Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Zajímavá místa a horské boudy Krkonoš > Vybrané horské boudy Krkonoš - historie a současnost I.

Vybrané horské boudy Krkonoš - historie a současnost I.


     Martinova bouda; foto: Jaroslav Veselý

Významné období kolonizace Krkonoš od poloviny 17. do 19. století je charakteristické vznikem budního hospodářství. Na odlesněných enklávách horalé stavěli boudy, využívané zpočátku jen při letní pastvě dobytka, později celoročně. Vznik trvale bezlesých enkláv s typickými dřevěnými roubenkami vtiskl Krkonoším charakteristický krajinný ráz. Když začal do hor proudit za krásami krkonošské přírody stále sílící zástup turistů, staly se boudy nejprve prostými hospodami a noclehárnami, kde se turisté občerstvovali stravou budařů - chlebem, máslem, mlékem a tvarohem. Postupně se však boudy začaly proměňovat v zařízení turistického ruchu. (Poznámka: Na této stránce jsou zveřejňovány pouze horské boudy, které mají kvalitní webovou prezentaci a u kterých je možné stručně popsat jejich historii.)

Bouda Máma wellness hotel(viz takémapa)
Historie Boudy Máma sahá až do roku 1924, kdy jistý Ernst Dix, pocházející ze starého rodu, který v 16. století kolonizoval Obří důl, našel odvahu postavit ve své době velký pension mimo hlavní cestu na zastrčené louce u lesa. Údolím sice proudily davy turistů do nedalekého Obřího dolu a dál na Sněžku, ale aby hosté odbočili na plošinu Růžového dolu, to už museli mít vážný důvod. Nalákal je na klid a dobrý servis uprostřed přírody. Dodnes je ze zápraží boudy vidět jenom les a žádné další stavby. Téměř v „důchodovém“ věku koupil v roce 1924 prostou chalupu od Albina Meerganse. Během léta vyřídil stavební povolení a podle projektu Franze Fimmla postavil pension s obytným polopatrem. Zachoval v zadní části chlév pro tři krávy a hosté sem jezdili do horského hospodářství. Pension pojmenovaný Lovu zdar prosperoval a Ernst Dix brzy dřevěný dům prodloužil. Jeho nabídka koncem třicátých let představovala devět pokojů, posezení v roubené místnosti s kachlovými kamny a v létě na venkovní terase nebo prosklené verandě. Střední třída z Německa a českých měst ocenila „obyčejné“ jídlo z brambor, domácího másla, sýrů a podmáslí obohacené dobrotami s ručně šlehanou smetanou, borůvkami a brusinkami.
Idyla skončila druhou světovou válkou a jejími důsledky. V polovině září 1945 boudu převzala do národní správy Eliška Musilová z Prahy. Říkalo se jí Partyzánka nebo Máma podle válečné činnosti v odbojové skupině. Ve třiapadesáti letech byla jedinou ženou mezi boudaři v Peci. Další politický vývoj podnikání nepřál a tak se pension změnil na rekreačku pro lidi z textilních továren. Jméno U mámy a později jen Máma horské boudě už zůstalo. 
Vladimír Nikl, rodilý Pražan a současný majitel boudy, se s Ernstem Dixem nemohl potkat, ale inspiraci měli podobnou. Zopakoval přeměnu „ztraceného“ místa na jeden z nejlepších podniků východních Krkonoš. V roce 1999 koupil zničenou boudu se špatnou pověstí u hostů i dodavatelů služeb. Postupnými kroky ji přeměnil na čtyřhvězdičkový hotel se zachováním přívlastku horský. Po modernizaci pokojů a restaurace v původní roubené části chalupy vytvořil pestré zázemí pro aktivní pobyt. V roce 2011 se hotel s tříhvězdičkovým hodnocením rozšířil o novou čtyřhvězdičkovou budovu navrženou architektem Jiřím Hůrkou. S restaurací a sportovním zázemím je nový dům propojený podzemní chodbou. Všechny prostory jsou nekuřácké a mají pokrytí rychlým internetem. Do objektů s dobře vybavenými hotelovými pokoji a apartmány se vstupuje vlastním vchodem s lyžárnou se skříňkami a sušáky na boty. Wellnessový program tvoří především krásný bazén s protiproudem, vířivka a masážní studio.
(Zdroj: Sezónní noviny Veselý výlet, Zima 2012)

Bouda u Sněžných jam (mapa; fotogalerie: Od Vrbatovy boudy přes Sněžné jámy na Špindlerovku)
Sněžné jámy, nejmohutnější kar na území Krkonoš, patří k nejvíce vyhledávaným turistickým cílům. Už před rokem 1825 tu pod jakýmsi přístřeškem posilovala turisty jídlem i alkoholem žena z Rokytnice, známá pod jménem Blasse. První malá bouda zde byla postavena v roce 1837. Ta byla v roce 1861 nahrazena masivní kamennou stavbou. Vedle ní byl v letech 1896 - 97 postaven hotel s vyhlídkovou věží a 84 lůžky ve 44 luxusních pokojích. Po roce 1945 hotel převzali polští turisté a pojmenovali ho po krakovském sídle polských králů Wawel. Dnes v boudě sídlí polské radiokomunikace.

Bouda v Obřím dole (foto; video; Obří důl - mapa)
Poslední boudou před pěším výstupem na Sněžku z Pece pod Sněžkou je Bouda v Obřím dole. Původní obydlí horníků dobývajících rudy v útrobách Sněžky se po skončení těžby změnilo v typickou krkonošskou usedlost obhospodařující louky na dně Obřího dolu. Když německý krkonošský spolek postavil v letech 1881 - 1883 v blízkosti stavení stezku na Obří boudu, začala Bouda v Obřím dole jako jedna z prvních poskytovat občerstvení a nocleh turistům. V roce 1934 byla bouda po vzoru horských osad, kde vždy jedna z bud musela v případě požáru zvonit na poplach, opatřena zvoničkou, Ta dodnes charakterizuje boudu, která po dalších přestavbách a úpravách stále slouží všem zájemcům o pobyt v krásné přírodě Obřího dolu

Brádlerovy boudy (mapa; webkamera)
Brádlerovy boudy zahrnují rozptýlené boudy na jižním svahu hlavního pohraničního hřebene mezi Dvorským a Medvědím potokem. Leží na katastrálním území Špindlerova Mlýna (severozápadně od města) v nadmořské výšce 1156 metrů nad mořem. S údolím jsou spojeny cestou odbočující v Medvědím kolenu ze silnice Špindlerův Mlýn – Špindlerova bouda a stoupající k česko-polské státní hranici; více o historii bud.

Česká bouda na Sněžce (mapa)
Na české straně Sněžky zřídil v roce 1868 druhou boudu hostinský Hermann Blaschke. V roce 1875 přešly česká i pruská bouda do majetku Friedricha Pohla a dohromady byly obě schopny ubytovat až 300 osob. Od roku 1880 byla na Sněžce meteorologická stanice a rakouský a německý telegrafní úřad, který obstarával Johann Kirchschlager z Dolní Malé Úpy, který žil na vrcholu Sněžky s celou pětičlennou rodinou. Tehdy přijímal i zimní návštěvníky a vedl návštěvní knihy uložené dnes v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. Až do postavení lanovky v roce 1949 zásobovali boudu nosiči z Velké Úpy. Ceny jídel a nápojů prý byly před 1. světovou válkou mírné a jídelníček bohatý, zvláštností prý nebyl ani pečený pstruh. Po různých přestavbách sloužila Česká bouda do 31. května 1990, kdy byla pro zchátralost, nedostatečné sociální zařízení a zařízení k likvidaci odpadů uzavřena a na podzim roku 2004 zbourána. Po odstranění České boudy byla na Sněžce postavena nová Česká poštovna;

Erlebachova bouda (mapa; historie boudyturistické trasy v okolí)
Stará Erlebachova bouda byla nejstarším stavením při staré obchodní cestě ze Špindlerova Mlýna do Slezska. Založil ji roku 1784 Ignác Hollmann. V roce 1885 ji od Josefa Hollmanna koupil Franz Erlebach, vlastník sousední Staré Špindlerovy boudy a proslulý horský vůdce a výrobce sněžnic. Nejvíce však boudu proslavila jeho dcera Karolina, která po přestavbě zařídila starou část boudy jako národopisné museum. Posledním krkonošským hospodářem, který až do roku 1968 hospodařil po způsobu krkonošských horalů, byl František Kukačka-Erlebach. V té době již stavení užíval k rekreaci svých zaměstnanců národní podnik Centrotex. V roce 1975 byla bouda zbourána a na jejím místě postavena nová. V blízkosti současného horského hotelu byla postavena kaplička Sv. Františka z Assisi (fotogalerie) a v roce 1999 byl vedle kaple vysvěcen unikátní kamenný betlém; foto betlému.

