Areál Sklárny Novosad a syn v Harrachově foto Jaroslav Veselý
Ještě větší význam než hornictví mělo pro osídlení a hospodářské využití Krkonoš sklářství. Jestliže hornictví bylo činností konanou vždy se značným podnikatelským rizikem, kde úspěch byl vždy na vážkách, středověké sklářství při dostatku základních surovin, které hory v hojné míře skýtaly, bylo závislé pouze na zajištění dobrého odbytu výrobků. Tato skutečnost se odrazila v trvalé kontinuitě sklářské výroby zejména na území západních Krkonoš, kde přetrvala až do současnosti. Sklářství stejně jako hornictví bylo zde již součástí osídlovacího pohybu, který ve 2. polovině 14. století překročil linii Jizery a Jizerky.
V nedávné době archeologický výzkum potvrdil existenci skelné hutě ve Sklenařicích u Vysokého nad Jizerou nejpozději ve 2. polovině 16. století a nepřímo i sklenařické hutě Mikuláše Quayssera doložené obchodní smlouvou z roku 1378. Odtud skláři postupovali k soutoku Jizery s Huťským potokem a po jeho toku až téměř k hřebenům hor a dále na západ po Ryzím potoce až k jeho soutoku s Mumlavou. V roce 1562 vznikla skelná huť v Dolní Rokytnici, která se po vyčerpání zásob dřeva přestěhovala do nedalekého Rokytna. Zakladatelem výroby skla v této oblasti byl rod sklářských mistrů Schürerů.
Počátkem 17. století nastoupil na jejich místo rod Preisslerů, kteří rokytenskou huť provozovali až do roku 1740. V rukou Preisslerů byla také huť ve Vítkovicích založená ve 2. polovině 16. století. Patřilo k ní rozsáhlé lesní území na Kozelském potoce severně od Vítkovic a udržela se v činnosti do počátku devadesátých let 18. století.
Schürerové však podnikali v Krkonoších i nadále. Ve 2. polovině 17. století založili sklárnu v Rýžovišti, která vyráběla až do počátku 18. století, kdy pro špatné dopravní podmínky, nedostatek dřeva a odbytu skla rovněž zanikla. Rod Preisslerů působil i na severní, slezské straně hor v oblasti obce Szklarska Poreba. Sklářství se ke Krkonoším přiblížilo i od východu. K roku 1515 prameny dokládají Sklenářovice na jižním svahu Rýchor vzniklé patrně jako sklářská osada již v 15. století. Z obydlí u sklárny, která roku 1561 vyhořela, vznikla i ves Bobr a na půdě odlesněné pro potřeby hutě ves Černá Voda. Další sklárna, která roku 1561 rovněž vyhořela, snad prý od dávných časů pracovala i v Křenově.
Stejně jako hornictví a hutnictví vymykalo se sklářství omezujícím cechovním nařízením období feudalismu. Výroba skla vyžadovala mimořádné znalosti a dovednosti a proto sklářští mistři a jejich hutě požívali zvláštních práv a svobod. Vznik sklárny znamenal vždy založení sídliště. Huť byla vybavena zpravidla vlastním lesem o rozloze 4 lánů (asi 100 ha), právem mletí mouky, pečení chleba, koupě a porážky dobytka a pálení potaše. Hospodářská soběstačnost a nezávislost hutě zajišťovala sklářům všechny podmínky k výrobě skla pokládané za výlučnou tvůrčí činnost. V současné době jsou nositeli vynikající tvůrčí tradice a světové proslulosti krkonošských skláren hutě v Harrachově - Novém Světě a ve Szklarske Porebě v sousedním Slezsku. V Harrachově můžete kromě sklárny a muzea skla navštívit i minipivovar s restaurací a při této příležitosti si dopřát koupel a relaxaci v pivních lázních; viz také reportáž Toulavé kamery Čt: Sklárna Harrachov.
(Zdroj: Miloslav Bartoš, Člověk a hory, Správa KRNAP, 1998)
Poniklá
Sklářství, přesněji řečeno výroba skleněné bižuterie, vzkvétalo také v Poniklé, v jedné z nejstarších obcí západních Krkonoš, která proslula výrobou skleněných vánočních ozdob. Dodnes se zde foukají skleněné perle různých tvarů a velikostí. Historie a současnost obce Poniklá
Od roku 1999 funguje v podhorské obci Poniklá neobyčejné soukromé muzeum, přibližující hlavně nejmladším návštěvníkům nejrůznější podoby venkovského života v dobách nedávno minulých. Toulavá kamera Čt: Poniklá; Perlaři z Poniklé;