Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Ochrana přírody > Počátky ochrany krkonošské přírody

Počátky ochrany krkonošské přírody


      Kotel   foto Jaroslav Veselý

Bohatství krkonošské přírody bylo již od pradávna předmětem zájmu. Obrovská devastace a úbytek lesů v polovině minulého tisíciletí a následné přírodní katastrofy vyvolaly první snahy po nápravě škod - byl vydán zákaz pastvy, nařízeno zalesňování a hrazení bystřin. Moderně smýšlející lesníci a přírodovědci prosadili řadu výnosů a nařízení, které předcházely vyhlášení prvních rezervací a představovaly prapočátky snah o prosazení účinné ochrany celých Krkonoš formou národního parku.


Progresivní lesnictví
Významné změny v hospodaření s horskými lesy zůstanou navždy spojeny se jmény lesníků Štěpána Jahnela, Ludvíka Schmida, Jana Čapka, Bedřicha Judeicha či Antonína Bakesche a s osvícenou šlechtickou rodinou Harrachů, vlastnících převážnou část západních Krkonoš. Sběr semene lesních dřevin, zalesňování i v nejvyšších polohách, úpravy vodního režimu podmáčených nebo naopak suchých lesních půd, vysazování jedle a listnatých dřevin, nad hranicí lesa pak kosodřeviny, zalesňování holin, zakládání lesních školek, malopasečné hospodaření, ochrana porostů proti škodám zvěře, tvorba moderně koncipovaných lesních hospodářských plánů - to byly aktivity, díky nimž se v 18. a zejména 19. století podařilo napravit alespoň část dřívějších škod na horských lesích. Ocenila to i Česká lesnická společnost, která realizovala v Krkonoších tři valná shromáždění s exkurzemi v letech 1855, 1879 a 1906.

Hrazení bystřin, zalesňování
Retenční a protierozní funkce horských lesů byly vážně narušeny při bezohledné těžbě dřeva z krkonošských lesů. Narušení přírodní rovnováhy se projevilo v katastrofických povodních v letech 1882, 1883, 1897 a 1899, kdy při silných přívalových deštích sjely rozsáhlé zemní laviny, tzv. mury a rozbouřené toky Úpy a Labe způsobily nedozírné ztráty na majetku a lidských životech. Během 24 hodin zahynulo na české straně hor 120 lidí. Byl to hlavní impulz k začátku úprav horských toků, k budování přehrad na Labi i ve slezském podhůří Krkonoš a k zalesňování nad horní hranicí lesa. V letech 1897 až 1916 se nad horní hranicí lesa zalesnila plocha 300 ha a v zalesňování se pokračovalo až do 70. let minulého století. Vysazovala se hlavně kosodřevina, zpočátku však i nevhodného cizího původu z Alp, která většinou později vyhynula, podobně jako výsadby alpské borovice limby.

I v současnosti se lesníci Správy KRNAP starají o lesy Krkonoš s péčí vzorného hospodáře. Hospodaření v krkonošských lesích není založeno na zisku, ale na důsledné ochraně krkonošské přírody. O práci v krkonošských lesích byl natočen krátký film Týden krkonošských lesníků

Jan Nepomuk hrabě Harrach;  
viz také;

Majitel jilemnického panství a velký milovník krkonošské přírody. Žil v letech 1828 - 1909. Za jeho éry dosáhlo lesní hospodářství jednoho ze svých vrcholů. Věnoval velkou péči zdokonalování turistických cest západních Krkonoš, ustanovil trvalý lesnický dozor v oblasti nad horní hranicí lesa, který střežil výsadby kleče a horskou květenu. V roce 1904 zřídil na ploše více jak 60 ha první krkonošskou přírodní rezervaci - Strmou stráň v závěru Labského dolu.. Tento počin významně podnítil další ochranářské aktivity v oblasti Krkonoš.

Prof. František Schustler

Významný krkonošský badatel, univerzitní profesor botaniky na pražské Karlově Univerzitě. Byl pověřen vypracováním návrhu na celoplošnou ochranu Krkonoš a v roce 1923 předložil na svou dobu velice progresivní návrh na zřízení "Národního parku Krkonošského", který zahrnoval i území Rýchor a Jizerských hor. Neklidná doba však jeho realizaci na několik desetiletí odsunula. Na jeho památku nese nejbohatší přírodovědecká lokalita české strany Krkonoš, část Pančavské jámy v Labském dole, jméno Schustlerova zahrádka

Jan Buchar a Jindřich Ambrož
byli dva významní propagátoři přírodních krás Krkonoš a jejich ochrany. Jan Buchar působil jako řídící učitel v Dolních Štěpanicích, byl velkým propagátorem lyžování, proslul bohatou přednáškovou činností, kde seznamoval širokou veřejnost s hodnotami krkonošské krajiny, ale i jejich ohrožením a možnostmi ochrany. Pod Martinovou boudou založil malou botanickou zahrádku, kde vysázel v roce 1907 typické krkonošské rostliny a chtěl zde veřejnost seznamovat s myšlenkami ochrany přírody. Zahrádka však později zanikla. Jindřich Ambrož, spoluautor vynikající turistické mapy a českého průvodce po Krkonoších, působil v Jilemnici jako okresní konzervátor ochrany přírody horské části západních Krkonoš (konzervátorem na Vrchlabsku byl Zdeněk Pilous, /Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2012, str. 20/, na Trutnovsku Josef Šourek). Jindřich Ambrož sehrál významnou roli při citlivém zpracování projektu a realizaci Masarykovy horské silnice. Jeho jméno nese nádherná vyhlídka na hraně Pančavské jámy v západních Krkonoších.

První krkonošské rezervace, ochranářské vyhlášky a nařízení
Již v roce 1931 byla zřízena rezervace Kotelská rokle a na polské straně hor vznikla v roce 1922 rezervace v jámě Maly Kociol Sniežny. Některé ochranářské vyhlášky jsou ještě staršího data; z roku 1904 pochází výnos c.k. místodržitelství v Praze o ochraně krkonošské flóry, z roku 1919 je první československá vyhláška o ochraně krkonošské květeny, z let 1920 a 1930 obdobné vyhlášky pro okres Jilemnice a Trutnov.

(Zdroj: Encyclopedia Corcontica, Správa KRNAP, 2003)
 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma