Budní hospodářství v Krkonoších, krkonošské roubenky, gastronomické speciality

       foto Jaroslav Veselý

V 17. a 18. století dochází k významným změnám v hospodářském využívání Krkonoš a k dalšímu přetváření vzhledu Krkonoš. Po přesunu těžby dřeva do Orlických hor, což vyvolalo úpadek krkonošského dolování, po skončení třicetileté války a urovnání hraničních sporů, se hlavním zdrojem obživy horalů stala pastva dobytka a travaření. Zmenšila se rozloha lesů, vznikly trvalé bezlesé enklávy s horskými boudami a postupně se vytvořil současný kolorit krkonošské krajiny.

Vznik bud
Chov dobytka, sušení sena a práce v lese vedly horaly ke stavění jednoduchých dřevěných přístřešků na lesních mýtinách v blízkosti horní hranice lesa. Později z nich vznikaly sezonní letní boudy přes zimu opuštěné, nebo zimní celoročně obývané boudy. Pro majitele panství to představovalo další zdroj zisků a stavění bud podporovali. Nejvýše položená a zřejmě nejstarší byla Luční bouda, vzniklá již kolem roku 1623. V roce 1653 byla postavena Hamplova bouda (dnes Strzecha Akademicka). Postupně vznikaly boudy další, takže na přelomu 18. a 19. století již existovalo na obou stranách hor asi 2600 bud. Historie a současnost krkonošských bud je zachycena v článcích I. a II.;

Krkonošské roubenky
jsou dřevěné roubené domy, které vznikaly v období budního hospodářství. Většinou mají jednoduchou trojdílnou konstrukci, tvořenou obytnou světnicí, síní a komorou či chlévem. Stojí na kamenné podezdívce a mají roubenou konstrukci z otesaných kmenů. Mezery mezi kmeny se ucpávaly mechem a třískami a zamazávaly jílem. Stavby měly důmyslné umístění oken, dveří a střešní vikýř umožňující navážení sena z louky přímo do boudy. Přes necitlivé stavební zásahy v období po druhé světové válce zůstala tato svérázná horská lidová zástavba např. ve Valteřicích, Štěpanicích, v Mrklově, na Benecku, v Albeřicích, v Malé a Velké Úpě a také v obcích na polské straně. O roubenkách v západokrkonošských Horních Štěpanicích (mapa) a okolí natočila reportáž také Toulavá kamera ČT - Horní Štěpanice; viz také článek Lidová architektura Krkonoš.
(Zdroj: Štursa Jan, Encyclopedia Corcontica, Správa KRNAP, 2003)

Krkonošské budní hospodářství
dodávalo na trh dva druhy vynikajících výrobků - tzv. horské máslo a sýry. Jejich přípravou, s výjimkou stloukání másla ve stoupovitých máselnicích, jež bylo mužskou prací, se po celý rok zabývaly ženy. Máslo, stloukané z čerstvé sladké smetany, se prodávalo v hroudách o váze od 6 do 10 liber (3,36 - 5,60 kg), později také tvarované ve formách vyřezaných ze dřeva s ozdobnými ponejvíce květinovými motivy o váze 1 libry (0,56 kg). Horskou specialitou byly rovněž tučné kozí sýry a zejména bylinkové sýry, jejichž příprava však byla tajemstvím pouze některých bud. Zhotovovaly se z kravského tučného mléka a jedinečnou chuť jim dodávala směs sušených aromatických bylin a koření, která se rozdrcená na prach přidávala do sýrové masy. Bylinkové sýry nevážily více než 7 - 8 liber (asi 4 - 4,5 kg) a zrály v nádobách, které jim dávaly tvar nízkého válce o průměru 1/4 - 1/2 stopy (asi 8 - 15 cm). Vyvážely se nejen do Čech a Slezska, ale kupovali je i bohatí zákazníci v Polsku a Rusku. Velké válcovité sýry připravované budaři v obci Horní Malá Úpa mívaly průměr 4 couly (asi 10 cm), výšku 6 - 8 coulů (asi 15 - 20 cm) a vážily 2 - 3 libry (asi 1 - 1,5 kg). Na většině bud se však vyráběly sýry z odstředěného, sušenými telecími žaludky jako syřidlem sráženého mléka. Po odebrání syrovátky se sýřeninou naplnily válcovité kameninové nádobky. V nich syrečky několik týdnů zrály nejdříve u kamen v teple světnice. Později, zbaveny posledních zbytků syrovátky, dozrávaly ve sklepě nebo v chladné komoře. Když dozrály, vydávaly silnou charakteristickou vůni snad podobnou syrečkům olomouckým. (Zdroj: Člověk a hory, Správa KRNAP, 1998); 
Přestože budní hospodářství v Krkonoších mělo určitá specifika, můžete si prostřednictvím hry Na venkově vyzkoušet, jak vypadal život na zemědělské usedlosti.

     Lesní bouda     foto Jaroslav Veselý


Domácí řemesla
Vedle těžby dřeva, pastevectví a travaření bylo druhým zaměstnáním místních obyvatel zpracovávání lnu a tkaní plátna. Krkonošské přadláctví a plátenictví se vyvinulo již v 16. století a po třicetileté válce se Krkonoše staly druhou velkou plátenickou oblastí v zemi, s čilým exportem do Německa či Anglie. Koncem 18. století bylo v plátenictví zaměstnáno přes 13000 lidí. V 19. století se po horských chalupách rozšířilo korálkářství (sekání korálů, jejich navlékání a výroba rozmanité bižuterie). Pro místní sklárny pracovalo mnoho domácích brusičů, malířů a pozlacovačů skla. Pracovní příležitost poskytovalo i řezbářství; mezi vyhledávané výrobky místních obyvatel patřily dřevěné figurky, krabičky, fajfky z kosodřeviny a postavy Krakonoše. 
(Zdroj: Štursa Jan, Encyclopedia Corcontica, Správa KRNAP, 2003)
O krkonošských domácích řemeslech natočila dvě reportáže i Toulavá kamera Čt: Tkalcovské muzeum a Perlaři z Poniklé.

viz také:
Historie vlivu člověka na území Krkonoš; viz také Česká televize: Vesnicopis: Modrý důl - jak se žilo a žije v krkonošských chalupách (video);

O současných krkonošských boudách v okolí Pece pod Sněžkou vypráví i Toulavá kamera ČT v reportáži Horské boudy v okolí Pece pod Sněžkou; odkazy k videu - Lesní bouda (mapa); Tetřeví boudy (mapa);

Jak se v Krkonoších včelařilo:
Význam chovu včel se postupem doby měnil. Zatímco dnes je med považován za zdravý doplněk stravy, až do konce 18. století, kdy se v kuchyních objevil cukr získaný z cukrové řepy, byl jediným dostupným sladidlem. Neméně významným byl i včelí vosk, který se používal především na výrobu svíček a svoje uplatnění nacházel rovněž při zhotovování forem pro kovolijectví. I kvašený nápoj z medu – medovina – se dříve těšil velké oblibě. Postupně však byl vytlačen pivem, jehož výroba byla levnější. Význam a nenahraditelnost včelích produktů tak postupně klesaly. Naopak stoupal význam včely pro opylení zemědělských plodin a kulturně pěstovaných rostlin. Tato činnost tvoří 80 až 90 % současného ekonomického přínosu včel, zatímco na včelí produkty připadá pouze 10–20% podíl. 
Viz také Toulavá kamera Čt: Výstava o včelách; Další reportáž Toulavé kamery, nazvaná Včelín, sice nebyla natočena v Krkonoších, ale doplňuje informace o tomto, pro člověka velmi důležitém hmyzu; O užitečnosti včel pro zdraví člověka se dočtete i v článku Včelí jed dokáže zabít virus HIV. Včely jsou pro lidskou civilizaci velmi důležité, ale právě činnost člověka je ohrožuje. Můžete si o tom přečíst v článcích Jedovaté pesticidy a včelí let a Experti bijí na poplach: Zachraňte včely, zachráníte sebe! Včely asi nic nenahradí, ale než se českým včelařům podaří obnovit jejich zdecimované chovy, mohou možná dočasně pomoci čmeláci. Více se o tom dočtete v článku Zdecimované české včely nahradí čmeláci z laboratoře. 

Zajímavosti: 

Na Jilemnicku se ještě dnes můžete setkat s krčkovými chalupami - dřevěnou lidovou architekturou, kde jsou stěny postaveny ze štípaných polínek (krčků), spojených pilinovápennou maltou. Více se o krčkových stavbách dozvíte v článku Domy z polínek pilin a malty: levné a šikovné stavění bez hypotéky.

Roubenky: Bydlení budoucnosti?

Krkonošské gastronomické speciality

Podobně jako v ostatních regionech České republiky, i v Krkonoších vznikaly gastronomické speciality. Recepty na některé z nich si můžete prohlédnout a v případě zájmu i vyzkoušet.

Viz také: 
Poklady naší kuchyně: v Krkonoších a Podkrkonoší uzdravují polévky;
Svérázná krkonošská kuchyně; 
Krkonoše na vašem talíři. Uvařte si kulajdu nebo salát z lesních hub;
Nápoje z Krkonoš zahřejí;

Kluci v akci
Ondřej Slanina - Přes své mládí má praxi z mnoha pražských restaurací, byl také členem Pražského kulinářského týmu, se kterým mimo jiné získal bronzovou medaili na kuchařské olympiádě v Erfurtu. Každou sobotu od půl sedmé ho můžete sledovat společně s Filipem Sajlerem v kuchařském pořadu Kluci v akci. V současnosti se stará o provoz horských hotelů Kladenka a Pražská bouda v Peci pod Sněžkou a také o restauraci Chateau St. Havel v Praze 4. Zaměstnává ho také Fresh food catering a Čerstvá škola vaření. S manželkou Martinou mají syna Ondřeje, bydlí v rodinném domě za Prahou, kde si užívají klidu a pohody.
(Zdroj: Reklamní magazín Českých drah ČD pro vás; www.cd.cz/cdprovas)
Česká televize, 11.2.2012: Cesty po krkonošských boudách a vaření pro lyžaře. Kluci s lyžařskou výstrojí pro přesun střídají běžky, snowboard i rolbu se skútrem. Právě tak, jak dovolí počasí. Tentokrát nečekaně zařádil orkán Andrea, tak se kluci ve vánici a mlze brodí sněhem a mezi vařením se zahřejí na Výrovce horkým čajem s citronem a medem.
Česká televize, 18.2.2012: Druhý zimní zasněžený díl kulinářského činění se odehrává v Peci pod Sněžkou. Vydatná strava pro všechny sportovce je nedílnou součástí života na horách. Pražská bouda, v níž se uskuteční veškeré vaření, patří mezi deset kultovních chalup v Krkonoších. Leží totiž na významném rozcestí a je důležitým bodem na Krkonošské magistrále: Jánské lázně - Černý důl - Pec pod Sněžkou - Sněžka. Bouda se po dlouhé době vrací do let své slávy, kdy ji v roce 1934 postavil Český svaz turistů.