Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Obrazový atlas krkonošských rostlin > Krkonošské louky

Krkonošské louky


KRKONOŠSKÉ FARMÁŘSKÉ STEZKY- Objevte život
krkonošských luk



     Ilustrační foto Jaroslav Veselý

Za trávou a senem až na hřebeny hor
Ve 2. polovině 16. století přicházeli do středních a východních Krkonoš noví osídlenci - dřevorubci a plavební dělníci z Korutan, Tyrol a Štýrska.

Část těchto kolonistů, kteří odešli ze své vlasti za lepším živobytím, se po skončení hornické konjunktury trvale usídlila na odlesněných úbočích horního toku Labe, Úpy a Malé Úpy a vytvořila nová sídliště. Tak vznikly Krausovy Boudy, Svatý Petr, Velká Úpa, Malá Úpa, Pomezní Boudy a další osady. Svá obydlí stavěli však také na mýtinách často v těsné blízkosti horní hranice lesa. Rozsáhlý chov dobytka a koz byl součástí způsobu jejich života, který dále rozvíjeli v novém prostředí a položili tak základ pro Krkonoše typickému budnímu hospodářství. K pastvě dobytka a koz a sklizni sena využívali nejen luk u svých příbytků, ale pásli i na pasekách, těžbou dřeva prosvětlených plochách i v lesních porostech a v mezerách mezi nimi při horní hranici lesa a nad ní. Lesní pastvy využívali i obyvatelé vesnic z nižších horských poloh i vzdáleného podhůří, kteří pronajímali dobytek na léto budařům nebo sami vyháněli v létě dobytek do letních bud stavěných na lesních enklávách. 

Budní hospodářství se již od poloviny 17. století stalo součástí vrchnostenského podnikání. Majitelé panství Morzinové, Harantové a Harrachové zakládali boudy pro panský dobytek, které provozovali buď ve vlastní režii prostřednictvím šafářů nebo je pronajímali budařům, podle nichž boudy dostávaly jméno. Za nejstarší boudu je považována Luční, založená podle některých zpráv již roku 1623. Největšího rozmachu dosáhlo budní hospodářství jako základna krkonošského mlékařství, sýrařství a máslařství v 18. a v 1. polovině 19. století v západních Krkonoších na jilemnickém panství. Počátkem 19. století se počet bud odhaduje na 330. V nich žilo 2732 obyvatel, kteří chovali kolem 1500 kusů dobytka. Téměř všechny travní plochy vrchnost buď prodala nebo pronajala budařům jako louky, seniště a pastviny. V následujícím období po rozpoznání škodlivých důsledků chovu dobytka v oblasti lesů a kosodřeviny majitelé panství budní hospodářství krok za krokem omezovali.
(podle publikace Člověk a hory, Správa KRNAP, 1998)

Horské louky
Na bezlesých enklávách se páslo, ale zároveň i sklízelo seno. Enklávy měly přesně vymezené plochy pastvin a senišť, kde horalé aplikovali důmyslný systém pastvy, travaření a sušení sena. Dokonale znali úživnost luk a přísně tomu podřizovali intenzitu i časový režim hospodaření. Rozvoj budního hospodářství sice znamenal úbytek lesa v Krkonoších, na druhé straně umožnil vznik pověstných květnatých horských luk, které mají velký ochranářský význam. Éra budního hospodářství významně obohatila i kulturní a historickou entitu Krkonoš.
(podle Encyclopedia Corcontica, Správa KRNAP, 2003)

Na květnatých horských loukách nalezla postupně útočiště řada dnes již vzácných a chráněných rostlin - violka sudetská, endemický zvonek český, hořec tolitovitý, jestřábník rudochlupáček, mochna zlatá, kuklík horský, škarda velkokvětá a některé orchideje, jako je vemeníček zelený, pětiprstka žežulník nebo běloprstka bělavá. Staří horalé louky pravidelně kosili, pásli na nich dobytek (kozy, krávy, koně), čas od času je přihnojovali (kejdovali), vlhká místa citlivě obdělávali, suchá naopak povrchovými stružkami zavlažovali. I když se jedná o polokulturní až kulturní ekosystémy, významně přispívají k celkové biologické rozmanitosti krkonošské přírody.

Značná část těchto luk však bohužel zůstala v posledních desetiletích v důsledku řady politických, právních, ekonomických i odborných přehmatů bez pravidelné péče, a tak se jejich pověstné bohatství pozvolna ztrácí. Jen složitě se na některých místech daří obnovit pravidelné hospodaření. Je třeba si uvědomit, že úsilí o záchranu krkonošských luk není jen úsilím o záchranu biodiverzity krkonošské přírody, ale zároveň péčí o udržení koloritu krkonošské krajiny a jejího kulturního a historického dědictví.
(podle publikace Květy Krkonoš, Správa KRNAP, 1999, Text: RNDr. Jan Štursa) 

Krkonošské louky: V Krkonoších se poslední dobou o lučních porostech hodně mluví a píše. To proto, že se pozvolna mění pohled ochranářů na způsob, jak chránit zdejší přírodu, a louky jsou nejnápadnějším objektem těchto změn. Zásadním zlomem byl rok 2005, kdy se území Krkonošského národního parku, včetně ochranného pásma, stalo Evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000, zřízenou k zachování přírodních hodnot evropského významu.


Obrazová dokumentace k článku:

Jestřábník oranžový a pětiprstka žežulník jsou věrnými obyvateli krkonošských luk.rdesno hadí kořen a zvonečník klasnatý zdobí krkonošské svahy třeba v okolí Poniklé, Jestřabí nebo Strážného. Svízel povázka se vyskytuje v nejnižších krkonošských polohách, např. v údolích přítoků řeky Jizery.

Na luční společenstva je vázáno i velké množství bezobratlých živočichů, z nichž nejnápadnější je hmyz, např. tesařík červenoštítý, hbitěnka polokřídlá nebo soumračník rezavý.

Miss louka
Nejkrásnější krkonošskou loukou pro rok 2011 se stala "louka nad náhonem" v Dolním Maršově. Odbornou komisi zaujala svou rozmanitostí, dlouhodobou tradiční péčí hospodáře a barvitým fotografickým zpracováním přihlášky. Na červnových krkonošských loukách můžeme spatřit kromě jetele lučního a pampelišek (máchelek) také chrastavec rolní, zelenáčka šťovíkového, úročník bolhoj, modráska jehlicového a pupavu bezlodyžnou.

Projekt Life Corcontica: Cílem  je znovuzavádění tradičních způsobů hospodaření na biologicky hodnotné horské luční enklávy, které nejsou zajímavé pro intenzivní zemědělství. Mezi povinnosti projektu patří osvěta, a jedním z jejích témat je popularizace sečení kosou; viz 
vianatura.cz  a také  LIFE CORCONTICA Život nejen pro krkonošské louky!

Více informací najdete v publikaci Putování po krkonošských loukách ve formátu PDF, včetně mapky;

Louka jako otevřená společnost 
Letmé zastavení při pohledu na poletující motýly a chvějící se mozaiku květů v poledním slunci. Ticho a vlhko od nohou při ranní seči. Šeptající milenci v noci na seně. Vřískající houf dětí prohánějících se na pokosené louce. Pestrobarevné a proměnlivé louky byly ještě donedávna věrným souputníkem života lidí na venkově. Dnes rychle a nenávratně mizí z našeho světa, stejně jako samotný venkovský život. Pro většinu městského obyvatelstva jsou louky často již jen matnou vzpomínkou přeleštěnou občas v televizních pohádkách. K loukám nás přitom nemusí pojit jen ta trošku kýčovitá nostalgie po světě včerejška. Věřte, že i dnes k nim můžeme najít blízký a živý vztah. Jedním z jeho pilířů nechť je poznání, co to vlastně louka ve skutečnosti je a co všechno pro nás znamená. Naše uspěchaná městská společnost toho má totiž s dynamickým světem lučních rostlin společného mnohem více, než tušíme. (Stanislav Březina, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 5/2016)

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum