Kde čerti dávají dobrou noc

     Informační tabule u Čertova dolu (Pro zvětšení klikněte na obrázek)   foto Jaroslav Veselý

 
        Mapy.cz: (1) Poloha Čertovy louky

Hory a údolí mezi Malým Šišákem, Luční boudou a Bílým Labem jsou jednou z nejpustších oblastí Krkonoš, ačkoli po jejím obvodu vedou frekventované turistické cesty. Pokusy tuto krajinu zabydlet trvaly dvě stě let a byly postupně ukončeny dávno před celkovým vylidněním pohraničí – tři letní boudy zanikly do přelomu 19. a 20. století, jen Scharfova bouda fungovala až do 2. světové války jako zemědělská depandance Luční boudy. Teprve v roce 1889 byla postavena solidní vozová cesta podél Bílého Labe k ústí Čertovy strouhy. Do té doby se chodilo po všelijak schůdných pěšinách – údolím nebo od bud pod Šišákem. Podle průvodce Johanna Berndta z roku 1828 tehdy trvala osmikilometrová cesta od Dívčí lávky na Luční boudu celých šest hodin! Dnes je situace docela jiná. K boudě Bílé Labe (viz také) sice vede asfaltovaná lesní cesta a úbočím Malého Šišáku svážnice, ale cesty a pěšiny na Čertově louce, návrší a stráni zanikly či zanikají. Kamenitý terén tu výrazně ztěžuje práce v lesích a návrší zcela zarostlo neproniknutelnými klečovými houštinami. Čertova louka a Čertovo návrší se dnes nacházejí v uzavřené 1. zóně národního parku, v rámci nové zonace do ní bude patřit i Čertova stráň; přehledná mapa.
 
V devadesátých letech 19. století se zdá, že lidé Čertův důl opouštějí. Ze tří letních bud na Čertově stráni je v provozuschopném stavu jen prostřední, Gottsteinova. Pramenná bouda už čtrnáct let neexistuje a Stará bouda hrozí spadnutím. Model budního hospodářství je opouštěn a také už existují lepší možnosti, jak si opatřit živobytí. Zemědělství bez propojení s turistickým ruchem v takto odlehlé oblasti s drsným klimatem končí. V roce 1895 hrabě Jan Nepomuk Harrach kývl na nabídku hraběnky Aloi­sie Czernin-Morzinové a vzdálený revír Čertova louka jí prodal za 30 000 rakouských zlatých. Jenže v červnu 1897 si katastrofální povodeň v Krkonoších vyžádá lidské oběti a dosud nevídané materiální ztráty. Na dně divokého údolí stovky mužů civilizují Čertovu strouhu. Kamenné technické dílo pak během sto deseti let jen s malým poškozením pomůže lidem po proudu řeky při mnoha povodních. Okolní svahy si beze zbytku vzala zpátky matka Příroda, a co víc – zdá se, že přijala za své i hrazení Čertovy strouhy. Viz  Naučná stezka Čertův důl; Naučná stezka Čertova strouha; mapa;