Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Obrazový atlas krkonošských rostlin > Náprstník červený - Ovsík vyvýšený

Náprstník červený - Ovsík vyvýšený


Náprstník červený
 (viz také) - výskyt v Krkonoších:
roztroušeně v submontánním až montánním stupni na obou stranách Krkonoš, zejména podél lesních cest a na lesních světlinách. Nepůvodní rostlina, rychle se šířící díky velké produkci semen s vysokou klíčivostí. Nejstarší údaje o výskytu na našem území pocházejí právě z Krkonoš (konec 18.století). Poznámka: oblíbená okrasná, avšak jedovatá rostlina, dříve i významná léčivka. Obsahuje glykosidy digitoxin a digilanid (výroba léčiv k povzbuzení srdeční činnosti); pro farmaceutické účely se však dnes využívá hlavně jihoevropský náprstník vlnatý.

Náprstník velkokvětý (hlínožlutý) - výskyt v Krkonoších: zřídka v submontánním stupni na výslunných stráních, lesních okrajích, v montánním až subalpínském stupni zejména v nivách ledovcových karů na české i polské straně hor. Poznámka: celá rostlina včetně semen je jedovatá (kardiotonické glykosidy); jakékoli užívání extraktů z náprstníků bez pokynu lékaře není možné a je životu nebezpečné. Statut ohrožení a ochrany: česká strana hor C4a - druh vyžadující pozornost, méně ohrožený; polská strana hor C3 - druh ohrožený.

Netýkavka nedůtklivá - výskyt v Krkonoších: poměrně často v submontánním stupni, méně v montánním (vzácně v subalpínském - Schustlerova zahrádka v Labském dole) - vždy jen na místech s vysokou vzdušnou vlhkostí (při potocích ve vlhkých roklích, stinných hájích a na zarostlých rumištích). Poznámka: na mnoha stanovištích je nahrazována sibiřsko-himalájskou netýkavkou malokvětou s menšími květy. Tento zdomácnělý druh, ekologicky plastičtější (hlavně s menšími nároky na vlhkost) se šíří ze synantropních-(doprovázející člověka) stanovišť do volné přírody a masovostí výskytu vytlačuje místní flóru.

Olše lepkavá - výskyt v Krkonoších: v submontánním až montánním stupni, nivy horských řek a vlhká stanoviště kolem potoků. Poznámka: meliorační dřevina k vysoušení podmáčených míst; dřevo má použití v soustružnictví, při výrobě překližek, lišt, zápalek; viz také užití v léčitelství.

Olše šedá - viz také - výskyt v Krkonoších: Roztroušeně až hojně v submontánním až montánním stupni, vystupuje až do 1000 m n.m. (Růžová hora). Poznámka: v Krkonoších se druhotně vyskytuje i olše zelená, která má přisedlé pupeny. Ve Vysokých Sudetech byla zavedena jako půdoochranná dřevina na erozí ohrožených svazích, je však značně invazivním druhem.

Oměj pestrý - výskyt v Krkonoších: nepříliš hojný druh submontánního až subalpínského stupně na obou stranách hor; vyskytuje se především na vlhkých lesních stanovištích, na prameništích a ve vysokobylinných nivách v ledovcových karech. Poznámka: jako všechny druhy omějů patří i oměj pestrý mezi prudce jedovaté rostliny.Statut ohrožení a ochrany: C4b - druh vyžadující pozornost, nedostatečně prostudovaný.

Oměj šalamounek - viz také - výskyt v Krkonoších: roztroušeně až hojně na vlhkých lesních prameništích a v nivách ledovcových karů po obou stranách pohoří. Poznámka: celá rostlina je prudce jedovatá, nejvyšší obsah jedovatých alkaloidů je v kořenových bulvách, které obsahují akonitin, jeden z nejprudších rostlinných jedů. Statut ohrožení a ochrany: C4b - druh vyžadující pozornost. Oměj šalamounek má tak silný jed, že se mu vyhýbají nejen býložravci, ale ani myši nikdy neokusují jeho podzemní hlízy. Lidé jej v minulosti používali na zabíjení vlků a lišek. Obsahuje tolik jedu, že je považován za nejjedovatější rostlinu v Evropě. Po přiložení jeho listů na kůži se objevují puchýře. To využívali v minulosti mladí muži, aby se vyhnuli povinné vojenské službě. Údajně i někteří špioni a tajní agenti u sebe nosili ampulku s jeho jedem, aby rychle zemřeli, kdyby je chytil nepřítel. V ČR se tato rostlina vyskytuje hlavně na horách, v Krkonoších, Jeseníkách a na Šumavě. Rostlina může být vysoká více než jeden metr. Na konci lodyhy má modrofialové květy, které vytvářejí hrozen. Horní část květů je oblá a připomíná přilbu. Jeho květy jsou tak zvláštní, že je mohou opylovat pouze čmeláci. Po opylení se z květů stanou plody, kterým se říká měchýřky. Původ jména rostliny není zcela jasný. Oměj údajně znamená jed, šalamounek byl patrně odvozen z tvaru květů, které připomínají různé kápě nebo přilby. Podobný čepec prý nosil i moudrý král Šalamoun a název rostliny je patrně od jeho jména odvozen. Z tvaru květů pochází i jméno zlý mníšek, kterým byla rostlina lidmi dříve označována. Často ji totiž pěstovali mniši ve svých zahradách a její květy připomínají kapuce, které nosili na hlavách. Někteří lidé se domnívají, že latinské jméno rostliny Aconitum je odvozeno z řeckého slova akontion, které znamená šíp. Některé kmeny v minulosti skutečně používaly rostlinu jako šípový jed. Další možnost je, že slovo Aconitum vzniklo ze slova akone, které označuje skalnatý terén horského prostředí, kde rostlina často roste. Přesto, že je rostlina prudce jedovatá, v minulosti ji lidé používali na léčbu revmatismu. Výluh z kořenů a listů rostliny přidávali do různých olejů, kterými si potírali bolestivá místa. Dnes je rostlina využívána už jen v malém množství proti různým zánětům a srdečním onemocněním. Přes svou jedovatost patří mezi chráněné rostliny. (Zdroj: Kateřina Hanušová, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2014); viz také: Král jedů oměj šalamounek: I minimum může znamenat rychlou smrt.

Opletník plotní - výskyt v Krkonoších: zřídka (ale pak pospolitě) v pobřežních křovinách podél řek, vlhčí ruderální plochy. Převážně jen v submontánním, zavlečen do montánního stupně. Poznámka: na odkrytých a zraňovaných těžších půdách (okraje polí, komunikační zářezy, navážky) převážně v submontánním stupni roste příbuzná liána svlačec rolní s květy většinou růžovými, též bílými.

Orlíček obecný - výskyt v Krkonoších: vzácně na několika lokalitách v květnatých bučinách a po jejich okrajích v submontánním stupni na obou stranách hor; nejvýše nalezen na Dolním Rudníku ve výšce 1100 m n.m. Poznámka:rostliny s tmavě fialovými až černofialovými květy patří často zplaňujícímu druhu  orlíčku černofialovému, původnímu v jz. Evropě a Alpách. Statut ohrožení a ochrany: C3 - druh ohrožený.

Orobinec širokolistý - výskyt v Krkonoších: ojediněle v submontánním (vzácně i v montánním stupni, např. Strážné), na mokřadech, podél břehů, vodních příkopů a ve stojatých vodách. Poznámka: podobný orobinec úzkolistý není dosud z území Krkonoš uváděn; v blízkosti Vrchlabí byl nalezen vzácný a kriticky ohrožený orobinec sítinovitý.

Orsej jarní hlíznatý - výskyt v Krkonoších: submontánní až montánní stupeň, v nivách kolem horských potoků a řek, ve vlhkých listnatých lesích, v zahradách, křovinách a na mokřadech, hojně na obou stranách pohoří.

Osladič obecný - výskyt v Krkonoších: dosti hojně  v submontánním až montánním stupni, velmi zřídka i v subalpínském stupni. Poznámka: sladké oddenky dříve používány v lidovém léčitelství; sekané oddenky jsou v zahradnictví používány jako součást substrátu pro epifytické rostliny, zejména orchideje.

Ostružiník moruškavideo - výskyt v Krkonoších: subalpínská rašeliniště na zarovnaných površích. Nejhojněji (a často plodný) na Pančavském rašeliništi, méně až vzácně pak Úpské rašeliniště, Čertova, Mumlavská a Hraniční louka. Poznámka: jedna z nejpamátnějších krkonošských rostlin, glaciální relikt. Dnes nejjižnější středoevropský výskyt. Na severu Evropy však hojně rozšířená a průmyslově (potravina, kosmetika) zpracovávaná plodina. Statut ohrožení a ochrany: C1 - druh kriticky ohrožený.  

Ostružiník skalní - výskyt v Krkonoších: roztroušeně v submontánním až subalpínském stupni na skalnatých zalesněných svazích, bučiny na vápenci, také v karech (Velká Kotelní, Úpská a Malá Sněžná jáma). Statut ohrožení a ochrany: C3 - druh ohrožený.

Ostružiník žláznatý - výskyt v Krkonoších: nepříliš často, ale pak pospolitě na prosvětlených okrajích lesa, na pasekách a podél lesních svážnic v submontánních až montánních polohách. Doba květu: VI-VII. Poznámka: jeden ze zástupců sekce Glandulosi z taxonomicky velice obtížného podrodu Rubus. Problém je v tom, že křovité ostružiníky se rozmnožují převážně nepohlavně (apomikticky), vytvářejí řadu "drobných" druhů a navíc se mnohdy značně liší jedinci téhož druhu rostoucí na různých stanovištích. Druhy bývají charakterizovány ne jednotlivými znaky, ale porovnáním jejich souborů, navíc raději z více rostlin. Ostružiníkům se věnuje samostatný botanický obor - batologie. Co do počtu druhů, Krkonoše patří mezi chudší regiony.

Ostřice bažinná (mokřadní) - výskyt v Krkonoších: vzácně v montánním stupni (světliny ve zrašeliněných horských smrčinách), hojně v subalpínském stupni na hřebenových rašeliništích, na obou stranách Krkonoš. Tvoří nápadné porosty při březích rašelinných jezírek (kolků) a v mělkých, přes léto vysychajících tůňkách (šlenkách). Poznámka: na podobných stanovištích pouze na Šumavě a v Krkonoších roste i příbuzná ostřice vrchovištní. Statut ohrožení a ochrany: ostřice bažinná, česká strana hor C3 - druh ohrožený / polská strana hor C2 - druh silně ohrožený; ostřice vrchovištní C2 - druh silně ohrožený.

Ostřice Bigelowova (tuhá) - výskyt v Krkonoších: hojně v subalpínském až alpínském stupni, smilkové louky nad horní hranicí lesa, mezernaté porosty kleče, okraje rašelinišť, lišejníková tundra. Poznámka: ostřice Bigelowova sestupuje pod horní hranici lesa jen velmi vzácně. V nižších polohách Krkonoš je běžným druhem mokřadní vegetace velmi podobná ostřice obecná, která je běžným druhem lučních pramenišť a vlhkých pcháčových luk, ale potkáme ji i na loukách sušších. Zajímavost: senu z ostřic se říkalo "koňské seno", protože se v minulosti dávalo především koňům a ovcím. Zejména se však využívalo jako podestýlka do stájí. Díky vysokému obsahu dusíku, draslíku a fosforu z něj vznikl kvalitnější hnůj než hnůj ze slámy. Statut ohrožení a ochrany: C4a - druh vyžadující pozornost, méně ohrožený.

Ostřice bledavá - výskyt v Krkonoších: roztroušeně v submontánním až montánním, vzácně i v subalpínském stupni (alpínské nivy v karech); na různých typech podhorských a horských luk, podél lesních cest, na lesních světlinách. Na podmáčených loukách, lučních a lesních prameništích v submontánním až subalpínském stupni Krkonoš roste hojně ostřice ježatá, která může být dominantním druhem nevápnitých mechových slatinišť, dominantním a diagnostickým druhem přechodových rašelinišť. Je součástí vlhkých pcháčových luk. Poznámka: ostřic je mnoho druhů, vždy však mají trojhranný stonek, což je základní rozlišovací znak mezi nimi a lipnicovitými travinami. Většinou jsou vázány na vlhké prostředí a jejich výskyt je znakem dobrého stavu mokřadu. Ohrožení: pro Krkonoše významný druh.

Ostřice (tuřice) Davallova - výskyt v Krkonoších: ojediněle v submontánním, velmi vzácně v montánním stupni, na minerotrofních zrašeliněných loukách (např. Bíner u Horního Lánova, Dolní Štěpanice, Rýchory). Poznámka: pojmenována na počest anglického botanika E. Davalla, přítele C. Linnéa. Statut ohrožení a ochrany: česká strana hor C1 - druh kriticky ohrožený / polská strana hor C2 - druh silně ohrožený.

Ostřice chudokvětá - výskyt v Krkonoších: vzácně v subalpínském stupni, především na vrchovištích obou náhorních plošin Krkonoš; častěji na české straně hor (např. Pančavská louka, Úpské rašeliniště). Statut ohrožení a ochrany: C3 - druh ohrožený.

Ostřice krkonošská - foto - výskyt v Krkonoších: mokré skalní plotny a terásky na výchozech erlanu ve Velké Kotelní jámě. Poznámka: roztroušeně se v subalpínském stupni Krkonoš vyskytují podobné rostliny, které však jsou určovány jako blízce příbuzná ostřice pozdní, od která byla ostřice krkonošská jako druh odlišena zcela nedávno (platně popsána v roce 2008). Ostřice pozdní roste roztroušeně na narušených místech slatinných luk nižších poloh celé republiky. Na lučních prameništích a slatinách v submontánním stupni Krkonoš roztroušeně roste statnější žlutavě zelená ostřice rusá (ostřice žlutá), která je diagnostickým a zároveň dominantním druhem nevápnitých mechových slatinišť a součástí přechodových rašelinišť. Zajímavost: ostřicím se často říká "tuřice" nebo "kyselé trávy". Od trav se však liší trojhranným stonkem. Na okrajích listů mají chloupky vyplněné křemíkem, proto jsou ostré a dobytku mohou způsobit zažívací potíže. Ostřice rusá je pro Krkonoše významný druh. Statut ohrožení a ochrany - ostřice krkonošská: česká strana hor C1 - druh kriticky ohrožený; na polské straně hor se nevyskytuje.

Ostřice nejtmavší (zčernalá) - výskyt v Krkonoších: velmi vzácně v subalpínském až alpínském stupni; vysokostébelné trávníky v ledovcových karech; vzácně i na květnatých horských loukách nad horní hranicí lesa (Kotelní jámy, Kotel, Úpská jáma, Sněžné jámy aj.). Poznámka: vzácně se v subalpínském stupni Krkonoš vyskytuje podobná ostřice tmavá, která má lodyhu pod květenstvím hladkou a klásky zpravidla přímé. Statut ohrožení a ochrany: ostřice nejtmavší i ostřice tmavá C1 - druh kriticky ohrožený.

Ostřice skalní - výskyt v Krkonoších: pouze jediná lokalita v Ostřicové rokli ve Velké Kotelní jámě v západních Krkonoších; travnaté skalní terásky na výchozech erlanů, v počtu pouze několika stovek rostlin. Statut ohrožení a ochrany: česká strana hor C1 - druh kriticky ohrožený / na polské straně hor se nevyskytuje. 

Ostřice vláskovitá - výskyt v Krkonoších: velmi vzácně v subalpínském stupni, na travnatých teráskách výchozů bazických hornin v ledovcových karech (Kotelní jámy, Malá Sněžná jáma, Obří důl, kar Malého Stawu). Poznámka: na travnatých svazích ledovcových karů Krkonoš se vzácně vyskytuje ostřice pochvatá, která připomíná běžně se vyskytující ostřici prosovou z mokřadů na úpatí Krkonoš. Statut ohrožení a ochrany: C1 - druh kriticky ohrožený; ostřice pochvatá C1 - druh kriticky ohrožený.

Ostřice zobánkatá - výskyt v Krkonoších: submontánní až subalpínský stupeň, hojně na mokřadech v podhorských polohách, rašelinných loukách, především však na subalpínských rašeliništích, kde často vytváří rozsáhlé, tvarově i barevně nápadné porosty. Poznámka: ostřice zobánkatá je jediným zástupcem vysokých ostřic, vystupujícím v Krkonoších nad horní hranici lesa. Na slatinách při úpatí Krkonoš se vzácně vyskytuje podobná, avšak vzácná ostřice měchýřkatá. Statut ohrožení a ochrany: ostřice měchýřkatá - česká strana hor C2 - druh silně ohrožený / polská strana hor C3 - druh ohrožený.

Ovsík vyvýšený - výskyt v Krkonoších: hojně na loukách v submontánním stupni, proniká podél komunikací a v místech biotechnických úprav silničních náspů i do vyšších poloh; častý i na ruderálních stanovištích v montánním až subalpínském stupni. Je charakteristickým a diagnostickým druhem ovsíkových luk, ale potkáme jej i v loukách trojštětových. Hospodaření: ovsík je hodnotná krmná rostlina. Na loukách, které se dlouhodobě mulčují (sečou s ponecháním travní hmoty na místě), se může začít šířit. Zajímavost: ovsík se v poslední době více šíří do vyšších nadmořských výšek, což souvisí s vyššími teplotami posledních dekád. Na louce může za příznivých podmínek i převládnout, ale nesnáší sešlapávání. Poznámka: při úpatí Krkonoš se na sušších slunných loukách vzácně vyskytuje ovsíř pýřitý.

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma