Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Navigace: Krkonoše > Abecední rejstřík: místopis, lidé, zajímavosti > Hančův pomník - Hmyzí kalamity

Hančův pomník - Hmyzí kalamity


Hančův pomník
 - pomníček na cestě od Vrbatovy k Labské boudě. Připomíná tragickou smrt tehdy nejúspěšnějšího lyžaře Bohumila Hanče, který zahynul při závodě na 50 km ve vánici 24.3.1913.

Hapka Petr (13.5.1944 - 25.11.2014) - hudební skladatel, autor hudby k filmu Krakonoš a lyžníci

Harrach Jan Nepomuk František (stručný životopis) (více informací) - někdejší majitel rozsáhlých statků v severních Čechách, na Hradecku, v Dolním Rakousku a Uhrách - Jan Nepomuk František hrabě Harrach Krkonoše miloval a zasloužil se o jejich rozkvět. Stopy jeho ušlechtilého vztahu najdeme na mnoha místech západní části hor, tedy na území bývalého Harrachova jilemnického panství; Novinky.cz: celý článek.
 
Harrachov - významné rekreační středisko v nejzápadnější části Krkonoš při hranici s Polskem. Leží v kotlině při řece Mumlavě a jejích přítocích Milnici, Kamenici a Bílé vodě. Z jihu je ohraničen příkrým úbočím Čertovy hory (1020 m), ze severu pak mírnějšími svahy Slezského hřbetu (Mrtvý vrch - 1059 m), kterým přes hraniční přechod Harrachov - Jakuszyce probíhá mezinárodní silniční tah E 65 a také železniční trať do Jelení Hory (mimo provoz).
Harrachov v dnešní podobě (město od roku 1973) vznikl po roce 1945 spojením původně samostatných osad Nový Svět, Rýžoviště a vlastního Harrachova. V roce 1952 byla připojena samota Mýtiny, kde je konečná stanice železniční trati Tanvald - Harrachov. Toto území patřilo Polsku a bylo vyměněno za stejnou plochu severně od Mrtvého vrchu. Osídlení obce je doloženo od 17. století a již na počátku 18. století zde byla založena sklářská huť, která od roku 1764 patřila hraběcímu rodu Harrachů. Především tato huť na konci minulého století proslavila krkonošské sklářství po celé Evropě i v zámoří. Současná výroba (dnes firma Novosad) na slavnou tradici úspěšně navazuje (výroba skla broušeného, hutního a malovaného). Sklářské muzeum bylo v roce 1994 přestěhováno do nově rekonstruované budovy poblíž sklárny v Novém Světě. Zde je též kaple sv. Alžběty se skleněným zvonem z roku 1916. Empírový kostel sv. Václava (z let 1822 - 1828) je také vyzdoben sklem ze zdejších skláren (lustr, oltář).
Hornická činnost byla ukončena roku 1992 uzavřením dolu (fluorit, baryt, galenit) na západním úpatí Ptačince. Tradičním oborem je též lesnictví (lesní závod, učiliště, pila). 
Úlohu nejdůležitějšího hospodářského odvětví však již dávno převzal cestovní ruch. Harrachov je známým centrem rekreace, zimní i letní. Proslulý je areál pěti skokanských můstků na severním svahu Čertovy hory. Na největším se konají závody Světového poháru v letech na lyžích ( v roce 1983 mistrovství světa). Tam je i sedačková lanovka, sjezdové tratě a další vleky. Na mírnějším severozápadním úpatí Čertovy hory jsou kvalitní lyžařské běžecké tratě. Západně od skláren byla vybudována střelnice a tratě pro biatlon. Pro lyžařskou turistiku je kolem celého Harrachova udržována lyžařská magistrála o celkové délce 27 km.
 
Harrachova jáma (poloha v Labském dole, zdroj Facebook) - Věřili byste, že se v Česku dostanete veřejnou dopravou na několik desítek kroků blízko od ledovcového kotle? Opravdu je to možné, a je docela pravděpodobné, že jste tam byli i vy, jenže o tom nevíte. Pokud totiž vyjedete kyvadlovým autobusem z Horních Míseček k Vrbatově boudě, nacházíte se jen nějakých 180 metrů jihozápadně od horní hrany Harrachovy jámy – karu, který je jedním z trojice Labských jam; (Jiří Dvořák, Petra Šťastná, časopis Krkonoše - Jizerské hory, 10/2013); Facebook: fotografie k článku.
 
Harrachovy kameny ( foto) - nápadný žulový skalní výchoz (tzv. "tor") na hraně Velké Kotelní jámy.
 
Harrachova skála - osamělé skalisko ve východním svahu Mechovince. Vzhledem k odlesnění je odtud pohled na Špindlerův Mlýn a jeho severní a východní okolní vrchy.
 
Harrachův smrk - na Strmé stráni v Labském dole rostl až do r. 1997 mohutný Harrachův smrk, jehož stáří bylo stanoveno pomocí letokruhových analýz na přibližně 500 let.
 
Hercynidy - soustava geologicky starých, prvohorních, nevápencových pohoří západní a střední Evropy - Centrální masiv, Jura, Vogézy, Schwarzwald, Harz, Krušné hory, Šumava a Sudety.
 
Hercynské (variské) vrásnění - prvohorní etapa historie Krkonoš. Pohoří se stalo na dlouho souší a bylo vystaveno erozi a denudaci; později bylo opět zalito mořem. Vznik nových usazenin (pískovce, slepence, břidlice, vápence). Při hercynském (variském) vrásnění před 320 - 280 miliony let vznikly ze sedimentů další krystalické břidlice, především fylity.
 
Herlíkovické štoly - opuštěné doly po dobývání železné rudy (především magnetitu) v Labské soutěsce. V minulosti vznikaly spory a bojůvky mezi šlechtickými majiteli o kutací práva v těchto místech. Dnes jsou štoly chráněny jako přírodní památka (zimoviště 9 druhů netopýrů) - viz také článek v časopise Krkonoše - Jizerské hory 2/2008 a stejnojmenný článek v čísle 2/2013fotografie k článku.
 
Historické změny krkonošských lesů - výraznější zásahy člověka se datují od 14. století, v souvislosti s místním dolováním a zpracováním rud. Během 16. - 18. století došlo k největšímu odlesnění Krkonoš při těžbě a plavení dřeva do kutnohorských dolů a při místním rozvoji hutnictví, sklářství a výrobě dřevěného uhlí. Ročně se těžilo až 35 tisíc m3 dříví. Těžba skončila v roce 1609, kdy se pro nedostatek vhodných porostů přesunula do Orlických hor. Nejvíce byly zasaženy bukové porosty, z Krkonoš téměř vymizel jilm a jedle. Odlesnění ve vyšších polohách (buk, smrk, kleč) souviselo s érou budního hospodářství (18. - 19. století) a zakládáním bezlesých enkláv s horskými boudami.
 
Hlavní dřeviny Krkonoš - submontánní stupeň: javor mléč, jasan ztepilý, jilm horský, dub letní a zimní, olše lepkavá a šedá, líska obecná. Montánní stupeň: smrk ztepilý, jedle bělokorá, buk lesní, bříza bradavičnatá a pýřitá, jeřáb ptačí, javor klen, vrba jíva. Subalpinský stupeň: borovice kleč, jeřáb ptačí olysalý, jeřáb krkonošský, bříza karpatská, vrba slezská a laponská.
 
Hlavní toky Krkonoš - Labe odvodňuje asi třetinu české části hor a k jeho větším přítokům patří v horách Medvědí potok, Bílé Labe, Svatopetrský potok. Malé Labe a Stříbrný potok odvodňují střední část Krkonoš, východní část pak řeka Úpa, západní část Krkonoš odvodňuje Jizera s přítoky Mumlavou, Huťským potokem a Jizerkou. Polské svahy Krkonoš odvodňují řeky Kamienna, Wrzosówka, Podgórna, Lomnica a Jedlica. Hraniční hřbet tvoří zároveň rozvodí mezi labskou a oderskou říční soustavou. Vody z polských svahů Krkonoš odtékají do Baltského moře, z české strany hor do Severního moře.
 
Hlavní typy půd - v Krkonoších je vyvinuta výrazná výšková půdní zonace. Kvalita půd je ovlivněna kyselým geologickým podložím a chladným velmi vlhkým klimatem. V nejnižších polohách převládají hnědé lesní půdy, výše mají převahu humusové a rašelinové podzoly a podzolové rankery, na výchozech vápenců jsou vzácně vyvinuté rendziny a na nejvyšších vrcholech převládají mrazem tříděné kamenité alpinské půdy. Podél vodních toků bývají různě mocné nivní a glejové půdy.
 
Hmyzí kalamity - narušená ekologická rovnováha v lesních ekosystémech (např. v důsledku průmyslových imisí) se často projevuje přemnožením některých druhů hmyzu. V lesích Krkonoš došlo v uplynulých 30 letech k přemnožení obaleče modřínového, ploskohřbetky smrkové a lýkožrouta smrkového. Hmyzí kalamity postihly Krkonoše i v minulosti (1703, 1888 - 94, 1945 - 48). V klečových porostech dochází k lokálnímu přemnožení hřebenule ryšavé a zejména bejlomorky borové. Její oranžové larvičky se vyvíjejí ve svazečcích nejmladších jehlic; ty pak hromadně žloutnou a usychají.
 
 

 

 
© vejacv.albums.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma