Bohatství Krkonoš a jejich poloha uprostřed Evropy předurčovaly, že člověk stále intenzivněji využíval horskou přírodu a měnil její tvář. Velké změny ve složení horských lesů se projevily v ochuzení jejich flóry, neboť pestrou květenu horských listnatých lesů vystřídalo druhově chudé bylinné patro kyselomilných travin, kapraďorostů a mechorostů.
Složení krkonošské flóry ovlivnila i redukce kleče v subalpínském stupni, sběr horských rostlin s léčivými účinky, intenzivní pastva dobytka a především prudký rozvoj turistického ruchu se všemi přímými i nepřímými dopady na vegetaci. Poslední desetiletí byly Krkonoše navíc pod silným vlivem průmyslových imisí, což se projevilo nejen v odumírání lesů, ale i v nežádoucích změnách většiny nelesních ekosystémů.
(RNDr.Jan Štursa, Květy Krkonoš, Správa KRNAP, 1999)
Přehled ohrožených rostlin v Krkonoších:
Hvozdík pyšný alpínský - je jednou z nejkrásnějších horských rostlin s příjemně vonnými květy. V krkonošských seznamech je pro dvě strany pohoří hodnocen rozdílně: na české je v červeném seznamu zařazen do kategorie silně ohrožených druhů (C2), zatímco v Polsku figuruje v seznamu černém jakožto rostlina vyhynulá (A1).
Zimozel severní - musel být v Krkonoších zařazen mezi rostliny vyhynulé (A1), neboť na jeho posledních známých lokalitách (Malá Sněžná jáma, důl Bílého Labe) již nebyl po desítky let spatřen.
Jeřáb sudetský - krkonošský endemit - nejpamátnější krkonošská dřevina. Vzhledem k nízkému počtu - cca 150 keřů - existujících jedinců je hodnocen jako kriticky ohrožený (C1, na polské straně A1).
Zvonek český - podobně jako jeřáb sudetský je nejcennější rostlinou Krkonoš, taktéž endemický, ale relativně hojně rozšířený - je "jen" v kategorii silně ohrožených druhů květeny.
Kopyšník tmavý - kriticky ohrožená rostlina (C1) s jediným výskytištěm.
Rozchodnice růžová - kriticky ohrožená rostlina (C1) s několika málo výskytišti.
Ostružiník moruška - kriticky ohrožený druh (C1/C1). Je to glaciální relikt, objevený v Krkonoších hrabětem Sternbergem již roku 1815.
Kapradina laločnatá - méně ohrožená kategorie (C3).
Violka dvoukvětá - méně ohrožená kategorie (C4a)
Starček potoční - méně ohrožená kategorie (C4b)
Ohrožení a naděje
Přírodovědci, lesníci i ochranáři se vzrůstajícímu ohrožení krkonošské flóry naštěstí snažili od počátku čelit. Následující výčet akcí představuje téměř sto let úsilí o záchranu Krkonoš.
- 1904 - výnos c.k. místodržitelství v Praze o ochraně krkonošské flóry
- 1904 - hrabě J. Harrach zřídil v Labském dole první přírodní rezervaci
- 1919 - vydání první čsl. vyhlášky o ochraně krkonošské květeny
- 1922 - zřízení přírodní rezervace v Malé Sněžné jámě na polské straně hor
- 1923 - prof. Schustler předložil návrh na zřízení Krkonošsko-jizerského přírodního parku
- 1930 - další okresní vyhlášky o ochraně krkonošské květeny a zřízení přírodní rezervace Kotelská rokle
- 1949 - 1959 - vyhlášení 6 přírodních rezervací na polské straně Krkonoš
- 1952 - vyhlášení 8 přírodních rezervací v českých Krkonoších, tzv. I. etapa vyhlášení KRNAP
- 1959 - zřízení Karkonoskiego Parku Narodowego (KPN) na polské straně Krkonoš
- 1963 - zřízení Krkonošského národního parku (KRNAP) na české straně Krkonoš
- 1982 - start dlouhodobého monitoringu změn vybraných ekosystémů Krkonoš
- 1983 - zahájení dlouhodobého projektu záchrany fytogenofondu Krkonoš, budování genofondové banky ohrožených rostlinných druhů
- 1993 - vybraná krkonošská rašeliniště jsou uvedena na seznamu Ramsarské dohody o ochraně světově významných mokřadů
- 1993 - ve spolupráci s holandskou nadací Face je zahájen dlouhodobý projekt obnovy krkonošských horských lesů
- průběžně se realizují projekty k záchraně jednotlivých lokalit s významnými či ohroženými druhy krkonošské květeny.
Cesta k záchraně
Ochrana či záchrana horské květeny již dávno nepředstavuje jen pokutování neukázněných návštěvníků, poškozujících vzácné rostliny. Zahrnuje i dokonalé čištění odpadních vod, likvidaci odpadků, správné hospodaření na loukách a v lesích, regulaci počtu návštěvníků, biotechnické asanace poškozených ploch, vědeckou péči o genofond a další činnosti. K záchraně vzácných rostlin významně přispívá Krkonošská Noemova archa, která zachraňuje vzácné horské rostliny.
Krkonoše zůstaly i nadále v popředí zájmu vědeckých a ochranářských kruhů a konec dvacátého století zde probíhal ve znamení řešení mnoha národních i mezinárodních záchranných projektů:
- Česko - nizozemský projekt nadace Face; sleduje obnovu horských lesů Krkonoš;
- Světová banka zde financovala projekt GEF na záchranu biodiverzity, nemalé prostředky sem směřuje Evropská unie z projektu Phare,
- speciální pozornost je věnována managementu krkonošské arkto - alpínské tundry,
- pracovníci českých vědeckých ústavů a univerzit v Krkonoších ročně realizují téměř stovku národních grantových projektů, disertačních a diplomových prací,
- osudům Krkonošského národního parku věnuje značnou pozornost jak Světová unie ochrany přírody, tak Federace evropských národních parků,
- Správa KRNAP zajišťuje dlouhodobý monitoring a management nejhodnotnějších ekosystémů, kde provádí aktivní ochranu populací kriticky ohrožených druhů rostlin, například orchidejí, hořečků, koniklece jarního, lomikámenu sněžného, řeřišnice Opizovy, vrby bylinné a vrby dvoubarvé,
- zřizuje se síť terénních genofondových ploch s cílem záchrany kriticky ohrožených rostlin a jejich společenstev,
- zajišťují se revitalizační projekty v nejcennějších partiích národního parku,
- odstraňují se invazivní druhy nepůvodní flóry.
Zároveň se realizuje i rozsáhlý výchovně - vzdělávací program s cílem vysvětlit návštěvníkům i místním obyvatelům Krkonoš, v čem spočívá ohrožení zdejší přírody, jaké jsou cesty k řešení a jak každý z nás může přispět k záchraně přírodního bohatství Krkonoš, které je unikátní v kontextu celé Evropy.
(Zdroj: Květy Krkonoš, Správa KRNAP, 1999, text: RNDr. Jan Štursa)