Kadomské vrásnění - Krkonoše-svazek měst a obcí

 

Kadomské vrásnění - geologická historie Krkonoš začala již v mladších starohorách (proterozoikum), před 900 - 600 miliony let, při kadomském vrásnění. Z té doby pochází krystalické břidlice, vzniklé přeměnou starších sedimentů a vulkanických hornin (svory, ortoruly, zelené břidlice, krystalické vápence, amfibolity a kvarcity). Tvoří významnou část krkonošských hornin.

 

Kamenná moře (periglaciální sutě) - jsou to svahové kamenité sutě ve vrcholových partiích Krkonoš. Vznikaly během ledových a meziledových dob čtvrtohorní éry, kdy mráz a led při střídavém tání a tuhnutí trhal skalní podloží a formoval nejrůznější tvary mrazových zvětralin (tzv. regelace). Nejčastěji se vyskytují na svazích Sněžky, Obřího hřebene, Studniční a Luční hory, Stříbrného hřbetu, Vysokého Kola, Kotle, Malého Šišáku, Kozích hřbetů nebo Krkonoše.

Kamenný betlém - reliéf vytesaný do kamene pod Hraničním hřebenem nedaleko Erlebachovy boudy je z dálky snadno přehlédnutelný, přesto se u něj zastavuje mnoho turistů, poutníků i církevních představitelů; viz také Kaple, kapličky, zvonice a zvoničky v Krkonoších.

Karel Hynek Mácha - Pouť konošská (představení v rámci oslav 50. výročí založení Krkonošského národního parku); Stručně o díle; Po stopách Karla Hynka Máchy, který absolvoval v letech 1833–36 dvě pouti z Prahy do Krkonoš, se vydal i časopis Krkonoše - Jizerské hory (Jana Feistauerová, K+JH, 7/2014), v článku V Máchových stopách; fotografie k článku; odkazy k článku: Skalní hrad Valečov; Hrad Kost; Přírodní rezervace Podtrosecká údolí; Kostel Nanebevzetí Panny Marie s dřevěnou zvonicí ve Vyskeři; Hrad Trosky; Přírodní rezervace Hruboskalsko.
Cesta po stopách Karla Hynka Máchy a jeho Pouti krkonošské pokračuje východní částí Českého ráje přes Trosky, Mladějov, skalní hrad Pařez a Prachovské skály do Jičína. Tuto cestu opět popisuje Jana Feistauerová v článku Zlatou stezkou Českého ráje (K+JH, 8/2014).
Další úsek cesty po stopách K. H. Máchy nazvala Jana Feistauerová Mácha mezi sopkami. Ústředním motivem dvoudenního putování je historicky doložená návštěva Máchy v Radimi u Jičína (K+JH, 9/2014). Odkazy k článku: Vrch Zebín; Valdštejnská lodžie; Kostel sv. Jiří v Radimi; Hrad Bradlec; Hrad Kumburk; Nová Paka; fotografie k článku.
V dalším pokračování jde Jana Feistauerová po stopách krkonošské cesty K.H.Máchy krajem Podkrkonoší mezi Novou Pakou a Martinicemi, v článku Pecka spatřená (K+JH,10/2014); fotografie k článku.
Vyprávění o putování Jany Feistauerové pokračuje článkem Vzhůru do krkonošských kopců (K+JH, 11/2014). Odkazy k článku: Železniční stanice Martinice v Krkonoších; Zámek v Horní Branné; Harrachovská hrobka sv. Kříže; Kamenná rozhledna na Předním Žalém + popis rozhledny + pohled z rozhledny; Výletní restaurace na Žalém; Interiér restaurace s kachlovými kamny; Bufet na Rovince, mapa.
V posledním dílu poutnického seriálu nazvaném Dechberoucí finiš (K+JH, 12/2014) dorazila Jana Feistauerová až na Sněžku, do cíle krkonošské cesty Karla Hynka Máchy. Cesta popisovaná v jednotlivých číslech časopisu Krkonoše - Jizerské hory je dlouhá 157 km; fotografie k článku; viz také CHKO Kokořínsko - Máchův kraj; fotografie k článku; odkaz na CHKO Kokořínsko.

 

Karling Sněžky - zvláštní jehlancovitý tvar Sněžky je pro evropské středohory poměrně vzácný. Vznikl v důsledku odlišného geologického složení masívu Sněžky, které více odolávalo třetihornímu zvětrávání a denudaci (proces odkrytí podložních hornin, nebo snižování zemského povrchu). Již v té době byla Sněžka pravděpodobně nejvyšším místem pohoří. Později pak zpětná eroze Úpy, Lomničky a Jeleního potoka, společně s ledovcovou erozí, neboť ze tří stran přiléhaly ke svahům Sněžky karové ledovce, vytvořily pyramidální útvar s téměř trojúhelníkovou základnou - karling.
 

Karpacz (mapa) - nejvýznamnější horské středisko východní části polských Krkonoš. Počátky jsou kladeny do 14. století, do doby hledačů pokladů. Dolování rud zde pokračovalo až do 18. století. Známý byl i jako sídlo cechu laborantů, výrobců léků z horských bylin. V horní části Karpacze stojí staronordický dřevěný kostelík Wang převezený do Karpacze z Norska. V centru najdeme Muzeum sportu a turistiky v Krkonoších. Dnes je život v Karpaczi orientován na cestovní ruch, rekreaci a to jak zimní (sjezdovky, skokanský můstek), tak i letní (sedačková lanovka na Kopu). Viz také Do Karpacze za bylinkami, laboranty a geologií (Jiří Dvořák, K+JH, 9/2013); Zajímavosti: Místo gravitační anomálie; Karpacz - Kde voda teče do kopce; video; Tajemný Zámeček v Karpaczi (František Jirásko, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 7/2014).

 

Keře a keříčky Krkonoš - výskyt více jak 60 druhů. K nejvýznačnějším patří: Submontánní stupeň: líska obecná, zimolez černý a pýřitý, hloh obecný a jednosemenný, vrba jíva, vrba popelavá, kalina obecná, růže alpinská. Montánní stupeň: bez hroznatý, ostružiník maliník, vrba slezská, brusnice borůvka. Subalpinský stupeň: borovice kleč (kosodřevina), vrba laponská, bříza karpatská, jeřáb krkonošský, střemcha skalní, meruzalka skalní, šicha obojpohlavná, borůvka, brusnice brusinka, vlochyně bahenní, kyhanka sivolistá, klikva drobnoplodá. Alpinský stupeň: vrba bylinná, vřes obecný; viz také Vegetační stupně Krkonoš

 

Klečové porosty - rozsáhlé porosty původní krkonošské dřeviny borovice kleče (kosodřeviny), se rozkládají na ploše přes 2500 hektarů nad alpinskou hranicí lesa, v rozpětí 1300 až 1500 m n.m. Stáří porostů dosahuje více jak 200 let. V porostech kleče roste roztroušeně bříza karpatská, vrba slezská a jeřáb ptačí, hojné jsou keříčky borůvky, brusinky, vlochyně a vřesu. Rozloha klečových porostů byla v minulosti zmenšena, během budního hospodářství bylo na hřebenech a náhorních plošinách Krkonoš mnoho hektarů kleče vysekáno či vypáleno, později znovu obnoveno, částečně však s použitím kleče cizího původu (Alpy). Smrková kleč - na extrémně větrných svazích Studniční hory a Sněžky roste smrk v podobě nízkých těsně k zemi přitisknutých parkosů. Přes svůj miniaturní vzhled, připomínající kleč, dosahuje stáří těchto vzácných růstových forem smrků i více jak sto let. Stolová kleč - růstová forma kleče na vrcholových rašeliništích. Letorosty většiny větví jsou hustě seskupeny v přibližně stejné výšce nad povrchem půdy a keře tak mají nápadně bochánkovitý tvar. Keře se tak přizpůsobují extrémním růstovým podmínkám krkonošských rašelinišť (Úpské a Pančavské rašeliniště). Morušková kleč - unikátní endemické společenstvo kleče a miniaturního keříčku ostružiníku morušky, popsané pouze z rašelinišť na hřebenech Krkonoš. Zatímco kleč má v Krkonoších své nejsevernější místo výskytu, ostružiník moruška (krkonošský glaciální relikt) naopak své nejjižnější na evropském kontinentu.

 

Klima Krkonoš - Krkonoše jsou nejvyšším hercynským pohořím, rozkládajícím se těsně pod 50. rovnoběžkou severní šířky. Tvoří přirozený horský val, na který naráží vlhké a studené západní větrné proudění od Atlantského oceánu. To se projevuje vysokým množstvím dešťových a sněhových srážek a nízkými teplotami. Klima Krkonoš je proto vlhčí, chladnější a drsnější než v Tatrách nebo na Šumavě a má výrazně oceánický charakter.

 

Klimeš Pavel - krajinný ekolog žijící v Temném dole u Horního Maršova. Opravuje staré krkonošské cesty, provozuje galerii a dvě infocentra, dává dohromady rozpadlé horské kapličky i domy. Spolu se svým bratrem Pavel Klimeš postavil i nejznámější krkonošskou stavbu. Podle návrhu architektů Martina Rajniše a Patrika Hofmana vybudovali budovu nové Poštovny na Sněžce; viz také film České televize Pahrbek český;  

 

Klínové Boudy - dříve Keilovy Boudy, rozprostírají se na jihozápadním svahu Zadní Planiny. Největší z nich - Klínová bouda vyhořela v roce 1970.

 

Kociánová Milena, RNDr. - absolventka Přírodovědecké fakulty v Brně. V letech 1990 - 2000 působila  na odboru ochrany přírody KRNAP, do roku 2010 pak v Krkonošském muzeu Správy KRNAP. Více se o její práci dočtete v čísle 3/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory, v článku Jana Štursy V područí hor, sněhu a ledu.

Koncentrační tábory v oblasti Jizerských hor a Krkonoš - Ideologie a agresivní povaha hlavního viníka války, nacistického režimu, zahnala tehdejší svět až téměř na okraj bytí a nebytí a je zodpovědná nejen za padlé v uniformách válčících armád, ale také za miliony obětí politické, ideologické a rasové nenávisti, která způsobila útrapy a smrt nesmírného počtu nevinných lidí. Jedním z nejpříznačnějších a zároveň nejděsivějších symbolů nacistického režimu jsou koncentrační tábory (Lubor Lacina, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 5/2015); fotografie k článku; dokončení z minulého čísla (Tamara Nováková, K+JH, 6/2015).

 

Kotel - (dříve Kokrháč) - 1435 m výrazná dominanta západních Krkonoš. Na jihovýchodním svahu jsou ledovcové kary Velké a Malé Kotelní jámy, které od sebe odděluje Kotelský hřebínek. Vede jimi Krakonošova cesta (zelená turistická značka), která bývá v zimě pro lavinové nebezpečí uzavřena.

 

Kovárna - místo po bývalé hornické budově postavené v 16. století v Obřím dole při ústí šachty. Dříve se tu těžily rudy barevných kovů (arzenu a stříbra). - viz reportáž Toulavé kamery Čt: Důl Kovárna I.; Důl Kovárna II.;

 

Kozí hřbety - ostrý hřeben mezi Dolem Bílého Labe a Svatopetrským údolím. Nejvyšší z jeho rozeklaných vrcholů dosahuje výšky 1422 m. Samotný hřeben není přístupný, pouze vyhlídka poblíž nejvyššího bodu. Nebezpečné jsou severní lavinové svahy. Nyní, po částečném odlesnění jižních svahů, se objevuje nebezpečí lavin pro poslední obydlí ve Svatém Petru (laviny v Tetřevím žlabu).

Kozinec - 9 km dlouhý hřeben, táhnoucí se od Vrchlabí přes Valteřice a Hrabačov až k Víchové (viz také Ski areál Kozinec). Vznik a vývoj tohoto hřebene přibližuje Vlastimil Pilous v článku Kozinec & Kozinec (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 3/2015.

 

Krkonoš - výrazný hřbet v západní části Českého hřbetu. Jeho součástí je i Vrbatovo a Zlaté návrší.

 

Krkonoše - nejvyšší pohoří České republiky, ale i celé střední Evropy severně od Alp. Tvoří přirozenou hranici mezi Českou republikou a Polskem. Jsou nejvyšším pohořím soustavy geologicky starých nevápencových evropských středohor, tzv. Hercynidů. Krkonoše jsou velmi starým pohořím, jehož základy pocházejí z období starohor (Proterozoikum). Prošly několika horotvornými procesy za vzniku velmi složité geologické stavby. Jsou svědectvím většiny velkých geologických událostí, které se v této části Evropy odehrály od starohor do současnosti.

 

 

Krkonoše a polární výzkum - viz stejnojmenný článek v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 11/2011.

 

Krkonoše jako biogeografická křižovatka - Krkonoše jsou nejsevernější pohoří střední Evropy, vyčnívající nad alpinskou hranici lesa. Během čtvrtohorního zalednění se na hřebenech Krkonoš opakovaně setkaly organismy severské tundry a alpinských trávníků, ustupující před zvětšujícími se ledovci.

 

Krkonoše - přehled pro turisty - jeskyně - muzea - viz také - pamětihodnosti - rozhledny - tůry 

 

Krkonoše - svazek měst a obcí - viz také Úspěchy svazku Krkonoše (Dáša Palátková, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 3/2014).