Hoffmannova bouda (mapa)
Na vrcholu stoupání silnice z Černého Dolu do Janských Lázní míjíme Hoffmannovu boudu. Již v roce 1668 bylo na místě dnešní boudy obydlené stavení. Dnešní Hoffmannova bouda byla postavena po roce 1857 jako hostinec, který navštěvovali na svých vycházkách početní hosté Janských Lázní. Po mnoha přestavbách dnes bouda nabízí příjemný interiér zařízený v tzv. selském stylu.

Horská bouda Dvoračky (mapa;)
Horská bouda původně sloužila k chovu dobytka až do požáru v roce 1893. Vyhořelou boudu koupil hrabě Harrach a na jejím místě nechal postavit Hostinec u Dvorské boudy, přejmenovaný později na Dvoračku. Za druhé světové války prošla bouda další přestavbou. Interiér byl zařízen v selském slohu a vyzdoben kachlovými kamny; viz také Česká televize: Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem.

Horská chata Jelení louky (fotogalerie; mapa)
Horská chata leží na luční enklávě v závěru Zeleného dolu, v blízkosti Pece pod Sněžkou. Luční enkláva založená pro sklízení sena a pastvu dobytka ožila za Valdštejnů dolováním železné rudy v letech 1716 až 1737. V okolí Jeleních Luk bylo nejen několik důlních děl, ale také místa pro pálení nezbytného dřevěného uhlí. Dodnes jsou okolo Zeleného potoka směrem k Richtrovým boudám dobře patrná kruhová terénní zrcadla, na kterých stávaly milíře. Rudu i dřevěné uhlí dělníci odnášeli k valdštejnské peci v osadě Zelený Potok, která zanikla v 19. století jen kousek pod dnešním stejnojmenným centrálním parkovištěm v Peci pod Sněžkou. V roce 1731 získal hospodář Karl Zee oprávnění pro zřízení výčepu pro horníky. Přestože nevíme, jak dlouho se uprostřed lesů hospoda udržela, jsou Jelení Louky místem s jedním z nejstarších hostinských tradic v Krkonoších; více z historie.

Horská Bouda Růžohorky (fotogalerie; mapa)
Hostinec s ubytováním byl na místě dnešní horské boudy postaven již v roce 1903. U hostince bývala zastávka nosičů, kteří až do postavení lanové dráhy v roce 1949 vynášeli na Sněžku náklady na krosnách. Objekt i interiér se dodnes takřka nezměnil. Bouda s původním názvem Leischnerbaude změnila po roce 1945, po nuceném odchodu německých vlastníků, název na Růžohorky, který patří celé enklávě. Jméno je odvozeno od jména blízké Růžové hory, které dostala podle dojmu, jež na obloze vytváří zapadající slunce. Růžohorky leží v blízkosti přestupní stanice lanové dráhy na Sněžku, vzálené asi 800 m.

Horská bouda u rozhledny Žalý (mapa; rozhledna; Wikipedie;)
Na vrcholu Předního Žalého se tyčí nejstarší krkonošská rozhledna. První dřevěná vyhlídková konstrukce se na vrcholu objevila pravděpodobně již kolem roku 1836, ale první skutečnou rozhlednu zde instaloval německý krkonošský spolek roku 1889. Věž vysoká 18 metrů, sestavená z ocelových profilů však byla tak vratká, že úřady nepovolily její užívání. Hrabě Jan Harrach (foto) však vyhověl žádosti Klubu českých turistů a nechal v roce 1892 zbudovat rozhlednu z kamenných kvádrů, podobající se čtyřhranné gotické hradní věži. Již předtím, v roce 1890, tu hrabě na přání klubu nechal postavit restauraci, která však roku 1900 vyhořela. V roce 1904 obnovená hospoda pak sloužila až do 2. světové války, kdy byla rozebrána a materiál použit ke stavbě nedaleké Zrcadlovky. O Vánocích v roce 2009 přijala první hosty nová bouda. -- Na vrcholu Žalého natočila reportáž i Toulavá kamera Čt.-- Další odkazy: Herlíkovice;  Malá fotogalerie;

Hříběcí bouda (poloha;)
Hříběcí bouda, jedna z nejstarších krkonošských bud, vznikla na konci 17. století. Nejdříve patřila vrchnosti, která zde chovala hříbata, odtud původní německý název Füllenbaude. Protože ležela na počátku "staré slezské cesty" přes hory a také na Sněžku, poskytovala brzy i pohostinské služby. Kromě požáru v roce 1898 prošel objekt mnoha přestavbami; zajímavost;

= pokračování =
 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma