Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > II.část Atlasu krkonošské fauny: obratlovci > Liška obecná - Myšice temnopásá

Liška obecná - Myšice temnopásá

 
Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)

Liška obecná (Vulpes vulpes) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a velmi hojně žije na celém území od podhůří až po vrchol Sněžky. Prostředí: listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, rozptýlená zeleň v otevřené krajině, lidská sídla, včetně velkých měst. Početnost: není přesně známa. Z českých Krkonoš uvádí myslivecká statistika asi 100 lišek, každoročně se jich tu také kolem stovky uloví. V posledních zhruba  20 letech však početnost stoupá ( v celé ČR na dvoj až trojnásobek stavů z 80. let minulého století) vlivem plošné vakcinace proti vzteklině, která ještě nedávno udržovala stavy lišek na přijatelné úrovni. Biologie: známá, rezavě zbarvená psovitá šelma dorůstá i s huňatým ocasem délky 90-120 cm a váží 3-10 kg.  Celoročně, v noci i ve dne aktivující druh. Žije ve vyhrabaných norách, kde samice rodí většinou 4-5 mláďat, o která pečují oba rodiče. Loví zajíce, drobné savce a ptáky, živí se také žížalami, měkkýši, hmyzem či ovocem. Lovný okrsek zabírá zhruba 3-15 km2. Dožívá se až 12 let, většinou ale mnohem méně. Ohrožení: není ohrožena; viz také ekolist.cz.

Mihule potoční (Lampetra planeri) - videovýskyt v Krkonoších: pravidelně, i když nehojně se vyskytující druh. K významným lokalitám patří např. Jizera u Hradska, v Poniklé či v Horní Sytové, dále Vápenický, Luční nebo Bolkovský potok a jiné. Prostředí: čisté horské a podhorské části řek a potoků s písčitým nebo štěrkovým dnem (kde se tře)  i s nánosy bahna (kde žijí larvy). Početnost:  koncem minulého století (1995) dosahovala její hustota na vhodných místech Jizery až 35 exemplářů na 1 m2, v současnosti je většinou mnohem nižší. Biologie: zástupce kruhoústých (Cyclostomata), hadovitého tvaru s ploutvovým lemem v zadní části těla a s kruhovým ústním otvorem podobným přísavce; dorůstá délky do 15 cm. Larvy mihulí, tzv. minohy, jsou větší (až 20 cm) a liší se tvarem ústního otvoru. Mihule se třou během května a června, z nakladených jiker se líhnou minohy, které žijí zahrabány v bahně a živí se organickými zbytky. Po 4-5 letech dospívají v mihule, opouštějí bahno a žijí volně ve vodním proudu. V dospělosti již nepřijímají žádnou potravu a následující rok hned po vytření hynou. Ohrožení: druh je ohrožen zejména přímým znečišťováním vodních toků, jejich eutrofizací (obohacováním živinami) a nevhodnými úpravami břehů a koryt; viz také Výskyt mihulí v ČR a jejich životní nároky.

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) - výskyt v Krkonoších: pravidelně, ale nepočetně se vyskytuje v nižších polohách pohoří do nadmořské výšky zhruba 860 m, výjimečně i výše. Prostředí: zejména vlhké bukové a smíšené lesy s přítomností čistých potůčků, pramenů a drobných studánek. Početnost: není známa. Biologie: ocasatý obojživelník dlouhý do 20 cm, nápadný svým výstražným zbarvením - žlutooranžovými skvrnami na černém těle. Tzv. vejcoživorodý druh (zárodky ve vejcích se vyvíjejí v těle samice) kladoucí do lesních potůčků již přímo pulce s oběma páry nohou. Dospělí mloci žijí samotářsky, aktivují zejména v noci a za vlhka, na vodu však už nejsou vázáni. Živí se bezobratlými živočichy (měkkýši, žížalami, hmyzem aj.). Přezimují v podzemních úkrytech, včetně štol, jeskyní či sklepů. Žlázami na celém těle vylučují při obraně jedovatý výměšek dráždící lidskou pokožku a sliznice. Ohrožení: významně je ohrožen znečišťováním drobných lesních toků a jejich nevhodnými úpravami. Mizí z lokalit, kde se výrazně mění druhové složení lesa ve prospěch jehličnatých dřevin; viz také Příroda.cz.

Myšice lesní (Apodemus flavicollis) - Naturfoto.czvýskyt v Krkonoších: pravidelně a velmi hojně žije v celém pohoří od podhůří po horní hranici lesa, nepočetně i v nejvyšších polohách až po vrchol Sněžky (1602 m n. m.). Prostředí: listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, rozptýlená zeleň a lidská sídla v otevřené krajině, ledovcové kary, klečové porosty. Početnost: v lesních biotopech se hustota pohybuje mezi 2-14 ks/ha a kolísá podle nabídky potravy - výrazně se zvyšuje v letech následujících po bohaté úrodě smrkových šišek či bukvic. Biologie: drobný rezavohnědý savec s bílým břichem a žlutou skvrnou na hrdle (ta však může scházet), o velikosti 9-12 cm, s ocasem stejně dlouhým jako tělo. Spolu s norníkem rudým nejpočetnější druh hlodavce v krkonošských lesích. Aktivuje celoročně, rozmnožuje se podobně jako myšice temnopásá a srovnatelné má také složení potravy. Ohrožení: není ohrožena. Poznámka: velmi podobná a rovněž početná myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) preferuje pestrou mozaiku biotopů zemědělské krajiny (okraje lesů, remízky, zarostlé meze apod.) v nižších a středních polohách. Proniká však i do ledovcových karů a na hřebeny hor (1400 m n. m.).

Myšice temnopásá (Apodemus agrarius) - výskyt v Krkonoších: druh hojně obývající polské nížiny severně od Krkonoš, na českou stranu proniká pouze ve východní části pohoří v oblasti Bobru, Žacléře a Horních Albeřic. Odtud se v letech s vyšší početností šíří dále k jihu a vytváří malé rozmnožující se populace podél Úpy, např. u Svobody nad Úpou nebo u Trutnova. Výjimečně byla pozorována v ledovcových karech a na hřebenech hor (Úpské rašeliniště - 1435 m n. m.).  Prostředí: podmáčené biotopy s bohatým bylinným patrem (např. podél odvodňovacích příkopů uprostřed polí), okraje lesů a zarostlé meze v otevřené krajině, ale i lidská sídla spíše vesnického charakteru. Početnost: při vysoké početnosti v polských nížinách se k nám dostávají přinejmenším stovky exemplářů, v ostatních letech přežívají patrně jen desítky kusů v malých izolovaných populacích. Biologie: myšovitý hlodavec dosahující délky kolem 10 cm, s ocasem o něco kratším než tělo, rezavohnědého zbarvení s bílým břichem. Typickým znakem je nápadný úzký černý pruh na hřbetě, táhnoucí se od hlavy až k ocasu (podobně zbarvená, ale výrazně menší myšivka horská v Krkonoších nežije). Myšice temnopásá je celoročně aktivní druh živící se rostlinnou (kořínky, semena, plody aj.) i živočišnou potravou (žížaly, měkkýši, hmyz aj.). Rozmnožuje se od dubna do září, samice několikrát ročně rodí po 4-9 mláďatech, která jsou již po 3 týdnech samostatná. Ohrožení: bez zřejmého ohrožení.


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;
 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma