Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Přebytek dusíku - Řopík

Přebytek dusíku - Řopík

 

Přebytek dusíku - vzniklý v ovzduší, vodě a půdě Krkonoš vlivem průmyslových imisí podporuje vitalitu dusíkomilných rostlin, zejména šťovíku alpského, kopřiv, rdesna hadího kořene, starčku hajního, metlice trsnaté, ale i některých širokolistých bylin v alpínských nivách, například mléčivce alpínského, krabilice chlupaté či pcháče různolistého, které pak mohou ohrozit populace drobných světlomilných druhů. V takových pozvolných změnách druhového i prostorového uspořádání horské vegetace zřejmě spočívá vysvětlení ústupu až hynutí některých význačných krkonošských rostlin, jakými jsou koniklec jarní alpínský, pochybek tupolistý, lomikámen sněžný, kapradinka horská, sasanka narcisokvětá nebo některé horské jestřábníky.
 
Půdní led - vzniká v povrchových vrstvách vlhkých a silně podchlazených půd. Jeho nejvýznamnější formou je jehlovitý led, který má podobu jehlovitých nebo sloupcovitých, často až 20 cm vysokých krystalů. Vytvářejí se při jarních nebo podzimních mrazech. Při svém vzniku (v noci) a tání (ve dne) načechrávají půdu a posouvají drobné, ale i větší kameny po svahu dolů a podílí se i na mrazovém třídění (kryosegregaci) povrchových zvětralin.
 
Putování podél Labe - (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 11/2011).
 
Ptačí kámen - foto - video; viz také Přes Ptačí kámenpodrobjší informace v článku Vlastimila Pilouse (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 5/2014). 
 
R
 
Radio KulíšekRadio Kulíšek bylo založeno 6.března 1994 Janou Tauchmanovou, tehdejší učitelkou v ZŠ Lánov. V prvních letech ho finančně podporovalo ředitelství ZŠ Lánov a Dům dětí a mládeže Vrchlabí. Zřizovatelem Radia Kulíšek je občanské sdružení Dětský klub Palcát Lánov. 30. května 2004 se Radio Kulíšek stalo radiem dětských domovů a vrchlabských středoškoláků. Děvčata a chlapci , které baví radio nejen poslouchat, ale i vytvářet, navazují na desetiletou rozhlasovou tradici dětí z lánovské školy; viz také článek Dvacetiletý Kulíšek (Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 11/2014); odkazy: Obec Lánov (mapa) a jeho historie;
 
Rašeliniště - nejmladší formy reliéfu, které se začaly vyvíjet až po skončení doby ledové, během posledních 10 až 15 tisíc let, a to na náhorních plošinách západních a východních Krkonoš. V plochých sníženinách se špatně propustným podložím se hromadila voda z dešťových srážek a tajícího sněhu, což podpořilo mohutný rozvoj vlhkomilné vegetace, především mechů rašeliníků, ostřic, suchopýrů a sítin.  Špatný rozklad a hromadění jejich odumřelých těl vedl ke vzniku organické hmoty rašeliny. Celkem je na hřebenech Krkonoš zmapováno 20 rašelinišť (vrchovišť) o celkové výměře 86 hektarů. Úpské a Pančavské rašeliniště jsou natolik přírodovědecky unikátní, že byla zařazena v rámci Ramsarské úmluvy na celosvětový seznam nejvýznamnějších mokřadů světa. Jsou jedinečnou ukázkou severské přírody ve střední Evropě. - viz také Černohorské rašeliniště
 
Rašelinné půdy - na lesních rašeliništích a subarktických rašeliništích obou náhorních planin převažují rašelinné půdy, jejichž mocnost nepřesahuje 3 m. Představují ekologicky velmi vyhraněné prostředí, které umožnilo vznik unikátních severských ekosystémů. Jejich výskyt ve střední Evropě patří k nejvýznamnějším přírodním fenoménům Krkonoš.
 
Rekreace ROH v Krkonoších - historie společenského dění v Krkonoších je předmětem nikdy nekončícího zájmu milovníků těchto krásných hor. Vedle mnoha popisů a rozhovorů o daleko významnějších epochách by však neměl zapadnout ani obrázek nepatrné, leč výrazné krkonošské pracovní skupiny, jež v těchto horách působila v druhé polovině padesátých let – kulturních a sportovních referentů zotavoven ROH (Milan Kirinovič, časopis K+JH, 3/2014).
 
Reliéf Krkonoš - krajina Krkonoš je bohatým svědectvím o rušných horotvorných procesech v dávné minulosti. Najdeme zde zbytky dávného třetihorního reliéfu, svědectví intenzivní modelace řek a potoků v období po třetihorním alpinském vrásnění, jakož i mrazem, ledem a sněhem modelovanou krajinu čtvrtohor. Po dlouhá staletí se však na vzhledu nejvyšších českých hor podepisuje i člověk.

Renesanční mauzoleum v Raszowě (mapa) - v nenápadné vesnici v Raszově poblíž Kamenné Hory je součástí tamního kostela mauzoleum, uchovávající ostatky několika příslušníků nejmocnějšího šlechtického rodu slezských Krkonoš (František Jirásko, Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2015); viz také Raszów - mauzoleum rytířské rodiny Schaffgotschů.
 
Rennerův kříž - prostý kříž na cestě od Luční boudy k Památníku obětem hor. Je v místech, kde 11. dubna 1868 zahynul ve sněhové vánici majitel Luční boudy Jakub Renner.
 
Rezek - mapa - dříve se užíval název Jeruzalém. Ubytovací a stravovací zařízení pod Vlčím hřebenem poblíž silnice z Rokytnice do Vítkovic.
 
Rok 2011 - Mezinárodní rok lesů - Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2011 Mezinárodním rokem lesů. Cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o udržitelném využívání, rozvoji a zachování všech druhů lesů. Při této příležitosti vytvořila Správa KRNAP tematický klip o krkonošských lesích.
 
Rokytnice nad Jizerou - horské městečko v západních Krkonoších. Rozkládá se v údolí potoka Rokytnice (rozdělena na Horní a Dolní Rokytnici) a na jeho přítocích Huťském a Černém potoce (Rokytno, Hoření Domky). Částečně také v údolí Jizery (Dolní Rokytnice, Vilémov) a u pramenů Františkovského potoka (osada Františkov). Rokytnické údolí je na jihu ohraničeno Sachrovým hřebenem a Stráží (782 m), na východě Vlčím hřebenem (1140 m) a na severu hřbetem rozsochy Čertovy hory, vybíhající z masívu Lysé hory a Kotle. Tyto dva vrcholy tvoří dominantu kraje kolem městečka. Rokytnice byla založena zřejmě na počátku 16. století jako sklářská a hornická obec. Hlavně na Sachrově vrchu a v Rokytnu byly těženy rudy, především mědi, olova a stříbra. Dolování zaniklo pro malou vydatnost ložisek již v 18. století. Zdrojem obživy obyvatelstva se stalo tkalcovství, později tovární textilní výroba. Stavební památky Rokytnice, to je především tradiční dřevěná lidová architektura. Jak roubené měšťanské domy, tak i dřevěné horské chalupy rozptýlené po okolních svazích. Ze zděných staveb jsou nejzajímavější pozdně barokní kostel sv. Michala (dostavěn roku 1759) a secesní radnice z roku 1903 s věží vysokou 37 m. Horní náměstí je architektonicky zcela nově řešené (dostavěné roku 1997). Důležitou úlohu v životě města má cestovní ruch a nabídka sportovních aktivit (především zimní). Své služby nabízí několik desítek restaurací, hotelů a penzionů. Rokytnice je důležitým střediskem sjezdového lyžování s velkým sjezdařským areálem pod Lysou horou a množstvím vleků v blízkém okolí; O připojení Rokytnice nad Jizerou k Československu v roce 1918 píše Ondřej Vašata v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 11/2012; fotografie k článku.

Rolf Edwin (*14.2.1899 Hořejší Vrchlabí - +25.3.1991 Rathenow) - krkonošský rodák. O jeho životě píše Antonín Tichý v článku Tulák po hvězdách (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 7/2014).
 
Roprachtice (mapa) - nacházejí se na průsečíku Krkonoš, Jizerských hor a Podkrkonoší; viz také Toulavá kamera Čt: Roprachtická rozhledna;  Rozhledna U borovice (Jiří Dvořák, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 1/2010); Web:  www.uborovice.cz
 
Rozloha Krkonoš - české Krkonoše 454 km2, tj. asi 2/3 z celkové plochy, polské Krkonoše 177 km2.
 
Ručičky - významná křižovatka turistických cest na Čertově pláni severně od Rokytnice - Hořeních Domků.
 
Rudné minerály Krkonoš - nejčastější jsou ložiska železné rudy magnetitu (Kowary v Polsku, Herlíkovice u Vrchlabí, Malá Úpa), jiným typem jsou polymetalická (skarnová) ložiska minerálů, kde se nachází chalkopyrit, arzenopyrit, pyrit, pyrhotin, sfalerit nebo kasiterit. Nejznámější rudná ložiska jsou v Obřím dole, ve Svatém Petru, v Malé Úpě u Žacléřských Bud, ve Velké Úpě, v Černém Dole, v okolí Rokytnice nad Jizerou, na polském území u Czarnówa. Krkonošská ložiska v minulosti proslula těžbou arzénu, mědi, ale i stříbra a olova. 
 
Rudník (mapa) - obec Rudník traduje svůj vznik z dob kolonizace Krkonoš ve 13. století. Založili ji zřejmě němečtí i čeští přistěhovalci, kteří dolovali rudu (stříbro, zlato, železo, měď) na úpatí Černé hory. Počáteční zmínka o možné existenci obce se váže k letopočtu 1241. Zajímavostí tohoto místa je zámek, který je někdy nazýván krkonoškou Hlubokou. V časopise Krkonoše - Jizerské hory, 9/2014, o něm píše František Jirásko, v článku Na Bělidle – krkonošská Hluboká.
 
Růženčina zahrádka: Kamenný kruh nedaleko pramenů Labe - nízkým kamenným valem vyme­zený kruhový prostor o průměru asi 30 metrů se nachází na severním svahu krkonošského Kotle, 1370 m n.m. Jeho původ je dodnes tak trochu záha­dou.
 
Rýchorský kříž - barokní kříž z roku 1804 na křižovatce turistických cest nad Suchým dolem.
 
Rýchorská bouda (mapa) - bouda poblíž kóty Kutná, na které stávala Maxova bouda. Na jejích základech je dnes vyhlídková plošina s panoramatickým výhledem na východní Krkonoše a podhůří polských Krkonoš. Dnes slouží jako středisko ekologické výchovy Správy KRNAP. Rýchorskou boudu jako mladší konkurentku Maxovky nechal postavit v roce 1927 Klub českých turistů. Poskytovala lepší ubytování a v dnešní jídelně byla hospoda. Pořádaly se zde taneční zábavy, hojně navštěvované obyvateli Žacléře. V poválečném období přešla bouda do správy podniku Interhotely Krkonoše. V roce 1976 převzala Rýchorskou boudu Správa KRNAP za zůstatkovou cenu něco málo přes 200tis. Kč. Podle již vypracované koncepce se rozhodla vybudovat zde u nás první školící středisko ochrany přírody internátního typu, se všemi náležitými službami a stálým pedagogickým personálem. V letech 1980-1985 prošla Rýchorská bouda rozsáhlou rekonstrukcí, do níž Správa KRNAP investovala více než 8 milionů Kčs. Svou činnost zde zahájilo Výchovně vzdělávací středisko státní ochrany přírody v roce 1986. Byly tak položeny základy nové koncepce ekologické výchovy.
 
Rýchory - horský hřeben mezi Horním Maršovem, Svobodou nad Úpou a Žacléřem. Nejvyšší vrcholy jsou Dvorský les (1033 m) a Kutná (1001 m). V 16. a 17. století se zde dolovalo zlato a stříbro, v Bartově lese (přírodní památka) jsou viditelné pozůstatky starých zlatých dolů. Místy lze najít stopy po dávném rýžování. Východně pod Sklenářovickým vrchem jsou pozůstatky zaniklé vísky Sklenářovice; fotogalerie: Listopad na Rýchorách;  Mrazivá krása Rýchor;  Ze zasněžených Rýchor;
 
Rýžoviště - jedna z nejstarších krkonošských osad, nyní součást Harrachova. V Kamenné stěně nad začátkem Mumlavského dolu jsou pozůstatky dolů, kde se donedávna těžil fluorit, baryt a galenit.
 
Ř
 
Říční síť Krkonoš - vznikla již ve třetihorách, kdy došlo k výzdvihu pohoří až o několik set metrů a ke zvýšené zpětné erozi horských bystřin. Ve čtvrtohorách se říční síť stabilizovala a docházelo již jen k prohlubování údolí v závislosti na geologické a petrografické stavbě Krkonoš. Většina hlavních krkonošských toků má kolmý směr ke hlavnímu hřebeni a na české straně do nich ústí značné množství bočních přítoků. Na severní polské straně příkré a strmé svahy a jejich geologická uniformita neumožnily vytvoření členitější říční sítě. Krkonošské toky mají charakter horských bystřin s velkým spádem koryta, prudkým tokem a značnými výkyvy vodní hladiny a průtoků - viz také Hlavní toky Krkonoš.
 
Říční údolí - při třetihorním alpinském vrásnění došlo k výzdvihu Krkonoš o mnoho set metrů. Výrazně to oživilo energii vodních toků, které se začaly intenzívně zařezávat zpětnou erozí do svého podloží. Zpětná eroze postupovala od hlavních údolí Labe, Mumlavy, Jizery, Jizerky a Úpy ke hřebenům a rozčleňovala plochou parovinu na dnešní členitý horský reliéf s hlubokými říčními údolími, která mají na příčném průřezu tvar písmene V.
 
Řopík - lidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37 budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení "Řopík" vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám; viz dále: Linie opevnění v KrkonošíchKrkonošská opevněníMapka a fotografie;  Mohlo české těžké opevnění před 75 lety odolat útoku wehrmachtu?  Pohraniční opevnění patří k vrcholovým partiím Krkonoš podobně jako borovice kleč. Drobné pevnostní objekty ale najdete také v méně turisticky frekventovaných údolích. V článku Opevnění v údolí Malé Úpy o tom píše Radan Lášek (Krkonoše - Jizerské hory, 3/2015); fotografie k článku.
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma