Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > II.část Atlasu krkonošské fauny: obratlovci > Čolek horský - Jelen lesní

Čolek horský - Jelen lesní

 
Obrazový atlas krkonošské fauny: obratlovci Krkonoš (kromě ptactva)

Čolek horský (Triturus alpestris) - výskyt v Krkonoších: pravidelně a místy hojně se vyskytující druh od podhůří do středních poloh, nepočetně zasahující až na horské hřebeny (Úpské rašeliniště - 1425 m n.m.). Prostředí: trvalé i periodické čisté vodní tůně v lesích a na loukách, ale i menší umělé nádrže, rybníčky či kaluže. Početnost: není známa. Biologie: ocasatý obojživelník dosahující délky kolem 10 cm, s typickým čistě oranžově zbarveným břichem beze skvrn. První část roku (zhruba od dubna do července) žije ve vodě, kde samice kladou do vodní vegetace rosolovitá vajíčka. Z nich se líhnou beznohé larvy, kterým během dospívání rostou nejdříve přední a až pak zadní nohy. Dospělí jedinci během léta opouštějí vodní prostředí, žijí na suchu ukryti v půdě pod listím či kameny, kde také přezimují. Živí se drobnými bezobratlými živočichy (vodními a suchozemskými červy, hnyzem aj.). Ohrožení: podobně jako ostatní druhy obojživelníků je ohrožen zejména znečišťováním vodních ploch (např. splachy hnojiv a pesticidů z polí), jejich nevhodnými úpravami či likvidací. Poznámka: v Krkonoších žijí ještě dva druhy čolků - čolek obecný (samec; samice), poměrně běžně v nižších polohách, a velmi vzácný čolek velký (samec; samice), známý dnes jen z jediné lokality ve Vrchlabí.

Hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) - výskyt v Krkonoších: pravidelně, nepočetně a nesouvisle (mozaikovitě) se vyskytuje na celém území od nižších poloh po nejvyšší vrcholy (550-1600 m n.n.). Prostředí: především otevřené biotopy (pastviny, luční enklávy v lesích, imisní holiny, ledovcové kary, subalpínské louky), ale také vlhké smíšené lesy. Početnost: kolísající, ve srovnání s hraboši nižší - hustota na vhodných stanovištích dosahuje 6-14 ks/ha (nejvíce v ledovcových karech). Biologie: drobný hrabošovitý savec (délka těla 8-10 cm), celý šedavě zbarvený, s velmi krátkým ocasem (zhruba čtvrtina délky těla) a velmi malýma očima (do 2 mm). Celoročně aktivní druh. Z našich hlodavců tráví patrně nejvíce času v systému chodeb pod zemí, kde také získává rostlinnou potravu. Rozmnožuje se od jara do podzimu, samice v tomto období zvládne 3-5 vrhů (na rozdíl od hrabošů rodí jen 2-4 mláďata v jednom vrhu). Zajímavostí je, že o mláďata se starají oba rodiče (např. u hrabošů jen samice). Ohrožení: bez významného ohrožení.

Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) - makro foto - výskyt v Krkonoších: pravidelně a velmi hojně se vyskytuje ve vhodných biotopech celého pohoří od úpatí po nejvyšší vrcholy (1600 m n.m.). Do 60. let 20. století žil jen na hřebenových rašeliništích, s postupujícím odumíráním lesů se však v následujících 10-20 letech šířil do silně poškozených porostů a na imisní holiny a stal se tu vůbec nejpočetnějším druhem hlodavce. Prostředí: vlhká stanoviště otevřených prostranství všech typů - břehové porosty rybníků, podmáčené louky, imisní holiny, ledovcové kary, hřebenová rašeliniště, výjimečně i balvanité sutě. Početnost: kolísá ve 3-5 letých cyklech. V letech s minimální hustotou nepřesahuje ve vhodných biotopech 1 ks/ha, v letech populačního maxima dosahuje na imisních holinách až 50 ks/ha. Biologie: drobný hlodavec hnědavého zbarvení o velikosti těla 9-14 cm, s ocasem asi třetinové délky. Hraboš mokřadní je považován za glaciální relikt (pozůstatek doby ledové). Je celoročně aktivním druhem,  živícím se rostlinnou potravou. Rozmnožuje se od jara do podzimu a samice v každém ze 4-5 vrhů rodí až 11 mláďat, která velmi rychle dospívají a jsou schopna se rozmnožovat již ve stáří kolem 4 týdnů. Ohrožení: není ohrožen. Poznámka: příbuzný hraboš polní (Microtus arvalis) se velmi početně vyskytuje v podhůří, téměř izolované populace však žijí i na hřebenových loukách (např. u Luční boudy) a dokonce na vrcholu Sněžky. Podstatně větší hryzec vodní (Arvicola terrestris) běžně žije v podmáčených biotopech, sadech a zahradách v podhůří.

Hranostaj (Mustela erminea) - makro foto - výskyt v Krkonoších: pravidelně a běžně se vyskytující druh na celém území od podhůří až po hřebeny hor a vrchol Sněžky. Prostředí: není vázán na určitý typ stanoviště a patrně v závislosti na dostupné potravě ho lze zastihnout v jakémkoliv prostředí - v lese i na louce, na poli i v rašeliništi. Početnost: není známa. Biologie: drobná lasicovitá šelma (délka těla 21-29 cm) s rozdílným zbarvením v průběhu roku - letní srst je rezavohnědá a na břiše bílá, v zimě čistě bílá. Dobrým poznávacím znakem je po celý rok černá špiška ocasu. Celoročně aktivní šelma, obratně se pohybuje po zemi, ve vodě i v korunách stromů. Loví drobné hlodavce, ještěrky a žáby, občas i mladé zajíce, vybírá hnízda ptáků, živí se slimáky, hmyzem nebo lesními plody. Jednou ročně rodí obvykle 5-8 mláďat v travnatém hnízdě ukrytém mezi kořeny, kameny apod. Dožívá se až 7 let. Ohrožení: bez zřejmého ohrožení. Poznámka: příbuzná, podobně zbarvená (nemá však černou špičku ocasu a není v zimě bílá), ale menší kolčava (Mustela nivalis) se běžně vyskytuje v nižších polohách, ale pozorována byla rovněž na nejvyšších vrcholech (1602 m n.m.).

Jelen lesní (Cervus elaphus) - Titáni lesavýskyt v Krkonoších: pravidelně a hojně žije v celém pohoří od podhůří po horské hřebeny (mláďata rodí i v porostech kleče, např. na Čertově louce - 1460 m n.m.). Na podzim a v zimě bývá pozorován rovněž na vrcholu Sněžky. Prostředí: listnaté, smíšené a jehličnaté lesy, klečové porosty, ledovcové kary. Početnost: současné stavy na české straně hor se pohybují kolem 600 kusů (normovaný stav je 378 kusů), na které byly sníženy z ekologicky neúnosných téměř 900 exemplářů před 20 lety. Dalších 200-250 kusů je udáváno z polské části pohoří. Biologie: obecně známý druh; největší z žijících krkonošských savců. Aktivuje zejména za tmy. Samice s dospívajícími mláďaty žijí ve stádech až několika desítek exemplářů, samci odděleně, jednotlivě nebo v malých skupinách. Období jelení říje probíhá během září a října, po 8 měsících březosti rodí samice většinou 1 mládě. Živí se výhradně rostlinnou stravou. Může se dožívat až 25 let. Ohrožení: není ohrožen; viz také Toulavá kamera Čt: Jeleni v Krkonoších; Jelení farma.

 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma