Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)
Netopýr černý (Barbastella barbastellus) - Naturfoto - výskyt v Krkonoších: pravidelně a poměrně početně je zjišťován v zimním i letním období na celém území od úpatí hor až k horní hranici lesa. Nejpočetněji zimuje v Herlíkovických štolách, letní kolonie byla dosud nalezena jen za okenicí zámečku v Prosečném. Doba výskytu: celoročně (zimoviště i letní kolonie). Prostředí: listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, lidská sídla. Početnost: není známa; ve známých krkonošských zimovištích přezimují jen desítky jedinců. Biologie: černě zbarvený středně velký netopýr s širokými, nad očima srostlými ušními boltci. Zimuje v podzemních úkrytech (jeskyně, štoly, sklepy, bunkry), jednotlivě i v "trsech" několika desítek kusů. Zbývající část roku žije patrně v dutinách stromů (tam ale může trávit i mírné zimy) nebo v rozličných štěrbinách budov (např. za okenicemi či dřevěným obložením), kde se také nacházejí letní kolonie samic s mláďaty. Živí se převážně nočními motýly. Ohrožení: podobně jako u ostatních druhů netopýrů (viz netopýr velký a netopýr pestrý). Druh je navíc výrazně citlivý k jakémukoliv vyrušování na zimovištích; viz také Natura Bohemica.
Netopýr pestrý (Vespertilio murinus) - Naturfoto - výskyt v Krkonoších: velmi málo známý. Kde přímo zimuje nevíme, ale uprostřed zimy (prosinec až únor) jsou aktivní jedinci nacházeni v budovách níže položených měst, každoročně např. v Janských Lázních. Z léta existuje jediný nález kolonie samců ve Špindlerově Mlýně. Doba výskytu: celoročně (zimoviště a možná i letní kolonie). Prostředí: lesní porosty, skalní stanoviště, lidská sídla. Početnost: není známa. Biologie: středně velký, nejbarevnější z našich netopýrů má tmavý hřbet se stříbřitým nádechem, bělavé hrdlo a šedožluté břicho. Zimu tráví patrně v různých štěrbinách skal nebo budov, v létě bývá nacházen v budovách spíše v otevřené krajině. Loví drobné druhy hmyzu (dvoukřídlí, pakomáři aj.). Ohrožení: jako další druhy netopýrů je ohrožen zejména nevhodnými úpravami míst letních kolonií nebo poškozením či ztrátou zimovišť. Rizikem je rovněž vyrušování samic s mláďaty v letních koloniích nebo spících netopýrů na zimovištích (v případě tohoto druhu např. zimní horolezení ve skalách).
Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) - makro foto - výskyt v Krkonoších: Krkonoše jsou jednou z mála oblastí u nás s téměř pravidelným zimním výskytem tohoto v ČR velmi vzácného druhu. Jedinou známou lokalitou tu jsou Herlíkovické štoly. Doba výskytu: pouze v zimě. Prostředí: na lokalitách s letním výskytem (nejblíže patrně v nížinách Polska severně od Krkonoš) žije v zalesněných mokřadních oblastech s klidnými pomalými vodními toky. Početnost: na zimovišti v Krkonoších bylo během jedné zimy nalezeno nejvýše 8 exemplářů, většinou však jen 1-4 kusy. Biologie: středně velký druh se šedohnědě zbarveným hřbetem a téměř bílým břichem. Jen jako jeden ze dvou druhů našich netopýrů (druhým je netopýr vodní) má úplně volnou zadní nohu - křídelní létací blánu má přichycenou až u patního kloubu a ne u kořene vnějšího prstu jako všechny ostatní druhy. Zimuje v podzemí, letní kolonie samic se usazují v dutých stromech nebo na půdách budov. Podobně jako netopýr vodní loví hmyz těsně nad vodní hladinou. Ohrožení: druh ohrožený zejména změnou podmínek na tradičních zimovištích, jejich znepřístupněním nebo úplnou likvidací. Poznámka: letouni jsou v Krkonoších nejpočetnější skupinou savců - na české a polské straně hor bylo dosud zastiženo 20 druhů vrápenců a netopýrů (z 27 dosud nalezených v ČR). Kromě 12 druhů zmíněných v tomto atlasu to jsou další zástupci rodů Myotis, Nyctalus a Pipistrellus - např. málo známý netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) či velmi vzácný netopýr brvitý (Myotis emarginatus), především ve městech běžný netopýr rezavý (Nyctalus noctula), nebo velmi hojný netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) známý z letních kolonií několika desítek až stovek jedinců, ukrytých pod dřevěným podbitím rodinných domů na úpatí hor. Všechny druhy jsou podobně ohrožené na zimovištích i v letních koloniích a všechny jsou zvláště chráněné legislativou ČR.
Netopýr severní (Eptesicus nilssonii) - výskyt v Krkonoších: pravidelně, i když nepočetně bývá nalézán během zimy i v létě na řadě míst od úpatí hor až po horské hřebeny. Nejpočetněji zimuje v Herlíkovických štolách, kde je sledován již od roku 1953. Doba výskytu: celoročně (letní kolonie i zimoviště). Prostředí: smíšené a jehličnaté lesy, lidská sídla. Početnost: není známa. Na sledovaných lokalitách zimuje jen několik desítek jedinců, dlouhodobě nejpočetněji v Herlíkovicích (většinou mezi 20 a 30 kusy, zatím nejvíce 39 v roce 2001). Biologie: středně velký, tmavě hnědý netopýr se zlatavým nádechem na hřbetě. Téměř polovinu roku (listopad až duben) zimuje v podzemních úkrytech (jeskyně, štoly), zbývající období pak tráví v rozličných štěrbinách budov (pod dřevěným podbitím štítů, za okenicemi apod.). Zde se také nacházejí letní kolonie samic, které tu rodí jen jedno mládě; samci v tomto období žijí samotářsky. Loví především dvoukřídlý hmyz. Přestože je považován za stálý druh, přeletuje i na vzdálené lokality - nejdále od Krkonoš (250 km) byl netopýr severní, kroužkovaný v Herlíkovicích, zastižen v Německu. Nejstarší známý jedinec pocházející z Krkonoš se dožil 23 let. Ohrožení: podobně jako u ostatních druhů netopýrů (viz např. netopýr velký a pestrý). Poznámka: především ve městech běžně žije větší příbuzný netopýr večerní (Eptesicus serotinus).
Netopýr ušatý (Plecotus auritus) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a velmi hojně bývá po celý rok nalézán v celém pohoří od podhůří po horní hranici lesa. Doba výskytu: celoročně (zimoviště i letní kolonie). Prostředí: lesy, rozptýlená zeleň v otevřené krajině, lidská sídla. Početnost: není známa; početnost na sledovaných zimovištích nepřevyšuje 100 exemplářů. Biologie: netopýr střední velikosti, hnědavého zbarvení, s nápadně velkými ušními boltci o délce 3-4 cm. Při zimování se jako další netopýři (na rozdíl od vrápenců) nebalí do létacích blan, ale skládá je podél těla. Pod létací blány však ukrývá boltce, takže jsou vidět jen dlouhá a úzká ušní víčka (podobně se chová už jen příbuzný netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus)). Netopýr ušatý je jedním z nejpočetnějších krkonošských druhů netopýrů. Přezimuje v podzemních úkrytech (jeskyně, štoly, sklepy, bunkry), v létě obývá duté stromy i ptačí budky, letní kolonie samic s mláďaty se často nacházejí v budovách (věže kostelů, půdy apod.). Loví různé druhy létajícího (můry, tiplice aj.) i nelétavého hmyzu (např. housenky), který sbírá z povrchu listů a půdy. Ohrožení: podobné jako u ostatních druhů netopýrů (viz netopýr velký a pestrý). Poznámka: velmi podobný netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) preferuje nižší polohy a v Krkonoších bývá zastižen pouze ojediněle na zimovištích v podhůří.
Netopýr velký (Myotis myotis) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a relativně početně je nalézán v zimě i v létě, především v nižších polohách celého území. Na zimoviště v Herlíkovicích se slétají netopýři z letních kolonií zpod Krkonoš (Loukov) a Jizerských hor (Bílá Desná, Český Dub, Zdislava), vzdálených i více než 50 km. Doba výskytu: celoročně (letní kolonie i zimoviště). Prostředí: listnaté a smíšené lesy, lidská sídla. Početnost: není známa; ve známých krkonošských zimovištích přezimuje kolem 100 jedinců. V ČR je podrobně studován, takže jako u jediného z našich druhů netopýrů můžeme odhadnout jeho hustotu v přírodě - ve středních Čechách dosahuje 5-12 ks na 1 km2. Na území Krkonoš však bude výrazně nižší, protože prostředí pro netopýra velkého tu není optimální. Biologie: je největší z krkonošských netopýrů s rozpětím křídel kolem 40 cm; hnědě zbarvený se světlým břichem. Celoročním životním cyklem a nároky na zimoviště a letní úkryty se podobá vrápenci malému. Letní kolonie samic s mláďaty na půdách kostelů či jiných budov často tvoří až několik set jedinců. Samci naopak žijí samotářsky. Loví zejména střevlíky, které sbírá z povrchu země (i "pěšky"). Může se dožít více než 35 let. Ohrožení: významně je ohrožen nevhodnými zásahy v místech letních kolonií (opravy střech, ochranné nátěry krovů apod.) nebo jejich uzavřením, změnou podmínek na zimovištích či jejich úplnou likvidací. Další rizika jsou spojena s používáním pesticidů v lesnictví i zemědělství a s rušením na zimovištích nebo v letních koloniích. Poznámka: jedním z nejběžnějších druhů je zbarvením podobný, ale menší netopýr vodní (Myotis daubentonii). Vyskytuje se zejména u vodních toků a ploch, kde loví hmyz těsně nad hladinou. Pravidelně je nacházen ve všech známých krkonošských zimovištích. Poměrně početné jsou v Krkonoších i další dva malé druhy - netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a velmi podobný netopýr Brandtův (Myotis brandtii), oba obývají lesní porosty a často jsou nalézáni na zimovištích.
Více o světě netopýrů:
Český rozhlas - Hlas pro tento den: Netopýři
Netopýři jsou po hlodavcích druhou nejpočetnější skupinou našich savců. Ačkoliv u nás žijí přinejmenším ve 22 druzích, většina lidí se s nimi vůbec nesetká. Žijí nočním způsobem života, přes den se obvykle ukrývají na nepřístupných místech, a co je hlavní - jako jediní ze savců jsou obdařeni schopností aktivního letu. Co mají společného lidé a netopýři
iDNES.cz - Ohrožování netopýrů - Vandalové v Českém ráji plení jeskyně netopýrů. A už napadli i strážce.
Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;