Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Multimediální atlas ptactva Krkonoš > Cvrčilka říční - Čížek lesní

Cvrčilka říční - Čížek lesní

 
Údaje o ptactvu Krkonoš na této stránce byly doplněny o nové poznatky a pozorování, uvedené v Atlasu krkonošské faunyautorů Jana Vaňka, Jiřího Flouska a Jana Materny, který vydala Správa KRNAP v Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5.

Cvrčilka říční - audio - indexy a trendy v ČR
Vzácně hnízdící druh, vyskytující se v severním (do 640 m n.m., Szklarska Poreba - nejvýše položené hnízdiště ve Slezsku) i jižním podhůří Krkonoš (do 740 m n.m., Horní Albeřice). Odhad početnosti: 20 - 30 hnízdících párů. Vývoj početnosti: Početnost cvrčilky říční v Krkonoších není dlouhodobě sledována, výrazné změny však nejsou pozorovány. Cvrčilka říční hnízdí v břehových porostech podél vodních toků. Od příbuzné, cvrčilky zelené, se odlišuje dlouhým jednotvárným zpěvem přepisovaným jako "dzedzedzedze".

Cvrčilka zelená
 - audioindexy a trendy v ČR
Nepočetný druh, hnízdící na obou stranách Krkonoš od podhůří až do nadmořské výšky 1360 m (Liščí hora). Odhad početnosti: 140 - 170 hnízdících párů. Vývoj početnosti: Dlouhodobý trend početnosti v podhůří není podložen žádnými spolehlivými údaji. Ve vyšších polohách početnost mírně vzrůstá v souvislosti s rostoucí plochou vhodných biotopů na imisních holinách. Doba výskytu: Tažný pták, přezimující patrně až v tropické Africe, přilétá během dubna a hnízdiště opouští v srpnu a září. Prostředí: Neobhospodařované podmáčené louky v zemědělské krajině, nekosené části lučních enkláv, imisní holiny. Početnost: Na přelomu 20. a 21. století byla odhadována na 140-170 hnízdících párů. Současný trend není znám, s postupným zarůstáním imisních holin však z tohoto prostředí mizí. Biologie: Hnízdí 1-2 krát ročně v hnízdě vpleteném těsně nad zemí do husté vegetace. Snáší 5-6 vajec, asi 14 dní je zahřívá a necelé dva týdny krmí mláďata na hnízdě. Živí se především larvami a dospělci různých skupin hmyzu. Ohrožení: Bez významného ohrožení (rizikem je likvidace mokřadních stanovišť).

Čáp bílý - audio + video 
Vzhledem k nárokům na prostředí velmi vzácný druh v Krkonoších, pravidelně hnízdící na polské straně pohoří. Na české straně pravidelně hnízdí až od roku 1997 (Dolní Lánov, 440 m n.m.). Odhad početnosti: 2 - 4 hnízdící páry; Zajímavost; Lukáš Pavlačík: fotografie čápa bílého.
Čt, 24.6.2014: V Česku oproti loňsku čtyřnásobně vzrostl počet čapích mláďat.
Loni většina z nich uhynula, podepsaly se na tom červnové povodně. Letos ornitologové, kteří se zapojili do celoevropského sčítání čápa bílého, nacházejí plná hnízda.

Čáp černý
 
indexy a trendy v ČR
Nepočetný, ale pravidelně se vyskytující druh, jehož hnízdění bylo dosud prokázáno pouze na českých svazích Krkonoš do výšky 940 m.n.m. (Rýchory). Odhad početnosti: 12 - 16 hnízdících párů. Doba výskytu: Tažný druh zimující v centrální Africe. Do Krkonoš přilétá koncem března a po vyhnízdění odlétá zpět na zimoviště na přelomu srpna a září. Prostředí: Smíšené lesy s přítomností starších buků nebo skalních výchozů, často v blízkosti vodních toků; v poslední době osídluje i lesíky v zemědělské krajině. Krkonošská hnízda, která využívá řadu let po sobě, jsou postavena převážně na buku, méně často na modřínu, borovici nebo na skále. Početnost: Ještě začátkem 20. století se v Krkonoších nevyskytoval a první hnízdění bylo prokázáno až v roce 1952. Současná populace je dlouhodobě stabilní. Biologie: Hnízdí jednou ročně. Snáší 2-4 vejce, asi měsíc je zahřívá a další dva měsíce krmí mláďata na hnízdě. Živí se především rybami. Ohrožení: Řada hnízdících ptáků je velmi citlivá k jakémukoliv vyrušování, vyloučeny jsou proto lesní práce do 500 m od obsazeného hnízda. Rizikem je i znečištění vodních toků, spojené s nedostatkem potravy.
Fotografie z fotosoutěže k Ptáku roku 2014.
Události Čt, 5.4.2014: Sčítání čápů
Na českých hnízdech už jsou vidět čápi – díky teplému počasí podstatně dřív než loni. Ornitologové se po deseti letech pustili do jejich sčítání.Vůbec poprvé jim pomáhají laici.
Osudy krkonošských čápů černých - časopis Krkonoše - Jizerské hory, 6/2010. Čáp černý byl dříve velmi vzácným ptákem nejen v Krkonoších. Od roku 1952, kdy bylo poprvé prokázáno jeho hnízdění, se počty hnízdících párů postupně zvýšily a dnes je možné jej řídce, ale pravidelně pozorovat při přeletech nad krajinou. Jeho hnízdiště jsou pravidelně sledována a v současné době patří mezi druhy, které jsou monitorovány i v rámci programů Evropské unie. Nepatří sice již mezi druhy kriticky ohrožené, ale mimořádnou ochranu si stále zaslouží.

----------------------------------------------------------------------------------
ČAPÍ HNÍZDA  ČÁPI NA KOMÍNĚ
SLEDUJTE S ČESKOU SPOLEČNOSTÍ ORNITOLOGICKOU
----------------------------------------------------------------------------------
Čečetka tmavá - více fotografií
Čečetka tmavá (Carduelis cabaret), která hnízdí ve střední Evropě, je druh nedávno odlišený od čečetky zimní (Carduelis flammea). V zimě se u nás mohou vyskytovat oba druhy, k jejichž rozlišení je třeba trochu pozornosti a znalostí. Výskyt v Krkonoších: Pravidelně hnízdí na celém území, velmi početně na horských hřebenech a svazích nejvyšších vrcholů (Studniční hora - až 1520 m n. m.), ojediněle také v podhůří. Doba výskytu: Stálý, celoročně se vyskytující druh. Během zimy k nám ze severu přilétají velmi podobné čečetky zimní. Prostředí: Klečové porosty na hřebenových rašeliništích a alpínských loukách, horské smrčiny při horní hranici lesa, mladé výsadby smrku na imisních holinách, břehové porosty rybníků, rozptýlená zeleň ve městech a vesnicích. Početnost: V Krkonoších se objevila v roce 1953 na české a počátkem 60. let 20. století na polské straně. Do roku 1970 osídlila subalpínské biotopy, v polovině 70. let sestoupila na luční enklávy pod horní hranicí lesa (zhruba do 950 m n. m.) a počátkem 80. let až do podhůří (Vrchlabí - 460 m n. m.). Populace je odhadována na 450 párů, po výrazném a dodnes nevyrovnaném poklesu v polovině 80. let se již zdá být stabilní. Biologie: Hnízdí dvakrát ročně. Na hřebenech hor si staví hnízda v keřích kleče, pod horní hranicí lesa v korunách smrků, v podhůří na keřích a stromech. Snáší 4-5 vajec, hnízdění probíhá jako u ostatních pěnkavovitých ptáků; potravou se nejvíce podobá čížkovi. Ohrožení: Bez významného ohrožení.


Čečetka zimní
 - audio - video - indexy a trendy v ČR
Hojný druh, ojediněle hnízdící v podhůří (od 460 m.n.m. - Vrchlabí), ale s nejpočetnější částí populace v hřebenových partiích Krkonoš až do výšky 1520 m.n.m. (Studniční hora). Odhad početnosti: asi 430 hnízdících párů. Vývoj početnosti: ve 20. století se první údaje o hnízdním výskytu čečetek zimních v Krkonoších objevují až v roce 1953 na české a počátkem 60. let na polské straně pohoří.  Do roku 1970 osídlily převážnou část subalpínského stupně, v polovině 70. let sestoupily na luční enklávy v montánním stupni zhruba do 950 m n.m. a počátkem 80. let až do podhůří kolem 500 m n.m. V období 1983-98 početnost výrazně kolísala bez zřetelného dlouhodobého trendu. Silný úbytek hnízdících ptáků v letech 1984-87 však nebyl do současnosti vyrovnán.

Čejka chocholatá - audio - indexy a trendy v ČR
Nepočetný, ale pravidelně hnízdící druh v severním i jižním podhůří Krkonoš do nadmořské výšky 740 m (Horní Albeřice); výjimečný je výskyt v hnízdním období nad horní hranicí lesa (Úpské rašeliniště - 1430 m n.m.). Odhad početnosti: 30 - 40 hnízdících párů (stav v roce 1999). V roce 2010 byl nalezen už jen jediný pár. Potvrzuje se tak trend v celé ČR - pokles o 90 % za posledních 30 let! Důvody jsou stejné jako u dalších ptáků zemědělské krajiny (viz např. koroptev polní).

Červenka obecná - Příroda.czfoto - audioindexy a trendy
Třetí nejpočetnější druh krkonošské avifauny, hnízdící na celém území od podhůří po horní hranici lesa (Labská rokle - 1330 m n.m.). Odhad početnosti: asi 16000 hnízdících párů. Doba výskytu: Převážně tažný druh, zimující ve Středomoří, se vrací na hnízdiště v březnu a dubnu a zpět odlétá během září. Pravidelně, i když nepočetně však přezimuje také v podhůří Krkonoš. Prostředí: Listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, rozptýlená zeleň ve městech a vesnicích, v okolní zemědělské krajině i na lučních enklávách. Početnost: V posledních 20 letech patrně stabilní populace, kolísající kolem 16000 hnízdících párů. Biologie: Hnízdí dvakrát ročně. Hnízdo si staví na zemi ve svahu pod trsy trávy či mezi kořeny stromů, v březích cest nebo vodních toků. Snáší 4-6 vajec, která 14 dní zahřívá, a další dva týdny krmí mláďata na hnízdě. Sbírá různé druhy hmyzu, červy či pavouky, v zimě zejména semena a bobule. Ohrožení: Bez zřejmého ohrožení.
------------------------
Červenka obecná dostala své jméno podle cihlově červené skvrny, kterou má na hrdle. Zbytek těla má hnědavé či hnědošedé zabarvení. Sameček se od samičky zabarvením neliší. Červenka má nápadné, veliké a kulaté oči, kterými dobře vidí v šeru. Žije ve starých zahradách, parcích, na hřbitovech a vůbec tam, kde je šero. Je docela chytrý pták. Když je chována v kleci, pozná toho, kdo se o ní stará, nebo pozná, když se pro ní připravuje potrava. Její chytrost se projevuje také tak, že si umí udělat hnízdo na různých místech, kde to je možné, nejen ve větvích stromů. Občas si ho postaví pod kořenem, ve výmolu, v hromadě roští nebo v dutině stromu.
V zimě v Krkonoších často vidět není, protože většina červenek odlétá do jižní Evropy, severní Afriky a střední Asie. Na svých hnízdištích zůstávají jen staří samečci. Když se červenky v březnu vrátí, samečci hned začnou zpěvem hlásit ostatním samečkům, kde je jejich území, a běda tomu, kdo z jiných samečků červenek vletí dovnitř! Neváhají se pustit do boje a to pak létá i peří.
Červenky hnízdí často i dvakrát ročně, jednou v dubnu a po druhé v červnu až červenci. Jejich mláďata jsou opeřena už za 13 dní po vylíhnutí a za další týden umějí létat. Pro rodiče je fuška vychovat mladé, protože k hnízdu přilétají s potravou až 300x denně! Jestli je v dubnu denní světlo 12 hodin, pak za hodinu přiletí k hnízdu průměrně 25x, to je skoro 1x za 2 minuty! A to je pro ptačí rodiče skutečně pořádné pracovní vytížení!
(Zdroj: časopis Krkonoše - Jizerské hory, 7/2011) Červenka obecná se stala ptákem roku 2016

Čírka modrá
 - foto
Vzhledem k nárokům na prostředí velmi vzácný druh v Krkonoších. Nepravidelně protahující a pravděpodobně hnízdící na rybnících u Podgórzynu (350 m n.m.). Během jarního tahu je ojediněle pozorována i v českém podhůří. Odhad početnosti: 2 - 4 hnízdící páry.


Čírka obecná
V Krkonoších sporadicky se vyskytující druh, pravidelně protahující a pravděpodobně hnízdící na rybnících u Podgórzynu (350 m n.m.). Na české straně hor je nepravidelně pozorována během jarního tahu. Odhad početnosti: 0 - 2 hnízdící páry.

Čížek lesní - audio - video - indexy a trendy v ČR
Velmi hojný druh, hnízdící na celém sledovaném území od úpatí až po horní hranici lesa (Důl Bílého Labe - 1330 m n.m.), výjimečná jsou hnízdní pozorování v subalpínských biotopech (Równia pod Sniežka - 1400 m n.m., Úpské rašeliniště - 1430 m n.m.). Odhad početnosti: asi 3300 hnízdících párů. Vývoj početnosti: v období 1984 - 98 početnost velmi výrazně kolísala, především v závislosti na potravní nabídce (zvýšená početnost většinou v roce následujícím po bohaté úrodě smrkových šišek v letech 1984, 1987-88, 1992, 1995). Dlouhodobý trend je v Krkonoších mírně vzrůstající. Doba výskytu: Tažný druh, přezimující v jihozápadní Evropě, se vrací na hnízdiště v březnu a dubnu a odlétá zpět během září a října. Po celou zimu se však u nás mohou vyskytovat velmi početná hejna severských čížků. Prostředí: Smíšené a jehličnaté lesní porosty, horské louky s rozptýlenou zelení, izolované lesíky v zemědělské krajině. Biologie: Hnízdo z větviček, mechu a kůry staví vysoko v korunách smrků. Dvakrát ročně snáší 4-5 vajec, průběh hnízdění je podobný ostatním pěnkavovitým ptákům. Potravu tvoří převážně semena různých bylin a dřevin (zejména smrk, bříza a olše), mláďata v prvních dnech života krmí drobnými larvami hmyzu  a mšicemi. Ohrožení: Bez zřejmého ohrožení.

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma