakořeňováním spodních k zemi přiléhajících větví vznikají touto vegetativní cestou (hřížení) noví jedinci, obklopující původní strom, který vznikl generativně ze semena.
 
Sněhová pokrývka - sněhové vločky nebo krupky padají ve vyšších polohách Krkonoš prakticky po celý rok. Souvislá sněhová pokrývka se však vytváří pravidelně až v listopadu a dosahuj vrstvy 100 - 300 cm. V podhůří leží sníh v průměru 70 - 120 dní, ve středních horských polohách 135 - 160 dní a ve vrcholových polohách více jak 180 dní v roce. Během zimy je sníh přefoukáván z návětrných svahů do závětří a terénních depresí a výška i kvalita sněhové pokrývky je proto zcela nerovnoměrná. Na hranách a v závětří ledovcových karů se hromadí mnohametrové převisy a závěje, podmiňující vznik pravidelných sněhových lavin. 
 
Sněhové laviny - viz Laviny sněhové
 
Sněžka (Sniežka) - nejvyšší hora ČR (1602 m), vrcholem prochází státní hranice. Sněžka je horský masiv ze svororulových hornin. Na severu (polská strana) spadá do Doliny Lomniczky, na jihu do Obřího dolu. Západně se hřbet snižuje na vrcholovou planinu Úpského rašeliniště, východně klesá Obří hřeben, jihovýchodně se Sněžka svažuje a přechází v Růžovou horu. Pojmenování Sněžka je odvozeno od slova sněžná (myšleno hora), tedy místo, kde se nejdéle drží sníh. Z dlouhodobých měření vyplývá, že na vrcholu Sněžky je průměrná roční teplota +2ºC a tím se řadí k nejchladnějším místům ve střední Evropě. Nejstarší stavbou na vrcholu je kaple sv. Vavřince.
 
Sněžné jámy (Sniežne Kotly) - dva ledovcové kary v západní části polských Krkonoš - Malá a Velká Sněžná jáma. Jsou přes 200 m hluboké, jejich stěny jsou rozeklané žulové skály. Jméno "Sněžné" získaly tím, že se v nich drží i v létě sníh. Dno jam je ve výšce 1273 m. Ve Velké jámě je několik ledovcových jezírek. Při průchodu po dně jam je vidět chráněná vysokohorská květena a hlavně odlišný charakter mezi polskou a českou stranou Krkonoš.
 
Soliflukce (půdotok) - v období rychlého střídání teplot nad a pod nulou dochází na svazích ke klouzání svrchních rozmrzlých vrstev půdy po zamrzlém podloží. Vznikají při tom výrazné terasy a valy s odlišnou vegetací oproti okolí.  Soliflukcí jsou posouvané i tzv. putující bloky a balvany.
 
Současný vědecký výzkum v Krkonoších - Prof. Ing. Jan Jeník, CSc. Dr.h.c. - Podle množství poznatků vztažených na jednotku plochy jsou Krkonoše jistě nejpodrobněji studovaným pohořím v Evropě – nejspíše v celém světě. Proč tato mimořádná aktivita a co lze od současných výzkumů očekávat? Prvotní příčinou setrvalého zájmu badatelů je fyzicko-zeměpisná a geopolitická poloha, horopisné utváření a neopakovatelná živá příroda Krkonoš. Jako zbytek dávného vysokohoří se nyní zvedají nad starobylou evropskou platformu v blízkosti mladých alpsko-karpatských pohoří, v dosahu vlhkého a sněhodárného proudění od Atlantiku a na významné etnografické hranici. Geologické, klimatické a biologické mapy zřetelně ukazují strategickou pozici Krkonoš ve skladbě evropské pevniny a jejich sběrnou roli při vývoji květeny a fauny v dobách ledových a meziledových. Krkonoše jsou proto útočištěm a kolébkou mnoha druhů organizmů a celých přírodních systémů. Do jejich přirozené podstaty vstoupila posléze lidská civilizace, která během pouhého půltisíciletí při těžbě nerostů, travaření, lesním hospodářství, výstavbě sídlišť a spojujících cest stačila pomístně ovlivnit i tvary údolí, průběh vodních toků a citlivé složky živé přírody. Bez zásahů však zůstaly drsné hřebeny a právě ty se staly jádrem dvou národních parků a biosférické rezervace UNESCO Krkonoše na hranicích dnešního Česka a Polska; viz také.
 
Srážky v Krkonoších - přibývají s nadmořskou výškou, na úpatí ročně spadne cca 800 mm, na hřebenech 1200 až 1400 mm. Krkonoše patří mezi naše pohoří s nejbohatší srážkovou činností. Výjimečně se vyskytují i srážky, mající charakter živelných pohrom, neboť vyvolávají přívalové a povodňové vlny. Při takových situacích místy spadne 100 - 200 mm ba i více srážek za den (např. Obří důl, 29.7.1897 - 342 mm). Nejvyšší úhrny srážek jsou v srpnu, nejnižší v březnu.
 
Stráž - výletní místo jižně od Rokytnice nad Jizerou. Z vyhlídky je pohled na celou Rokytnici, jižní svahy Lysé hory a Studené.
 
Strážci KRNAP na koních - strážní služba Správy Krkonošského národního parku se neustále snaží zlepšovat služby, které poskytuje návštěvníkům hor. Stejně tak i způsoby své práce. V loňském roce prvně strážci vyrazili do hor na koních. Zkušenosti s touto novinkou byly dobré, a proto i letos strážci budou vyrážet do terénu na koních. Celkem 17x v průběhu letních prázdnin - na dvou trasách: v západních Krkonoších až k prameni Labe a ve východních mezi Klínovkami a Výrovkou. Foto: Kamila Antošová
 
Strážné - horská osada v mělkém sedle (750 m) mezi Herlíkovickým Žalým a Strážnou hůrou s rozptýlenou zástavbou i v horní části údolí Klínového potoka. Leží na staré Slezské stezce přes Krkonoše, její zbytek "Kamenná cesta" z Hořejšího Vrchlabí tu existuje. U Hříběcích Bud je ložisko vápence, který se v minulosti těžil i jako dekorační kámen, tzv. krkonošský mramor. Strážné je poklidné místo pro rodinnou rekreaci s možností pěkných vycházek i náročnějších výletů na hřebeny, zejména směrem ke Sněžce.
 
Strzecha Akademicka - schronisko (polská bouda) poblíž Malego Stawu, odpočinkové místo na cestě k vrcholu Sněžky.
 
Stříbrný hřbet - část pohraničního hřebenu mezi Malým Šišákem a Bílou loukou. Na svazích pramení Čertova strouha a Stříbrná bystřina (jejím prameništěm je Čertova louka).
 
Studniční hora - 1554 m vysoká rozložitá hora ve východní části Krkonoš s ledovcovými kary Velké a Malé Studniční jámy, Čertovým hřebenem, Čertovou roklí a Čertovou zahrádkou. Obě Studniční jámy spolu se stěnami Úpské jámy tvoří nejdokonaleji vyvinutou soustavu ledovcových karů na české straně Krkonoš. Na severu přechází Studniční hora v Bílou louku a Úpské rašeliniště, Lučním sedlem je oddělena od Luční hory. Celé toto území je botaniky považováno za jedno z nejcennějších.
 
Subalpínská rašeliniště - patří mezi nejcennější přírodní útvary na hřebenech Krkonoš; začala se tvořit před 5500 až 8000 lety a hostí organismy z dob zalednění Evropy. Mezi všemi hercynskými pohořími jedině Krkonoše a Hrubý Jeseník (obojí jsou sudetská pohoří) svojí výškou tuto horní hranici lesa přesahují, ovšem v Jeseníkách chybí v oblasti nejvyšších hřbetů (v subalpinské oblasti) tak velké zarovnané povrchy, jaké jsou v Krkonoších. Na těchto plošinách se vyvinula rašeliniště, odborně označovaná jako subalpinsko-subarktická. Souhrn přírodních podmínek, charakteristických právě pro hřebenovou (tundrovou) část Krkonoš, je příčinou výrazné odlišnosti subalpinských rašelinišť oproti lesním horským rašeliništím Krkonoš a jiných hercynských pohoří. Především vítr, pokrytí sněhem (od listopadu do začátku května, průměrně kolem 180 cm sněhu) a na druhé straně vystavení působení mrazu (průměrná roční teplota vzduchu kolem 1 °C) mají v krkonošské tundře klíčovou roli. Odborníci nalézají na krkonošských subalpinských rašeliništích některé shodné prvky s atlantskými pokryvnými rašeliništi vznikajícími v oceánickém klimatu a s rašeliništi typu palsa, aapa z dalekého severu i hor střední části jižního Norska, charakteristickými střídavou pásovitou stavbou sušších valů a zamokřených sníženin a sezónním, různě dlouho vytrvávajícím nesouvislým promrzáním.
 
Subalpinský výškový vegetační stupeň - je to oblast nad alpinskou (horní) hranicí lesa, převážně na náhorních plošinách západních a východních Krkonoš a na přilehlých svazích. Tvoří ho jedny z nejhodnotnějších krkonošských ekosystémů - klečové porosty, přirozené i druhotné smilkové louky a subarktická rašeliniště. Místo stromů zde rostou už jen keře, keříčky, traviny a byliny. Alpínská hranice lesa je v horské krajině vždy důležitým biologickým rozhraním, neboť od sebe odděluje stupeň montánní a subalpínský; v Krkonoších probíhá v rozmezí 1200 až 1350 m n. m; více zde;
 
Submontánní (podhorský) výškový vegetační stupeň - rozkládá se v krkonošském podhůří a na úpatí hor, mezi 400 až 800 m n. m.. Ještě před příchodem člověka do Krkonoš zde převládaly husté listnaté lesy nebo smíšené horské pralesy. Obvyklými dřevinami byly buky, javory, jasany, jeřáby, olše a mnohem hojněji, než je tomu dnes, zde rostla i jedle. Převážnou část těchto lesů však člověk v průběhu kolonizace hor vytěžil a postupně je nahradil buď smrkovými monokulturami, nebo je přeměnil na louky, pastviny a pole; více zde
 
Sucharda Vojtěch - český akademický sochař, řezbář, restaurátor a loutkář. Narodil se v podkrkonošské Nové Pace ve slavné sochařské a řezbářské rodině Suchardových; viz také - Spolek podkrkonošských výtvarníků; časopis Krkonoše - Jizerské hory; 6/2004.
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma