Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Hnědý vrch - Hydrologické a půdní poměry

Hnědý vrch - Hydrologické a půdní poměry


Hnědý vrch
 - rozhledna vystavěná na stejnojmenném vrchu, 1207 m n. m., jihozápadně od Pece pod Sněžkou. Hnědý vrch je součástí Liščího hřebenu, leží na jeho východním okraji.

Hoffmannova bouda - horská chalupa z roku 1866 při silnici z Janských Lázní do Černého Dolu.
 
Horní Albeřice - o proměnách kulturní krajiny a obyvatelstva v obcích Horní Albeřice, Dolní Albeřice a Dolní Lysečiny (mapa) před rokem 1945 a po něm píšeTamara Nováková v článku Místo krávy psací stroj - Seznámení s Albeřicemi a Lysečinami (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 1/2012); fotografie k článku
Ve vzpomínkách Aloise Tippelta na dění v albeřicko-lysečinském údolí ve 20. až 30. létech 20. století pokračuje Tamara Nováková v článku nazvaném Když se údolím rozléhalo "Ho-naus-ho" a kamení vydělávalo na chleba (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 2/2012); 
V čísle 3/2012 časopisu Krkonoše - Jizerské hory vypráví Tamara Nováková o tom Jak se v údolí slavilo a taky o albeřické školefotografie k článku;
K největším změnám v českém pohraničí po skončení druhé světové války patřila na mnoha místech často kompletní proměna obyvatelstva, způsobená rozsáhlými migracemi, které se dotkly i Horních Albeřic. Píše o tom Tamara Nováková v článcích Noví osídlenci. Syndikát českých spisovatelů osídluje Horní Albeříce - část I.  II.  III. (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 9-11/2012). Seriál uzavírá Tamara Nováková v čísle 12/2012, článkem Proměna kulturní krajiny a obyvatelstva.   
Viz také Správa Krkonošského národního parku představila 28. ledna 2012 zachráněnou věž historické vápenné pece. Viz Muzeum Vápenka přivítalo první návštěvníky; Podívejte se na fotoreportáž z Otevření Muzea Vápenkafotografie na facebooku; viz také článek Jiřího Bašty, Vápenka - albeřické muzeum lidských vztahů 20. stoletífotografie k článku; (časopis Krkonoše - Jizerské hory 3/2012). Toulavá kamera Čt: Horní Albeřice mají historii dlouhou už víc než sedm set let, což je řadí k nejstarším obcím v našich nejvyšších horách. Ale až na počátku 19. století místní obyvatelé přišli na to, že se jejich kraj pyšní bohatstvím v podobě vápence. Nejprve se pustili do jeho těžby, kterou dodnes připomíná několik povrchových lomů. A pak u nich vystavěli pece, kde vytěžený materiál pálili. Do dnešních časů se dochovala jen jedna, která ale dlouho chátrala. Před několika lety se dočkala záchrany a dokonce i dřevěné nástavby. V té našlo azyl malé muzeum, které připomíná život lidí ve zdejším kraji.
 
Horní Maršov - horská obec při soutoku Úpy a Lysečinského potoka severně od Svobody nad Úpou. První doložené zmínky jsou z 15. století. Týkají se dobývání železné rudy v těchto místech a těžby dřeva pro kutnohorské doly. S tím souviselo osídlování. Koncem 17. století se vzhledem ke změně poměrů změnil způsob života lidí a ti se začali živit tkalcovstvím a přadláctvím. Od té doby je textilní výroba příznačná pro tento kraj. Od 17. století se Maršov stal střediskem správy panství, zabírajícího východní Krkonoše. Roku 1792 dal hrabě Alfons z Aichelburgu postavit v Horním Maršově klasicistní zámek, který byl později upravovaný. Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven kolem roku 1605 na místě dřevěného kostela. Pseudogotický cihlový kostel při silnici pochází z let 1895 - 1898. V severních svazích Rýchor je několik starých vápencových lomů, u některých z nich i menší jeskyně (např. Trucovna a Vývěrka).
 
Horní Mísečky,  viz též - vyhledávané horské středisko pod hřebenem Krkonoše a Medvědínem při silnici na Zlaté návrší. Koncem 50. let dvacátého století byl na svahu Medvědína prováděn rozsáhlý geologický průzkum a zčásti zde byl i těžen uran. Horní Mísečky jsou významnou křižovatkou turistických cest a udržované lyžařské běžecké terény sahají přes Mechovinec až k Janově hoře; viz též Horní Mísečky znovu staveništěm (Jiří Bašta, K+JH, 7/2015).
 
Hornická stezka - už ve středověku se v Krkonoších začali objevovat první hledači pokladů, kteří sem proudili ze západní a jižní Evropy. Říkalo se jim Valoni. Ve 12. stol. legendární Valon Laurentius Angelus prý odhalil bohatá ložiska železné rudy v nedalekých Kowarech.
Bohatá krkonošská ložiska cenných kovů a drahokamů přitahovala čím dál větší počet horníků a dobrodruhů. Ti popsali svá krkonošská putování a také cesty vedoucí k pokladům skrytým pod zemí v proslulých středověkých valonských knihách. Najdeme tam mimo jiné popisy tras, které vedly do údolí Łomniczky, údolí Sowia Dolina (Soví údolí), karu Kocioł Łomniczki, nivační deprese Biały Jar či karů Malého a Velkého rybníka (Kotły Małego a Wielkiego Stawu) - celý článek.
 
Horniny Krkonoš - nejstarší jsou horniny přeměněné (metamorfované) z období mladších starohor - krystalické břidlice (svory, ortoruly, zelené břidlice, krystalické vápence, amfibolity a kvarcity). Největší zastoupení mají svory a ortoruly. Z prvohor pocházejí horniny usazené - pískovce, slepence, různé břidlice a vápence a přeměněné - fylity, krystalické vápence až dolomity, rohovce a zelené břidlice. Koncem prvohor proniklo z nitra země do krystalických břidlic žhavé magma a vytvořilo se těleso krkonošské žuly. Žulový masiv buduje převážnou část Jizerských hor, většinu polských a asi pětinu českých Krkonoš. Rozložení hlavních hornin zachycuje geologická mapa Krkonoš.
 
Horské louky - na bezlesých enklávách se páslo, ale zároveň i sklízelo seno. Enklávy měly přesně vymezené plochy pastvin a senišť, kde horalé aplikovali důmyslný systém pastvy, travaření a sušení sena. Dokonale znali úživnost luk a přísně tomu podřizovali intenzitu i časový režim hospodaření. Rozvoj budního hospodářství sice znamenal úbytek lesa v Krkonoších, na druhé straně umožnil vznik pověstných květnatých horských luk, které mají velký ochranářský význam. Éra budního hospodářství významně obohatila i kulturní a historickou entitu Krkonoš. - viz také Krkonošské louky.
 
Horské růžencové toky - nedaleko Luční boudy se při severním úpatí Studniční hory klikatí drobná vodoteč, která teprve nedávno dostala název Růžencový potok. Pramení v nadmořské výšce kolem 1460 m a ještě než se spojí s mohutnějším Bílým Labem, protéká v podélném směru celou řadou zvláštních oválných, vodou naplněných prohlubní, které řadu let přitahovaly pozornost přírodovědců. Více se dočtete v článku Jana Štursy Jako korálky na niti – horské růžencové toky (časopis Krkonoše - Jizerské hory, 9/2013); fotografie k článku.
 
Horské školy a školičky - krkonošští horalé velmi pečovali o vzdělanost svých potomků. Dnes je to až neuvěřitelné, jak hustá byla síť horských školiček ve střední části Krkonoš v době před první světovou válkou. V čísle 6/2011 časopisu Krkonoše - Jizerské hory o tom píše František Jirásko, v článku Za horskými školami a školičkamifotografie k článku.
 
Hrabačov - původně ves poblíž soutoku Jizerky a Jilemky, dnes součást Jilemnice. I zde najdeme několik krásných roubených chalup představujících krkonošskou lidovou architekturu.

Hrad Pecka (viz také), (městečko Pecka), (mapa) - je považován za perlu Podkrkonoší. První písemná zmínka o hradu pochází ze začátku 14. století. Počátkem 17. století se sem přiženil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (Wikipedie) a sídlo se díky jemu stalo významným kulturním centrem. Život hradního pána však skončil na popravišti na Staroměstském náměstí v roce 1621. Potom nastalo období zmaru a chátrání stavby. Jen díky zarputilosti obyvatel podhradí aspoň částečně povstal z popela; viz také Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce a jeho doba; reportáž Toulavé kamery Čt.
 
Hrádek (dříve Aichelburg) - pozůstatky romantického hrádku nad pravým břehem Úpy v Temném dole. Zachována je desetimetrová věž, která sloužila jako rozhledna. V roce 1996 bylo založenoobčanské sdružení s cílem obnovy této historické památky.
  
Hradsko - osada při pravém břehu Jizery. Nedaleko je zřícenina hradu Nístějka a v řečišti Jizery je možno vidět obří hrnce, důsledek erozní činnosti vody.
 
Hydrologické a půdní poměry - Krkonoše jsou významnou pramennou oblastí České republiky, ovlivňující vodní režim celého horního a středního toku Labe. Hlavním zdrojem vody v tocích jsou dešťové a sněhové srážky, jejichž povrchový a podpovrchový odtok je významně regulován vegetací  a retenční schopností půd, zejména pod horskými lesy, které pokrývají přes 80 % území. V posledních dvou desetiletích dochází v důsledku imisní zátěže k výraznému okyselování krkonošských vod a půd, což má různé nežádoucí dopady na živou přírodu. 
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma