Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > II.část Atlasu krkonošské fauny: obratlovci > Siven americký - Veverka obecná

Siven americký - Veverka obecná

 
Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)

Siven americký (Salvelinus fontinalis) - Naturfoto.cz - výskyt v Krkonoších: u nás nepůvodní druh, pocházející ze severní Ameriky, byl ve 2. polovině 19. století převezen do Evropy a v letech 1892-1913 vysazován ve Slezsku. Patrně z této doby pochází populace žijící v Pančavě na Pančavské louce a v Labském dole a také v přilehlé části horního toku Labe (960-1320 m n.m.). Většina vodních toků v podhůří (např. Jizera, Jizerka či Labe) je však v posledních desetiletích zarybňována uměle odchovanými siveny. Prostředí: čisté a studené podhorské a horské vodní toky i nádrže. Početnost: na lokalitách, kde byl před 100 lety vysazen, lze jeho stavy velmi zhruba odhadnout na několik málo stovek exemplářů. Biologie: siven americký je lososovitá ryba s typickým černobílým lemem břišních a řitních ploutví. Dorůstá většinou délky 20-40 cm, v nejvýše položených, potravně chudých krkonošských tocích však zřídka přesahuje 15 cm. Podobá se pstruhu potočnímu, se kterým se může i křížit (kříženci jsou neplodní). Ve srovnání se pstruhem je ale méně citlivý ke zvýšené kyselosti vody a je schopen dlouhodobě přežívat v kyselých rašelinných vodách v oblasti pramene Pančavy. Ohrožení: jako nepůvodní druh není hodnocen. Ovlivňuje však krkonošskou populaci chráněné vranky obecné, kterou loví podobně jako pstruzi.

Skokan hnědý (Rana temporaria) - Wikipedie - výskyt v Krkonoších: pravidelně a početně se vyskytuje ve vhodných biotopech od podhůří po hřebenová rašeliniště - běžně do 1000 m, nejvýše 1425 m n.m. Prostředí: přirozené i umělé vodní plochy (kaluže, tůně, rybníky či nádrže) v lesích i v otevřené krajině. Početnost: není známa. Biologie: žába do 10 cm délky, v různých odstínech hnědého zbarvení s relativně štíhlým tělem a dlouhýma nohama. Nejhojnější z celkem 11 druhů obojživelníků dosud zastižených v celých Krkonoších. Rozmnožuje se podobně jako ropucha obecná, na rozdíl od ní však na místa rozmnožování putuje dříve (při nižších teplotách) a rosolovitá vajíčka klade v trsech, které plavou na hladině. Přezimuje na dně stojatých i tekoucích vod, které nezamrzají nebo nepromrzají až ke dnu. Živí se především měkkýši, žížalami, mnohonožkami či nejrůznějším hmyzem. Ohrožení: bez významného ohrožení (rizika jako u ropuchy obecné, včetně početných úhynů na silnicích).

Slepýš křehký (Anguis fragilis) - Příroda.cz - výskyt v Krkonoších: pravidelně a běžně se vyskytující druh v podhůří a v nižších polohách, s ojedinělými nálezy i na hřebenech hor (až 1350 m n.m.). Prostředí: okraje lesů, křovinaté porosty a meze ve volné krajině, parky, sady a zahrady ve městech a vesnicích. Početnost: není známa. Biologie: beznohá ještěrka připomínající hada, dlouhá až 50 cm (většinou ale kratší), celá žlutohnědě až hnědě zbarvená s bronzovým leskem. Tzv. vejcoživorodý druh (zárodky ve vejcích se vyvíjejí v těle samice), který přímo rodí již téměř deseticentimetrová mláďata. Přezimuje hluboko v půdě, pod kořeny stromů a v různých dírách. Jeho potravu tvoří převážně žížaly, slimáci či larvy a dospělci rozličných skupin hmyzu. Druhové jméno napovídá, že při pokusu o chycení se slepýšům často láme konec ocasu upoutávající pozornost nepřítele a umožňující tak uniknout ohroženému jedinci do bezpečí. Ohrožení: bez významného ohrožení (zjištěny však početné úhyny na silnicích a riziko přímého zabíjení člověkem při záměně s hadem).

Srnec obecný (Capreolus capreolus) - Naturfoto.cz - výskyt v Krkonoších: pravidelně a nyní již poměrně hojně se vyskytuje v celé oblasti od podhůří po horské hřebeny (až 1400 m n.m.). Prostředí: lesíky, remízky, zarostlé meze, pole a pastviny v zemědělské krajině, rozsáhlejší luční enklávy uvnitř lesů. Početnost: početně narůstající druh. V posledních 25 letech se jeho počty v českých Krkonoších zvýšily z 500 kusů zhruba na dvojnásobek, dalších asi 250 jedinců žije na polské straně hor. Biologie: srnec obecný je nejmenší ze tří původních sudokopytníků rozmnožujících se v Krkonoších (spolu s jelenem lesním a prasetem divokým; čtvrtý původní druh - los, jen občas migruje krkonošským podhůřím). Celoročně aktivuje ve dne i v noci. Přes léto žije jednotlivě, přes zimu tvoří smíšená stáda obou pohlaví. Říje probíhá především v létě, samice rodí 1-2 mláďata. Živí se rostlinnou stravou. V zajetí se dožívá až 18 let. Ohrožení: není ohrožen.

Užovka obojková (Natrix natrix) - Naturfoto.cz - Příroda.cz - video - výskyt v Krkonoších: pravidelně a relativně početně se vyskytuje v nižších polohách, nejvýše do 700 m n.m. Prostředí: zarostlé břehy stojatých vod (velmi často rybníky) a další vlhká stanoviště (podmáčené louky, močály aj.). Početnost: není známa. Biologie: většinou šedě zbarvený had dlouhý až 150 cm, s typickými žlutými půlměsíčky po obou stranách zadní části hlavy. Rozmnožuje se během léta, kdy samice snáší až několik desítek vajíček na teplá a vlhká místa - do kompostů, hromad hnoje či do trouchnivých pařezů (mláďata se líhnou na přelomu léta a podzimu). Často i více jedinců pohromadě přezimuje v podzemních prostorách, ale také v kompostech či kupách listí. Loví především obojživelníky (obvykle skokany), ale i drobné plazy a savce. Dokáže šplhat po vegetaci, dobře také plave. Ohrožení: bez významného ohrožení (rizika spojená se znečištěním nebo likvidací vodních a mokřadních stanovišť). Poznámka: vzácná užovka hladká (Coronella austriaca), svým zbarvením často omylem zaměňovaná za zmiji, se vyskytuje pouze na suchých a vyhřátých místech do 450 m n.m. (např. v kamenných zídkách v Hrabačově nebo v jamách kolejiště v Kunčicích nad Labem.

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) - Příroda.cz - výskyt v Krkonoších: pravidelně, i když zatím nepočetně žije na celém území od podhůří po horní hranici lesa (1360 m n.m.). Prostředí: listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, městské parky. Početnost: není známa. Ještě zhruba před 10 lety byla početnost veverek v Krkonoších velmi nízká (důvody úbytku v celé ČR během 2. poloviny 20. století nejsou plně známy, ale asi výrazně k němu přispěl intenzivní lov veverek). V posledních 5-7 letech však pomalu přibývají a pozorování jsou již častější. Biologie: veverka obecná je všeobecně známý hlodavec. V Krkonoších převládají hnědě až černě zbarvené veverky (což souvisí s lepšími izolačními vlastnostmi tmavé srsti proti chladu a vlhku); rezavé se nehojně vyskytují jen na úpatí hor. Celoročně aktivní druh žije na stromech, kde si staví hnízda z větví a listí, ve kterých nocuje i rodí  a odchovává 4-5 mláďat. Živí se pupeny, výhonky a plody různých dřevin (smrková semena, bukvice, žaludy aj.); lesní plody si také zahrabává nebo ukládá do zásoby v dutých stromech. Konzumuje rovněž houby či mláďata ptáků. Dožívá se 5-6 let. Ohrožení: při zachování vhodných stanovišť bez významného ohrožení.


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma