Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Krkonoše > Atlas krkonošské fauny, I.část: bezobratlí > Adéla pestrá - Chvostoskok

Adéla pestrá - Chvostoskok

 

Obrazový atlas krkonošské fauny
Fotografie většiny bezobratlých je také možné prohlížet ve velkém rozlišení, po zadání latinského názvu taxonu do vyhledávacího okénka (recherche) na webu www.biopix.eu/. Po kliknutí na nalezenou fotografii je možné zobrazeného živočicha zvětšit tlačítkem + v pravém dolním rohu fotografie. Se zobrazeným objektem je následně možné pohybovat prostřednictvím myši.

Adéla pestrá (Nemophora degeerella)
 - výskyt v Krkonoších:
 v podhůří a nižších polohách lesního stupně hojná, zejména okolo potoků. Je to drobný motýlek. Samci mají až 5x, samičky 2x delší tykadla než tělo. Rozpětí křídel 16 - 23 mm. Doba výskytu: květen - červenec. Prostředí: obývá vlhké listnaté a smíšené lesy, paseky a přípotoční nivy. Biologie: motýli s denní aktivitou často poletují na malém prostoru stereotypně nahoru a dolů. Nektar sají především na rdesnu hadí kořen, kopretině bílé a kopřivě. Housenka zprvu minuje (vyhlodává) na sasance hajní, odrostlejší žije a přezimuje ve zvláštním pouzdru. Poznámka: podobným druhem je adéla zelená.

Babočka admirál (Vanessa atalanta) - výskyt v Krkonoších: všude na květech, hojný druh, migrují k nám ze Středomoří, za tahu se objevuje i na hřebenech hor. Doba výskytu: první migranti přilétají v květnu, u nás vzniklá populace létá do října, část motýlů podnikne tah k jihu. Prostředí: osidluje lesy, louky, parky a zahrady. Biologie: samci čekají v odpoledních hodinách na vyvýšených místech na samičky (vyčkávací párovací strategie). Na podzim sají motýli nejen na pozdních květech, ale i na přezrálém ovoci. Žlutavé housenky se živí kopřivou.

Babočka bodláková (Vanessa cardui)
 - výskyt v Krkonoších: vyskytuje se všude na otevřených plochách, protahuje po jednotlivých kusech přes hřebenové partie. Doba výskytu: první migrující jedinci se objevují již v dubnu, ojediněle lze druh zastihnout ještě začátkem listopadu. Prostředí: pole, louky, křovinaté stráně, v horách i ledovcové kary a smilkové louky. Biologie: babočka bodláková je jeden z nejznámějších migrantů, který podniká své jarní cesty na sever až do Skandinávie a na Island. Každoročně k nám přilétá z jižní Evropy nebo i severní Afriky a zakládá jednu i více generací. Na podzim se pak motýli vracejí opět na jih. Housenky se živí bodláky, pcháči, kopřivami i lopuchem.

Babočka kopřivová (Aglais urticae) - výskyt v Krkonoších: od podhůří až do hřebenové tundry hojný. Doba výskytu: od května do října. Prostředí: louky, lesní okraje a mýtiny, příbřežní nivy, parky, zahrady. Biologie: motýli jsou zdatní migranti, severské populace přetahují na jih. Dospělci přezimují pospolitě v jeskyních, sklepích, na půdách a v dutých stromech. Hromadné stěhování motýlů do lidského příbytku bylo před lety při prudké změně počasí pozorováno na Luční boudě.

Babočka paví oko (Inachis io) - výskyt v Krkonoších: v Krkonoších vystupuje až na hřebeny. Doba výskytu: dospělé motýly nacházíme po celý rok, housenky první generace od května do června a ve druhé generaci v červenci a srpnu. Prostředí: dospělce nalézáme na květech na loukách, okrajích lesů, zahradách i parcích. Housenky žijí nejčastěji na kopřivě a tedy na jakémkoliv místě, kde nalézají živnou rostlinu. Biologie: motýla v zimních měsících zastihneme na půdách či ve sklepích, kde ve stavu strnulosti přezimuje. Černé, trny porostlé housenky žijí nejméně ve dvou generacích během celé vegetační sezóny na kopřivách. chmelu, ostružiníku a dalších rostlinách. Kukla je zelenavá či šedohnědá často s kovovým leskem, visí na pavučinkové "podušce" hlavou dolů.

Babočka síťkovaná (Araschnia levana) - (viz také info: 1  2 ) - výskyt v Krkonoších: hojná na vlhkých biotopech v podhůří a lesích s kopřivou dvoudomou. Prostředí: obývá lužní lesy, potoční nivy, vlhké louky a křovinaté meze. Biologie: černé housenky s rozvětvenými trny žijí pouze na kopřivě dvoudomé. Kuklí se na živné rostlině hlavou dolů. Sezónní změny barvy jsou způsobeny délkou (světelného) dne prostřednictvím různého vylučování hormonálních látek. Z podzimních housenek, které dospívají a kuklí se za krátkého dne, se po přezimování kukel líhne jarní forma, kdežto v letní generaci, vyvíjející se za dlouhého dne jsou tmaví jedinci.

Batolec duhový (Apatura iris) - (viz také info) - výskyt v Krkonoších: ojediněle v podhůří a nižších polohách lesního stupně. Doba výskytu: červen - srpen. Prostředí: vzácně se vyskytuje na vlhkých světlinách v zalesněných údolních nivách, okolo potoků a lesních cest. Biologie: v dopoledních hodinách vyhledávají obě pohlaví potravu, kterou je medovice nebo míza stromů. Samci také přilétají na mokrou půdu okolo louží, mršiny a exkrementy. Okolo poledne samci obsazují teritoria na větvích stromů, odkud pak pronásledují okolo letící samičky. K páření dochází v korunách stromů. Housenky se živí vrbami, především jívou, mladé jsou tmavé, zelené se dvěma dlouhými výrůstky na hlavě. Jeden z listů, který housenka nikdy nežere, si opřádají vlákny, kterých se přidržují, aby za větru nespadly se stromu. Přezimují ve spředených listech tzv. hibernákulu a kuklí se obyčejně v červnu.Poznámka: podobným druhem je batolec červený (Apatura ilia).

Bejlomorka (Rabdophaga salicis) - výskyt v Krkonoších: v nižších horských polohách je poměrně častá. Doba výskytu: dospělé mušky o velikosti do 6 mm létají v květnu až červnu.Prostředí: osídluje vlhké biotopy v údolích a potočních nivách, lesní okraje a doprovodnou zeleň v okolí cest, remízky, meze, parky a zahrady. Biologie: samička klade vajíčka na tohoroční výhony nebo boční pupeny nejrůznějších druhů vrb. Zhruba po týdnu se líhnou larvy, které pronikají do rostliny, dráždí její pletiva, která pak vytvářejí kulovitou nebo válcovitou zduřeninu - hálku. Každá oranžová larvička bez patrné hlavy žije ve vlastní komůrce, na podzim se stěhuje pod kůru a tam přezimuje. Na jaře se zakuklí, kukla proráží kůru a vysunuje se přední částí ven nedlouho před líhnutím dospělce. Hálka poté odumírá. Za rok se vyvine jedna generace. Poznámka: podobné jsou další bejlomorky, určit se nechají snáze podle hálek.

Bělokřídlec žilkovaný (luční), (Siona lineata) - výskyt v Krkonoších: na vlhčích loukách v podhůří, nevystupuje příliš do lesního stupně. Doba výskytu: květen až červenec. Vzhled a prostředí: bílá píďalka s černobílýma nohama, velikost 19-22 mm, rozpětí křídel 34-40 mm. Vyhledává osluněná travnatá místa, lesní a slatinné louky, rákosiny, lesní okraje, okolí vod.Biologie:  housenky žijí od července na třezalce, zvoncích, jitroceli, pampelišce a dalších lučních rostlinách. Ohrožení: vyskytuje se sice pouze místy, ale nepatří mezi ohrožené druhy.

Beruška vodní (Asellus aquaticus) - (viz také info) - výskyt v Krkonoších: ve stojatých vodách v nižších polohách, včetně mírně znečištěných. Doba výskytu: po celý rok. Prostředí: stojaté i pomalu proudící vody s množstvím tlejících organických látek, zvláště listů. Biologie: dýchá pomocí žaberních nožek na zadečku. Klade vajíčka do svého plodového vaku, kde je nosí a kde po delší dobu zůstávají i mláďata.

Běžník horský (Xysticus obscurus) - výskyt v Krkonoších: je známý pouze z nejvyšších poloh Krkonoš. Velmi vzácně je nalézán v lišejníkové tundře. Doba výskytu: samečci jsou dospělí od konce května a žijí zhruba do poloviny července, dospělé samičky nacházíme od června do září. Velikost:  mezi 5-8 mm. Prostředí: žije pod kameny a mezi řídkou vegetací na nejvyšších místech krkonošské erkto-alpínské tundry mezi 1300 až 1600 m n.m. Biologie: k rozmnožování dochází v letních měsících. Samička klade vajíčka do plochého diskovitého kokonu, který ukrývá a hlídá pod kameny. Poznámka: v prostředí krkonošské tundry se s podobným druhem nesetkáme. Ohrožení: vzhledem ke své vzácnosti a omezenému území, které obývá, je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazen mezi zranitelné druhy.

Běžník zelený (Diaea dorsata) - více obrázků - výskyt v Krkonoších: poměrně hojně obývá listnaté i smíšené lesy a lesní okraje. Doba výskytu: mláďata dospívají v květnu. Prostředí: žije na listech keřů a stromů i na květech ve stinných i polostinných lesích, parcích a zahradách. Biologie: velikost samičky 6-8 mm, samečka 3-4 mm. Loví především hmyz, kořist přepadává krytý svým zbarvením. Při páření samice znehybní a dovolí tak samci přenést schránku s pohlavními buňkami do svého pohlavního otvoru. Přesto se občas sameček stane její kořistí.

Blešivec potoční (Gammarus fossarum) (foto) - výskyt v Krkonoších: pouze v tocích, které protékají po karbonátových (vápence, dolomity) horninách. Doba výskytu: po celý rok.Prostředí: potoky v nižších polohách. Biologie:  blešivec se živí organickými zbytky různého původu a pomáhá tak odstraňovat odumřelé organismy. Samička po spáření s větším samečkem klade vajíčka (až 100 kusů) do své plodové komůrky, kde se také vyvíjejí mláďata. Tento druh je velmi důležitou součástí jídelníčku ryb pstruhového pásma.Poznámka: podobným druhem je štíhlý, bílý blešivec karpatský (Niphargus tatrensis), který v rámci adaptace na život v podzemí a pramenech ztratil oči. Ohrožení: v Krkonoších patří oba blešivci k relativně vzácným druhům; tam, kde se vyskytují jsou však hojní.

Blýskavka mramorovaná (Phlogophora meticulosa) - výskyt v Krkonoších: jedná se o tažného motýla, který k nám každoročně putuje z jižní Evropy a u nás zakládá další generaci. Vyskytuje se od nižších poloh až na hřebeny; podle síly migrační vlny obyčejně hojný až velmi hojný. Doba výskytu: migranti od dubna do června, místní generace od července do října až listopadu. Prostředí: motýl žije v téměř každém vlhčím prostředí, kromě souvislých lesních porostů. Biologie: migranti u nás zakládají generaci, která se na podzim částečně vrací na jih do Středomoří, částečně může za příznivé zimy přezimovat a to jak housenka, tak i kukla nebo dospělý motýl. Housenky se živí kapradinami, různými bylinami (hluchavka, kopřiva, svlačec aj.) a dřevinami (vrba, bříza a maliník).

Bourovec dubový (Lasiocampa quercus) - výskyt v Krkonoších: roztroušeně, hojný v karech. Doba výskytu: dospělci v závislosti na nadmořské výšce od června do září, housenky od července a po přezimování do května dalšího roku. Prostředí: obývá nejrůznější prostředí od světlých, řídkých lesů a jejich okrajů, přes suchá vřesoviště, až po rašeliniště. Hojně je nalézán v porostech borůvky i v krkonošských karech. Biologie: samci poletují během odpoledne nízko nad zemí a vyhledávají samičky ke krátkému páření. V noci po spáření samička za letu vypouští vajíčka volně na terén. Housenky se vyvíjejí na listnatých keřích a stromech, v Krkonoších hlavně na borůvce. Poznámka: podobným druhem je bourovec jetelový, u něhož však chybí světlý pruh na zadních křídlech.

Bourovec hlohový (Trichiura crataegi) - výskyt v Krkonoších: roztroušeně až vzácně po celém území. Doba výskytu: druh pozdního léta a podzimu (srpen až říjen). Prostředí: spíše vlhčí biotopy, lesy a jejich okraje, křovinaté stráně, meze a parky. Biologie: motýli sedí za dne na kmenech, větvích, kamenech i plotech, aktivní jsou v noci. Samičky kladou vajíčka pokrytá jejich zadečkovými chloupky na živnou rostlinu a ta tady přezimují. Housenky se živí listnatými stromy a keři, horská forma borůvkou a břízou. Horské populace mohou prodělávat za nepříznivých klimatických podmínek dvouletý vývoj. Kuklí se v téměř černém, někdy namodralém kokonu, který je pokryt částicemi půdy a vegetace.

Bráněnka (Microchrysa flavicornis) - výskyt v Krkonoších: zelené, kovově lesklé mouchy s velkou hlavou, o velikosti 4-5 mm  se poměrně hojně vyskytují v nižších polohách. Doba výskytu: po celou vegetační sezónu, od dubna do září. Prostředí: žije v lesích, na lesních okrajích, močálech a vřesovištích, zahradách a parcích. Biologie: bráněnka se živí hlavně nektarem z kvetoucích rostlin - miříkovitých, hlohu a dalších. Samice klade vejce počátkem léta na zahnívající části rostlin nebo do kompostu. Larvy jsou podlouhlé s členěným tělem, na povrchu se zrohovatělou vrstvou na ochranu proti dehydrataci. Po přezimování se kuklí v pupáriu - poslední larvální pokožce, která tvrdne v průběhu kuklení. Poznámka: podobným druhem je bráněnka Microchrysa politika s tmavými tykadly.

Bruslařka obecná (Gerris lacustris) - výskyt v Krkonoších: na vodních plochách od podhůří až na hřebeny všude hojná. Doba výskytu: od března do října. Prostředí: hladina stojatých a pomalu tekoucích vod, rybníky, tůně, rašelinná jezírka, ale i kaluže. Biologie: jako všechny bruslařky je i tento druh dravý, vysává hmyz topící se na hladině, ale také dokáže ulovit bezobratlé pod vodní hladinou. K potravě se přibližuje velice rychle, registruje i drobné vlnění vodní blanky způsobené kořistí. Její nohy jsou doširoka roztažené, nesmáčivé, vodní blanka se pod nimi neprotrhne, ale pouze prohne. Během roku vytváří tento druh dvě generace, jedna dospívá v červnu, druhá v polovině srpna. Přezimují vajíčka i imága. Ta dobře létají, často je nalézáme na jaře na hřebenových sněhových polích, kam popadala při vyhledávání nových vodních ploch. Poznámka: u nás žije 10 podobných druhů, které rozliší jen odborník.

Cedivka lesní (Callobius claustrarius) - (foto) - výskyt v Krkonoších: v listnatých a smýšených lesích je poměrně obvyklá. Doba výskytu: dospívá na podzim.Prostředí: nacházíme ji pod kameny, kmeny a kůrou. Biologie: pozemní síť vyúsťuje v nálevku, která pokračuje dosti dlouhou (až 10 cm) chodbou, na jejímž konci je rozšířené doupě, kde cedivka žije. Živí se hmyzem. Poznámka: podobným druhem je punčoškář zemní (Coelotes terrestris), kresba na jeho zadečku má však podobu několikanásobné šipky.

Cedivka podkorní (Amaurobius fenestralis) - (foto) (foto) - výskyt v Krkonoších: velmi hojná v listnatých a smíšených lesích. Doba výskytu: samičky jsou zralé po většinu roku, samečci dospívají v podzimním létě a na podzim. Prostředí: listnaté porosty, pod kládami, kůrou a kameny, spadaným listím, ale také na rostlinách s tuhým hustým olistěním.Biologie: velikost samičky 7-9 mm, sameček 4-7 mm. Vytvářejí nálevkovitou pavučinu, plynule přecházející v chodbu obývanou pavoukem. Samička klade vajíčka do řídkého váčku a hlídá jej až do vylíhnutí mláďat, kterým je také po své smrti první potravou, což je zcela zvláštní typ péče o potomstvo.

Cikáda chlumní (Cicadetta montana) - (foto) (zvuk) (video) - výskyt v Krkonoších: roztroušeně na teplých stráních v nižších polohách. Doba výskytu: objevuje se v květnu a červnu.Prostředí: křovinaté stráně, lesní okraje a paseky. Poznámka: podobným druhem je cikáda trnková (Cicadivetta tibialis), je však menší. Zkoumání zvukových projevů nedávno odhalilo, že pod názvem cikáda chlumní se ve střední Evropě skrývá několik druhů, odlišujících se zpěvem samců. Cikády z Krkonoš bude nutné identifikovat právě podle jejich cvrčení.Ohrožení: v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je zařazená mezi zranitelné.

Cvrčík mravenčí (Myrmecophilus acervorum) (foto) - výskyt v Krkonoších: vzácně zjištěn u mravence lesního. Doba výskytu: s druhem se setkáváme po celý rok. Prostředí: v mraveništích na lesních okrajích a výslunných stráních a podobných teplých lokalitách. Biologie: cvrčík mravenčí je partenogenetický, což znamená, že se u něho vyvíjejí neoplozená vajíčka, velkou většinu populace tedy tvoří jen samičky. Samci jsou vzácní. V mraveništi se zřejmě živí mravenčími sekrety a přinesenou potravou. Mimo mraveniště nedokáže přežít více než několik málo dnů.

Černokřídlec smuteční (Odezia atrata) (foto) - výskyt v Krkonoších: hojný až velmi hojný na horských loukách, v okolí komunikací, vodních ploch a na mokřadních lokalitách. Doba výskytu: od května do července. Prostředí: luhy, vlhké a lesní louky, příkopy, rašeliniště. Biologie: černý motýl s bíle lemovanými špičkami předních křídel. Rozpětí křídel 23-27 mm. Létá za dne, více ráno a v podvečer. Přezimují vajíčka. Zelené housenky s tmavou, na konci červenou čárou na hřbetě a tmavými bočními liniemi žijí na krabilici a kerblíku.

Číhalka obecná (Rhagio scolopaceus) - výskyt v Krkonoších: v podhůří a lesním stupni patří k hojným druhům. Doba výskytu: létá od května do září. Prostředí: světlé lesy a jejich okraje, remízky, rozptýlená zeleň, parky a zahrady. Biologie: dospělé mouchy o velikosti 10-18 mm číhají na kmenech, listech či kamenech na kořist v charakteristickém postoji s hlavou dolů a zdviženou přední částí těla. Hbitě se vrhají na svou oběť, kterou je především drobný létající hmyz. Samice kladou vajíčka většinou po jednom na zem, tlející látky nebo shnilé dřevo. Larvy jsou válcovité, žijí v půdě, mechu i pod kůrou. Živí se většinou malým hmyzem a žížalami. V půdě přezimují a také se kuklí. Poznámka: podobnými druhy jsou další obdobně zbarvené číhalky, které však rozliší jen odborníci.

Čmelák polní (rolní) (Bumbus pascuorum) - výskyt v Krkonoších: osídluje horské prostředí od podhůří až do hřebenové tundry. Doba výskytu: od poloviny dubna do října. Prostředí: obývá suché i vlhké typy prostředí, lesy, louky a pastviny, meze, ledovcové kary i porosty kosodřeviny, silniční a železniční náspy, parky a zahrady. Biologie: oplozená samička po přezimování vyhledá dutinu vhodnou k založení hnízda. Může to být staré ptačí či myší hnízdo, hromádka listí a mechu, ale také kupka zapomenutých hadrů v lidském obydlí. Prostor upraví přineseným mechem a trávou a místy zpevní voskem ze zadečkových žláz. Do dutiny nanosí hromádku pylu, kterou po nakladení vajíček uzavře ve voskovém krytu. Vedle prvního "kontejneru" vystaví z vosku soudeček a naplní jej nektarem, sloužícím jí samotné jako zásoba potravy. Poté přistaví a naplní pylem ještě další "kontejner", do kterého se hladové, bílé, zavalité a beznohé larvy prokoušou z boku. První dělnice se líhnou po 3-4 týdnech a převezmou veškerou péči o hnízdo. Samička se věnuje pouze kladení vajíček. Čmeláčí stát sílí a v době rozkvětu (srpen) může čítat 50-150 jedinců, pak postupně upadá až zcela zanikne; cyklus je tedy jednoletý. Na vrcholu léta se začínají líhnout samečci (trubci) a samičky. Samičky po spáření vyhledají zimní úkryt, ze kterého vylétnou až na jaře, aby založily nové hnízdo. Poznámka: podobnými druhy jsou čmelák mechový (Bombus muscorum) a čmelák proměnlivý (Bombus humilis), odlišují se zbarvením ochlupení na hrudi. Ohrožení: čmelák polní je, jako všichni čmeláci, zařazen mezi zvláště chráněné druhy živočichů v kategorii ohrožený.
Čtěte také: Čmeláci známí a neznámí;  Nastává éra velkochovů čmeláků?Zdecimované české včely nahradí čmeláci z laboratoře;

Čmelíkovci - výskyt v Krkonoších: potvrzen byl výskyt 106 druhů. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: žijí na povrchu a ve svrchních horizontech půdy, v trouchnivějícím dřevě a pod kůrou stromů, některé druhy i v hnízdech ptáků a drobných savců. Část druhů je parazitická. V půdě dosahují početnosti od několika desítek po několik set jedinců na 1 dm2 půdy. V jednom typu lesa může žít 30 a více různých druhů. Biologie: drobní (0,2-2 mm), okrově či hnědě zbarvení roztoči oválného nebo hruškovitého tvaru těla. Menší druhy mohou být zbarveny bělavě. Větší druhy čmelíkovců jsou dravé, loví jiné drobné půdní živočichy (hlístice, roupice, nedospělá stádia roztočů apod.). Část druhů se naopak živí půdními houbami a odumřelou ústrojnou hmotou a podílí se tak na jejím rozkladu a tvorbě humusu. Část čmelíkovců využívá pro rozšiřování do nových prostředí zvláštní způsob transportu, který se odborně označuje jako forezie. Nedospělá stádia se přichytí na brouky (často např. na chrobáky) či blanokřídlý hmyz, a to pomocí nohou či za pomoci speciální lepkavé látky vylučované z řitního otvoru, a nechají se jím odnést. Na svém přepravci neparazitují, pouze ho využijí co by dopravního prostředku.

Chrostík (Oligotricha striata) - výskyt v Krkonoších: poměrně hojný v jezírcích lesních i subalpínských rašelinišť. Doba výskytu: podle nadmořské výšky od května do června. Prostředí: larvy žijí na dně jezírek v rašeliníku a rašelinném detrituBiologie:  larva tohoto chrostíka je dravá, připomíná však spíše housenku. Je měkká, snadno zranitelná. Staví si proto z úkrojků okolních rostlin rourkovitou, šroubovitě vinutou schránku, v níž je zakotvena svalnatými výběžky a párem nožek s drápky na zadečku. Kuklí se ve schránce, k líhnutí však musí kukla vyplout na hladinu. Líhnoucí se dospělec používá pokožku kukly jako vor. Velikost dospělého chrostíka je 13-21 mm, rozpětí křídel 33-57 mm. Poznámka: podobných druhů mezi chrostíky je více, odliší je pouze odborníci.

Chrostík (Stenophylax permistus) - výskyt v Krkonoších: podrobnější údaje o rozšíření je třeba ještě získat. Doba výskytu: dospělci žijí od dubna do října. Prostředí: obývá především zalesněná území, larvy žijí i v příležitostně vysychajících vodách. Biologie: velikost těla 13-16 mm, rozpětí křídel 39-51 mm. Dospělí v letních měsících vyhledávají jeskyně a stará důlní díla, kde přežívají pro ně nepříznivé období. Schránka larvy je velká 17-18 mm, rovná, slabě zúžená, složená z kamínků a úlomků vegetace.

Chrostík (Philopotamus ludificatus) - výskyt v Krkonoších: horské potoky až do výšky 1500 m n.m. Doba výskytu: létá v období duben až srpen. Prostředí: prudce tekoucí vody a smáčené skály v horách. Biologie: larvy si nestaví schránku, ale budují si pavučinovou síť, kterou filtrují z proudící vody potravu. Poznámka: podobnými druhy jsou další zástupci rodu Philopotamus, dají se rozeznat většinou podle pohlavního ústrojí.

Chroustek hnědý (Serica brunnea) - výskyt v Krkonoších: v podhůří a nižších partiích hor relativně hojný. Doba výskytu: létá od června do srpna. Prostředí: obývá lesy, lesní okraje a louky, zahrádky a parky. Biologie: brouci jsou ve dne ukrytí pod kameny, v mechu, pod kůrou a listy. Večer aktivují, přilétají i na světlo. Vydávají zvukové signály. Samičky kladou vajíčka do lehčích půd, ale také do záhonů. Larvy se vyvíjejí 2-3 roky, živí se kořínky rostlin.

Chvostoskok (Allacma fusca) - výskyt v Krkonoších: od podhůří po nejvyšší vrcholy. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: žijí na povrchu půdy, především v lesích, některé druhy i na loukách. Biologie:  délka těla 2,5 mm. Hrudní a zadečkové články splývají v jeden kulovitý tvar, na kterém není patrné článkování. Odtud se odvíjí označní celé skupiny takto vyhlížejících chvostoskoků jako "srostločlenky". V Krkonoších k této skupině náleží více jak 20 druhů, které jsou zbarveny fialově, žlutě či zelenavě. Po dešti lze tento druh nalézt na kamenech, pařezech a kmenech stromů, kam se vydávají za potravou. 

Chvostoskoci na sněhu - výskyt v Krkonoších: v montánním stupni až po horní hranici lesa. Doba výskytu: v některých letech masově na sněhu při první zimní oblevě (nejčastěji v období od konce prosince do začátku března), kdy průměrná denní teplota vystoupí nad nula stupňů Celsia. Prostředí: žije skrytě v lišejníkových nárostech na kmenech stromů a na kamenech ve starých smrkových lesích. Biologie: velikost 1,5-2 mm. V některých letech se masově (stovky tisíc až miliony jedinců) vyskytují na sněhu v lyžařských stopách, šlápotách či jiných terénních depresích. Dokáží se orientovat zrakem a cílem jejich, na první pohled chaotického pohybu, (skákání) je vyhledat nová vhodná prostředí, která by mohli osídlit. Sněhová pokrývka bez překážek a s téměř 100% vlhkostí, která zabraňuje jejich vyschnutí, jim poskytuje ideální podmínky k pohybu. Na sněhu se většinou vyskytují ne déle než 3-4 dny. Poznámka: na sněhu se vyskytuje více druhů chvostoskoků. Většina z nich je tmavě zbarvena, aby jejich tělo pohltilo co nejvíce slunečních paprsků. K jejich hromadnému výskytu často dochází před změnou atmosférického tlaku, kterou vnímají. Staří lesníci při objevení se "sněžných blech" tak usuzovali na blížící se zimní oblevu.

Chvostoskok (Orchesella cincta) - výskyt v Krkonoších: od submontánního po subalpínský stupeň. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: na povrchu půdy, na bylinách i keřích, v lesích i na loukách. Poznámka: velký druh s délkou těla bez tykadel až 4 mm, s nápadnými dlouhými chlupy po celém těle. Jeden z několika druhů chvostoskoků, kteří jsou přizpůsobeni k životu mimo půdní prostředí. Tyto druhy se vyznačují dlouhými tykadly, ochranným zbarvením a plně vyvinutýma očima. Jsou nepoměrně tolerantnější k nižší vlhkosti než půdní druhy.

Chvostoskok bezchvostka trouchobytná (Neanura muscorum) - výskyt v Krkonoších: v submontánním a montánním stupni. Doba výskytu: celoročně. Prostředí: v lesním stupni, především v trouchnivějícím dřevě. Poznámka: délka těla druhu Neanura muscorum 2-3,5 mm. Rodu Neanura je blízce příbuzný a i velmi podobný rod Morulina. Výskyt druhu Morulina verrucosa (délka těla 2,5-4,5 mm) lze očekávat i v Krkonoších.

Zdroj: Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna; Správa KRNAP, Atlas krkonošské fauny, Nakladatelství Karmášek, České Budějovice (2011), ISBN: 978-80-87101-31-5;
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma