Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Multimediální atlas ptactva Krkonoš > Datel černý - Drozd zpěvný

Datel černý - Drozd zpěvný


Údaje o ptactvu Krkonoš na této stránce byly doplněny o nové poznatky a pozorování, uvedené v
 Atlasu krkonošské faunyautorů Jana Vaňka, Jiřího Flouska a Jana Materny, který vydala Správa KRNAP v Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5. 

Datel černý - více info - indexy a trendy v ČR
Běžný druh, hnízdící v celých Krkonoších, především ve středních a vyšších polohách až téměř po horní hranici lesa (Czarny Kociol Jagniatkowski, Obří důl - 1100 m n.m.). Ojedinělá jsou pozorování (přelety) v hnízdním období na hřebenech hor (Úpské rašeliniště - 1430 m n.m.). Odhad početnosti: 140 - 190 hnízdících párů. Doba výskytu: Stálý, po celý rok se vyskytující druh. Prostředí: Souvislé, listnaté, smíšené a smrkové (zejména zdravé a méně poškozené) lesní porosty. Početnost: Dlouhodobě patrně stabilní populace se shora uvedenou odhadovanou početností (s hustotou ve vhodných biotopech kolem 1 páru na 1 km2). Biologie: Významný lesní druh, vytvářející hnízdní příležitosti pro řadu dalších dutinových ptáků (např. holub doupňák, sýc rousný). Hnízdí jednou ročně ve vytesaných dutinách stromů (v Krkonoších nejčastěji buk), snáší 4-6 vajec, která 2 týdny inkubuje a dvakrát déle krmí vylíhnutá mláďata v hnízdě. Hlavní složkou potravy jsou dřevokazní brouci a jejich larvy, larvy a kukly mravenců. Ohrožení: Při citlivém hospodaření v lesích, ponechávání starých a dutých stromů v porostech, bez významného ohrožení.
Zajímavost: Datel černý je v lese dobře slyšet, ale i když je velký skoro jako vrána a dost nápadný, je tak plachý, že jakmile uvidí člověka, hned odletí někam pryč se schovat. Je celý černý, jen na hlavě má červená peříčka. Samečci datla mají červenou čepičku, samičky mají červený jenom týl hlavy. Datli hnízdí v dutinách stromů, které si sami vytesávají svými dlátovitými zobáky.Protože nehnízdí v otevřených hnízdech, jsou jejich vajíčka úplně bílá a nemají žádné ochranné zbarvení. Málokdo jim totiž do hnízda vleze. Hnízdní dutiny datlů mají hranatý tvar. Aby mohli usilovně klovat do tvrdého dřeva, potřebují pořádnou oporu a držení. K tomu jim slouží zvláštním způsobem postavené prsty  s velmi ostrými drápky. První a čtvrtý směřují dopředu a druhý a třetí prst směřují dozadu. Díky tomu umí hbitě poskakovat i po hladké kůře, jakou má třeba buk. Průzkum stromu začínají většinou u jeho paty a ve spirále hopkají po kmeni vzhůru do koruny. Jejich tělo je uzpůsobeno šplhání po kmenech tak důkladně, že nedokáží dělat pro ptáky tak jednoduchou věc, jako lézt po tenké větvi. Podobně postavené prsty na nohou mají také papoušci, ale ti si ve větvích pomáhají zobákem jako člověk rukama na žebříku. To datlové neumí. Když najdou něco zajímavého pod kůrou, co je třeba vytesat ven a sezobnout, zastaví se, drápky se pevně chytí kůry a opřou se o tuhá a pružná ocasní pera. Ta jsou o hodně pevnější a tužší než pera jiných ptáků. Na tesání mají dokonalý nástroj podobný dlátu. Když s ním buší do dřeva, velké třísky létají na všechny strany. Aby hlava datlů vydržela rychlé a mohutné bušení do stromů, mají hodně silnou lebku, srostlou v jeden velký a mohutný celek. Když najdou ve dřevě nějakou chutnou ponravu nebo brouka, vytesají k němu do stromu díru a vytáhnou si dobrotu dlouhým jazykem. Někdy dřevo poklepávají, aby zjistili, zda je v něm nějaká chutná larva, mravenec nebo něco podobného. Prohlodané dřevo zní totiž úplně jinak než zdravé. (Zdroj: časopis Krkonoše - Jizerské hory, 5/2011)Ptákem roku 2017 je datel černý. V Krkonoších jeho populace roste.

Datlík tříprstý
 - foto
Nejpočetnější populace datlíka tříprstého žijí v ČR na Šumavě a v Moravskoslezských Beskydech (asi 300 - 500 párů). Po létech byl jeho dlouho nejistý výskyt potvrzen i v Krkonoších - v údolí Malé Mumlavy na Harrachovsku. Jeho typickým biotopem jsou horské smrčiny. 

Dlask tlustozubý - audio - video - indexy a trendy v ČR
Hojný druh, hnízdící v nižších polohách Krkonoš do 950 m n.m. (Jelení Boudy). Výjimečná jsou pozorování v hnízdním období nad horní hranicí lesa (např. Stříbrný hřbet - 1350 m n.m.). Odhad početnosti: asi 410 hnízdících párů. Vývoj početnosti: nesystematická pozorování nedovolují objektivně zhodnotit dlouhodobé změny v populaci dlaska tlustozubého v celých Krkonoších, výrazné změny však nejsou pozorovány. Doba výskytu: Částečně tažný druh, přezimující v jižní a jihozápadní Evropě, přilétá na hnízdiště v březnu a dubnu a opouští ho během září a října; někteří ptáci však zimují v okolí svého hnízdiště. Zimu u nás rovněž tráví dlasci ze severských populací. Prostředí: Rozptýlená zeleň ve městech, vesnicích a okolní zemědělské krajině, listnaté a smíšené lesy. Početnost: Pravděpodobně stabilní populace s výše uvedenou početností. Dlouhodobý trend však není známý (v celé ČR mírně klesá). Biologie: Hnízdí většinou jen jednou v roce. Hnízdo z klacíků, kořínků a mechu si staví vysoko v korunách listnatých stromů. Snáší 4-6 vajec, která dva týdny inkubuje a rovněž dva týdny krmí mláďata na hnízdě. Živí se zejména tvrdými semeny (pecky třešní, švestek, trnek aj.) i dužnatými plody stromů, mláďata krmí také hmyzem. Ohrožení: Bez zřejmého ohrožení.

Drozd brávník - audio - indexy a trendy v ČR
Velmi hojný druh, hnízdící na celém území Krkonoš od podhůří po horní hranici lesa (1300 m n.m.). Odhad početnosti: asi 2000 hnízdících párů. Doba výskytu: Převážně tažný druh, který přezimuje v jihozápadní Evropě, se na hnízdiště vrací již v březnu a zpět odlétá během podzimu. Prostředí: Listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, okraje lučních enkláv, méně často rozptýlená zeleň v zemedělské krajině. Početnost: Koncem 90. let 20. století byla populace hodnocena jako kolísající, ale dlouhodobě stabilní, s odhadovanou početností kolem 2000 hnízdících párů. V posledních letech však mírně vzrůstá. Biologie: Hnízda staví vysoko v korunách, většinou jehličnatých dřevin. Dvakrát ročně snáší 4-5 vajec, dva týdny inkubuje, dva týdny krmí mláďata na hnízdě. Živí se většími druhy hmyzu a dalších bezobratlých, konzumuje rovněž různé plody, často jmelí a ochmetu. Ohrožení: Bez zřejmého ohrožení.

Drozd cvrčala - audio - bez hodnotitelného trendu
Ojediněle hnízdící druh, zastižený ve sledovaném období na jediné lokalitě (Vosecká bouda - 1210 m n.m.). Dosavadní pozorování vymezují jeho hnízdní výskyt v Krkonoších mezi 480 (Vrchlabí) a uvedených 1210 m n.m. Odhad početnosti: 0 - 1 hnízdící pár.

Drozd kvíčala - indexy a trendy v ČR
Hojný až velmi hojný druh na české i polské straně Krkonoš, hnízdící od podhůří až po horní hranici lesa (Zadní Rennerovky, Černá hora - 1280 m n.m.). Odhad početnosti: asi 1100 hnízdících párů. Doba výskytu: Převážně tažný druh, zimující zejména v Itálii a Francii, se na hnízdištích objevuje v březnu a dubnu a opouští je během podzimu. Velká hejna kvíčal, pravidelně pozorovaná každou zimu, pocházejí ze severských populací. Prostředí: Rozptýlená zeleň ve městech, vesnicích a v zemědělské krajině, břehové porosty rybníků a vodních toků, okraje listnatých, smíšených a jehličnatých lesů. Početnost: Patrně dlouhodobě stabilní populace se shora uvedenou početností. Zaznamenán byl úbytek ptáků v tradičních hnízdních koloniích na úpatí hor (např. Vrchlabí, Horní Albeřice) a naopak šíření druhu na dříve neobsazené lokality ve vyšších polohách (např. Zadní Rennerovky). Biologie: Hnízdí dvakrát ročně, často v koloniích i několika desítek párů. Miskovitá hnízda si staví ve větvích stromů, většinou vysoko nad zemí. Snáší 4-6 vajec a průběh hnízdění je stejný jako u kosa černého a dalších drozdů. Hlavní složkou potravy jsou žížaly, drobní měkkýši či hmyz, živí se také bobulemi a ovocnými plody (častá jsou pozorování podzimních a zimních hejn, ozobávajících jablka přímo na stromech). Ohrožení: Bez významného ohrožení.

Drozd zpěvný - audio - indexy a trendy v ČR
Velmi hojný druh, hnízdící na celém území Krkonoš od podhůří po horní hranici lesa (1300 m n.m.). Odhad početnosti: asi 7300 hnízdících párů. Doba výskytu: Většinou tažný druh, který přilétá během března a zpět na zimoviště v jihovýchodní Evropě a severní Africe se vrací v září a říjnu. Prostředí: Města, vesnice a zemědělská krajina s rozptýlenou zelení, listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, luční enklávy. Početnost: V 80. letech 20. století dramaticky klesla asi na polovinu původní početnosti a od té doby se udržuje na zhruba stejné úrovni bez zřejmé tendence návratu k výchozímu stavu. Hlavním důvodem bylo odumírání lesů pod vlivem imisí, vyloučit nelze ani negativní reakci na chemický postřik proti přemnoženému obaleči modřínovému v letech 1980-83. Současná populace dosahuje přibližně 7300 hnízdících párů. Biologie: Hnízdí až třikrát v roce. Podobně jako ostatní drozdi a kosi si staví miskovité hnízdo ze suché trávy, jako jediný ho však zevnitř souvisle vymazává hlínou. Hnízda umísťuje na stromy nebo keře, občas i do výklenků budov, do různé výšky nad zemí. Snáší 4-6 vajec, hnízdění probíhá jako u kosa černého. Potrava je podobná ostatním drozdům. Ohrožení: Není ohrožen.
O drozdovi zpěvném se říká, že je nejlepší zpěvák mezi drozdy. Ráno se začíná ozývat jako první a večer ho ještě slyšíte, i když je už tma a ostatní pěvci mají večerní klid. Umí napodobovat zpěv jiných ptáků i jiné zvuky, např. píšťalku výpravčího na nádraží. Nepatří mezi vzácné ptáky, je slyšet v parcích, zahradách, ale i ve městech skoro v celé Evropě i Asii. Na zimu odlétá do teplejších krajů, do severní Afriky nebo jižního Španělska, ale vrací se brzy, ještě za chladného počasí končící zimy. Když si začne stavět hnízdo, dělá to velmi pečlivě. Nejprve si vytvoří vnější hnízdo ze stébel trávy, kořínků a bylinek, a pak si vnitřek "omítne". Samička nasbírá zobákem bláto, smíchá ho s trouchnivým dřevem a vytvoří maltu jako zedník na stavbě. Tou pak vymaže hnízdo. Vajíčka snáší přímo na světlou, pevnou "omítku". Není nic zvláštního, když pět dní po vylétnutí mláďat z hnízda snese samička další vajíčka. Vajíček bývá pět a drozdí samička je zahřívá 13 dní a za stejnou dobu už mláďata skáčou ven z hnízda. Sice ještě neumějí létat, ale už to zkoušejí. Mláďata toho hodně snědí a tak se drozdí rodiče mají co ohánět, aby je nakrmili, nejčastěji měkkýši - slimáky, plži, ale i šneky s ulitami. Ulitami se šnekem buší o vhodný kámen tak dlouho, až se ulita rozbije. Takový kámen musí mít správný tvar. Když ho drozdi najdou, vrací se k němu. Takovému kameni se říká šnečí kovadlina a pozná se podle střípků ulit, které se vedle něj povalují. Kromě popsané potravy drozdi nepohrdnou ani bobulemi bezu nebo rybízu apod. Jako ostatní drozdovití ptáci i drozd zpěvný často běhá za oblíbenou potravou po zemi. Má proto dlouhé a silné nohy. (Zdroj: časopis Krkonoše - Jizerské hory, 8/2012). 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma