Plamatka lesní - Pýchavkovník červcový

 
Obrazový atlas krkonošské fauny

Plamatka lesní (Arianta arbustorum) - výskyt v Krkonoších: vyskytuje se hojně od podhůří až na hřebeny do nejvyšších poloh. Doba výskytu: po celý rok.Prostředí: vlhkomilný druh žije především ve vlhkých lesích, nalézáme ho však i na mokrých loukách, v karech i v nejvyšších polohách, jen mimo subalpínská rašeliniště. Vyhýbá se také suché, bezlesé krajině. Biologie: plž má téměř kulovitou tmavě hnědou lesklou ulitu, obyčejně hustě pokrytou malými žlutavými skvrnami. Na horách se někdy vyskytují odbarvené žluté formy. Ústí ulity je ohrnuté, téměř bílé. Šířka ulity kolísá mezi 14-26 mm, na horách jsou jedinci výrazně menší. Potravu, různé části rostlin, mrtvé živočichy, ale také výkaly, doslova strouhá chitinovou jazykovou páskou (radula) opatřenou drobnými zoubky uspořádanými do řad. Její přední opotřebovaná část se nahrazuje tak, že páska zezadu neustále dorůstá. Patří mezi dlouhověké plže, dospělosti dosahuje po 2-4 letech. Poznámka: v typickém zbarvení není zaměnitelná s jiným druhem.

Plochule křehká (Polydesmus complanatus) - výskyt v Krkonoších: od podhůří až do 1200 m n.m. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: především v listnatých a jehličnatých lesích, v karech i na loukách. Na místech s dostatečným množstvím rozkládající se rostlinné hmoty a s dostatečnou vlhkostí, pod kameny a padlými kmeny stromů. Biologie: tělo (délka 15-23 mm, šířka 2,3-3,2 mm) se skládá z 20 článků. Tak jako u všech mnohonožek většina z nich je zdvojená a na rozdíl od stonožek nese 2 páry noh. Nohy (30-31 párů) jsou poměrně robustní a vybíhají do stran. K tělu se však připojují ze spodní části těla, nikoliv z boční, jak je tomu u stonožek. Na poměrně drobné hlavě je umístěn 1 pár krátkých tykadel, oči chybějí. Barva těla je rezavohnědá, hnědá až šedohnědá. Žije skrytě v opadu a svrchních horizontech půdy, aktivní je především v noci. V případě nebezpečí se stáčí do tvaru písmene "U". Mnohonožky obecně patří mezi důležité rozkladače odumřelého rostlinného materiálu, kterým se živí. Významně se také podílejí na tvorbě humusu a půdní mikrostruktury.

Ploskohřbetka smrková (Cephalcia abietis) -  výskyt v Krkonoších: je hojná na celém území až k horní hranici lesa, na některých lokalitách kupř. na Rýchorách, pod Černou horou či na Žalém se čas od času přemnožuje. Doba výskytu: žije od dubna do června. Prostředí: starší smrkové porosty, zvláště na jižních a jihozápadních svazích. Biologie: u této bylinné vosy je zřetelný rozdíl ve zbarvení i tvaru těla mezi samičkou a samcem (pohlavní dvojtvárnost a dvojbarevnost). Obě pohlaví mají hlavu a hruď černou se žlutou kresbou. Zadeček samičky je široký, oválný, žlutozelený až olivově zelený s tmavšími příčnými proužky. Sameček má první články úzkého zadečku černé, další žlutooranžové s užšími černými příčnými proužky. Velikost samičky je 12-14 mm, samečka jen okolo 11 mm. Samečci se objevují dříve než samičky, které pak vyhledávají podle vůně feromonu při jejich líhnutí. Létají přitom nízko nad zemí. Za teplých slunných dnů dochází v poledních a odpoledních hodinách k typickému rojení. Samičky po spáření vylézají do korun smrků, kde kladou zelená vajíčka do kladélkem naříznutých loňských jehlic. Housenice jsou zelené, malá část je zlatožlutá. Spřádají individuální předivové vaky, které se postupně spojují a mohou dosáhnout i velikosti dětské hlavy. Zachycují v hedvábném předivu zbytky jehlic, trus a svlečky housenic. Žír v koruně se posunuje směrem ke kmeni a do spodnějších přeslenů, předivové vaky většinou maskují skutečnou ztrátu jehlic. Housenice končí vývoj zhruba v srpnu, padají na zem a v půdě si v hloubce 5-25 cm vytvářejí vyhlazenou hliněnou komůrku. Jen málo z nich se hned kuklí a líhne v dalším roce. Většinou přeležují 1-3 roky v tzv. diapauze, někdy i více let, než se zakuklí. Kuklení a líhnutí v dalším roce inzerují ostře ohraničené černé skvrny, nazývané pupální oči, na hlavě housenice. Poznámka: podobným druhem je ploskohřbetka severská (Cephalcia arvensis). Ohrožení: druh je řazen mezi významné škůdce smrku a jeho výskyt je každoročně sledován. 

Ploštěnka horská (Crenobia alpina) - výskyt v Krkonoších: v horských tocích zhruba od 600 přes 1400 m n.m. všude hojná. Doba výskytu: aktivuje po celý rok. Prostředí: žije v pramenech, pramenných stružkách, studených horských potocích a říčkách; na kamenech, ponořených předmětech, dokáže se pohybovat i zespodu po vodní hladině. Biologie: extrémně tenká, šedá až černá ploštěnka o velikosti až 18 mm. Přední okraj hlavy nese zašpičatělé do stran mířící výběžky a dvě oči. Během roku může mít generace s nepohlavním rozmnožováním, při kterém se podélně rozdělí (v zimě) a pohlavního rozmnožování (v létě). Jeden ze způsobů množení může převládnout. Sladkovodní ploštěnky jsou hermafroditi, vývoj je přímý, bez larválního stadia. Ploštěnka horská je dravá, její nejčastější kořistí jsou larvy pošvatek.

Ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala) - výskyt v Krkonoších: poměrně často je nalézána v rychle tekoucích vodách potoků a řek při okraji pohoří. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: žije pod kameny a ponořenými předměty. Biologie: ploštěnka potoční je velmi primitivní organismus. Nemá vytvořenou trávicí trubici, ale jenom trojvětevnou dutinu, kde ústní otvor na břišní straně těla je zároveň otvorem vyvrhovacím. Jícen může daleko vychlípit a doslova jím obalit kořist. Hlavová část je trojúhelníkovitá s jedním párem očí, za nimiž jsou ouškovité čichové laloky. Zbarvení je žlutošedé až šedohnědé. Dosahuje velikosti až 20 mm. Ploštěnky jsou obojetníci (hermafroditi), mohou se však množit i nepohlavně - příčným dělením. Poznámka: podobným druhem je ploštěnka kalužní (Dugesia lugubris), která však nemá výrazné ouškovité lalůčky na hlavě a žije ve stojatých či pomalu tekoucích vodách.

Ploštička (pozemka) šišková (Gastrodes abietum) - výskyt v Krkonoších: v horských lesích až k jejich horní hranici poměrně hojná. Doba výskytu: dospělci žijí od srpna a po zimování, kdy jsou zřejmě částečně aktivní a často také nalézáni na sněhu, do července. Vajíčka jsou kladena v květnu do loňských šišek, larvální vývoj trvá 8 týdnů. Prostředí: smrkové lesy ve vyšších polohách. Biologie: plochá oválná ploštice s černou hlavou o velikosti 6-7,5 mm žije na smrcích, vzácně i borovicích, vysává hlavně semena. Patří mezi noční druhy, ve dne je ukrytá pod kůrou, v šiškách a podobných úkrytech. Poznámka: podobným druhem je ploštička (Gastrodes grossipes), která je však barevně daleko méně pestrá.

Plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis) - další foto - výskyt v Krkonoších: v rybnících i menších vodních nádržích v podhůří je poměrně hojná. Doba výskytu: nalézáme jí v období březen až listopad. Prostředí: stojaté či pomalu tekoucí vody bohatě zarostlé vegetací. Biologie: plž s hnědou ostře špičatou, příčně a jemně i podélně rýhovanou ulitou. Výška ulity 45-60 mm. Barva těla je šedohnědá s mnoha malými zlatavými skrnkami, tykadla jsou široká, trojúhelníkovitá. Stejně jako další plicnatí plži se i plovatka bahenní musí "nadechnout" na hladině, po jejíž spodní straně, tedy nohou obrácená vzhůru, je schopná se po tenké vrstvičce slizu pohybovat. Vajíčka neklade jednotlivě, ale ve šňůrkách na ponořené předměty a rostliny. Živí se měkkými částmi rostlin a nárosty řas. Poznámka: záměna je možná s několika druhy rodu Stagnicola, které však dorůstají menší velikosti, jen 20 až 35 mm a nemají tak špičatý vrchol.

Plzák hnědý (Arion fuscus) - výskyt v Krkonoších: v lesích, přípotočních nivách i na subalpínských rašeliništích poměrně dosti hojný. Doba výskytu: podobně jako u ostatních plžů po celou vegetační sezónu. Prostředí: ve vlhkém prostředí lesů, luk a mokřadů, nepohrdne ani druhotnými stanovišti v blízkosti člověka, např. parky a hřbitovy. Biologie: středně velký plž dosahující velikosti 35-80 mm. Barva těla je žlutá, skořicově hnědá, rezavá i šedorezavá. Po obou bocích těla se táhnou tmavé pásky. Sliz na hřbetě je žlutý. Potravou jsou rostliny, tlející látky, houby, ale také mršiny a trus. Je aktivní v noci, za deštivého počasí i ve dne. Poznámka: podobní mohou být malí jedinci plzáka španělského (Arion lusitanicus).

Plzák lesní (Arion rufus) - výskyt v Krkonoších: všude na vhodných biotopech, nevystupuje však vysoko do hor. Doba výskytu: objevuje se již v březnu a jeho výskyt trvá až do října. Prostředí: vlhké lesy, křoviny i nivy a louky. Biologie: jeden z našich největších nahých plžů (nemají ulitu), dosahující velikosti až 150 mm. Tělo má v mládí bílou, v dospělosti od oranžové, přes červenou, hnědou až po sytě černou barvu. Okraj nohy je vždy červený u tmavších forem s příčnými tmavými čárkami až proužky. Na rozdíl od slimáků má dýchací otvor v přední části štítu. Sliz je bezbarvý. Živí se rostlinami, včetně zavadajících, ale také mrtvolkami (i ostatních plžů) a výkaly. Poznámka: podobným druhem je plzák španělský (Arion lusitanicus), který pochází z Pyrenejského poloostrova a šíří se od 50. let minulého století po Evropě. U nás se objevil v roce 1991. Jde o invazivní druh, který vytlačuje původní druhy plžů. V dospělosti oba druhy jen velmi těžko rozlišíme. Plzák španělský není nikdy černě zbarvený.

Podkornatka žíhaná (Lehmannia marginata) - výskyt v Krkonoších: zachovalé bučiny a smíšené lesy, kde je poměrně hojná. Doba výskytu: druh nalézáme za příhodných podmínek po celou vegetační sezónu. Prostředí: podkornatka je stromový druh přírodních lesů, občas se vyskytující i na skalách. Biologie: štíhlý plž s měkkou pokožkou nesoucí ploché nevýrazné hrbolky. Barva těla je šedá, na hřbetě se středovým světlým a tmavými postraními pruhy. Jsou však i jedinci celí jednobarevní. Druh dosahuje maximální velikosti 57 mm. Za sucha se ukrývá pod kůrou a kameny, za vlhka a deště vylézá na kmeny stromů a leze až do jejich korun. Živí se hlavně lišejníky. Poznámka: podobní jsou mladí jedinci slimáka popelavého (Limax cinereoniger) a slimáka největšího (Limax maximus), od kterých se podkornatka liší právě měkkou a ploše hrbolatou pokožkou.

Podkornice (Aradus betulinus) - výskyt v Krkonoších: vzácný druh, nalezený jen několikrát ve smíšených lesích. Doba výskytu: vyskytuje se celoročně. Prostředí: žije pod kůrou a na stromových houbách. Biologie: tmavě hnědá, velmi plochá ploštice o velikosti 6,5-9 mm. Dospělci jsou vždy makropterní (s dobře vyvinutými letu schopnými křídly). Obsazují odumírající i mrtvé stromy (zejména smrky, borovice, buky a břízy) a na nich rostoucí choroše, obyčejně pospolitě. Vývoj není cyklický, generace nejsou odlišené, společně se vyskytují všechna vývojová stadia. Poznámka: podobnými druhy jsou další podkornice, jejich odlišení je však obtížné. Ohrožení: druh je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazen mezi zranitelné.

Pošvatka (Isoperla oxylepis) - výskyt v Krkonoších: hojná pošvatka nahrazující v nižších polohách pošvatku horskou (viz taxon níže). Doba výskytu: žije od května do června na vegetaci okolo vody. Prostředí: obývá relativně čisté podhorské toky. Biologie: zelenožlutá pošvatka s tmavšíma nohama a černou kresbou ve tvaru dopředu namířené šipky na hlavě. Velikost 11-14 mm. Vývoj je víceletý, druh je stenotermní (snášející pouze úzký rozsah teplot), vázaný na rychle tekoucí chladné vody. Ohrožení: v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazená mezi téměř ohrožené.

Pošvatka (Perlodes microcephalus) - výskyt v Krkonoších: v horských, ale hlavně podhorských potocích. Zdá se, že v poslední době ubývá, dříve bývala hojnější, zejména na západě území. Doba výskytu: dospělci létají od března až do května. Prostředí: poměrně čisté podhorské toky. Biologie: zcela nenápadná, tmavě hnědá pošvatka se žlutavou kresbou na hlavě. Velikost 15-25 mm. Jako potravu loví larvy vodního hmyzu a jiné bezobratlé. Poznámka: podobným druhem je pošvatka horská. Ohrožení: úbytek druhu může souviset s okyselováním vodních toků v horách. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazený mezi téměř ohrožené.

Pošvatka horská (Diura bicaudata) - výskyt v Krkonoších: hojný druh po celém území od 600 do 1300 m n.m. Doba výskytu: pošvatka horská se objevuje na jaře v květnu a žije až do srpna. Prostředí: larvy žijí ve studených horských vodách potoků a jezírek. Biologie: barva těla je téměř černá. Křídla samce jsou zkrácená, takže kryjí necelou polovinu zadečku. Velikost dospělce se pohybuje od 15 do 20 mm. Vývoj je dvouletý, larvy se živí drobnými vodními bezobratlými, jsou predátoři. Poznámka: podobná je pošvatka (Perlodes microcephalus). Ohrožení: v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazená mezi téměř ohrožené.

Potápník rýhovaný (Acilius sulcatus) - výskyt v Krkonoších: často nalézaný od podhůří až na hřebenová rašeliniště. Doba výskytu: dospělci žijí od dubna do července. Prostředí: druh žije ve stojatých vodách nejrůznějšího charakteru, od tůněk, kaluží a sudů na vodu až po rybníky a rašelinné tůně, preferuje vody zarostlé vodními rostlinami. Biologie: zbarvení obou pohlaví je obdobné. Černá hlava nese žlutou kresbu, na černém štítě jsou tři žluté příčné pruhy. Krovky jsou mramorované hustými tečkami. Pro tohoto potápníka je však typický sexuální dimorfismus. Sameček má krovky hladké, chodidla předních nohou jsou rozšířená a opatřená jednou velkou a množstvím (okolo 270) malých přísavek, které slouží při kopulaci k přidržování na samičce. Samička nemá přísavky na nohách, na krovkách jsou 4 podélné, světle ochlupené rýhy. Velikost kolísá mezi 15-18 mm. Imaga dobře létají a tak mohou obsazovat různorodé vodní nádrže. Rozmnožují se jen ve větších nevysychajících vodách. Samička klade vajíčka na souši do trouchnivého dřeva či mechu. Larva i dospělý brouk jsou draví, živí se vodními bezobratlými i pulci a rybím potěrem. Dýchají vzdušný kyslík, musí se tedy pravidelně vynořovat. Larvy vstřikují do kořisti či čerstvé zdechliny trávicí látky a natrávenou potravu vysávají. Ke kuklení dochází opět na suché zemi. Vylíhlí brouci přezimují ve vodě. Během roku se vyvine jedna generace. Poznámka: podobným druhem je podstatně větší potápník vroubený (Dytiscus marginalis). Stejně jako potápník rýhovaný vykazuje pohlavní dvojtvárnost. Jeho larva má velkou trojúhelníkovitou hlavu s mohutnými kusadly.

Přástevník jitrocelový (Parasemia plantaginis) - výskyt v Krkonoších: žije po celém území, chybí v hřebenové tundře, hojný je zvláště na květnatých horských loukách. Doba výskytu: dospělci létají za dne od května do srpna, housenky žijí od června a po přezimování do května dalšího roku. Prostředí: lesy, lesní světliny a louky na krkonošských enklávách. Biologie: přástevník jitrocelový je barevně velmi proměnlivý. Přední pár křídel je u obou pohlaví černý, bíle či žlutě mramorovaný. Červenými zadními křídly se samička základní formy liší od samce, který je má v nižších polohách žlutě zbarvená, v horách bílá, vždy s černou kresbou. Tomu se říká sexuální dichromismus. Navíc se u obou pohlaví najdou odchylky v kresbě i barevném odstínu, často popsané jako zvláštní formy. Velikost se pohybuje od 32 do 42 mm. Motýli jsou, a zejména samci, aktivní v odpoledních hodinách, kdy samci vyhledávají samičky při rychlém klikatém letu poměrně vysoko (až 2 m) nad vegetací. Housenky jsou dlouze ochlupené, tmavé s rezavou přední částí těla. Žijí na mnoha různých lučních rostlinách, např. jitroceli, smetánce, silence, šťovíku, jsou tedy polyfágní.

Přástevník medvědí (Arctia caja) - výskyt v Krkonoších: nalézáme ho od podhůří až po hřebeny, i když tam spíše ojediněle. Doba výskytu: vyskytuje se od června do srpna. Prostředí: osídluje lesní okraje, travnaté a křovinaté stráně, údolní nivy, zahrady i parky. Biologie: má tmavohnědou hlavu s bílými tykadly a červeným "límcem". Hruď je hnědá, zadeček červený s tmavými proužky na svrchní části. Přední křídla, která v klidu dokonale překrývají zadní pár a zadeček, jsou tmavě hnědá s křivolakou, variabilní, bílou kresbou. Spodní křídla jsou červená s malými i velkými modrými černě olemovanými skvrnami. Rozpětí křídel mezi 45-65 mm. Motýli nepřijímají potravu, mají redukované ústní ústrojí. Přes den sedí na kůře nebo na trávě a snadno unikají pozornosti. Aktivní jsou v noci, často naletují na světlo pouličního osvětlení. Housenky jsou černé, hustě ochlupené, na hlavě a bocích jsou chlupy rezavé. Živí se listy borůvky, brusinky, vřesu, pampelišky, jitrocele, pcháče a dalších rostlin; jsou tedy polyfágní. Přezimují a na jaře se kuklí v zámotku z jemného přediva s úlomky chlupů.

Puklice smrková (Physokermes piceae) - výskyt v Krkonoších: hojná po celém území, všude, kde roste smrk. Nalezena i na smrku pichlavém. Doba výskytu: dospělí od konce května. Prostředí: samičky nalézáme ve smrkových porostech i na jednotlivě rostoucích smrcích např. v parcích. Biologie: samička puklice smrkové je kulovitá až 2-6 mm velká. Tělo se ukrývá pod štítkem, takže svým vzhledem spíše připomíná jakýsi lesklý  žlutohnědý výrůstek než živočicha. Sameček je velký jen 1 mm a vypadá jako drobná hnědožlutá muška, ale je celkem vzácný. Puklice smrková žije především na smrku ztepilém, ale i na dalších druzích smrku. Samička po spáření nebo i bez oplození (partenogeneze) klade až 3000 vajíček. Červené larvičky sají na jehlicích (budoucí samci) i výhonech, přezimují mezi šupinami a v dalším roce ukončují vývoj. Puklice smrková patří mezi velké producenty sladkých výkalů - medovice, která láká celou řadu živočichů živících se sladkými šťávami, zejména mravence. Poznámka: je těžko zaměnitelná s jiným druhem. Představuje vážné riziko především u mladých stromků, které vlivem sání zaostávají v růstu či případně blednou a odumírají.

Punčoškář horský (Coelotes atropos) - výskyt v Krkonoších: hojnější v lišejníkové tundře na kamenitých plochách, obývá i lesní stupeň. Doba výskytu: dospělí pavouci se vyskytují od jara do léta, samice až do pozdního podzimu. Prostředí: na otevřených plochách krkonošské tundry pod kameny, sestupuje i do smrkových a jedlobukových porostů do nadmořské výšky zhruba 700 m. Biologie:  robustní, tmavý, téměř černý pavouk s více či méně zřetelnou světlejší kresbou na zadečku. Velikost samičky 9-13 mm, samečka 7-9 mm. Kořistí pavouka jsou různí bezobratlí, často nalézáme v okolí punčoškářovy pavučinové chodby zbytky slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata) či horských nosatců (Otiorhynchus nodosus). Poznámka: podobným druhem je punčoškář zemní (Coelotes terrestris), odlišit ho dovede jen odborník.

Pýchavkovník (Mycetina cruciata) - výskyt v Krkonoších: jednotlivé nálezy hlavně z bukových lesů. Doba výskytu: od poloviny července do září. Prostředí: nalézáme ho místy na zastíněných stanovištích pod kůrou nebo v hnijícím, vlhkém a rozkládajícím se dřevě listnatých i jehličnatých stromů a ve stromových houbách. Biologie: silně lesklý druh s tmavýma nohama a tykadly. Tělo má v různých odstínech červené barvy, na krovkách má charakteristický velký černý kříž. Velikost 3,8-4,5 mm. Dospělí i larvy žijí na dřevě s houbami outkovkou řadovou, outkovkou pestrou, troudnatcem kopytovitým a pásovaným, ohňovcem Hartigovým a dalšími. Poznámka: druh s typickým křížem nelze zaměnit.

Pýchavkovník červcový (Endomychus coccineus) - výskyt v Krkonoších: jeho rozšíření není známé, spíše je nalézán v podhůří a v nižších polohách hor. Doba výskytu: dospělí brouci se vyskytují od srpna a po přezimování do začátku května. Prostředí: žijí na stromových houbách a jimi prorostlém dřevě, občas navštěvují poraněná místa stromů s ronící mízou. Biologie: jasně červený, silně lesklý druh s červenou hlavou a čtyřmi černými skvrnami na krovkách. Vzácně může černé zbarvení na některé části těla scházet. Velikost 4-6 mm. Brouci a larvy se živí houbovým myceliem stromových hub, zvláště outkovky chlupaté, najdeme je pod kůrou tlejících dubů, buků, topolů, bříz a jilmů. Často se vyskytují pohromadě a přezimují. Ohrožení: v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazený mezi zranitelné.

Zajímavost

Plošík malý
Při entomologickém průzkumu na Horních Mísečkách byl nalezen, v Krkonoších zřejmě poprvé, nehojný plošík malý (Trogulus tricarinatus), velmi plochý, podlouhlý a krátkonohý sekáč, který se maskuje polepováním hlínou či úlomky trouchu a kůry. Při vyrušení natáhne nohy podle těla a staví se mrtvým (thanatóza). Připomíná tak úlomek kůry či dřeva a zmate nejednoho predátora. Žije skrytě na vlhkých místech, pod kůrou a kameny, v trouchu či opadance. Potravou jsou různé organické zbytky a také napadá suchozemské plže v jejich ulitách. (Zdroj: Jan Vaněk, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 8/2013).


Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;