Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Přírodní zajímavosti Krkonoš > Krkonošská tundra

Krkonošská tundra


      foto: (c) Jaroslav Veselý       Pohled z Pančavské louky k boudě u Sněžných jam

Název tundra pochází z finského slova "tunturi" (holý kopec) a používá se pro označení pustých plání na dalekém severu Evropy a Asie. Geografové a ekologové dnes pod stejným pojmem rozumí nejen všechny nezaledněné polární oblasti Arktidy a Antarktidy (arktická a antarktická tundra), ale i oblasti nad horní hranicí lesa, kde vládne mráz, led, sníh a vítr (alpínská tundra). Tundra se vedle drsného klimatu vyznačuje skalnatým reliéfem opracovaným mrazem a větrem, do hloubky promrzající půdou a přítomností rostlin a živočichů, kteří jsou přizpůsobeni tvrdým životním podmínkám. Arktická a alpínská tundra mají hodně společného, a proto i jejich rostlinné a živočišné druhy mají podobné vlastnosti. Odlišuje je především přizpůsobení různé délce dne a noci v průběhu roku - zatímco v Arktidě trvá zimní polární noc několik měsíců a letní slunce vůbec nezapadá, v horách nižší zeměpisné šířky se tma a světlo v různé délce střídají každodenně. Na vysokých hřebenech Krkonoš se rysy arktické a alpínské tundry prolínají, a proto byl tento typ krajiny označen jako arkto-alpínská tundra.

Proč právě Krkonoše
Drsné klima Krkonoš souvisí s jejich zeměpisnou polohou (video - rychlá změna počasí na hřebenech Krkonoš (Mužské kameny), léto 2010 - 1-2-3). Krkonoše vyčnívají nad rozlehlými nížinami Německa a Polska jako význačný val otevřený převažujícímu západnímu větrnému proudění a vystavený prudkým a chladným nárazům severních větrů. Průměrná roční teplota vrcholové části Krkonoš kolísá mezi 0 °C až +1 °C a sněhová pokrývka zde leží přes 180 dní v roce - to částečně odpovídá klimatickým poměrům subpolárních krajů ve střední hornaté části Norska a Švédska.

Setrvale drsné klimatické podmínky na hřebenech a náhorních plošinách dovolovaly přežít až do dnešní doby řadě rostlinných a živočišných arkto-alpínských druhů, které obývaly středoevropskou tundru v dobách ledových. Mezi pozůstatky tundrového života (glaciální relikty) patří např. ostružiník moruška, ostřice Bigelowova, vrba laponská, četné druhy hmyzu (lesklice horská nebo střevlíček Gyllenhalův), ale i někteří měkkýši a obratlovci (kos horský (foto), modráček tundrový (foto) či hraboš mokřadní). V izolovaném ostrůvku krkonošské tundry se některé původní populace změnily postupným vývojem tak, že vznikly odlišné druhy vázané pouze na tundrovou oblast Krkonoš. Jsou to tzv. endemity, mezi něž patří z rostlin mnohé jestřábníky, lomikámen čedičový, chrastavec krkonošský a řada dalších. 

Pro udržení původních populací rostlin a živočichů i pro nastěhování a vznik druhů nových měly a stále mají velký význam především závěry ledovcových údolí (tzv. kotle, odborně též kary). V jejich stěnách jsou výchozy výživných hornin (vápenec, porfyrit, čedič), které poskytují útočiště arkto-alpínským druhům rostlin jako je lomikámen vstřícnolistý, lomikámen sněžný, kopyšník tmavý, či koniklec jarní. Sněhové laviny i sněhová pole neustále brání přirozenému šíření lesa, a tak chrání světlomilné tundrové rostliny a živočichy před zánikem. Především na lavinových drahách karů se setkávaly chladnomilné druhy s druhy teplomilnějšími a mezi blízce příbuznými rostlinami vznikali kříženci nebo přechodné formy. Příkladem je pozoruhodná endemická dřevina - jeřáb sudetský, který v ledovcových kotlech přežil v počtu několika desítek jedinců své (zde již vymřelé) rodiče - horský jeřáb mišpulku a nížinný jeřáb muk.
(podle publikace Správy KRNAP Krkonošská tundra; 1997)

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma